ECLI:CZ:NS:2007:7.TDO.971.2007.1
sp. zn. 7 Tdo 971/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 12. prosince 2007 v neveřejném zasedání o dovolání obviněného P. V., které podal proti usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, ze dne 31. 5. 2007, sp. zn. 2 To 258/2007, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 8 T 180/2006, takto:
Podle §265k odst. 1 tr. ř. se zrušují usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, ze dne 31. 5. 2007, sp. zn. 2 To 258/2007, a ohledně obviněného P. V. i rozsudek Okresního soudu v Olomouci ze dne 6. 2. 2007, sp. zn. 8 T 180/2006.
Podle §265k odst. 2 tr. ř., s přiměřeným použitím §261 tr. ř., se rozsudek Okresního soudu v Olomouci ze dne 6. 2. 2007, sp. zn. 8 T 180/2006, zrušuje též ohledně obviněného K. K.
Podle §265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265l odst. 1 tr. ř. se Okresnímu soudu v Olomouci přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Olomouci ze dne 6. 2. 2007, sp. zn. 8 T 180/2006, byl obviněný P. V. (společně se spoluobviněným K. K.) uznán vinným organizátorstvím k trestnému činu krádeže podle §10 odst. 1 písm. a) tr. zák. k §247 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zák. Za to byl odsouzen podle §247 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání 12 měsíců, jehož výkon byl podle §58 odst. 1 a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou let. Podle §229 odst. 1 tr. ř. byl poškozený F. B. s uplatněným nárokem na náhradu škody odkázán na řízení ve věcech občanskoprávních.
Uvedeného trestného činu se dopustil tím, že po společné domluvě s obviněným K. K. v přesně nezjištěný den koncem měsíce ledna 2006 v U., okr. O., zorganizovali odcizení nákladního skříňového automobilu tov. zn. Peugeot Boxer, a to tak, že prostřednictvím obviněného K. K. kontaktoval P. B., jemuž za „uklizení“ shora označeného vozidla slíbil odměnu ve výši 10.000,- Kč a jehož obviněný K. K. upomínal, aby realizaci krádeže provedl již dne 15. 2. 2006, uvedeného dne ho osobně dovezl na ul. Š. v U., takže P. B. na základě těchto skutečností právě dne 15. 2. 2006 ve večerních hodinách v U., okr. O., z ul. Š., předmětný automobil, do jehož kabiny vnikl po rozbití skleněné výplně pravého předního trojúhelníkového okénka, odcizil, obviněného K. K. formou krátké textové zprávy (SMS) informoval o naložení automobilu na vůz odtahové služby, jímž bylo vozidlo převezeno do obce D. u Š., kde od obviněného P. V. obdržel slíbenou finanční odměnu, a tímto jednáním způsobili F. B., majiteli vozidla, škodu ve výši 89.000,- Kč.
Odvolání P. V. bylo usnesením Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, ze dne 31. 5. 2007, sp. zn. 2 To 258/2007, zamítnuto podle §256 tr. ř. jako nedůvodné.
Proti usnesení odvolacího soudu podal P. V. řádně a včas dovolání z důvodů uvedených v ustanovení §265b odst. 1 písm. l) a g) tr. ř. s tím, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku a tato vada byla dána v řízení mu předcházejícím.
Je toho názoru, že se soudy více zabývaly civilněprávními alternativami postupu účastníka hmotně právního vztahu (tj. prodávajícího za situace účinného odstoupení kupujícím od kupní smlouvy), než naplněním znaků skutkové podstaty trestného činu krádeže. Za trestněprávně významnou považuje skutečnost, že v době činu nebyl dán jeho úmysl a nelze mu pak klást k tíži jeho případný nesprávný hmotně právní úsudek o tom, zda odstoupení poškozeného od kupní smlouvy, které bylo sepsáno advokátem kupujícího a prokazatelně doručeno prodávajícímu, je oprávněným odstoupením s účinky navrácení vlastnictví a dále o civilních nárocích odstoupivšího prodávajícího. Protože si nepřisvojil věc cizí a nebyl mu prokázán úmysl, domnívá se, že svým jednáním nenaplnil znaky skutkové podstaty trestného činu. Proto navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení odvolacího soudu a věc tomuto soudu vrátil k novému projednání a rozhodnutí.