ECLI:CZ:NS:2007:7.TDO.1358.2007.1
sp. zn. 7 Tdo 1358/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 29. 11. 2007 o dovolání obviněného M. V., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 12. 7. 2007, sp. zn. 7 To 276/2007, v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Znojmě pod sp. zn. 17 T 186/2006 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného M. V. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu ve Znojmě ze dne 28. 2. 2007, sp. zn. 17 T 186/2006, byl obviněný M. V. uznán vinným trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák. a odsouzen k trestu odnětí svobody na osm měsíců, jehož výkon byl podmíněn odložen na zkušební dobu dvaceti měsíců. Výrokem podle §228 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto o náhradě škody.
Odvolání obviněného, podané proti všem výrokům rozsudku, bylo usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 12. 7. 2007, sp. zn. 7 To 276/2007, podle §256 tr. ř. zamítnuto.
Obviněný podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Krajského soudu v Brně. Výrok o zamítnutí odvolání napadl v celém rozsahu. Odkázal na důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítl, že skutek nebyl trestným činem pro nedostatek subjektivní stránky a že šlo o vztah upravený občanským zákoníkem. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení a aby přikázal Krajskému soudu v Brně věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného je zjevně neopodstatněné.
Jako trestný čin byl posouzen skutek, který podle zjištění Okresního soudu ve Znojmě, s nimiž se v napadeném usnesení ztotožnil i Krajský soud v Brně, spočíval v podstatě v tom, že obviněný M. V. se počátkem srpna 2004 v P., dohodl s poškozeným F. M. na tom, že poškozený pro obviněného provede sklizeň obilí z pole o výměře 19,7 ha za cenu 1.600,- Kč za hektar, avšak obviněný od počátku věděl, že s ohledem na svou špatnou finanční situaci nebude schopen poškozenému tuto práci uhradit, fakturu vystavenou dne 1. 10. 2004 na částku 37.509,- Kč poškozenému neuhradil, peníze získané projedem obilí použil na úhradu svých dalších dluhů a tím způsobil poškozenému škodu v uvedené výši, z níž v lednu 2006 zaplatil 4.000,- Kč.
Tento skutek evidentně vykazuje znaky trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák., a to i po subjektivní stránce, kterou se obviněný snažil v dovolání zpochybnit.
Soudy učinily ohledně finanční situace obviněného v době, kdy si s poškozeným domluvil provedení prací při sklizni obilí, taková zjištění, která jsou náležitým podkladem pro závěr o jeho zavinění ve formě tzv. nepřímého úmyslu podle §4 písm. b) tr. zák. Tato zjištění, podrobně rozvedená zejména v odůvodnění rozsudku Okresního soudu ve Znojmě, zřetelně ukazují na to, že v uvedenou dobu obviněný nedisponoval finančními prostředky odpovídajícími ceně prací, které si u poškozeného objednal, a že nemohl reálně očekávat ani výnosy, které by mu umožnily uhradit cenu objednaných prací, a to vzhledem k akutní potřebě uhradit jiné dluhy vzniklé v dřívější době. Zevrubným porovnáním dluhů obviněného s očekávanými a dosaženými výnosy došly soudy k plně podloženému závěru, že již v době, kdy si obviněný u poškozeného práce při sklizni obilí sjednal, bylo jasné, že nebude schopen za tyto práce zaplatit. Od tohoto závěru se odvíjel správný úsudek soudů, že pokud si obviněný i za tohoto stavu u poškozeného uvedené práce objednal, byl při tom srozuměn s tím, že za práce nezaplatí, tj. že se na jedné straně obohatí tím, že si je nechá provést bez zaplacení, a na druhé straně o jejich hodnotu poškodí druhou stranu, které se nedostane ekvivalentního protiplnění. Srozumění obviněného zahrnovalo i okolnost, že poškozený se ocitl v omylu ohledně toho, že za svou práci dostane zaplaceno, a to v důsledku jednání obviněného, který předstíral, že si práce objednává za úplatu a přitom zamlčel skutečnosti, jež ho charakterizovaly jako insolventního. Tím se posuzovaný skutek ocitl mimo meze pouhého občanskoprávního či obchodněprávního vztahu mezi obviněným a poškozeným a nabyl rysů kriminálního činu. V poměru mezi obviněným a poškozeným tudíž nejde jen o nesplnění závazku ze soukromoprávního vztahu, nýbrž o škodu způsobenou trestným činem. Tato povaha posuzovaného skutku se ostatně potvrdila i ve stadiu po jeho spáchání, kdy obviněný ani dodatečně poškozenému cenu prací nezaplatil a kdy až v lednu 2006, tj. po více než jednom roce, nahradil zlomek způsobené škody tím, že poškozenému zaplatil částku 4.000,- Kč, přičemž jinak po celou dobu na opakované urgence poškozeného reagoval pouze vyjádřením, že zaplatí, až bude mít peníze.
Nejvyšší soud neměl důvodu k tomu aby z podnětu dovolání obviněného cokoli měnil na výroku, jímž Krajský soud v Brně zamítl odvolání obviněného, a proto zjevně neopodstatněné dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. V souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání, aniž k tomuto postupu potřeboval souhlas obviněného a státního zástupce.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 29. listopadu 2007
Předseda senátu:
JUDr. Petr Hrachovec