ECLI:CZ:NS:2007:7.TDO.61.2007.1
sp. zn. 7 Tdo 61/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 28. února 2007 v neveřejném zasedání o dovolání obviněného J. M., které podal proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 23. 3. 2006, sp. zn. 6 To 13/2006, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 37 T 2/2005, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 23. 3. 2006, sp. zn. 6 To 13/2006, byl obviněný J. M. uznán vinným organizátorstvím k trestnému činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §10 odst. 1 písm. a) k §148 odst. 1, 4 tr. zák. (ve znění zák. č. 265/2001 Sb.) a odsouzen podle §148 odst. 4 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání 6 let, pro jehož výkon byl zařazen podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. do věznice s ostrahou. Účastenství na uvedeném trestném činu se J. M. dopustil tím, že (stručně uvedeno) v M., v průběhu června a července 1997, jako zaměstnanec společnosti W., spol. s r. o., zorganizoval a řídil trestnou činnost obviněných P. D. a K. N. při přepravě tří nákladů 96 % etylalkoholu z lihovaru, a to tak, že jako dispečer nákladní dopravy během přepravy telefonicky instruoval řidiče P. D. a K. N., aby při jednotlivých přepravách celním orgánům byly předkládány padělané doklady deklarující dovoz nerizikových komodit v úmyslu vyhnout se vyměření a následné platbě cla, spotřební daně a daně z přidané hodnoty, přičemž jím pověření a řízení P. D. dne 23. 6. a 12. 7. 1997 a K. N. dne 25. 7. 1997 (omylem uvedeno v rozsudku 25. 3. 1997), jako řidiči kamionové soupravy a celní deklaranti, po vstupu hraničním celním přechodem, při celním projednání zboží předložili celním orgánům padělané doklady od nákladu s uvedenou jinou přepravovanou komoditou, neexistujícím dodavatelem a neexistujícím příjemcem, ač znali skutečně přepravovaný náklad, který bude vyskladněn, zboží bylo celními orgány zaevidováno a v režimu tranzitu odesláno Celnímu úřadu, přičemž tak byla celním dluhem, zahrnujícím clo, spotřební daň a daň z přidané hodnoty, způsobena škoda /ad 1) 7.023.127,- Kč; ad 2) 7.062.655,- Kč; ad 3) 7.062.655,- Kč/.
Vrchní soud takto rozhodl poté, co k odvolání státního zástupce a obviněných podle §258 odst. 1 písm. d), e) tr. ř. zrušil rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 10. 6. 2005, sp. zn. 37 T 2/2005, v celém rozsahu.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal J. M. řádně a včas dovolání z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Nesprávné právní posouzení skutku spatřuje v tom, že jeho jednání, i spoluobviněných jako deklarantů v celním řízení, není již jednáním protiprávním, neboť šlo o dovoz zboží vyrobeného ve státě EU na území ČR, která je rovněž členským státem EU a nepodléhá tak celní kontrole ani clu, a to podle celního zákoníku EU postaveného na principu celní unie, spočívající ve volném pohybu zboží mezi členskými zeměmi. Nesouhlasí s argumentací odvolacího soudu, který tuto jeho námitku odmítl jako neopodstatněnou na podkladě ustanovení čl. II./2 zák. č. 187/2004 Sb., kterým byl změněn celní zák. č. 13/1993 Sb., a z jehož porušení vycházelo obvinění, obžaloba i odsuzující rozsudek soudu I. stupně. Vytýká odvolacímu soudu, že výjimku týkající se řízení o celních deliktech, která se dokončí podle dosavadních právních předpisů, vztahuje i na posouzení trestnosti protiprávního jednání spáchaného za účinnosti starého celního zákona. Takovýto výklad považuje za nesprávný a je toho názoru, že byl odsouzen za porušení celního zák. č. 13/1993 Sb., který v době rozhodování soudu již neplatil, byl zrušen a nahrazen celním zák. č. 187/2004 Sb., který zakotvuje přednost celního zákona EU i bezcelní pohyb zboží mezi členskými zeměmi EU. Jednání, které bylo protiprávní a porušovalo zákon v době jeho spáchání, je tak podle jeho názoru jednáním dovoleným v době rozhodování nalézacího i odvolacího soudu. Tyto soudy tak podle obviněného porušily ustanovení §16 tr. zák., když pozdější, nyní platný celní zák. č. 187/2004 Sb., je zákonem příznivějším, jeho použití znamená beztrestnost a proto měl být obžaloby zproštěn vzhledem k zániku trestnosti činu v důsledku změny společenské situace a celního zákona.
