ECLI:CZ:NS:2007:7.TDO.1372.2007.1
sp. zn. 7 Tdo 1372/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 12. 12. 2007 o dovolání obviněného M. D., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31. 5. 2007, sp. zn. 6 To 221/2007, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 5 T 119/2006 takto:
Podle §265k odst. 1 tr. ř. se zrušují usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31. 5. 2007, sp. zn. 6 To 221/2007, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 12. 3. 2007, sp. zn. 5 T 119/2006.
Podle §265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §2651 odst. l tr. ř. se Obvodnímu soudu pro Prahu 1 přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 12. 3. 2007, sp. zn. 5 T 119/2006, byl obviněný M. D. uznán vinným trestným činem křivé výpovědi podle §175 odst. 2 písm. a) tr. zák. a odsouzen k peněžitému trestu ve výměře 5000 Kč s náhradním trestem odnětí svobody stanoveným na 1 měsíc.
Trestného činu, jehož správné označení je „křivá výpověď a nepravdivý znalecký posudek“, se obviněný podle zjištění Obvodního soudu pro Prahu 1 dopustil v podstatě tím, že v průběhu trestního řízení vedeného proti T. H., ve kterém vystupoval v procesním postavení svědka, ačkoli byl řádně poučen o trestních následcích křivé výpovědi, dne 11. 11. 2004 při výslechu před policejním komisařem, který konal vyšetřování, a dne 2. 2. 2005 při výslechu v hlavním líčení před Obvodním soudem pro Prahu 1 vypověděl, že dne 19. 10. 2004 byl řidičem motorového vozidla zn. Volkswagen Passat Combi, i když to byla lež a vozidlo ve skutečnosti řídil T. H., přičemž tato skutečnost byla v trestním řízení proti T. H. důležitá pro posouzení, zda T. H. spáchal trestný čin útoku na veřejného činitele podle §155 odst. l písm. b), odst. 2 písm. a) tr. zák., pro který byl stíhán a pravomocně odsouzen a který spáchal tím, že dne 19. 10. 2004 napadl policistu Policie ČR nstržm. R. B., jenž proti němu zakročoval jako proti řidiči, který se předtím během jízdy dopustil několika dopravních přestupků.
Odvolání obviněného M. D., podané proti všem výrokům rozsudku, bylo usnesením Městského soudu v Praze ze dne 31. 5. 2007, sp. zn. 6 To 221/2007, podle §256 tr. ř. zamítnuto.
Obviněný M. D. podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Městského soudu v Praze. Výrok o zamítnutí odvolání napadl v celém rozsahu. Odkázal na důvod dovolání uvedený v §265b odst. l písm. g) tr. ř. Nesprávnost právního posouzení skutku ve smyslu tohoto dovolacího důvodu spatřoval jednak v tom, že se soudy nedostatečně zabývaly samotnou otázkou, zda jeho posuzované tvrzení bylo skutečně nepravdivé, a jednak v tom, že šlo o tvrzení, které nemělo podstatný význam pro rozhodnutí o vině T. H. trestným činem útoku na veřejného činitele. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí obou soudů a aby ho zprostil obžaloby.
Nejvyšší soud přezkoumal podle §265i odst. 3, 4 tr. ř. napadené usnesení i předcházející řízení a shledal, že dovolání je důvodné.
Trestného činu křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku podle §175 odst. 2 písm.a) tr. zák. se dopustí mimo jiné ten, kdo jako svědek před soudem, státním zástupcem nebo policejním orgánem, který koná přípravné řízení podle trestního řádu, uvede nepravdu o okolnosti, která má podstatný význam pro rozhodnutí.
Okolností, ohledně které obviněný M. D. vypovídal v procesním postavení svědka v trestní věci obviněného T. H., bylo to, kdo v kritickou dobu řídil motorové vozidlo zn.Volkswagen Passat Combi. Pro právní závěr, že obviněný M. D. ohledně této okolnosti uvedl nepravdu, neměly soudy v řízení proti tomuto obviněnému žádný podklad ve vlastním skutkovém zjištění, kdo byl řidičem vozidla, a omezily se v tomto směru jen na to, že převzaly skutková zjištění učiněná v řízení konaném proti obviněnému T. H. ve věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 7 T 83/2004.
