ECLI:CZ:NS:2007:8.TDO.1418.2007.1
sp. zn. 8 Tdo 1418/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 12. prosince 2007 o dovolání obviněného nstržm. Policie ČR P. F., proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 19. 4. 2007, sp. zn. 10 To 53/2007, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Náchodě pod sp. zn. 11 T 78/2006, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného P. F. odmítá .
Odůvodnění:
Obviněný nstržm. Policie ČR P. F. byl rozsudkem Okresního soudu v Náchodě ze dne 7. 11. 2006, sp. zn. 11 T 78/2006, uznán vinným, že:
„jako pojistník z pojistné smlouvy uzavřené dne 21. 11. 2004 s pojistitelem G. P. a. s., týkající se pojištění objektu bývalé požární stanice v obci M., uplatnil dne 3. 5. 2005 v Č. K., u pojistitele formou formuláře o oznámení škody a svými následnými dodatečnými podáními ze dnů 17. 6. 2005 a 10. 7. 2005, nárok na pojistné plnění z uzavřené pojistné smlouvy z důvodu vzniku pojistné události, k níž došlo v důsledku požáru pojištěné nemovitosti dne 28. 4. 2005, přičemž k oprávněnosti svých nároků předložil pojistiteli jednak čestné prohlášení osoby V. M. o rozsahu uskutečněných rekonstrukčních prací na požárem zničeném objektu, přestože věděl o tom, že tato osoba větší počet tam uvedených prací jako výměna venkovních dveří včetně zárubně, výměna 3 kusů oken, kompletní omítky včetně štukování a malování (včetně stropů na rabicové pletivo), nalepení dlažby, výměna dřevěné podlahy v podkroví, moření a lakování dřevěných materiálů proti škůdcům, neprováděla vůbec a řadu dalších prací jako izolace podlahy asfaltovou lepenkou a následné přebetonování provedla ve výrazně menším rozsahu, než z dokladu vyplývá, a jednak kopie účetních a daňových dokladů na různý stavební materiál včetně příjmového dokladu ze dne 7. 8. 2003 na částku 13.029,- Kč na dodávku a montáž střešního okna Velux zakoupeného u M. K., přestože věděl o tom, že toto okno bylo umístěno ve zcela jiném objektu“.
Takto zjištěné jednání soud právně kvalifikoval jako trestný čin pojistného podvodu podle §250a odst. 1 tr. zák. a obviněnému za něj uložil podle §250a odst. 1 tr. zák. s přihlédnutím k §314e odst. 2 tr. ř. trest odnětí svobody v trvání deseti měsíců, jehož výkon podle §58 odst. 1 a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání tří let. Podle §229 odst. 1 tr. ř. soud odkázal poškozenou společnost G. P., a. s., s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný odvolání, o němž Krajský soud v Hradci Králové rozhodl usnesením ze dne 19. 4. 2007, sp. zn. 10 To 53/2007, tak, že je podle
§256 tr. ř. zamítl.
Rozhodnutí odvolacího soudu obviněný napadl prostřednictvím obhájce JUDr. J. K. dovoláním, v němž uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť je přesvědčen, že „napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném hmotněprávním posouzení skutku, který je předmětem obžaloby“.
Obviněný v podrobnostech uvedl, že již v předchozích stadiích trestního řízení upozorňoval na to, že při posuzování naplnění znaků skutkové podstaty trestného činu pojistného podvodu podle §250a odst. 1 tr. zák. je nutné prokázat, že uplatnil nepravdivé a zkreslené údaje, a ve výroku rozhodnutí tyto údaje konkrétně uvést. Soud však ve svém rozhodnutí neuvedl, z jakých důkazů vycházel, které z nich považuje za věrohodné a které naopak za nepřesvědčivé.
Podle tvrzení dovolatele se soud prvního stupně dostatečně nevypořádal s výpověďmi některých svědků a s odborným vyjádřením. Nedostatečně a nepřesvědčivě zdůvodněné závěry tohoto soudu pak nebyly odstraněny ani v odvolacím řízení. Soudy tak nezjistily dostatečně relevantní skutečnosti a v pochybnostech nehodnotily provedené důkazy v jeho prospěch, ale naopak tak, aby zdůvodnily výrok o vině.
V závěru svého podání obviněný navrhl (aniž citoval konkrétní zákonné ustanovení), aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí odvolacího soudu, popř. i soudu prvního stupně a odvolacímu soudu, popř. soudu prvního stupně věc přikázal k novému projednání a rozhodnutí.
K podanému dovolání se ve smyslu ustanovení §265h odst. 2 tr. ř. vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“)
a uvedl, že obviněným uplatněný důvod dovolání nepřipouští namítat nesprávnost samotných skutkových zjištění, nesprávnost hodnocení důkazů a neúplnost dokazování. Zásah do skutkových zjištění sice lze připustit i v rámci řízení o dovolání, avšak pouze tehdy, existuje-li extrémní nesoulad mezi učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a právními závěry soudu na straně druhé a učiní-li dovolatel současně tento „nesoulad“ předmětem dovolání (tj. právně relevantně jej namítne). O takový případ se však v posuzované věci nejedná.
Státní zástupce zdůraznil, že v projednávané věci byl skutkový stav spolehlivě zjištěn a byl i přiléhavým způsobem právně kvalifikován, když bylo zjištěno, že to byl obviněný P. F., kdo posuzovaný skutek spáchal. Skutková zjištění, která našla odraz ve skutkové větě odsuzujícího rozsudku, soud učinil na základě řady provedených důkazů, ze kterých jednoznačně plyne naplnění znaků skutkové podstaty trestného činu. Pokud dovolatel uplatnil námitky proti formulaci skutkové věty ve výroku rozsudku prvoinstančního soudu, pak těmto námitkám nelze přisvědčit, když ze skutkové věty vyplývá konkrétní popis jednání obviněného, který má svůj protipól jak v provedeném dokazování, tak i v právní větě výroku rozsudku nalézacího soudu.
