ECLI:CZ:NS:2007:7.TDO.1434.2007.1
sp. zn. 7 Tdo 1434/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání dne 12. prosince 2007 o dovolání obviněné V. P. proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. 3. 2007, sp. zn. 8 To 23/2007, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 9 T 119/2005, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 25. 10. 2006, sp. zn. 9 T 119/2005, byla obviněná V. P. uznána vinnou trestným činem ublížení na zdraví podle §224 odst. 1, 2 tr. zák. a byla odsouzena podle §224 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku, jehož výkon jí byl podle §58 odst. 1 a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání tří let. Podle §49 odst. 1 tr. zák. byl obviněné uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na dobu tří let. Podle §229 odst. 1 tr. ř. byl poškozený Ing. arch. V. H. odkázán se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti tomuto rozsudku podala obviněná V. P. odvolání proti všem jeho výrokům. Městský soud v Praze usnesením ze dne 20. 3. 2007, sp. zn. 8 To 23/2007, zamítl její odvolání podle §256 tr. ř. jako nedůvodné.
Proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. 3. 2007, sp. zn. 8 To 23/2007, podala obviněná prostřednictvím své obhájkyně dovolání opírající se o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítla, že poškozený Ing. arch. V. H. porušil při přecházení vozovky svou povinnost chodce vyplývající z ustanovení §54 odst. 3 věta čtvrtá zák. č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), tj. nevstupovat na přechod pro chodce nebo na vozovku bezprostředně před blížícím se vozidlem, a spoluzavinil tak dopravní nehodu. Podle jejího názoru mohl poškozený, který přecházel vozovku zleva, vidět dříve a lépe vozidlo, které řídila. Soudy tak svými rozhodnutími porušily zásadu, že řidič motorového vozidla se může spoléhat na dodržování dopravních předpisů ostatními účastníky provozu na pozemních komunikacích, nevyplývá-li z konkrétní situace opak. Obviněná V. P. uvedla, že neporušila žádnou povinnost vyplývající ze zákona o silničním provozu, když se plně věnovala řízení a jela rychlostí 39 km/h. Následně však připustila, že sice formálně porušila důležitou povinnost uloženou jí zákonem o silničním provozu, ale nenaplnila materiální podmínku pro použití vyšší trestní sazby, protože poškozený spoluzavinil značnou měrou dopravní nehodu. Obviněná proto navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil napadené rozhodnutí a přikázal příslušnému soudu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Dále navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky podle §265o odst. 1 tr. ř. odložil výkon rozhodnutí, proti němuž podala dovolání.
Nejvyšší státní zástupkyně v písemném vyjádření k dovolání uvedla, že ze skutkových zjištění soudu prvního stupně je zřejmé, že poškozený Ing. arch. V. H. přecházel vozovku na přechodu pro chodce zleva doprava ve směru jízdy obviněné a byl jí sražen v okamžiku, kdy již vozovku téměř přešel. Poškozený proto nevstoupil na přechod pro chodce bezprostředně před blížícím se vozidlem, které řídila obviněná. Z toho, že poškozený mohl vidět přijíždějící osvětlené vozidlo obviněné dříve, než ho spatřila obviněná, nelze podle nejvyšší státní zástupkyně dovodit, že by se poškozený spolupodílel na dopravní nehodě, protože v konkrétní situaci měl na přechodu pro chodce přednost. Navrhla proto, aby dovolání obviněné bylo v neveřejném zasedání odmítnuto jako zjevně neopodstatněné podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. a souhlasila s projednáním dovolání v neveřejném zasedání.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z této zákonné formulace vyplývá, že dovolání, které se opírá o tento dovolací důvod, je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Nejvyšší soud je v řízení o dovolání povinen zásadně vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního, resp. druhého stupně, učiněného v souladu s ustanovením §2 odst. 5, 6 tr. ř. a v návaznosti na takto zjištěný skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění soudu nemůže změnit.
Nejvyšší soud zjistil, že námitky uváděné obviněnou v dovolání byly již uplatňovány v předchozích stadiích trestního řízení a jak soud odvolací, tak zejména soud prvního stupně se s nimi velmi podrobně, přehledně a přesvědčivě vypořádaly (srov. č. l. 188 - 190 a 221 - 223 spisu). Judikatura vychází z toho, že jestliže obviněný v dovolání opakuje v podstatě jen námitky uplatněné již v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, se kterými se soudy obou stupňů dostatečně a správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání zjevně neopodstatněné ve smyslu §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. (viz rozhodnutí publikované v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, C. H. BECK, svazek 17/2002, č. 408). K tomuto závěru dospěl Nejvyšší soud i v případě dovolání obviněné V. P.