Obviněný nesprávné právní posouzení spatřuje také v tom, že podle jeho názoru, narozdíl od spoluobviněných, u něj odvolací soud nepoužil zmírňovací ustanovení §40 odst. 1 tr. zák. a v důsledku toho mu byl uložen přísný nepodmíněný trest odnětí svobody. Odvolacímu soudu vytýká, že v jeho prospěch nezohlednil jeho bezúhonnost, soudní beztrestnost a zachovalý občanský život. Nevidí důvod, proč i v jeho případě nebylo jako u spoluobviněných přihlédnuto k tomu, že byli posledními články řetězu sloužícího k ilegálním přepravám lihu, když navíc vlastního podvodného jednání se nedopustil on, ale spoluobvinění, kteří předkládali falešné doklady, o vezeném zboží předstírali, že je převáženo přes území ČR v rámci tranzitu a nic jím nebránilo, aby celním orgánům uvedli pravdu. V rámci úvahy o druhu a výměře trestu, že rovněž nebylo zohledněno, že spoluobviněné tzv. dirigoval v postavení pouhého zaměstnance firmy W. a P. D. jako řidiči jiné společnosti E., dal příkaz k jízdě jednatel této společnosti. Uložený trest v trvání 6 let tak považuje za nepřiměřený účelu trestu a domáhá se snížení trestu pod dolní hranici trestní sazby s podmíněným odkladem jeho výkonu, jak se to stalo v případě spoluobviněných P. D. a K. N. V závěru dovolání proto J. M. navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a tomuto přikázal věc k novému projednání a rozhodnutí.
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství v Brně ve vyjádření k dovolání obviněného uvedla, že námitku o nesprávné aplikaci celního zákona a v důsledku toho porušení §16 tr. zák., obviněný uplatnil již v řízení před oběma soudy. Poukázala na závěr vrchního soudu, že ve věci obviněných bylo řízení o celním deliktu zahájeno již v roce 1997, tedy dávno předtím, než nabyl účinnosti zák. č. 187/2004 Sb., než ČR vstoupila do EU a než zboží vyrobené na území Evropského společenství přestalo podléhat clu. Protože intertemporální klauzule nového celního zákona jasně vymezila hranice a rozsah své účinnosti, považuje státní zástupkyně názor vrchního soudu za správný.
K námitkám J. M. ohledně uloženého trestu a aplikace §40 odst. 1 tr. zák. státní zástupkyně uvedla, že namítané nepoužití tohoto ustanovení není otázkou právního posouzení skutku, nejde ani o jiné hmotně právní posouzení a ohledně trestu jsou stanoveny zvláštní dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. h) a i) tr. ř., které ale námitky obviněného nenaplňují. Navrhla proto, aby bylo dovolání odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Obviněným uplatněný důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, spočívá-li napadené rozhodnutí na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Protože s otázkou právního posouzení skutku souvisí i posouzení trestnosti činu podle §16 odst. 1 tr. zák., jehož nesprávnou aplikaci obviněný v dovolání namítá, je tato námitka způsobilá založit přezkumnou povinnost dovolacího soudu. Totéž platí i o námitce, že trestnost činu zanikla v důsledku změny společenské situace, čímž obviněný, ač to přímo neuvádí, namítá zánik trestnosti činu v důsledku pominutí nebezpečnosti trestného činu pro společnost, vzhledem k změně situace podle §65 odst. 1 tr. zák. Těmito námitkami se proto Nejvyšší soud zabýval. Na druhé straně nepřihlížel k námitce obviněného ohledně aplikace §40 odst. 1 tr. zák. o mimořádném snížení trestu odnětí svobody, ani k dalším námitkám týkajícím se druhu, výměry a účelu trestu, protože tyto nelze podřadit pod uplatněný důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Takovéto námitky konečně nelze v řízení o dovolání vůbec uplatňovat a jsou proto zcela bez významu.
