ECLI:CZ:NS:2007:7.TDO.907.2007.1
sp. zn. 7 Tdo 907/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 8. 8. 2007 o dovolání obviněného M. K., proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 24. 1. 2007, sp. zn. 12 To 488/2006, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. 1 T 54/2006 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného M. K. odmítá .
Odůvodnění:
Obviněný M. K. podal prostřednictvím obhájkyně v zákonné lhůtě dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 24. 1. 2007, sp. zn. 12 To 488/2006, jímž bylo rozhodnuto o jeho odvolání proti rozsudku Okresního soudu v Příbrami ze dne 30. 11. 2006, sp. zn. 1 T 54/2006. Rozsudek Krajského soudu v Praze napadl v tom směru, že jím byl v rozsudku Okresního soudu v Příbrami ponechán beze změny výrok o vině trestným činem loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák., který obviněný spáchal jako zvlášť nebezpečný recidivista podle §41 odst. 1 tr. zák. Odkázal na důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. K dovolání připojil dopis své matky ze dne 13. 5. 2007, který mu zaslala do věznice. Vyjádřil názor, že jde o důkaz, který soudy v době rozhodování neměly k dispozici a který svědčí o tom, že se trestného činu loupeže nedopustil. S ohledem na obsah dopisu a na problémy, které v minulosti s matkou měl, označil její výpověď učiněnou v rámci trestního řízení za nevěrohodnou. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil odsuzující část napadeného rozsudku a aby přikázal nové projednání a rozhodnutí věci.
Nejvyšší soud shledal, že obviněný podal dovolání z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z citovaného ustanovení je zřejmé, že právním posouzením skutku se rozumí jeho hmotně právní posouzení (viz dikci „ … nebo jiném nesprávném hmotně právním …“). Podstatou právního posouzení skutku jako posouzení hmotně právního je aplikace hmotného práva (trestního zákona) na skutkový stav, který zjistil soud. Jinak vzato, jde o podřazení skutkového stavu, který zjistil soud, pod ustanovení trestního zákona jako hmotně právního předpisu. Významné je, že předmětem právního posouzení je skutek, tak jak ho zjistil soud. V dovolání lze namítat, že skutkový stav, který zjistil soud, nenaplňuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. To znamená, že je možné vytýkat p r á v n í vady v kvalifikaci skutkového stavu zjištěného soudem. Nelze ovšem uplatňovat s k u t k o v é námitky, tj. takové námitky, jejichž cílem je dosáhnout jiného hodnocení důkazů oproti tomu, jak je hodnotil soud, a prosadit jinou verzi skutkového stavu, než z které na podkladě svých zjištění vycházel soud. Mimo rámec dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou námitky směřující proti skutkovým zjištěním soudu, proti tomu, jak soud hodnotil důkazy, jak postupoval při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedl dokazování apod. Dovolání je mimořádný opravný prostředek, který je vázán na taxativně stanovené zákonné důvody a který je z tohoto hlediska koncipován tak, že nepřipouští, aby jeho cestou byl napadán skutkový základ rozhodnutí.
V posuzovaném případě byl jako trestný čin loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák. (nehledě na zvlášť nebezpečnou recidivu podle §41 odst. 1 tr. zák.) posouzen skutek, který podle zjištění Okresního soudu v Příbrami, s nimiž se v napadeném rozsudku ztotožnil i Krajský soud v Praze, spočíval v podstatě v tom, že obviněný M. K. pohrůžkou zabitím přinutil svou matku J. B. k tomu, aby z bankomatu vybrala hotovost ve výši 5 000 Kč a aby mu tuto částku dala.
Obviněný v dovolání neuplatnil žádné námitky v tom směru, že by takto zjištěný skutkový stav neodpovídal znakům trestného činu loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák. Pouze takto pojaté námitky by korespondovaly se zákonným dovolacím důvodem podle
§265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný založil dovolání na tvrzení, že se žádného jednání, jímž by matku přinutil k vydání peněz, nedopustil, a v podstatě tak opakoval svou obhajobu z původního řízení, kterou soudy považovaly za vyvrácenou především na podkladě svědecké výpovědi poškozené, tj. matky obviněného. Námitkami zpochybňujícími věrohodnost této výpovědi a správnost skutkových zjištění, která soudy na jejím podkladě učinily, se obviněný ocitl mimo rámec uvedeného dovolacího důvodu. Pod tento dovolací důvod nespadá ani ta část dovolání, v níž obviněný jako na nový důkaz, který neměly soudy v původním řízení k dispozici, poukázal na dopis své matky adresovaný k jeho rukám do výkonu trestu odvětí svobody.
Obviněný sice formálně deklaroval dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm.
g) tr. ř., avšak uplatnil námitky, které ho svým obsahem nenaplňovaly, neodpovídaly mu a nebyly pod něj podřaditelné. Nejvyšší soud proto dovolání obviněného podle §265i odst. 1 pím. b) tr. ř. odmítl, aniž z jeho podnětu přezkoumal napadený rozsudek
a předcházející řízení podle §265i odst. 3 tr. ř. V souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání, aniž k tomu potřeboval souhlas obviněného a státního zástupce.
Nad rámec samotného rozhodnutí o dovolání pokládá Nejvyšší soud za vhodné upozornit, že vyjdou-li najevo skutečnosti nebo důkazy soudu dříve neznámé, které by mohly samy o sobě nebo ve spojení se skutečnostmi a důkazy známými už dříve odůvodnit jiné rozhodnutí o vině, je to důvodem obnovy řízení podle §278 odst. 1 tr. ř. Návrh na povolení obnovy řízení může podat mimo jiné sám obviněný (§280 odst. 3 tr. ř.). Soudem příslušným k rozhodnutí o obnově je soud, který ve věci rozhodl v prvním stupni (§281 odst. 2 tr. ř.). Je věcí obviněného, zde se rozhodne návrh na povolení obnovy řízení podat, avšak pak ho musí podat u Okresního soudu v Příbrami jako soudu věcně a místně příslušného k rozhodnutí.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 8. srpna 2007
Předseda senátu:
JUDr. Petr Hrachovec