ECLI:CZ:NS:2007:7.TDO.869.2007.1
sp. zn. 7 Tdo 869/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 31. 7. 2007 dovolání obviněného F. F., proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 21. 12. 2006, sp. zn. 7 To 402/2006, v trestní věci vedené u Okresního soudu Plzeň-město pod sp. zn. 8 T 10/2005 a rozhodl takto:
Podle §265k odst. l tr. ř. se rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 21. 12. 2006, sp. zn. 7 To 402/2006, zrušuje ohledně obviněného F. F.
Podle §265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušenou část rozsudku obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §2651 odst. l tr. ř. se Krajskému soudu v Plzni přikazuje, aby věc obviněného F. F. v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu Plzeň-město ze dne 11. 10. 2006, sp. zn. 8 T 10/2005, byl obviněný F. F. uznán vinným trestným činem krádeže podle §247 odst. l písm. b), e), odst. 2 tr. zák. (bod 13 rozsudku), trestným činem krádeže podle §247 odst. l písm. e) tr. zák. (bod 14 rozsudku) a trestným činem krádeže podle §247 odst. l písm. a), e) tr. zák. (body 15, 16 rozsudku) a odsouzen podle §247 odst. 2 tr. zák., §35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody na 21 měsíců, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou, přičemž podle §35 odst. 2 tr. zák. byl zrušen výrok o trestu v rozsudku Okresního soudu Plzeň-město ze dne 20. 6. 2006, sp. zn. 2 T 42/2006, který byl obviněnému uložen jako souhrnný trest ve vztahu k trestnímu příkazu Okresního soudu Plzeň-sever, sp. zn. 1 T 209/2005, doručený obviněnému dne 17. 2. 2006, a další obsahově navazující rozhodnutí. Výrokem podle §228 odst. l tr. ř. bylo rozhodnuto o povinnosti obviněného F. F. k náhradě škody. Pro další trestné činy krádeže podle §247 odst. l písm. a), b), e) tr. zák. a podle §247 odst. l písm. a), e) tr. zák. byl obviněný F. F. zproštěn obžaloby. Kromě toho bylo rozsudkem Okresního soudu Plzeň-město ze dne 11. 10. 2006, sp. zn. 8 T 10/2005, rozhodnuto také ohledně obviněného M. B.
Proti rozsudku Okresního soudu Plzeň-město podali odvolání obvinění F. F. a M. B. O odvoláních bylo rozhodnuto rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 21. 12. 2006, sp. zn. 7 To 402/2006. Z podnětu odvolání obviněného F. F. byl rozsudek Okresního soudu Plzeň-město podle §258 odst. l písm. b), odst. 2 tr. ř. zrušen ve výroku o vině trestným činem krádeže podle §247 odst. l písm. b), e), odst. 2 tr. zák. (bod 13), ve výroku o trestu a ve výroku o náhradě škody. Podle §259 odst. 3 tr. ř. bylo ve věci obviněného F. F. rozhodnuto tak, že byl znovu uznán vinným trestným činem krádeže podle §247 odst. l písm. b), e), odst. 2 tr. zák. a odsouzen za tento trestný čin a za trestné činy, ohledně nichž zůstal rozsudek Okresního soudu Plzeň-město v bodech 14 až 16 beze změny, podle §247 odst. 2 tr. zák., §35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody na 21 měsíců, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou, přičemž podle §35 odst. 2 tr. zák. byl zrušen výrok o trestu v rozsudku Okresního soudu Plzeň-město ze dne 20. 6. 2006, sp. zn. 2 T 42/2006, pokud jde o uložený souhrnný trest, a další obsahově navazující rozhodnutí. Podle §228 odst. l tr. ř. bylo znovu rozhodnuto také o povinnosti obviněného F. F. k náhradě škody. Odvolání obviněného M. B. bylo podle §256 tr. ř. zamítnuto.
