ECLI:CZ:NS:2007:8.TDO.1053.2007.1
sp. zn. 8 Tdo 1053/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 27. září 2007 o dovolání obviněné D. Š., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 6. 3. 2007, sp. zn. 6 To 55/2007, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 1 T 97/2006, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněné D. Š. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 30. 10. 2006, sp. zn. 1 T 97/2006, byla obviněná D. Š. uznána vinnou trestným činem křivého obvinění podle §174 odst. 1 tr. zák., jehož se podle popsaných skutkových zjištění dopustila tak, že dne 31. 8. 2004 podala u Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 7 trestní oznámení pro podezření ze spáchání trestného činu padělání a pozměňování peněz podle §140 odst. 2 tr. zák. s přihlédnutím k §143 tr. zák., kterého se měl dopustit podezřelý M. F. tak, že dne 6. 6. 2003 měl podat u Městského soudu v Praze žalobní návrh na vydání směnečného platebního rozkazu proti její osobě, o zaplacení částky ve výši 500.000,- Kč s příslušenstvím, k návrhu předložil jako směnku vlastní se směnečnou sumou 500.000,- Kč s datem vystavení dne 3. 12. 2002 a splatností dnem 30. 4. 2003, přičemž směnka byla opatřena podpisem „D. Š.“ jako výstavce, v trestním oznámení lživě uvedla, že podezřelý F. na této směnce padělal její podpis a užil ji jako pravou, v důsledku tohoto oznámení byla věc prošetřována Policií ČR, Správy hl. m. Prahy, Službou kriminální policie a vyšetřování – OHK sp. z. ČTS: PSP-4042/OHK-1-2004, přičemž v průběhu vyšetřování bylo vypracováno odborné vyjádření z odboru zkoumání ručního písma, kterým bylo zjištěno, že se na předmětné směnce jedná o pravý podpis D. Š., tedy její podpis nebyl podezřelým padělán, následně byla věc policejním orgánem dne 1. 7. 2005 odložena podle §159a odst. 1 tr. ř., s tím, že nejde o podezření z trestného činu, rozhodnutí policejního orgánu bylo následně potvrzeno i usnesením Městského státního zastupitelství v Praze ze dne 18. 1. 2006 pod sp. zn. 1 KZN 2289/2004, kterým státní zástupce Městského státního zastupitelství v Praze zamítl stížnost D. Š. podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. jako nedůvodnou.
Za tento trestný čin byla obviněná odsouzena podle §174 odst. 1 tr. zák., k trestu odnětí svobody v trvání čtyř měsíců, jehož výkon byl podle §58 odst. 1 a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání osmnácti měsíců.
Tento rozsudek napadla obviněná odvoláním, které Městský soud v Praze usnesením ze dne 6. 3. 2007, sp. zn. 6 To 55/2007, podle §256 tr. ř. zamítl jako nedůvodné.
Proti uvedenému usnesení soudu druhého stupně podala obviněná prostřednictvím obhájce z důvodů podle §265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. dovolání, v němž vytkla, že rozhodnutí soudu druhého stupně spočívá na nesprávném právním posouzení skutku, neboť soud nevzal v úvahu její tvrzení, že trestní oznámení nemohla sepsat, protože to neumí. Dále uvedla, že odborné vyjádření z oboru zkoumání ručního písma, kterým bylo zjištěno, že se na předmětné směnce nalézá její pravý podpis, nebylo vyhotoveno ve věci, v níž ona vystupovala jako obviněná, ale v jiné trestní věci. Odborné vyjádření bylo tedy podle jejího názoru účelově použito v její neprospěch. Námitkami proti tomuto odbornému vyjádření se podle názoru obviněné nikdo z orgánů činných v trestním řízení nezabýval, a i když od počátku navrhovala vypracování znaleckého posudku z oboru písmoznalectví a dožadovala se tak relevantního zkoumání pravosti listiny a pravosti podpisu na ní, nebylo jí vyhověno. Obviněná rovněž namítla, že soud druhého stupně v napadeném usnesení toliko dedukoval, že pokud podepsala předloženou listinu, je nepochybné i to, že ji sepisovala a sama podala na místo určení. Takovou argumentaci však obviněná označila za neopodstatněnou, protože nebylo prokázáno, že uvedeným způsobem jednala, a vzhledem k tomu, že chybí příčinná souvislost mezi tím, co prokazatelně učinila a tím, co dedukuje soud, a také s ohledem na to, že pokud nebylo nikterak vyvráceno její tvrzení ohledně pravosti jejího podpisu na směnce, uplatněné ve směnečném řízení, nebylo prokázáno, že vědomě nepravdivě, tedy úmyslně obvinila M. F. Protože jsou ve věci výrazné pochybnosti a nesrovnalosti, vytkla, že soudy nepostupovaly v souladu se zásadou „in dubio pro reo“ a nezprostily jí obžaloby.
Z těchto důvodů obviněná v závěru svého dovolání navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Městského soudu v Praze ze dne 6. 3. 2007, sp. zn. 6 To 55/2007 ve výroku o vině a trestu a podle §265l odst. 1 tr. ř. přikázal Městskému soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
K tomuto dovolání se písemně vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství, který uvedl, že obsah dovolání se v podstatě odvíjí od dosavadních tvrzení, jež na svou obhajobu obviněná uváděla. Stejné námitky byly vtěleny i do řádného opravného prostředku, jímž se soud druhého stupně náležitě zabýval. Výhrady obviněné posoudil jako zčásti skutkové povahy vytýkající procesní vady. Za relevantní ovšem označil výhradu k nedostatku subjektivní stránky, již však z hlediska zjištěných skutkových okolností posoudil jako nedůvodnou, s čímž se ztotožnil se závěry odvolacího soudu uvedenými na straně 4 jeho rozhodnutí. Z uvedených důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, neboť je zjevně neopodstatněné.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve shledal, že dovolání obviněné je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř., bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dále posuzoval otázku, zda uplatněné dovolací důvody lze považovat za důvody dovolání podle §265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř., neboť dovolání lze podat jen z důvodů taxativně uvedených v §265b tr. ř., jejichž existence je zároveň podmínkou pro provedení přezkumu dovolacím soudem.
Ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. stanoví, že dovolání je možné na jeho základě podat, pokud rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z této dikce plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady právní. V mezích uplatněného dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoli o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byla obviněná uznána vinnou. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
Označený dovolací důvod musí být v dovolání skutečně obsahově tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen v napadeném rozhodnutí, a teprve v návaznosti na takové tvrzené a odůvodněné hmotně právní pochybení lze vytýkat i nesprávná skutková zjištění, např. vztahující se k jiné právní kvalifikaci, která měla být podle dovolání použita. Nelze za naplnění uvedeného důvodu považovat takové výhrady, v nichž jsou tvrzeny pochybnosti o správnosti skutkových zjištění, a s ohledem na obhajobu obviněné jinak hodnoceny důkazy již provedené, když na základě těchto skutkových vad je dovozováno, že obviněná se činu, jímž byla uznána vinnou, nedopustila.
Ve vztahu k uplatněným námitkám obviněné a s odkazem na všechna výše rozvedená pravidla významná pro řádné uplatnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je nutné zdůraznit, že Nejvyšší soud je zásadně povinen vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního stupně a v návaznosti na tento skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění soudu prvního stupně nemůže změnit (srov. přiměřeně usnesení Ústavního soudu např. ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02, II. ÚS 760/02, III. ÚS 282/03, IV. ÚS 449/03).
Z obsahu dovolání obviněné D. Š. je zřejmé, že tato obecná kritéria nebyla splněna. Obviněná své námitky zaměřila výhradně proti učiněným skutkovým zjištěním, s nimiž se neztotožnila, a kritizovala především způsob, jakým soudy hodnotily provedené důkazy, zejména odborné vyjádření z oboru grafologie, a vytýkala postup soudů při hodnocení její obhajoby, jíž ve srovnání s ostatními provedenými důkazy neuvěřily. Tím, že obviněná celou situaci popsala rozdílně, vykonstruovala si vlastní skutkový děj odlišný od toho, který byl na podkladě provedeného dokazování soudy zjištěn a v rozhodnutích popsán. Na této své vlastní verzi dokladovala, že nebyl prokázán úmysl potřebný ke spáchání trestného činu podle §174 odst. 1 tr. zák.
Obviněná tak ve svém dovolání na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jen formálně poukázala, aniž by vznesla jakoukoliv námitku o nedostatku použité právní kvalifikace, když nespecifikovala žádnou výhradu mající, v jejím materiálním obsahu, právní povahu. Svou námitku, že nebylo prokázáno, že by dovolatelka vědomě nepravdivě tedy lživě M. F. obvinila z toho, že předmětnou směnku s jejím nepravým podpisem uplatnil ve směnečném řízení, totiž odůvodnila úvahou založenou na polemice se skutkovými zjištěními soudu.
S ohledem na zásadu, že zásah do skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně je v rámci dovolacího řízení možný jen v případě, že mezi těmito na straně jedné a právním posouzením skutku na straně druhé existuje extrémní nesoulad, jenž dovolatel ve svém mimořádném opravném prostředku vytkne a podřadí jej pod dovolací důvod zakotvený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je nutné uvést, že takové skutečnosti v daném případě nebyly dovolacím soudem zjištěny.
Vzhledem k popisu předmětného skutku a okolnostem, za nichž se činu dopustila, není pochyb o tom, že svým jednáním všechny znaky skutkové podstaty zmiňovaného trestného činu po všech stránkách naplnila.
Dalším z obviněnou uplatněných dovolacích důvodů je důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., jenž je dán při naplnění alespoň jedné ze dvou zde alternativně uvedených podmínek. U první z nich se tak stane, pokud bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí. Uvedená alternativa dovolacího důvodu má procesní charakter a má zabránit porušení práva na přístup strany k druhé instanci, a to zejména ve formě odmítnutí nebo zamítnutí opravného prostředku bez věcného přezkoumání napadeného rozhodnutí.
V daném případě tuto alternativu nebylo možné použít, protože odvolání obviněné bylo v posuzovaném případě v souladu se zákonem a v řádně provedeném odvolacím řízení podle §254 tr. ř. věcně přezkoumáno a za dodržení zákonných podmínek odvolacím soudem podle §256 tr. ř. zamítnuto (přiměřeně srov. rozhodnutí č. T 481 a T 491, publikovaných v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, sešit 20, ročník 2003).
Druhá alternativa dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., je splněna tehdy, když v řízení, které předcházelo vydání rozhodnutí o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., byl dán některý z důvodů dovolání uvedených v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.
Z důvodů dovolání uvedených v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. však obviněná tvrdí existenci pouze výše zmíněného důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se shora citovaným konkrétním odůvodněním. Jak však vyplývá z výše vyjádřeného názoru dovolacího soudu, ani tento důvod dovolání nebyl naplněn. V předmětné trestní věci není proto dána ani druhá alternativa dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
Vzhledem k tomu, že námitky obviněné nejsou způsobilé naplnit právně relevantním způsobem dovolací důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř., ale ani žádný z dalších důvodů dovolání podle §265b tr. ř., Nejvyšší soud dovolání obviněné D. Š. podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než jsou zákonem vymezeny. Své rozhodnutí přitom učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 27. září 2007
Předsedkyně senátu:
JUDr. Milada Šámalová