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání uvedl, že se soudy nevypořádaly s otázkou, zda došlo k platnému odstoupení od kupní smlouvy a zda předmětné vozidlo bylo v době spáchání skutku ve vztahu k obviněnému cizí věci. Poukázal na ustanovení §48 odst. 1, 2 Občanského zákoníku (zák. č. 40/1964 Sb. dále jen ObčZ), upravujícího obecně odstoupení od smlouvy s následkem jejího zrušení od počátku a dále na §597 odst. 1 téhož zákona, které upravuje právo kupujícího odstoupit od smlouvy pro dodatečné zjištěné vady. S ohledem na písemné odstoupení kupujícího od smlouvy, že tak není vyloučeno, že šlo o právně bezvadné odstoupení od kupní smlouvy ve smyslu uvedených zákonných ustanovení, kupní smlouva by tak byla podle §48 odst. 2 ObčZ od počátku zrušena a předmětné vozidlo by v době spáchání skutku bylo ve vlastnictví obviněného. Proto by se ve vztahu k němu nemohl dopustit trestného činu krádeže podle §247 tr. zák., ani účastenství na tomto trestném činu, neboť ve vztahu k obviněnému nešlo o cizí věc. Pokud by obviněný odstraněním vozidla sledoval cíl vyhnout se vrácení kupní ceny, šlo by sice o jednání nekalé, ale nenaplňující formální znaky §247 tr. zák. ani účastenství na tomto trestném činu. Skutková zjištění obsažena v tzv. skutkové větě tak podle názoru státního zástupce neumožňují učinit jednoznačný závěr o naplnění všech znaků organizátorství k trestnému činu krádeže podle §10 odst. 1 písm. a) k §247 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zák. Protože touto vadou je zatíženo již rozhodnutí soudu I. stupně, byly důvodně uplatněny oba důvody dovolání. Státní zástupce proto navrhl, aby bylo usnesení odvolacího soudu zrušeno a tomuto soudu bylo přikázáno, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Protože námitky obviněného odpovídají uplatněnému důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a nebyly shledány důvody pro odmítnutí dovolání, Nejvyšší soud v rozsahu podle §265i odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost dovoláním napadeného výroku usnesení odvolacího soudu a souvisejících předcházejících výroků rozsudku soudu I. stupně a zjistil, že dovolání je důvodné.
Zásadní politické a společenskoekonomické změny po roce 1989 umožnily široké zapojení obyvatel do podnikatelské činnosti, v rámci které vstupují do různých právních vztahů, zejména občanskoprávních a obchodněprávních. Rozhodování o sporech v těchto vztazích zásadně náleží soudům v civilním řízení. To však neznamená, že v případě trestné činnosti spáchané v rámci těchto vztahů, kdy posouzení naplnění zákonných znaků skutkové podstaty konkrétního trestného činu je závislé na vyřešení otázek spadajících do oblasti mimotrestních právních norem, můžou trestní soudy na řešení těchto otázek rezignovat, neřešit je vůbec nebo jejich vyřešení nahradit obecnými důvody z nichž není zřejmé, jaké závěry soud k dané otázce přijal. S řešením takovýchto otázek významných pro posouzení trestní odpovědnosti přitom trestní řád přímo počítá v ustanovení §9 tr. ř., v rámci posuzování tzv. předběžných otázek.
Tak je tomu i v této trestní věci, kde se soudy, jak správně uvedl i státní zástupce ve vyjádření k dovolání, nevypořádaly s otázkou, zda došlo k platnému odstoupení od kupní smlouvy a zda tedy předmětné motorové vozidlo bylo v době činu ve vztahu k obviněnému cizí věcí. Pojem cizí věc je přitom základním formálním znakem skutkové podstaty trestného činu krádeže podle §247 tr. zák. a bez spolehlivého zjištění o jeho naplnění, nelze o vině P. V. rozhodnout bez ohledu na to, že mu není kladeno za vinu pachatelství ale účastenství ve formě organizátorství podle §10 odst. 1 písm. a) tr. zák. Vždy musí jít ve vztahu k pachateli o cizí věc, protože vlastník věci se nemůže dopustit krádeže vlastní věci a stejně tak ani účastenství na tomto trestném činu.
Z tzv. skutkové věty rozsudku soudu I. stupně vyplývá, že obvinění způsobili škodu „majiteli vozidla“ F. B., z čehož vyplývá, že obviněného P. V. soud I. stupně nepovažoval za vlastníka automobilu. V odůvodnění rozsudku ale soud opakovaně uvádí, že poškozený F. B. odstoupil od smlouvy (o koupi předmětného automobilu), a to jak v citaci výpovědi obviněného P. V., tak i poškozeného F. B. Na str. 5 rozsudku pak soud I. stupně konstatuje odstoupení od kupní smlouvy a jeho obsah, přičemž i z dalšího obsahu odůvodnění vyplývá spíš závěr, že soud I. stupně vycházel z faktu platného odstoupení od kupní smlouvy poškozeným. Takovýto závěr ale znamená, že skutková věta a odůvodnění rozsudku jsou v přímém rozporu, protože podle §48 odst. 2 ObčZ se odstoupením od smlouvy tato od počátku ruší (§349 odst. 1 zák. č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník; dále jen ObchZ), není-li právním předpisem stanoveno nebo účastníky dohodnuto jinak. Dohoda účastníků tu žádná v tomto smyslu není, soud I. stupně nezjišťoval zda zákon nestanoví něco jinak a bez dalšího možnost zániku kupní smlouvy v důsledku odstoupení kupujícího pominul. Zánik kupní smlouvy by přitom znamenal i zánik vlastnictví k automobilu u kupujícího a jeho znovunabytí prodávajícím.