Obviněný F. F. podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Plzni. Napadl výrok o uložení souhrnného trestu, a to s odkazem na důvod dovolání uvedený v §265b odst. l písm. g) tr. ř. V této souvislosti namítl, že byl zrušen jen rozsudek Okresního soudu Plzeň-město ze dne 20. 6. 2006, sp. zn. 2 T 42/2006, ve výroku o uložení souhrnného trestu ve vztahu k trestnímu příkazu Okresního soudu Plzeň-sever ze dne 30. 11. 2005, sp. zn. 1 T 209/2005, poukázal na význam tohoto trestního příkazu pro vztah souhrnnosti, zároveň vyjádřil názor, že rozsudek Okresního soudu Plzeň-město ze dne 20. 6. 2006, sp. zn. 2 T 42/2006, měl být zrušen také v dalším výroku, jímž mu byl uložen samostatný úhrnný trest, neboť nyní posuzované trestné činy byly spáchány před vyhlášením tohoto rozsudku, a dodal, že Krajský soud v Plzni pochybil, pokud nezrušil výrok o trestu rovněž v rozsudku Okresního soudu Plzeň-město ze dne 6. 9. 2005, sp. zn. 8 T 73/2004, protože i tento rozsudek byl vyhlášen dříve, než spáchal nyní posuzované trestné činy. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil ohledně něho napadený rozsudek a aby přikázal Krajskému soudu v Plzni věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Nejvyšší soud přezkoumal podle §265i odst. 3, 5 tr. ř. ohledně obviněného F. F. napadený rozsudek i předcházející řízení a shledal, že dovolání obviněného je důvodné pouze v tom směru, který se týká významu trestního příkazu Okresního soudu Plzeň-sever ze dne 30. 11. 2005, sp. zn. 1 T 209/2005.
Podle §265b odst. l písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Otázka správnosti rozhodnutí o uložení souhrnného trestu podle §35 odst. 2 tr. zák. je primárně otázkou právního posouzení skutku z toho hlediska, zda jeho vztah k jinému skutku nebo jiným skutkům je vztahem souběhu dvou nebo více trestných činů, anebo vztahem recidivy (pouze v případě, že jde o souběh, přichází v úvahu souhrnný trest). Proto námitky obviněného uplatněné proti tomu, v jakém rozsahu Krajský soud v Plzni shledal vztah souhrnnosti, spadají pod uvedený dovolací důvod.
Souhrnný trest je zvláštní formou ukládání trestu za více trestných činů spáchaných v souběhu. Vyplývá to z ustanovení §35 odst. 2 tr. zák., podle něhož soud uloží souhrnný trest podle zásad uvedených v §35 odst. l tr. zák., když odsuzuje pachatele za trestný čin, který spáchal dříve, než byl soudem prvního stupně vyhlášen odsuzující rozsudek za jiný jeho trestný čin, přičemž spolu s uložením souhrnného trestu zruší výrok o trestu uloženém pachateli rozsudkem dřívějším (a další obsahově navazující rozhodnutí, která zrušením výroku o trestu v dřívějším rozsudku pozbyla podkladu). Účelem této úpravy je zajistit ukládání trestu za více trestných činů podle stejných zásad bez ohledu na okolnost, zda se o všech sbíhajících se trestných činech rozhoduje ve společném řízení jedním rozsudkem, anebo ve více samostatných řízeních různými rozsudky.
Několik trestných činů je v souběhu za předpokladu, že mezi spácháním časově prvního z nich a spácháním časově posledního z nich nedošlo k vyhlášení odsuzujícího rozsudku soudem prvního stupně za nějaký trestný čin téhož pachatele, tj. za některý z nich ani za žádný jiný mimo posuzované trestné činy. Dojde-li v řízení o některém trestném činu ke zrušení odsuzujícího rozsudku soudu prvního stupně a k vyhlášení nového odsuzujícího rozsudku, je pro vztah souhrnnosti rozhodné vyhlášení prvního odsuzujícího rozsudku. Jestliže je rozhodnuto trestním příkazem, je pro posouzení vztahu souhrnnosti rozhodné, kdy byl trestní příkaz doručen obviněnému, neboť tím nastávají účinky, které jsou jinak spojeny s vyhlášením rozsudku (§314e odst. 5 tr. ř.).
