ECLI:CZ:NS:2007:7.TDO.954.2007.1
sp. zn. 7 Tdo 954/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 10. října 2007 v Brně v neveřejném zasedání o dovolání obviněného R. P. proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 8. 11. 2006, sp. zn. 5 To 554/2006, v trestní věci vedené u Okresního soudu Brno venkov pod sp. zn. 12 T 97/2006, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu Brno-venkov ze dne 7. 9. 2006, sp. zn. 12 T 97/2006, byl obviněný R. P. uznán vinným trestným činem pohlavního zneužívání podle §242 odst. 1, 2 tr. zák. a byl odsouzen podle §242 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání tří roků, podle §60a odst. 1, 2 tr. zák. za podmínek uvedených v §58 odst. 1 tr. zák. mu byl výkon trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání pěti roků za současného vyslovení dohledu.
Obviněný spáchal trestný čin tím, že nejméně od 2. poloviny roku 2002 do 2. 3. 2006 v K. v rodinném domě, opakovaně hladil a osahával na prsou a mezi nohama svou dceru L. P., se kterou žil ve společné domácnosti, a to tím způsobem, že několikrát týdně za ní přišel do dětského pokoje nebo obývacího pokoje, vyhrnul jí tričko a osahával jí na prsou, pokoušel se jí líbat na rty, v některých případech si lehl vedle ní na postel, osahával jí na prsou a na přirození a v jednom případě se pokusil zasunout svůj pohlavní úd do konečníku dcery, dále jí strkal ruku pod kalhotky a ve dvou případech jí zasunul prst do pochvy, a takto se choval, ačkoli věděl, že dcera je mladší 15 let, a že je zákonným zástupcem nezletilé a podílí se na výkonu práv vyplývajících z rodičovské odpovědnosti.
Proti tomuto rozhodnutí podali odvolání státní zástupce proti výroku o trestu a obviněný proti výroku o vině i trestu. Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 8. 11. 2006, sp. zn. 5 To 554/2006, podle §258 odst. 1 písm. b), e), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek z podnětu odvolání státního zástupce zrušil ve výroku o trestu. Za splnění podmínek §259 odst. 3, 4 tr. ř. obviněnému uložil podle §242 odst. 2 tr. zák. trest odnětí svobody v trvání dvou let. Podle §39a odst. 2 písm. b) tr. zák. byl obviněný pro výkon trestu zařazen do věznice s dozorem. Podle §256 tr. ř. odvolání obviněného zamítl.
Proti rozhodnutí soudu druhého stupně podal obviněný řádně a včas dovolání opírající se o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Dovoláním napadl jak výrok o vině tak výrok o trestu. Namítal, že soud na zjištěný skutkový stav aplikoval nesprávné hmotné právo, tj. trestní zákon. Podle obhajoby nemohl svým jednáním naplnit všechny dosavadní judikaturou předpokládané zákonné znaky trestného činu pohlavního zneužívání podle §242 odst. 1, 2 tr. zák., když se v jeho případě nejednalo o intenzivnější zásahy do pohlavní sféry poškozené, zejména jeho jednání nesměřovalo k sexuálnímu vzrušení. Výroková věta o vině takovýto skutkový závěr neobsahuje. Obviněný souhlasil s projednáním věci v neveřejném zasedání a navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek Krajského soudu v Brně a ve věci sám rozhodl tak, že ho zprostí obžaloby.