Pokud jde o námitky obviněného ohledně aplikace ustanovení §16 odst. 1 a §65 odst. 1 tr. zák., jedná se o otázku, která již byla Nejvyšším soudem opakovaně řešena v řadě obdobných případů jiných pachatelů trestné činnosti této povahy. Nejvyšší soud již delší dobu v tomto směru zastává ve své judikatuře jednotný právní názor, na kterém neshledává ani v této trestní věci důvod cokoliv měnit.
Tak např. v usnesení ze dne 17. 1. 2007, sp. zn. 7 Tdo 1063/2006-I, Nejvyšší soud v obdobné věci v souvislosti s dovozem zlata k námitkám obviněných mj. uvedl, že „novelou zákona o DPH, je zák. č. 235/2004 Sb. o dani z přidaného hodnoty (nabyl účinnosti dne 1. 5. 2004), kterým byl zrušen předešlý zákon o DPH č. 588/1992 Sb. Je skutečností, že podle §92 odst. 3 tohoto nového zákona o DPH, je od daně osvobozeno dodání investičního zlata v tuzemsku, pořízení z jiného členského státu a jeho dovoz. Podle §111 odst. 1 téhož zákona (přechodná ustanovení) ale pro uplatnění DPH za období přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i pro uplatnění práv s tím souvisejících, platí dosavadní právní předpisy. Obdobně podle zák. č. 187/2004 Sb. (kterým se mění celní zákon č. 13/1993 Sb., a který nabyl účinnosti rovněž dne 1. 5. 2004) a jeho čl. II (přechodná a závěrečná ustanovení) odst. 2, se řízení o celních deliktech, která byla zahájena přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dokončí podle dosavadních právních předpisů.
Z uvedeného vyplývá, že dopustili-li se obvinění předmětného jednání před vstupem ČR do EU dne 1. 5. 2004, nezanikla tímto dnem trestnost celních deliktů spáchaných před účinností novely celního zákona, které lze nadále postihovat, a to i trestněprávně, včetně zkrácení DPH v tomto předchozím období. Vstup ČR do EU neznamenal změnu v trestním zákoně ohledně trestné činnosti, za kterou byli obvinění odsouzeni. Ustanovení §148 tr. zák. není ani normou s tzv. blanketní (odkazovací) dispozicí, v důsledku čehož by každá změna právních předpisů upravujících daňovou, celní a obdobnou problematiku měla vliv na ustanovení trestního zákona (usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. 5. 2006, sp. zn. 6 Tdo 17/2006, a ze dne 29. 6. 2006, sp. zn. 6 Tdo 535/2006), a porušení povinností ve smyslu §148 tr. zák. je nadále trestné“.
K otázce aplikace ustanovení §65 odst. 1 tr. zák., tj. k zániku trestnosti jednání v důsledku pominutí nebezpečnosti trestného činu pro společnost, s ohledem na změnu situace v důsledku vstupu ČR do EU dnem 1. 5. 2004, pak Nejvyšší soud již v usnesení ze dne 30. 5. 2006, sp. zn. 6 Tdo 17/2006, uvedl, že „důvodem zániku trestnosti jsou okolnosti, které nastávají po spáchání trestného činu, pro něž stíhání dříve spáchaného trestného činu ztrácí své opodstatnění, neboť v důsledku uvedených okolností čin, který v době spáchání vykazoval stupeň společenské nebezpečnosti vyšší než nepatrný (srov. znění §3 odst. 2 tr. zák.) a u mladistvých pachatelů a pachatelů trestných činů podle §294 tr. zák. vyšší než malý, již tento zákonem vyžadovaný stupeň postrádá. Změnou situace se rozumí zejména podstatná změna sociálně politických poměrů, podmínek a jiných okolností ovlivňujících hodnocení významu chráněných společenských zájmů, které byly činem pachatele porušeny nebo ohroženy. Ustanovení §65 odst. 1 tr. zák. lze přitom použít pouze ve vztahu k tzv. konkrétní společenské nebezpečnosti činu pro společnost, jejíž stupeň se určuje podle hledisek stanovených v §3 odst. 4 tr. zák., nikoliv ve vztahu k tzv. typové nebezpečnosti, která je vyjádřena ve formálních znacích trestného činu. Došlo-li však ke změně právních předpisů, v důsledku kterých čin nadále nevykazuje formální znaky trestného činu, nelze aplikovat ustanovení §65 odst. 1 tr. zák. o zániku nebezpečnosti trestného činu pro společnost, ale ustanovení §16 odst. 1 tr. zák. o časové působnosti trestního zákona (srov. rozhodnutí publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek - věci trestní pod č. 41/1998).