V závěru svého vyjádření státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, jelikož bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení §265b tr. ř. Současně souhlasil s tím, aby takové rozhodnutí učinil za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a), h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze toto podání učinit (§265e odst. 1 tr. ř.), a že splňuje i obligatorní náležitosti dovolání uvedené v ustanovení §265f tr. ř.
Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda obviněným uplatněné dovolací důvody lze považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. Současně je třeba dodat, že z hlediska §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. nepostačuje pouhé formální uvedení některého z důvodů vymezených v §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. odkazem na toto zákonné ustanovení, ale tento důvod musí být také skutečně v podaném dovolání tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen ve výroku napadeného rozhodnutí.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
V rámci takto vymezeného dovolacího důvodu je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoli šlo o jiný trestný čin, nebo se o trestný čin vůbec nejednalo. Důvody dovolání jako specifického opravného prostředku jsou koncipovány tak, že v dovolání není možno namítat neúplnost dokazování, způsob hodnocení důkazů a nesprávnost skutkových zjištění. Nejvyšší soud jakožto soud dovolací nemůže přezkoumávat a posuzovat postup hodnocení důkazů soudy obou stupňů ve věci. V dovolacím řízení je naopak povinen vycházet z jejich konečného skutkového zjištění a teprve v návaznosti na to zvažovat právní posouzení skutku.
Na podkladě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. tedy nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., neboť tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Vedle vad, které se týkají posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
Nejvyšší soud není další odvolací instancí, nemůže přezkoumávat a posuzovat postup hodnocení důkazů obou stupňů. V dovolacím řízení je naopak povinen vycházet z jejich skutkových zjištění a teprve v návaznosti na zjištěný skutkový stav posuzovat hmotně právní posouzení skutku. V takovém případě by se totiž dostával do pozice soudu druhého stupně a suploval jeho činnost (k tomu srov. přiměřeně usnesení Ústavního soudu např. ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02, III. ÚS 282/03, II. ÚS 651/02). Dovolací soud je naopak povinen vycházet ze skutkových zjištění soudů prvního (a event. druhého) stupně a teprve v návaznosti na jimi zjištěný skutkový stav může posuzovat hmotně právní posouzení skutku. V této souvislosti je také třeba připomenout, že z hlediska nápravy skutkových vad trestní řád obsahuje další mimořádné opravné prostředky, a to především obnovu řízení (§277 a násl. tr. ř.) a v určitém rozsahu i stížnost pro porušení zákona (§266 a násl. tr. ř.).
Námitky obviněného, které ve svém mimořádném opravném prostředku uplatnil a o něž existenci citovaného dovolacího důvodu opřel, v tomto ohledu nemohou obstát. Uplatněné výhrady totiž napadají především způsob hodnocení důkazů soudy obou stupňů a rozsah provedeného dokazování. Obviněný napadal především nesprávné zjištění skutkového stavu věci, přičemž se snažil uplatnit vlastní náhled na provedené důkazy a z toho se odvíjející odlišný skutkový závěr. Z obsahu dovolání je evidentní, že brojil zejména proti procesnímu postupu soudu ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř.
Z povahy vytýkaných vad je tak mimo jakoukoliv pochybnost, že ačkoli obviněný ve svém mimořádném opravném prostředku v této části formálně deklaroval dovolací důvod podle §265b odst. l písm. g) tr. ř., po stránce věcné uplatnil toliko námitky skutkové, resp. procesní, jejichž prostřednictvím se primárně domáhal odlišného způsobu hodnocení provedených důkazů, než jak učinily soudy obou stupňů, a v důsledku toho rovněž změny skutkových zjištění ve svůj prospěch; teprve z takto tvrzených nedostatků (tedy až sekundárně) dovozoval údajně nesprávné právní posouzení skutku, jímž byl uznán vinným.
Lze tak shrnout, že obviněným vytýkané vady měly výlučně povahu vad skutkových, resp. procesních, nikoli hmotně právních, a že dovolatel neuplatnil žádnou konkrétní námitku, již by bylo možno považovat z hlediska uplatněného důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. za relevantní. Protože námitky skutkové žádný z důvodů dovolání podle §265b tr. ř. nezakládají, neexistuje ve vztahu k nim ani zákonná povinnost Nejvyššího soudu dovolání přezkoumat (srov. též usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 1. 2004, sp. zn. II. ÚS 651/02, ze dne 2. 6. 2005, sp. zn. III. ÚS 78/05 aj.).
Zásah do skutkových zjištění lze v rámci řízení o dovolání připustit jen tehdy, existuje-li extrémní nesoulad mezi vykonanými skutkovými zjištěními a právními závěry soudu a učiní-li dovolatel (současně) tento nesoulad předmětem dovolání. V daném případě se však ani o takovou situaci nejednalo, neboť z odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů vyplývá zjevná logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a právními závěry soudů na straně druhé.
Z těchto jen stručně uvedených důvodů (§265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v §265b tr. ř. Proto ani nepostupoval podle §265i odst. 3 tr. ř. a nepřezkoumával napadené rozhodnutí a řízení mu předcházející. Přitom je nutné uvést, že takový aplikační postup nezasáhl do základních práv dovolatele, a není proto ani v rozporu s nálezy Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 180/03 a I. ÚS 55/04, v nichž tento soud vyslovil výhrady k extenzivnímu výkladu §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. ze strany Nejvyššího soudu.
Své rozhodnutí Nejvyšší soud učinil v souladu s §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 12. prosince 2007
Předseda senátu:
JUDr. Jan B l á h a