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání obviněného uvedla, že námitkami obviněného je dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. naplněn, avšak tyto námitky nepovažuje za důvodné. Nemůže podle ní obstát námitka, že popis skutku postrádá vyjádření jednání, které by směřovalo k sexuálnímu vzrušení pachatele, které je podle soudní praxe charakteristické pro jednání pachatele posuzované jako jiný způsob pohlavního zneužití. Podle názoru státní zástupkyně jsou ve výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně popsány okolnosti zcela jasně vystihující potřebnou intenzitu jednání obviněného vůči poškozené. Charakter zjištěného jednání a okolnosti, za kterých k němu docházelo svědčí podle ní pro spolehlivý a nezvratný závěr, že jednání směřovalo k sexuálnímu vzrušení obviněného, které soud nepostavil pouze na úvaze, že pro jednání obviněného neexistuje jiné vysvětlení, než sexuální motivace, i když nepovažoval za nezbytné blíže vyložit obecný předpoklad, že zasunutí pohlavního údu předpokládá jeho erekci a rovněž nevysvětlil, že erekce, hovorově „ztopořené péro“, je projevem sexuálního vzrušení. Navíc nelze odhlédnout od skutečnosti, že opakované zasahování do intimní sféry nezletilé trvalo od jejích jedenácti let po dobu více roků. Státní zástupkyně dodala, že soud zjištění o směřování jednání pachatele k jeho sexuálnímu vzrušení učinil, jeho okolnosti popsal ve skutkové větě a v odůvodnění rozsudku rozvedl. Dále má za to, že v daném případě jednání obviněného svojí povahou naplňuje znak „jiným způsobem pohlavně zneužije“ a soudy nepochybily, pokud zjištěný jiný způsob pohlavního zneužití hodnotily jako intenzivní zásah do mravního a tělesného vývoje nezletilé, srovnatelný s vykonáním soulože. Potřebná zjištění soud učinil i ohledně naplnění kvalifikované skutkové podstaty trestného činu pohlavního zneužívání podle §242 odst. 2 tr. zák. a na jeho úvahy rozvedené v odůvodnění odkázala.
Státní zástupkyně proto navrhla, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. dovolání obviněného odmítl, jako zjevně neopodstatněné.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolání lze podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Protože zpochybnění správnosti skutkových zjištění do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle §265b tr. ř. zahrnout nelze, je dovolací soud skutkovými zjištěními soudu prvního, event. druhého stupně vázán a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Dovolací soud tedy musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda právní posouzení skutku je v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
V mezích dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze tedy namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
Na podkladě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze ovšem namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř. ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Nejvyšší soud v rámci dovolacího řízení neprovádí dokazování buď vůbec, anebo jen zcela výjimečně, a to pouze za účelem rozhodnutí o dovolání (§265r odst. 7 tr. ř.), a není tak oprávněn, pouze na podkladě spisu a bez možnosti provedené důkazy zopakovat za dodržení zásad ústnosti a bezprostřednosti, zpochybňovat dosavadní skutková zjištění a prověřovat správnost hodnocení důkazů provedeného soudy nižších stupňů. Jinak řečeno, dovolání lze opírat jen o námitky hmotně právní povahy, nikoli o námitky skutkové.
Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Za právně relevantní z hlediska dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. shledal Nejvyšší soud obě námitky obviněného. Tedy námitku, že nemohl svým jednáním naplnit všechny zákonné znaky trestného činu pohlavního zneužívání podle §242 odst. 1, 2 tr. zák., když se v jeho případě nejednalo o intenzivnější zásahy do pohlavní sféry poškozené a výhradu, že jeho jednání nesměřovalo k sexuálnímu vzrušení. Nejvyšší soud se těmito námitkami zabýval, avšak shledal je zjevně neopodstatněnými. Nejvyšší soud připomíná, že námitky uváděné v dovolání uplatil obviněný již v předchozích stadiích trestního řízení, a jak soud prvního stupně, tak odvolací soud se s nimi přesvědčivě vypořádal.
Trestného činu pohlavního zneužívání podle §242 odst. 1, 2 tr. zák. se dopustí ten, kdo vykoná soulož s osobou mladší než patnáct let nebo kdo takové osoby jiným způsobem pohlavně zneužije a spáchá-li uvedený čin na osobě svěřené jeho dozoru, zneužívaje její závislosti.
