ECLI:CZ:NS:2007:7.TDO.1362.2007.1
sp. zn. 7 Tdo 1362/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 19. prosince 2007 v Brně v neveřejném zasedání o dovolání obviněného L. F. proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 2. 5. 2007, sp. zn. 4 To 183/2007, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Teplicích pod sp. zn. 2 T 336/2006, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Teplicích ze dne 17. 1. 2007, sp. zn. 2 T 336/2006, byl obviněný L. F. uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví podle §221 odst. 1, 3 tr. zák. a výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zák. a byl odsouzen podle §221 odst. 3 tr. zák. za užití §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody na tři roky. Podle §39a odst. 3 tr. zák. byl pro výkon trestu zařazen do věznice s dozorem.
Obviněný spáchal trestný čin tím, že dne 6. 5. 2006 kolem 21:30 hodin v T., T., v restauraci U d. p. po předchozí slovní rozepři udeřil pěstí do obličeje poškozeného L. M., který následkem úderu spadl na zem, udeřil se zadní částí hlavy o podlahu restaurace, kde zůstal bezvládně ležet s vážnými poraněními hlavy, na jejichž následky, i přes včasný lékařský zákrok, dne 9. 5. 2006 zemřel.
Proti tomuto rozhodnutí podal obviněný odvolání proti výroku o vině i trestu, které Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 2. 5. 2007, sp. zn. 4 To 183/2007, zamítl jako nedůvodné.
Proti rozhodnutí soudu druhého stupně podal obviněný prostřednictvím obhájce řádně a včas dovolání opírající se o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. k), g) tr. ř. Obviněný uvedl, že napadeným rozhodnutím bylo zamítnuto jeho odvolání, přestože v řízení, které předcházelo, nedošlo k odstranění pochybností o skutečné příčině smrti poškozeného a rozhodnutí soudu prvního stupně tak spočívá na neúplně zjištěném skutkovém stavu a v důsledku toho na nesprávném právním posouzení skutku. Obviněný má za to, že skutek nebyl zcela nepochybným způsobem prokázán a ani nebyl proveden navrhovaný důkaz rekonstrukcí skutkového děje. Poukázal na rozpory ve výpovědích svědků a zpochybnil jejich věrohodnost, neboť všichni vyslechnutí svědci byli ve vzájemném příbuzenském vztahu. Orgány činné v trestním řízení navíc nezajistili prvotní stopy skutkového děje, kterými měly být krvavé stopy na podlaze. Tak nebylo podle obviněného možné zjistit, zda poškozený po úderu pěstí skutečně padl vzad a způsobil si tímto pádem smrtelná zranění. Ze znaleckého posudku je zřejmé a nepochybné, že poškozený musel padnout na podlahu v místě skutku též obličejovou částí, kdy zranění této části těla nebylo smrtelné. K obsahu znaleckého posudku dále uvedl, že z polohy těla klečmo, ve které se poškozený ocitl podle svědeckých výpovědí, nemohlo dojít k pádu těla vzad a nemohlo dojít k poranění, které bylo příčinou smrti poškozeného. Soudní znalec připustil, že k pádu těla vzad mohlo dojít z příčiny spočívající v těžké opilosti samotného poškozeného, což mohlo mít za následek zranění vedoucí k smrti. Jako jedinou příčinu smrtelného zranění však soud prvního stupně i soud odvolací posoudil úder pěstí a nikoli též těžkou opilost, která byla podle vyjádření znalce na hranici života a smrti. Obviněný uvedl, že o popsaném stupni opilosti poškozeného nemohl mít žádnou vědomost a nemohl předpokládat reakci poškozeného, když samotný poškozený byl fyzicky daleko zdatnější. Soud pak podle obviněného nevzal v úvahu svědeckou výpověď svědka M., který uvedl, že proti obviněnému první vykročil poškozený a až poté se zvedl obviněný, že šli proti sobě a teprve pak ho obviněný udeřil pěstí do obličeje. Obviněný namítá nepravdivost tvrzení svědkyně P. T., že poškozenému pomáhala ze židle a jak poškozený došel na roh stolu, obviněný vstal a hned dal poškozenému ránu do obličeje, tento šel do kolen, ona si povšimla, že mu teče krev z uší, z ničeho nic padl dozadu a udeřil se hlavou do podlahy. Obviněný poukázal na nesrovnalosti mezi touto výpovědí a znaleckým posudkem, kde se uvádí, že poškozený musel padnout na podlahu obličejovou částí a nikoli na zadní část, kdy až v důsledku tohoto pádu došlo ke smrtelnému zranění. Výpověď svědkyně je podle obviněného nevěrohodná, neboť MUDr. F. uvedl, že pouhá rána pěsti a následný pád poškozeného na kolena nemohla způsobit krvácení poškozeného z uší. Obviněný opakoval, že na poškozeného nezaútočil bezdůvodně, ale z obavy z napadení po předchozí slovní potyčce, o čemž svědčí všechny svědecké výpovědi. Závěr soudu o bezdůvodnosti napadení považuje obviněný za účelový, když soud neměl žádné prokázané skutkové okolnosti, o které by mohl tento závěr opřít. Odvolací soud pak tyto pochybnosti ohledně jiných možných příčin smrti poškozeného neodstranil. Podle obviněného neprovedením navrhovaného důkazu rekonstrukcí skutkového děje, došlo k poškození jeho práv na řádnou obhajobu. Tento názor je dále umocňován rozpory ve výpovědích svědků.
Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení soudu druhého stupně a přikázal Okresnímu soudu v Teplicích nové projednání a rozhodnutí, s tím, že má být proveden navrhovaný důkaz rekonstrukcí.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání obviněného uvedl, že s určitou mírou tolerance lze dovodit, že dovolacím důvodem, který obviněný uplatnil prostřednictvím druhé alternativy dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. /tedy nikoli prostřednictvím zmiňovaného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř./, je dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Je však podle něj zcela zřejmé, že obviněný v podstatě toliko namítá nesprávné skutkové závěry vyjádřené v pravomocném výroku o vině nalézacího soudu a ve skutečnosti napadá skutková zjištění a nikoli vady právního hodnocení již stabilizovaného skutku. Obviněný tak napadenému usnesení, jakož i řízení, jež předcházelo jeho vydání, nevytkl žádnou vadu, která by zakládala některý z taxativně stanovených důvodů dovolání, zakotvených v ustanovení §265b odst. 1 tr. ř.
Státní zástupce proto navrhl, aby Nejvyšší soud postupoval podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. a dovolání obviněného v neveřejném zasedání odmítl s odůvodněním, že bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v §265b tr. ř.
Nejvyšší soud zjistil, že obviněný svůj mimořádný opravný prostředek formálně opřel o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. k), g) tr. ř. Podle obsahu dovolání je však zřejmé, že uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. v jeho druhé alternativě, tedy, že bylo rozhodnuto o zamítnutí jeho řádného opravného prostředku, ale v řízení předcházejícím tomuto rozhodnutí byl dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolání lze podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Protože zpochybnění správnosti skutkových zjištění do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle §265b tr. ř. zahrnout nelze, je dovolací soud skutkovými zjištěními soudu prvního, event. druhého stupně vázán a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Dovolací soud tedy musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda právní posouzení skutku je v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
V mezích dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze tedy namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
Na podkladě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze ovšem namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř. ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Nejvyšší soud v rámci dovolacího řízení neprovádí dokazování buď vůbec, anebo jen zcela výjimečně, a to pouze za účelem rozhodnutí o dovolání (§265r odst. 7 tr. ř.), a není tak oprávněn, pouze na podkladě spisu a bez možnosti provedené důkazy zopakovat za dodržení zásad ústnosti a bezprostřednosti, zpochybňovat dosavadní skutková zjištění a prověřovat správnost hodnocení důkazů provedeného soudy nižších stupňů. Jinak řečeno, dovolání lze opírat jen o námitky hmotně právní povahy, nikoli o námitky skutkové.
Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Z obsahu dovolání obviněného ale vyplývá, že jeho námitky nejsou způsobilé založit přezkumnou povinnost dovolacího soudu, protože jsou zaměřeny nikoli proti právnímu posouzení skutku nebo jinému hmotně právnímu posouzení ve smyslu §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale směřují výhradně proti hodnocení důkazů provedeného soudy a následně proti správnosti skutkového stavu uvedeného ve výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně. Obviněný svými námitkami, že rozhodnutí soudu prvního stupně spočívá na neúplně zjištěném skutkovém stavu, že nebyl proveden jím navrhovaný důkaz rekonstrukcí, že výpovědi svědků jsou rozporné a nevěrohodné, pouze polemizuje se způsobem hodnocení důkazů soudy obou stupňů, jakož i se skutkovými zjištěními soudů obou stupňů a neuvádí žádné námitky, které by mohly zpochybnit použitou právní kvalifikaci s ohledem na soudy zjištěný skutkový stav. Nejvyšší soud se nezabýval ani námitkami, kdy obviněný obsáhle popisuje obsah znaleckého posudku znalce MUDr. F. a vyvozuje z něj vlastní pro něj příznivější závěry, ani námitkami, kterými obviněný popisuje svou verzi skutkového děje a zejména skutečnost, že neútočil bezdůvodně, ale pouze z obavy o svou bezpečnost. Také námitka o neexistenci příčinné souvislosti je založena na jiném, než soudy zjištěném skutkovém stavu. Obviněným tvrzený pád poškozeného na podlahu obličejem, totiž nepotvrdil žádný ze svědků a nevyplývá ani ze znaleckého posudku, ač to obviněný považuje za zcela zřejmé a nepochybné. Znalec naopak u hlavního líčení uvedl, že pokud by poškozený upadl na kolena, musel by hned prudce upadnout dozadu. Stejně jako svědci tak znalec neuvedl nic o pádu poškozeného na obličej. Obviněný těmito námitkami zcela pomíjí skutková zjištění učiněná soudem prvního stupně v hlavním líčení, se kterými se odvolací soud ztotožnil. Ani námitka neprovedení navrhovaného důkazu rekonstrukcí není námitkou proti právnímu posouzení skutku, ale námitkou proti úplnosti provedeného dokazování. Je zřejmé, že jde o skutkové námitky, které dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ani jiný důvod podle §265b tr. ř., nenaplňují. Obviněný tak dovolání, jako mimořádný opravný prostředek, zaměňuje za další odvolání, když jeho námitky jsou v podstatě totožné s námitkami uplatněnými již v řízení před odvolacím soudem, který se jimi zabýval, ale neshledal je důvodnými. Dovolací soud při posuzování správnosti právního posouzení skutku vychází ze skutkových zjištění učiněných soudy v průběhu dokazování v hlavním líčení a nikoli z konstrukce skutku, kterou za správnou považuje obviněný.
Ze skutkových zjištění soudů je zřejmé, že obviněný svým jednáním neodvracel žádné hrozící nebezpeční, ale sám útočil jako první a poškozeného udeřil, přičemž šlo o úder mimořádně velké intenzity, který jednoznačně inicioval pád poškozeného. Na základě svědeckých výpovědí a znaleckého posudku, ve kterém znalec připustil, že zranění mohlo vzniknout i tím, že poškozený po ráně obviněného poklesl do kolen, ale vzápětí se bezvládně a nekontrolovaně zvrátil dozadu a udeřil se hlavou o podlahu, pak soud prvního stupně dospěl ke správnému závěru, že smrt poškozeného je v příčinné souvislosti s úderem, který mu obviněný pěstí do obličejové části zasadil.
Z odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů tedy vyplývá logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a hmotně právními závěry na straně druhé, přičemž Nejvyšší soud mezi nimi neshledal žádný, natož pak extrémní rozpor, který by jediný mohl odůvodnit zásah do skutkového děje v řízení o dovolání. Konečně ani samotný obviněný existenci takovéhoto rozporu nenamítá.
Nejvyšší soud na základě námitek obviněného konstatuje, že obviněný sice své dovolání opřel o formální deklaraci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., napadajícího právní posouzení skutku, ale svými konkrétními námitkami jej nijak nezpochybnil. Domáhal se změny skutkových zjištění učiněných soudy, přičemž teprve sekundárně v závislosti na takto dosažené změně skutkových zjištění by pak mělo podle něj dojít i ke změně právního posouzení skutku. Nebyl-li námitkami obviněného naplněn dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., nebyl naplněn ani dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací není obecnou třetí instancí, určenou ke komplexnímu přezkumu napadených rozhodnutí. Dovolací soud je na podkladě zákonného zmocnění oprávněn přezkoumávat napadená rozhodnutí jen z důvodů taxativně vymezených v ustanovení §265b tr. ř., mezi kterými samotný přezkum skutkových zjištění soudu prvního stupně, resp. druhého stupně, nefiguruje. Proto dovolání obviněného L. F. odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. jako podané z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení §265b tr. ř.
Učinil tak v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 19. prosince 2007
Předseda senátu:
JUDr. Michal Mikláš