Pravomocným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 2. 2. 2005, sp. zn. 7 T 83/2004, byl obviněný T. H. uznán vinným trestným činem útoku na veřejného činitele podle §155 odst. l písm. b) tr. zák., tedy nikoli též podle §155 odst. 2 písm. a) tr. zák., jak bylo uvedeno ve výroku o vině obviněného M. D. Z odůvodnění rozsudku sp. zn. 7 T 83/2004 je patrno, že soud zaznamenal protichůdné výpovědi obviněného T. H. a svědka M. D. na straně jedné oproti výpovědím svědků R. B. a T. V., policistů Policie ČR, na straně druhé. Rozpor spočíval v tom, že zatímco obviněný a svědek M. D. tvrdili, že vozidlo řídil M. D., oba policisté tvrdili, že vozidlo řídil obviněný T. H. a že svědek M. D. byl spolujezdcem. Soud vysvětlil, proč dospěl k závěru, že policistům je možno uvěřit, a ve vztahu k obhajobě obviněného T. H. uvedl, že ji považuje za vyvrácenou. K výpovědi svědka M. D. soud pouze poznamenal, že „je zjevné, že tento svědek, kamarád obviněného, se snaží celý incident zlehčit“. Jiný výslovný hodnotící závěr soud v odůvodnění citovaného rozsudku k výpovědi svědka M. D. neformuloval, zejména ne v tom smyslu, že by ji považoval za lživou, nepravdivou apod.
V trestní věci obviněného M. D. pro trestný čin křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku podle §175 odst. 2 písm. a) tr. zák. Obvodní soud pro Prahu 1 v podstatě jen prezumoval nepravdivost jeho svědecké výpovědi, vycházeje pouze z toho, že soud, který rozhodoval v trestní věci obviněného T. H., dospěl k opačnému skutkovému zjištění, než odpovídalo posuzované svědecké výpovědi. Obvodní soud pro Prahu 1 v řízení proti obviněnému M. D. neprovedl žádné dokazování ohledně okolnosti, kdo byl řidičem vozidla, a neučinil v tomto směru žádné skutkové zjištění. Neměl tedy ve svých skutkových zjištěních podklad pro posouzení otázky, zda výpověď obviněného M. D., kterou učinil v postavení svědka v řízení vedeném proti obviněnému T. H., byla nepravdivá. Přitom v obžalobě podané na obviněného M. D. státní zástupkyně výslovně navrhovala, aby v hlavním líčení byli jako svědci vyslechnuti policisté R. B. a T. V., a na tomto návrhu původně setrvala i v hlavním líčení, které bylo mimo jiné i za tímto účelem odročeno, avšak při odročeném hlavním líčení prohlásila, že na provedení důkazů spočívajících ve výslechu těchto svědků netrvá. Obvodní soud pro Prahu 1 výslech svědků R. B. a T. V. neprovedl. Evidentním smyslem navrhovaného výslechu těchto svědků bylo získat podklad pro skutkové zjištění, kdo byl v kritickou dobu řidičem vozidla zn.Volkswagen Passat Combi. Toto zjištění měl Obvodní soud pro Prahu 1 učinit samostatně na podkladě vlastního dokazování, aniž byl vázán zjištěními učiněnými v odsuzujícím rozsudku ohledně obviněného T. H. Ve vztahu k rozhodnutí o vině obviněného M. D. trestným činem křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku podle §175 odst. 2 písm. a) tr. zák. byla tato otázka předběžnou otázkou ve smyslu §9 odst. 1 tr. ř., a protože šlo o předběžnou otázku významnou pro posouzení viny obviněného M. D., nebyl