ECLI:CZ:NS:2007:7.TDO.1238.2007.1
sp. zn. 7 Tdo 1238/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 14. listopadu 2007 v Brně v neveřejném zasedání o dovolání obviněného J. B., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 13. 7. 2007, sp. zn. 6 To 318/2007, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 8 T 173/2007, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 31. 5. 2007, sp. zn. 8 T 173/2007 (správně sp. zn. 8 T 173/2006), byl obviněný J. B. uznán vinným trestným činem pojistného podvodu podle §250a odst. 1, 3 tr. zák. a byl odsouzen podle §250a odst. 3 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku. Podle §58 odst. 1 tr. zák. a §59 odst. 1 tr. zák. mu byl výkon trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou roků. Podle §228 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto o nároku poškozené na náhradu škody.
Obviněný spáchal trestný čin tím, že (zkráceně) dne 6. 11. 2004 ve večerních hodinách společně s již odsouzeným I. M. zinscenovali dopravní nehodu, ke které mělo dojít v 18:50 hod., kdy odsouzený M. měl být viníkem dopravní nehody s tím, že se svým vozidlem Škoda Octavia nedal přednost v jízdě obviněnému J. B., který měl být poškozeným, s vozidlem Audi A6, předstíranou dopravní nehodu společně kolem 19:15 hod. nahlásili téhož dne na Policii ČR, nehodu vyšetřující policisté zjistili, že došlo k poškození obou vozidel, poté dne 10. 11. 2004 již odsouzený M. ohlásil K. p., a. s., uvedené jako pojistnou událost k pojistné smlouvě na základě čehož mu dne 4. 1. 2005 bylo pojišťovnou vyplaceno pojistné plnění ve výši 208.525,- Kč, dne 18. 1. 2005 pojišťovna vyplatila obviněnému na základě výše uvedeného vedeného jako pojistná událost k pojistné smlouvě pojistné plnění ve výši 121.020,- Kč, přičemž následně bylo zjištěno, že k dopravní nehodě dojít nemohlo, neboť vozidlo obviněného bylo shodně poškozeno již při dopravní nehodě dne 21. 8. 2004 s ohledáním dne 6. 11. 2004, kterou shodou okolností šetřili stejní policisté, uvedeným jednáním tak byla K. p., a. s., způsobena škoda ve výši 337.545,- Kč.
Proti tomuto rozhodnutí podal obviněný odvolání proti výroku o vině i trestu. Městský soud v Praze usnesením ze dne 13. 7. 2007, sp. zn. 6 To 318/2007, odvolání podle §256 tr. ř. zamítl jako nedůvodné.
Proti rozhodnutí soudu druhého stupně podal obviněný prostřednictvím obhájce řádně a včas dovolání opírající se o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť podle jeho názoru došlo při posouzení věci oběma soudy k pochybení, když bylo jeho jednání posouzeno jako trestný čin pojistného podvodu podle §250a odst. 1, 3 tr. zák. Je přesvědčen, že skutkový stav tak jak byl zjištěn soudem prvního stupně na základě provedených důkazů, nenaplňuje zákonné znaky trestného činu, kterým byl uznán vinným. Z výroku napadeného rozhodnutí vyplývá, že soud mu klade za vinu vyvolání pojistné události. Ve skutkové větě je mu pak s odsouzeným M. kladeno za vinu, že zinscenovali dopravní nehodu, tedy že dopravní nehodu v rozporu se skutečností předstírali. V tomto směru podle názoru obviněného soud prvního stupně vycházel výhradně ze závěru znaleckého posudku znalce Ing. M. W., a to že k dopravní nehodě nemohlo dojít způsobem, který byl oznámen. Podle obviněného zůstala nezodpovězena otázka, jakým způsobem se obě vozidla dostala na místo údajné dopravní nehody, když z místa předstíraného střetu musela být jako nepojízdná odtažena. Že skutečně na uvedeném místě a v uvedený čas ke střetu jeho vozidla s vozidlem odsouzeného M. došlo, nasvědčují nejenom poškození obou vozidel, ale i výpověď svědků policistů K. a S. Ani okolnost, že znalec měl k dispozici cca 80 fotografií z nehody, nečiní znalecký posudek přesvědčivým a odůvodněným. Obviněný namítal, že znalec řádným způsobem nevysvětlil rozpory mezi obsahem znaleckého posudku a jeho výpovědí u hlavního líčení a zejména rozpor mezi náčrtkem dopravní nehody, který vypracovali vyšetřující policisté, kteří uvedli, že vozidla nejsou v konečném postavení a jsou pouze zakreslena v nějaké vzdálenosti od sebe a jednou z fotografií, na kterých jsou vozidla v těsném kontaktu. Z takto zjištěného skutkového stavu teda podle obviněného vyplývá, že se nemohl dopustit skutku, který byl rozsudkem soudu prvního stupně kvalifikován jako trestný čin pojistného podvodu podle §250a odst. 1, 3 tr. zák. Oba soudy tedy pochybily, pokud ho uznaly vinným uvedeným trestným činem, přestože měl být zproštěn obžaloby podle §226 písm. a) tr. ř.
Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud usnesení Městského soudu v Praze ze dne 13. 7. 2007 sp. zn. 6 To 318/2007, zrušil a přikázal tomuto soudu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství k dovolání uvedl, že pod deklarovaný důvod dovolání lze podřadit pouze námitku uvedenou v úvodu dovolání, podle které skutkový stav zjištěný soudem prvního stupně nenaplňuje znaky trestného činu, kterým byl dovolatel uznán vinným. V další argumentaci již dovolatel polemizuje s hodnocením důkazů soudy a prosazuje skutkovou verzi, podle které k předmětné dopravní nehodě s poškozením vozidel došlo. Takovéto námitky do skutkových zjištění, však již deklarovanému důvodu dovolání neodpovídají. Skutková zjištění uvedená v tzv. skutkové větě, že přitom odpovídají všem zákonným znakům trestného činu pojistného podvodu podle §250a odst. 1, 3 tr. zák., spáchaného ve formě uvedení nepravdivých údajů při uplatnění nároku na plnění z pojistné smlouvy. Státní zástupce proto navrhl, aby bylo dovolání odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř., protože jde o dovolání zjevně neopodstatněné.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolání lze podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Protože zpochybnění správnosti skutkových zjištění do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle §265b tr. ř. zahrnout nelze, je dovolací soud skutkovými zjištěními soudu prvního, event. druhého stupně vázán a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Dovolací soud tedy musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda právní posouzení skutku je v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
V mezích dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze tedy namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
Na podkladě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze ovšem namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř. ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Nejvyšší soud v rámci dovolacího řízení neprovádí dokazování buď vůbec, anebo jen zcela výjimečně, a to pouze za účelem rozhodnutí o dovolání (§265r odst. 7 tr. ř.), a není tak oprávněn, pouze na podkladě spisu a bez možnosti provedené důkazy zopakovat za dodržení zásad ústnosti a bezprostřednosti, zpochybňovat dosavadní skutková zjištění a prověřovat správnost hodnocení důkazů provedeného soudy nižších stupňů. Jinak řečeno, dovolání lze opírat jen o námitky hmotně právní povahy, nikoli o námitky skutkové.
Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Nejvyšší soud zjistil, že obviněný v dovolání neuplatnil námitku, která dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. odpovídá, i když v obecné rovině uvedl, že skutkový stav tak jak byl zjištěn soudem prvního stupně na základě provedených důkazů, nenaplňuje zákonné znaky trestného činu, kterým byl uznán vinným. Neuvádí totiž jedinou konkrétní námitku, kterou by zpochybnil ať už naplnění objektivního nebo subjektivního znaku dané skutkové podstaty v její základní nebo kvalifikované podobě. Naopak v případě všech konkrétně uvedených námitek se jedná výhradně o námitky skutkového charakteru, které jsou v dovolacím řízení bez významu. Mezi takové patří výhrady obviněného týkající se údajných rozporů mezi znaleckým posudkem a výpovědí znalce v hlavním líčení nebo náčrtkem dopravní nehody a jednou fotografií z místa nehody. Dále jde o námitky, že soud prvního stupně vycházel výhradně ze závěrů znaleckého posudku znalce Ing. M. W., že k dopravní nehodě nemohlo dojít způsobem, který byl oznámen nebo pochybnosti obviněného ohledně přesvědčivosti a odůvodněnosti znaleckého posudku, jakož i tvrzení obviněného, že ke střetu jeho vozidla s vozidlem odsouzeného M. skutečně došlo. Takové námitky uplatněnému dovolacímu důvodu neodpovídají, neboť jsou zaměřeny nikoli proti právnímu posouzení skutku nebo jinému hmotně právnímu posouzení ve smyslu §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale směřují výhradně proti hodnocení důkazů provedeného soudy a následně proti správnosti skutkového stavu uvedeného ve výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně. Obviněný těmito námitkami pouze polemizuje se skutkovými zjištěními soudů obou stupňů a neuvádí žádné námitky, které by mohly zpochybnit použitou právní kvalifikaci. Obviněný tak dovolání, jako mimořádný opravný prostředek, zjevně zaměňuje za další odvolání, když jeho námitky jsou v podstatě totožné s námitkami uplatněnými již v řízení před odvolacím soudem, který se jimi zabýval ale neshledal je důvodnými. Dovolací soud při posuzování správnosti právního posouzení skutku vychází ze skutkových zjištění učiněných soudy v průběhu dokazování v hlavním líčení a nikoli z konstrukce skutku, kterou za správnou považuje obviněný. Skutečnost, že obviněný svoji obecnou námitku o nenaplnění zákonných znaků daného trestného činu založil na svém vlastním hodnocení důkazů a jiném než soudem prvního stupně zjištěném skutkovém stavu, vyplývá jednoznačně i ze závěru dovolání. Po řadě výše citovaných konkrétních skutkových námitek, poukazujících na nepřesvědčivost a rozpory znaleckého posudku s dalšími důkazy, pak totiž uzavírá, že z takto zjištěného skutkového stavu vyplývá, že se nemohl dopustit skutku a navrhl, aby byl zproštěn obžaloby podle §226 písm. a) tr. ř., tj. proto, že nebylo prokázáno, že se stal skutek, pro nějž je stíhán.
Nejvyšší soud jako soud dovolací není obecnou třetí instancí, určenou ke komplexnímu přezkumu napadených rozhodnutí. Dovolací soud je na podkladě zákonného zmocnění oprávněn přezkoumávat napadená rozhodnutí jen z důvodů taxativně vymezených v ustanovení §265b tr. ř., mezi kterými samotný přezkum skutkových zjištění soudu prvního stupně, resp. druhého stupně, nefiguruje.
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud odmítne dovolání, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. S ohledem na všechny shora uvedené skutečnosti Nejvyšší soud dovolání obviněného J. B. odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř.
Za podmínek uvedených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Nejvyšší soud učinil toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 14. listopadu 2007
Předseda senátu:
JUDr. Michal Mikláš