V poměru mezi napadeným rozsudkem a dovoláním obviněného je v posuzované věci spornou otázkou to, zda tu je souběh mezi trestnými činy, jimiž byl obviněný uznán vinným postupně čtyřmi pravomocnými rozhodnutími, a to: rozsudkem Okresního soudu Plzeň-město ze dne 6. 9. 2005, sp. zn. 8 T 73/2004, trestním příkazem Okresního soudu Plzeň-sever ze dne 30. 11. 2005, sp. zn. 1 T 209/2005 (doručeným obviněnému dne 17. 2. 2006), rozsudkem Okresního soudu Plzeň-město ze dne 20. 6. 2006, sp. zn. 2 T 42/2006, a rozsudkem Okresního soudu Plzeň-město ze dne 11. 10. 2006, sp. zn. 8 T 10/2005.
Trestnými činy, které byly spáchány za situace, kdy mezi časově prvním z nich a časově posledním z nich nebyl vyhlášen odsuzující rozsudek a nebyl doručen trestní příkaz, jsou: trestný čin krádeže podle §247 odst. l písm. b), e), odst. 2 tr. zák. spáchaný v noci ze 7. 6. na 8. 6. 2005, jímž byl obviněný uznán vinným v bodě 13 rozsudku Okresního soudu Plzeň-město ze dne 11. 10. 2006, sp. zn. 8 T 10/2005 (a znovu pak napadeným rozsudkem Krajského soudu v Plzni), trestný čin krádeže podle §247 odst. l písm. e) tr. zák. spáchaný dne 20. 7. 2005, jímž byl obviněný uznán vinným trestním příkazem Okresního soudu Plzeň-sever ze dne 30. 11. 2005, sp. zn. 1 T 209/2005, trestný čin krádeže podle §247 odst. l písm. e) tr. zák. spáchaný dne 31. 7. 2005, jímž byl obviněný uznán vinným v bodě 14 rozsudku Okresního soudu Plzeň-město ze dne 11. 10. 2006, sp. zn. 8 T 10/2005, trestný čin krádeže podle §247 odst. l písm. a), e) tr. zák. spáchaný v době od 30. 8. do 14. 10. 2005, jímž byl obviněný uznán vinným v bodech 15, 16 rozsudku Okresního soudu Plzeň-město ze dne 11. 10. 2006, sp. zn. 8 T 10/2005, a trestný čin krádeže podle §247 odst. l písm. e) tr. zák. spáchaný dne 25. 1. 2006, jímž byl obviněný uznán vinným v bodě 1 rozsudku Okresního soudu Plzeň-město ze dne 20. 6. 2006, sp. zn. 2 T 42/2006. Z toho důvodu bylo namístě uložit souhrnný trest za tyto trestné činy a zároveň zrušit dřívější výroky o trestu, jimiž byly: výrok o trestu uloženém trestním příkazem Okresního soudu Plzeň sever ze dne 30. 11. 2005, sp. zn. 1 T 209/2005, a výrok o trestu uloženém rozsudkem Okresního soudu Plzeň-město ze dne 20. 6. 2006, sp. zn. 2 T 42/2006, za trestný čin krádeže podle §247 odst. l písm. e) tr. zák. uvedený v bodě 1 tohoto rozsudku. Důležitou okolností je to, že trest uložený rozsudkem Okresního soudu Plzeň-město ze dne 20. 6. 