soud vázán pravomocným rozsudkem vyneseným v trestní věci obviněného T. H. Podle §9 odst. 1 tr. ř. (část za středníkem) je-li tu o předběžné otázce pravomocné rozhodnutí soudu nebo jiného státního orgánu, jsou orgány činné v trestním řízení takovým rozhodnutím vázány, pokud nejde o posouzení viny obviněného. Z toho vyplývá, že jde-li o posouzení viny obviněného, to znamená je-li předběžná otázka významná pro posouzení viny obviněného, nejsou orgány činné v trestním řízení pravomocným rozhodnutím o předběžné otázce vázány a posoudí ji samostatně, což zároveň znamená, že si pro její posouzení vytvoří potřebný podklad ve svých vlastních skutkových zjištěních založených na svém vlastním dokazování. Obvodní soud pro Prahu 1 tedy měl sám provést dokazování ohledně okolnosti, kdo byl řidičem vozidla, učinit na tomto podkladě své vlastní skutkové zjištění a toto zjištění právně posoudit z toho hlediska, zda odpovídá zákonnému znaku, že pachatel „uvede nepravdu“ ve smyslu §175 odst. 2 písm. a) tr. zák. Rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 1 v otázce viny obviněného M. D. trestným činem křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku musí být rozhodnutím založeným na tom, že tento soud konfrontuje se zákonnými znaky trestného činu svá vlastní skutková zjištění učiněná v řízení konaném proti obviněnému M. D., a nikoli skutková zjištění učiněná v jiném řízení konaném proti jinému obviněnému. V tomto ohledu je významné i to, že pouhé pochybnosti o pravdivosti posuzované svědecké výpovědi, závěr o její nevěrohodnosti, resp. úsudek, že svědek se snažil věc zlehčit, jak uvedl Obvodní soud pro Prahu 1 v odůvodnění rozsudku sp. zn. 7 T 83/2004 v trestní věci proti obviněnému T. H., apod. s tímto zákonným znakem nekorespondují. Pro úplnost lze konstatovat, že ani v rozsudku sp. zn. 7 T 83/2004, který se stal v řízení proti obviněnému M. D. podkladem výroku o jeho vině, Obvodní soud pro Prahu 1 neučinil závěr, že by jeho svědecká výpověď v řízení proti obviněnému T. H. byla nepravdivá, resp. lživá. Obvodní soud pro Prahu 1 v odůvodnění rozsudku sp. zn. 7 T 83/2004 jen uvedl, že \"policistům je možno uvěřit\". Z tohoto konstatování, které spadalo do rámce volného hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř., však nevyplývá jistota v otázce pravdivosti či nepravdivosti posuzované svědecké výpovědi obviněného M. D. Tuto jistotu, potřebnou pro výrok o vině obviněného M. D. trestným činem křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku podle §175 odst. 2 písm. a) tr. zák., mohl Obvodní soud pro Prahu 1 získat jedině v řízení konaném proti tomuto obviněnému na podkladě důkazů provedených v tomto řízení a na podkladě skutkových zjištění učiněných v tomto řízení. Pokud by tuto jistotu nezískal a pokud by zůstaly jen pochybnosti o pravdivosti posuzované výpovědi nebo byla považována jen za nevěrohodnou, nestačilo by to pro závěr o vině trestným činem křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku. (K posuzované problematice viz č. 19/2006 Sb. rozh. tr.)