Pokud jde o první námitku obviněného, že se nejednalo o intenzivnější zásahy do pohlavní sféry poškozené, je nutné podotknout, že po objektivní stránce se u trestného činu pohlavního zneužívání podle §242 odst. 1 tr. zák. rozlišují dva případy, a to vykonání soulože a pohlavní zneužití provedené jiným způsobem. Podle právní věty výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně je zřejmé, že obviněný spáchal trestný čin pohlavního zneužívání v jeho druhé alternativě. Za jiný způsob pohlavního zneužití jsou považovány toliko intenzivnější zásahy do pohlavní sféry poškozených, přičemž je třeba náležitě zkoumat též naplnění materiální podmínky trestného činu. Ve skutkové větě výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně jsou popsány okolnosti svědčící o naplnění jak formálních tak materiálních znaků uvedeného trestného činu. Jednání obviněného spočívalo v tom, že po dobu více než tří let opakovaně i několikrát týdně osahával nezletilou na intimních částech těla, a to na prsou a přirození, zasouval jí prsty do vagíny, pokoušel se poškozenou líbat a v jednom případě se jí pokusil zasunout penis do konečníku a takto pohlavně zneužíval svoji nezletilou dceru, která s ním žila ve společné domácnosti a na jejíž výchově se jako otec podílel. Jednalo se tedy o osobu svěřenou do jeho dozoru, přičemž zneužil její závislosti. Toto jednání lze nepochybně hodnotit jako intenzivní zásah do mravního a tělesného vývoje nezletilé a soudy nepochybily pokud vyhodnotily, že stupeň společenské nebezpečnosti jednání obviněného je zcela jistě vyšší než nepatrný, přičemž shledaly, že byly rovněž splněny podmínky pro aplikaci ustanovení §88 odst. 1 tr. zák. a správně kvalifikovaly jednání obviněného jako trestný čin pohlavního zneužívání podle §242 odst. 1, 2 tr. zák. Nejvyšší soud se ztotožnil se závěry obou soudů v tomto směru a považuje tuto námitku obviněného za zjevně neopodstatněnou.
Nejvyšší soud neshledal důvodnou ani druhou hmotně právní námitku obviněného, že jeho jednání nesměřovalo k sexuálnímu vzrušení, přičemž obviněný poznamenal, že skutková věta ani takový závěr neobsahuje. Soudní praxe za jiný způsob pohlavního zneužití považuje intenzivnější zásahy do pohlavní sféry poškozených, které směřují k pohlavnímu vzrušení pachatele. Ve skutkové větě a v odůvodněních rozhodnutí soudů obou stupňů jsou popsány skutečnosti, které svědčí o tom, že obviněný nezletilou se sexuálním podtextem osahával na intimních částech těla. V daném případě nešlo jen o letmé jednorázové dotyky jakoby mimoděk, ale o úmyslné sahání na prsa či přirození poškozené. Šlo o opakované jednání, přičemž jednou se obviněný pokusil zasunout pohlavní úd do konečníku poškozené. Charakter daného jednání a okolnosti za kterých k němu docházelo tak svědčí pro spolehlivý a nezvratný závěr, že jednání směřovalo k sexuálnímu vzrušení obviněného. Byť odvolací soud takovýto závěr postavil pouze na úvaze, že pro jednání obviněného neexistuje jiné vysvětlení. Soudy obou stupňů tak dospěly ke správnému závěru, že jednáním obviněného došlo k naplnění všech znaků skutkové podstaty trestného činu podle §242 odst. 1, 2 tr. zák. Pokud jde o poznámku obviněného, že skutková věta neobsahuje závěr o jeho sexuálním vzrušení, Nejvyšší soud stejně jako soud druhého stupně konstatuje, že pohlavní vzrušení pachatele není zákonným znakem uvedeného trestného činu a skutečnost, že skutková věta výroku o vině tuto okolnost neobsahuje, je z hlediska naplnění skutkové podstaty trestného činu pohlavního zneužívání podle §242 odst. 1, 2 tr. zák. irelevantní. Podstatné je, že obviněný jednal s cílem dosažení sexuálního vzrušení a také jej dosáhl, jak o tom svědčí výpověď poškozené o ztopoření jeho pohlavního údu.
Na základě uvedených důvodů se Nejvyšší soud neztotožnil s námitkami obviněného, které uplatnil v rámci důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Skutkové okolnosti uvedené ve výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně obsahují všechny rozhodující skutečnosti naplňující znaky trestného činu pohlavního zneužívání podle §242 odst. 1, 2 tr. zák. Proto bylo dovolání odmítnuto jako zjevně neopodstatněné podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř., když z hlediska námitek obviněného napadené rozhodnutí nespočívá na nesprávném právním posouzení skutku.
O dovolání rozhodl za podmínek ustanovení §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 10. října 2007
Předseda senátu:
JUDr. Michal Mikláš