2006, sp. zn. 2 T 42/2006, za trestný čin uvedený v bodě 1 tohoto rozsudku byl souhrnným trestem uloženým zároveň i za trestný čin uvedený v trestním příkaze Okresního soudu Plzeň-sever, v důsledku čehož byl tímto rozsudkem zrušen výrok o trestu v citovaném trestním příkaze. Protože ve věci Okresního soudu Plzeň-město sp. zn. 8 T 10/2005 soudy zrušily výrok o souhrnném trestu uloženém ve věci Okresního soudu Plzeň-město sp. zn. 2 T 42/2006, byla tím obnovena právní moc výroku o trestu v trestním příkaze Okresního soudu Plzeň-sever (zrušením výroku o uložení dřívějšího souhrnného trestu byl zrušen také výrok, jímž byl zrušen výrok o trestu v předcházejícím trestním příkaze). To si soudy náležitě neujasnily a v rámci výroku o uložení souhrnného trestu ve věci Okresního soudu Plzeň-město sp. zn. 8 T 10/2005 nezrušily výrok o trestu v trestním příkaze Okresního soudu Plzeň-sever vedle toho, že správně zrušily výrok o uložení souhrnného trestu v rozsudku Okresního soudu Plzeň-město ze dne 20. 6. 2006, sp. zn. 2 T 42/2006. Napadený rozsudek Krajského soudu v Plzni navíc působí dojmem, jako by si Krajský soud v Plzni neujasnil, že souhrnný trest ukládá i za trestný čin, kterým byl obviněný uznán vinným trestním příkazem Okresního soudu Plzeň-sever, protože tento trestný čin ve výroku o uložení souhrnného trestu vůbec nezmínil, ačkoli jinak uvedl, že souhrnný trest ukládá za trestný čin, jímž sám obviněného uznal vinným, a dále za trestné činy, ohledně nichž zůstal rozsudek Okresního soudu Plzeň-město ze dne 11. 10. 2006, sp. zn. 8 T 10/2005, beze změny. Lze jen poznamenat, že Krajský soud v Plzni ve výroku o trestu napadeného rozsudku nezmínil ani trestný čin krádeže podle §247 odst. l písm. e) tr. zák. uvedený v bodě 1 rozsudku Okresního soudu Plzeň-město ze dne 20. 6. 2006, sp. zn. 2 T 42/2006, ačkoli ve skutečnosti ukládal souhrnný trest i za tento trestný čin.
Dovolání obviněného je tedy důvodné v rozsahu, který odpovídá tomu, že napadeným rozsudkem nebyl zrušen také výrok o trestu v trestním příkaze Okresního soudu Plzeň-sever ze dne 30. 11. 2005, sp. zn. 1 T 209/2005.
Nejvyšší soud neshledal pochybení Krajského soudu v Plzni v tom, že v rozsudku Okresního soudu Plzeň-město ze dne 20. 6. 2006, sp. zn. 2 T 42/2006, nezrušil také výrok o úhrnném trestu, který byl obviněnému uložen za trestný čin krádeže podle §247 odst. l písm. b), e) tr. zák. spáchaný dne 20. 2. 2006 (bod 2) a trestný čin krádeže podle §247 odst. l písm. e), odst. 2 tr. zák. spáchaný dne 2. 3. 2006 (bod 3). Namítaná okolnost, že trestné činy posuzované v trestní věci Okresního soudu Plzeň-město sp. zn. 8 T 10/2005 byly spáchány před vyhlášením uvedeného rozsudku, sama o sobě nesplňuje podmínky souhrnného trestu, neboť bez dalšího neznamená, že všechny trestné činy byly spáchány v souběhu. Souběh trestných činů tu byl vyloučen skutečností, že dne 17. 2. 2006 byl obviněnému doručen trestní příkaz Okresního soudu Plzeň-sever ze dne 30. 11. 2005, sp. zn. 1 T 209/2005, takže trestné činy uvedené v bodech 2, 3 rozsudku Okresního soudu Plzeň-město ze dne 20. 6. 2006, sp. zn. 2 T 42/2006, byly spáchány za podmínek recidivy, neboť k nim došlo po doručení uvedeného trestního příkazu obviněnému.