Avšak i kdyby bylo namístě považovat posuzovanou svědeckou výpověď za nepravdivou, nelze akceptovat úvahy a závěry soudů ohledně otázky, zda se výpověď týkala okolnosti, která měla podstatný význam pro rozhodnutí. Je ovšem nutné poznamenat, že Obvodní soud pro Prahu 1 rozsudkem ze dne 18. 12. 2006 původně zprostil obviněného obžaloby z důvodu uvedeného v §226 písm. b) tr. ř., tj. proto, že skutek není trestným činem, přičemž podkladem tohoto rozhodnutí byl jeho závěr, že výpověď neměla podstatný význam pro rozhodnutí o vině obviněného T. H. trestným činem útoku na veřejného činitele, neboť z hlediska jednání obviněného T. H. zakládajícího tento trestný čin (na rozdíl od případného trestného činu ohrožení pod vlivem návykové látky podle §201 tr. zák.) nebylo rozhodné, kdo řídil vozidlo. Tento rozsudek byl z podnětu odvolání státní zástupkyně zrušen usnesením Městského soudu v Praze ze dne 31. 1. 2007, sp. zn. 6 To 31/2007, jímž byla věc zároveň vrácena Obvodnímu soudu pro Prahu 1 k novému rozhodnutí. Městský soud v Praze v tomto usnesení vyslovil právní názor, že šlo o okolnost, která měla podstatný význam pro rozhodnutí, a vysvětlil to v podstatě tím, že pouze za předpokladu, že policisté zakročovali proti řidiči vozidla, byl jejich zákrok oprávněný, spadal do rámce jejich pravomoci a garantoval jim také ochranu veřejných činitelů. Tímto právním názorem se pak řídil i Obvodní soud pro Prahu 1 v odsuzujícím rozsudku ze dne 12. 3. 2007. S tím nesouhlasil obviněný, který v dovolání namítal, že policisté požívali ochrany veřejných činitelů v případě obou variant skutkového stavu, tj. jak v případě, že řidičem byl T. H., tak v případě, že řidičem byl obviněný M. D. a že T. H. byl jen spolujezdec.
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 2. 2. 2005, sp. zn. 7 T 83/2004, byl obviněný T. H. pravomocně uznán vinným trestným činem útoku na veřejného činitele podle §155 odst. l písm. b) tr. zák. Podle výroku o vině spáchal tento trestný čin tím, že dne 19. 10. 2004 kolem 01,45 hod. až 02,00 hod. poté, co se jako řidič motorového vozidla zn. Volkswagen Passat Combi dopustil během jízdy několika dopravních přestupků a byl proto v P. kontrolován policistou Policie ČR nstržm. R. B., neuposlechl jeho výzev, aby se vrátil k vozidlu a předložil doklady, naopak začal křičet a policistovi nadávat, urážet ho vulgárními výrazy a strkat do něj, a když se policista chystal použít proti němu donucovací prostředky, vytáhl pravou rukou z kapsy bundy zavírací kapesní nůž délky asi 12 cm, vyhrožoval policistovi bodnutím a při tom nadával. Z tzv. právní věty výroku o vině vyplývá, že v uvedeném skutku soud spatřoval ty znaky trestného činu, které spočívají v tom, že pachatel „užije násilí pro výkon pravomoci veřejného činitele“. Z hlediska těchto znaků nebylo rozhodující to, zda obviněný T. H. před tím, než proti policistovi zaútočil, řídil či neřídil vozidlo, neboť i tehdy, pokud by neřídil, byla výzva policisty, aby se vrátil k vozidlu a předložil doklady, oprávněná a plně v mezích jeho pravomoci. Podnětem k policejnímu zákroku bylo to, že policejní hlídka si povšimla riskantního způsobu jízdy vozidla zn.Volkswagen Passat Combi a sledovala toto vozidlo až do místa, kde zaparkovalo a kde z něho vystoupily dvě osoby. Policista svou výzvu adresoval obviněnému T. H., protože ho považoval za řidiče. Ovšem i kdyby obviněný T. H. vozidlo případně neřídil a přicházelo v úvahu, že řidičem byl M. D., byla výzva policisty adresovaná obviněnému T. H. v souladu s ustanovením §12 odst. l zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů, podle něhož policista je oprávněn požadovat potřebná vysvětlení od osoby, která může přispět k objasnění skutečností důležitých pro odhalení přestupku a jeho pachatele, a v souladu s