Trestný čin ublížení na zdraví podle §224 odst. 1, 2 tr. zák. spáchá ten, kdo jinému z nedbalosti způsobí těžkou újmu na zdraví nebo smrt proto, že porušil důležitou povinnost vyplývající z jeho zaměstnání, povolání, postavení nebo funkce nebo uloženou mu podle zákona. Podle ustanovení §4 odst. 1 písm. a) zák. č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu) je povinností každého účastníka silničního provozu chovat se ohleduplně a ukázněně, aby svým jednáním neohrožoval život, zdraví nebo majetek jiných osob ani svůj vlastní, aby nepoškozoval životní prostředí ani neohrožoval život zvířat, přizpůsobit své chování zejména stavebnímu a dopravně technickému stavu pozemní komunikace, povětrnostním podmínkám, situaci v provozu na pozemních komunikacích, svým schopnostem a svému zdravotnímu stavu. Podle §5 odst. 1 písm. b) zákona o silničním provozu je dále povinností řidiče plně se věnovat řízení vozidla nebo jízdě na zvířeti a sledovat situaci v provozu na pozemních komunikacích. Podle §5 odst. 1 písm. h) zákona o silničním provozu má řidič povinnost umožnit chodci, který je na přechodu pro chodce nebo jej zřejmě hodlá použít, nerušené a bezpečné přejití vozovky; proto se musí řidič takového vozidla přibližovat k přechodu pro chodce takovou rychlostí, aby mohl zastavit vozidlo před přechodem pro chodce, a pokud je to nutné, je povinen před přechodem pro chodce zastavit vozidlo.
K námitce obviněné, že poškozený porušil povinnost vyplývající z ustanovení §54 odst. 3 věta čtvrtá zák. č. 361/2000 Sb., o silničním provozu, když údajně vstoupil na přechod pro chodce bezprostředně před blížícím se vozidlem, a spoluzavinil tak dopravní nehodu, Nejvyšší soud uvádí, že ze skutkových zjištění je zřejmé, že pokud obviněná jela rychlostí 30 - 40 km/h, jak sama uvádí, poškozený Ing. arch. V. H. vstoupil na přechod pro chodce v okamžiku, kdy vozidlo obviněné bylo vzdáleno od přechodu pro chodce 46 - 73 metrů, tedy ve vzdálenosti více než dostatečné na to, aby bylo možné vozidlo při obvyklé a včasné reakci řidičky bezpečně zastavit, když i při rychlosti 50 km/h je brzdná dráha zpravidla 27 – 31 metrů. Další podstatnou okolností vyvracející námitku obviněné je skutečnost, že poškozený přecházel vozovku zleva doprava, přešel téměř celou vozovku, a po přechodu pro chodce se tedy pohyboval po dobu 5,5 až 6,6 sekund. Poškozený tedy vstoupil na přechod pro chodce v době, kdy obviněná měla dostatek času k tomu, aby vyřešila nastalou situaci, aniž by musela náhle změnit směr nebo rychlost jízdy vozidla. Poškozený podle skutkových zjištění svým jednáním neohrozil ostatní účastníky silničního provozu, když dodržel všechny povinnosti vyplývající mu ze zákona o silničním provozu. Tyto okolnosti skutkového děje zcela vyvracejí námitku obviněné, že poškozený vstoupil na přechod pro chodce bezprostředně před blížícím se vozidlem, které řídila obviněná.
Nejvyšší soud podotýká, že obviněná sice popřela, že by porušila důležitou povinnost vyplývající ze zákona o silničním provozu, následně však připustila, že tuto povinnost porušila (nekonkretizovala však jakou) a vzhledem k údajnému spoluzavinění poškozeného dále namítla nedostatek materiální podmínky pro použití vyšší trestní sazby. Z výše uvedených skutkových zjištění je však zřejmé, že poškozený nijak nezavinil svým jednáním dopravní nehodu, a proto je i námitka nedostatku materiální podmínky trestného činu ublížení na zdraví podle §224 odst. 2 tr. zák. zjevně neopodstatněná.
Soudy obou stupňů dospěly ke správnému závěru, že obviněná naplnila veškeré zákonné znaky skutkové podstaty trestného činu ublížení na zdraví podle §224 odst. 1, 2 tr. zák., když z učiněných skutkových zjištění je zcela zřejmé, že obviněná způsobila poškozenému těžkou újmu na zdraví v důsledku porušení důležité povinnosti, která vyplývala ze zákona o silničním provozu.
Protože napadené rozhodnutí netrpí vytýkanými vadami, Nejvyšší soud dovolání obviněné odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné. O dovolání rozhodl v neveřejném zasedání za splnění podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Obviněná v dovolání navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky podle §265o tr. ř. odložil výkon rozhodnutí, proti němuž dovolání směřuje. Nejvyšší soud zjistil z obsahu spisu vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 9 T 119/2005, že samosoudkyně soudu prvního stupně nepodala návrh na odklad výkonu trestu u obviněné podle §265h odst. 3 tr. ř. Protože ani předseda senátu Nejvyššího soudu před rozhodnutím o dovolání neshledal důvody k odkladu trestu, nevydal o něm ani negativní rozhodnutí podle §265o odst. 1 tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 12. prosince 2007
Předseda senátu
JUDr. Jindřich Urbánek