Opodstatněný není ani požadavek obviněného na zrušení výroku o trestu v rozsudku Okresního soudu Plzeň-město ze dne 6. 9. 2005, sp. zn. 8 T 73/2004, v rámci uložení souhrnného trestu ve věci Okresního soudu Plzeň-město sp. zn. 8 T 10/2005. V tomto ohledu je významné, že rozsudkem Okresního soudu Plzeň-město ze dne 6. 9. 2005, sp. zn. 8 T 73/2004, byl obviněný odsouzen pro trestný čin, který spáchal dne 23. 8. 2004. Závěru, že tento trestný čin byl v souběhu s trestnými činy, za které soudy ve věci Okresního soudu Plzeň-město sp. zn. 8 T 10/2005 uložily souhrnný trest, brání skutečnost, že mezitím byl obviněný odsouzen pro jiný trestný čin rozsudkem Okresního soudu v Domažlicích ze dne 15. 4. 2005, sp. zn. 2 T 29/2005. Vzhledem k tomu, že trestný čin uvedený v rozsudku Okresního soudu Plzeň-město ze dne 6. 9. 2005, sp. zn. 8 T 73/2004, byl spáchán před vyhlášením rozsudku Okresního soudu v Domažlicích a že trestné činy, za které byl ve věci Okresního soudu Plzeň-město sp. zn. 8 T 10/2005 uložen souhrnný trest, byly spáchány po vyhlášení rozsudku Okresního soudu v Domažlicích, chybí ta podmínka souhrnnosti, že všechny trestné činy musí být spáchány v souběhu. Rozsudek Okresního soudu v Domažlicích nastolil stav, při kterém tu byl vztah recidivy mezi trestnými činy posuzovanými ve věci Okresního soudu Plzeň-město sp. zn. 8 T 10/2005 a dřívějším trestným činem posuzovaným ve věci Okresního soudu Plzeň-město sp. zn. 8 T 73/2004. Souhrnný trest zde tudíž nepřicházel v úvahu.
Nepodložená je námitka obviněného, že to, jakým způsobem soudy rozhodly o souhrnném trestu, vyvolalo stav, že obviněnému byl ve skutečnosti uložen trest přesahující nejvyšší přípustnou hranici. Tato otázka se netýká aplikace ustanovení §35 odst. 2 tr. zák. o souhrnném trestu, ale ustanovení §36 tr. zák., podle něhož jestliže soud odsuzuje pachatele za trestný čin, který spáchal před tím, než byl trest uložený dřívějším rozsudkem vykonán, a ukládá mu trest stejného druhu, nesmí tento trest spolu s dosud nevykovanou částí trestu uloženého dřívějším rozsudkem přesáhnout nejvyšší výměru dovolenou trestním zákonem pro tento druh trestu. Nejvyšší dovolenou výměrou trestu odnětí svobody je výměra patnácti let (§39 odst. 1 tr. zák.). Tato výměra zjevně nebyla v daném případě překročena.
Z důvodů, které byly vyloženy v předchozích částech tohoto usnesení, Nejvyšší soud z podnětu dovolání obviněného F. F. zrušil ohledně tohoto obviněného napadený rozsudek Krajského soudu v Plzni, neboť v této části je napadený rozsudek rozhodnutím spočívajícím na nesprávném právním posouzení skutku ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. l písm. g) tr. ř. Nejvyšší soud zrušil také všechna další obsahově navazující rozhodnutí, která tím ztratila podklad. Nakonec Nejvyšší soud přikázal Krajskému soudu v Plzni, aby věc obviněného F. F. v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Krajský soud v Plzni znovu rozhodne o odvolání obviněného F. F. proti rozsudku Okresního soudu Plzeň-město ze dne 11. 10. 2006, sp. zn. 8 T 10/2005.
Pro úplnost považuje Nejvyšší soud za vhodné dodat, že se nemohl omezit jen na zrušení vadného výroku o trestu a musel zrušit napadený rozsudek ohledně obviněného F. F. v celém rozsahu. Nejvyšší soud tu vycházel ze zásady, že o tomtéž odvolání musí být rozhodnuto jedním rozhodnutím, jímž je odvolání vyčerpáno jako celek, a že není možné, aby o jednom odvolání, byť o jeho různých částech, bylo rozhodováno více rozhodnutími odvolacího soudu.
I když obviněný vykonává trest odnětí svobody, Nejvyšší soud nerozhodoval o vazbě obviněného podle §265l odst. 4 tr. ř., neboť tímto usnesením Nejvyššího soudu nebyl zrušen výrok o trestu, který obviněný vykonává. Obviněný vykonává úhrnný trest odnětí svobody na 21 měsíců uložený rozsudkem Okresního soudu Plzeň-město ze dne 20. 6. 2006, sp. zn. 2 T 42/2006, a tato část rozsudku nebyla usnesením Nejvyššího soudu nijak dotčena.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 31. července 2007
Předseda senátu:
JUDr. Petr Hrachovec