ustanovením §13 odst. 2 písm. b) citovaného zákona, podle něhož policista je oprávněn vyzvat osobu, od které je požadováno vysvětlení podle §12 odst. l, aby prokázala svou totožnost. Nelze pominout, že evidentním smyslem a cílem zákroku, při kterém byl policista napaden, bylo zjistit, kdo řídil vozidlo, jehož jízdou byl spáchán přestupek. Jestliže z vozidla vystoupily dvě osoby, byly obě těmi, kdo mohl přispět k objasnění skutečností důležitých pro odhalení přestupku a jeho pachatele a policista byl proto oprávněn od obou požadovat vysvětlení a prokázání totožnosti. Podle právního názoru Městského soudu v Praze, jímž se řídil Obvodní soud pro Prahu 1, by policista mohl vysvětlení a prokázání totožnosti požadovat jen po osobě, která skutečně byla pachatelem přestupku. To je v očividném rozporu se smyslem citovaných ustanovení zákona o Policii České republiky, neboť podmínkou tohoto postupu policisty by podle uvedeného právního názoru vlastně bylo to, co má být tímto postupem teprve zjištěno. Proto nemůže tento právní názor obstát. Tím pádem je nepřijatelný i na to navazující závěr Městského soudu v Praze vyjádřený již v usnesení ze dne 31. 1. 2007, sp. zn. 6 To 31/2007, totiž že pokud by orgány činné v trestním řízení uvěřily svědecké výpovědi obviněného M. D., podle níž vozidlo řídil on a nikoli T. H., mohlo to „zcela zásadním způsobem zvrátit výsledek tohoto trestního řízení“ (míněno trestní řízení proti T. H.). Tyto úvahy Městského soudu v Praze by byly správné, pokud by T. H. byl stíhán pro skutek spočívající v řízení motorového vozidla a posuzovaný např. jako trestný čin ohrožení pod vlivem návykové látky podle §201 tr. zák. nebo jako přestupek proti bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích podle §22 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů, neboť v takovém případě by bylo rozhodnutí o vině T. H. trestným činem, resp. přestupkem, závislé na okolnosti, byl-li řidičem vozidla.
Je tedy zřejmé, že jednání, kterým obviněný T. H. podle rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 2. 2. 2005, sp. zn. 7 T 83/2004, napadl policistu nstržm. R. B., bylo trestným činem útoku na veřejného činitele podle §155 odst. 1 písm. b) tr. zák. jak při té skutkové variantě, že řidičem vozidla byl obviněný T. H., tak při té skutkové variantě, že vozidlo řídil M. D., který v trestní věci obviněného T. H. vypovídal jako svědek a tvrdil, že obviněný T. H. neřídil.
Ve věci Obvodního soudu pro Prahu 1 sp. zn. 5 T 119/2006 proto nelze výrok o vině obviněného M. D. trestným činem křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku podle §175 odst. 2 písm. a) tr. zák. opírat o úsudek, že jeho tvrzení o tom, kdo řídil vozidlo, se týkalo okolnosti, která měla rozhodující význam pro posouzení otázky, zda policista vykonával svou pravomoc a zda požíval ochrany veřejného činitele, kterou poskytuje ustanovení §155 odst. l písm. b) tr. zák.
Z toho, co bylo až dosud uvedeno v předchozích částech tohoto usnesení, plyne, že jak napadené usnesení Městského soudu v Praze, tak odsuzující rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 jako součást předcházejícího řízení jsou rozhodnutími, která spočívají na nesprávném právním posouzení skutku ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který v dovolání uplatnil obviněný. Nejvyšší soud proto z podnětu dovolání obviněného zrušil obě tato rozhodnutí, zrušil také všechna další obsahově navazující rozhodnutí, která tím ztratila podklad, a přikázal Obvodnímu soudu pro Prahu 1, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Obvodní soud pro Prahu 1 odstraní vady vytknuté tímto usnesením Nejvyššího soudu a znovu ve věci rozhodne.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 12. prosince 2007
Předseda senátu:
JUDr. Petr Hrachovec