Vstupem do EU se ČR stala součástí celní unie Evropských společenství a v oblasti cla jsou na jejím území přímo aplikovatelné právní předpisy Evropských společenství. Právní úprava obsažená ve vnitrostátním právním řádu ČR byla s účinností od 1. 5. 2004 výrazně redukována, přičemž celní zákon (zák. č. 13/1993 Sb.) sice zůstal v platnosti, ale upravuje pouze některé právní vztahy v oblasti celnictví, pokud nejsou upraveny bezprostředně závaznými předpisy Evropských společenství, a byl v uvedeném období rovněž novelizován (zásadnější význam měla především novela provedená zák. č. 187/2004 Sb.). V obecné rovině lze poznamenat, že pokud jde o obchod uvnitř území Společenství mezi členskými státy, tento nepodléhá celnímu dohledu, nefigurují v něm funkčně celní orgány, mezi členskými státy nejsou celní hranice. Celní kodex Společenství, který je bezprostředně aplikovatelný na území ČR, obsahuje veškerá základní ustanovení upravující celní problematiku a celní řízení v EU; jeho ustanovení se však nevztahují ani na daně, ani na správní řízení; z tohoto důvodu neřeší porušení celních předpisů, neboť tato spadají pod národní kompetenci jednotlivých členských států EU“.
Z citovaného rozhodnutí vycházel Nejvyšší soud i v již zmíněné obdobné věci (usnesení ze dne 17. 1. 2007, sp. zn. 7 Tdo 1063/2006-I), kde k aplikaci §65 odst. 1 tr. zák. uvedl, že vstupem ČR do EU došlo k změnám jak v oblasti cel, tak v celé řadě dalších oblastí života společnosti. Tyto změny ale včetně legislativních změn v oblasti cel (resp. DPH), nemůžou natolik ovlivnit stupeň společenské nebezpečnosti trestného jednání spáchaného před vstupem ČR do EU, při jeho celkovém hodnocení podle §3 odst. 4 tr. zák., aby zanikla jeho trestnost podle §65 odst. 1 tr. zák. Ani po 1. 5. 2004 se v žádném případě nesnížil zájem státu na řádném placení daní (cla a dalších povinných plateb), porušení této zákonné povinnosti je nadále trestné a proto i stíhání pachatelů této trestné činnosti, které se dopustili před vstupem ČR do EU, nebo po něm, má nadále své opodstatnění.
Uvedené závěry Nejvyššího soudu na aplikaci §16 odst. 1 a §65 odst. 1 tr. zák. se plně vztahují i na trestnou činnost J. M. a proto jeho dovolací námitky v tomto směru považuje Nejvyšší soud za zjevně neopodstatněné. Dovoláním napadené rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci tak nespočívá na nesprávném právním posouzení ve smyslu uplatněného důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Proto bylo dovolání odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné, když bylo přihlédnuto i k tomu, že námitkou obviněného ohledně aplikace §16 odst. 1 tr. zák. se řádně a vyčerpávajícím způsobem zbýval již soud odvolací.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 28. února 2007
Předseda senátu:
JUDr. Michal Mikláš