Soud I. stupně k obhajobě obviněného P. V. v tomto smyslu poukázal na ustanovení §325 ObchZ, které je ale pro tuto věc nepodstatné.
S tím současně souvisí i další dosud soudy nevyřešena otázka a to v podstatě primární, jakým zákonem se vlastně vztahy v rámci dané kupní smlouvy řídí, zda občanským nebo obchodním zákoníkem. Ohledně P. V. je zřejmé, že se jedná o podnikatele. Ohledně poškozeného soudy žádné spolehlivé zjištění v tomto smyslu neučinily a pouze z jeho výpovědi u hlavního líčení vyplývá, že „pracoval na živnost“ v oboru doprava, což by svědčilo pro použití ObchZ. Předně bude tedy nutné podle §1 odst. 1 a §2 odst. 2 ObchZ vyřešit otázku použitelnosti příslušného zákona s ohledem také na §1 odst. 2 ObchZ.
Další dosud nevyřešenou je otázka přípustnosti a perfektnosti jednostranného právního úkonu ze strany poškozeného F. B., tj. zda kupující vůbec mohl a pokud ano, zda bylo platně odstoupeno od smlouvy. Podmínky odstoupení od kupní smlouvy, resp. jejich splnění, je třeba vyřešit v závislosti na použitelnost zákona, kterým se vztahy mezi prodávajícím a kupujícím budou řídit (§597 ObčZ; §436 a násl. ObchZ – podstatné nebo nepodstatné porušení smlouvy). Také z hlediska samotného doručení odstoupení od smlouvy existují výrazné pochybnosti. Je sice skutečností, že obviněný P. V. v řízení před soudem uvádí, že bylo platně odstoupeno od kupní smlouvy a na tom, s ohledem na obnovení jeho vlastnictví k automobilu, založil svojí obhajobu. Platnost odstoupení od smlouvy bude proto třeba z hlediska jeho doručení prodávajícímu vyhodnotit i s ohledem na výpověď P. V. z přípravného řízení, kde uváděl, že nic neorganizoval, o ničem neví (viz sdělení advokáta na č. l. 41 tr. spisu) a dostal pouze dopis od advokáta, že kupující odstoupil od smlouvy. Samotnou listinu obsahující dostoupení od smlouvy ale neobdržel, resp. nebyla mu zřejmě doručena, jako nutný předpoklad účinného odstoupení od smlouvy (§45 ObčZ; §349 ObchZ). Sdělení advokáta poškozeného P. V. přitom není odstoupením od smlouvy, ale pouze reakcí na odstoupení od smlouvy, které měl poškozený učinit již dne 18. 10. 2005. Významná je i výpověď svědka P. B., který měl auto „uklidit“, dokonce si ho mohl nechat, obdržel za to nepřiměřenou odměnu, rozbil se souhlasem P. V. okno auta, tj. P. V. se nechoval jako vlastník automobilu.
Z uvedeného vyplývá, že již soud I. stupně neobjasnil základní skutkovou okolnost, která je podstatná pro správné právní posouzení věci a mezi skutkovou větou a odůvodněním rozsudku existuje podstatný rozpor. Odvolací soud pak tuto vadu neodstranil a s námitkou P. V. ohledně odstoupení od smlouvy a vlastnictví automobilu se vypořádal způsobem, který nemá oporu v zákoně. Pokud totiž odvolací soud uvedl, že tato obhajoba nemůže obstát, protože „v kupní smlouvě není uvedeno jakým režimem se vztahy mezi prodávajícím a kupujícím řídí a není zde uvedeno ani žádné ustanovení ohledně odstoupení od této smlouvy“, zcela tím pominul skutečnost, že odstoupení od smlouvy jak podle §344 ObchZ, tak i podle §48 odst. 1 ObčZ, lze i bez smluvního ujednání účastníků smlouvy, pokud tak stanoví zákon. Rovněž odvolací soud se tak v podstatě vyhnul řešení pro věc podstatné otázky podle mimotrestních právních norem podle §9 tr. ř.
Námitkami obviněného P. V. tak byly naplněny uplatněné důvody dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř., protože napadené rozhodnutí spočívá na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Proto bylo rozhodnuto tak, jak je uvedeno ve výrokové části tohoto usnesení, když důvod zrušení rozhodnutí soudů prospívá i spoluobviněnému K. K.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 12. prosince 2007
Předseda senátu:
JUDr. Michal Mikláš