ECLI:CZ:NS:2007:8.TDO.1440.2007.1
sp. zn. 8 Tdo 1440/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 19. prosince 2007 o dovolání obviněného J. T., proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 13. 6. 2007, sp. zn. 3 To 188/2007, jako odvolacího soudu v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 12 T 168/2006, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného J. T. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 23. 2. 2007, sp. zn. 12 T 168/2006, byl obviněný J. T. uznán vinným trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), odst. 3 písm. b) tr. zák., trestným činem porušování domovní svobody podle §238 odst. 1, 2 tr. zák. dílem dokonaným, dílem ve stadiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zák. a trestným činem poškozování cizí věci podle §257 odst. 1 tr. zák. Za tyto trestné činy byl odsouzen podle §247 odst. 3, §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody na padesát šest měsíců, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Tímtéž rozsudkem bylo rozhodnuto o vině o trestech ohledně spoluobviněných J. D., M. D., L. H., K. J., o náhradě škody a o zproštění obžaloby obviněných M. B., J. D., M. D., J. H., L. H., V. H., J. H., K. J. i J. T. pro další skutky, v nichž byly spatřovány trestné činy krádeže, porušování domovní svobody, poškozování cizí věci, neoprávněného držení platební karty a podílnictví.
Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně se obviněný J. T. trestného činu krádeže podle §247 odst. 1 písm. b) odst. 3 písm. b) tr. zák., trestného činu porušování domovní svobody podle §238 odst. 1, 2 tr. zák. dílem dokonaného, dílem ve stadiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zák. a trestného činu poškozování cizí věci podle §257 odst. 1 tr. zák. popsanými pod body 2. – 6., 8. – 27. výroku o vině dopustil společně s dalšími spoluobviněnými (L. H., M. D., K. J.) tím, že v období od 13. 2. 2005 do 9. 2. 2006 na různých místech v B., K., H. vnikali po vypáčení vstupních dveří do bytů, odkud v konkretizovaných celkem 25 případech odcizili peníze v české i cizí měně, elektroniku, fotoaparáty, šperky, hodinky, mince, doutníky a takovým jednáním způsobili škodu převyšující částku 1.014.000,- Kč a další škodu na poškozených dveřích přesahující 40.000,- Kč.
Rozsudek soudu prvního stupně napadli obvinění M. D., K. J. a J. T. odvoláními, přičemž odvolání obviněného J. T. směřovalo vůči odsuzující části, jež se ho týkala. Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 13. 6. 2007, sp. zn. 3 To 188/2007, bylo odvolání obviněného J. T. podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítnuto. Shodně bylo rozhodnuto i o odvolání spoluobviněného K. J. Z podnětu odvolání obviněného M. D. byl rozsudek soudu prvního stupně podle §258 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř. zrušen ve výroku o uloženém trestu ohledně tohoto obviněného a podle §259 odst. 3 tr. ř. bylo o trestu tohoto spoluobviněného znovu rozhodnuto.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal obviněný J. T. prostřednictvím své obhájkyně v zákonné lhůtě dovolání. Zaměřil je proti výrokům o vině pod body 1., 3., 4., 13. až 16. a 24. rozsudku soudu prvního stupně a odkázal v něm na dovolací důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. per analogiam. Namítl, že se skutku pod bodem 24. měl podle skutkové části výroku o vině dopustit dne 28. 12. 2005. Pro takový skutek mu však nebylo sděleno obvinění. Skutek, pro který mu bylo sděleno obvinění a následně podána obžaloba, se liší v datu, což považoval za podstatnou okolnost a vadu. Podle jeho přesvědčení není možné, aby byl shledán vinným za něco, za co nebyl obviněn, tedy v bodě 24. rozsudku soudu prvního stupně trestným činem krádeže, který se měl stát 28. 12. 2005, když v tomto dni k takovému činu nedošlo. Měl za to, že v rozhodnutí je výrok, jenž se neshoduje s obsahem sdělení obvinění, takový výrok je vadný, neměl zde být obsažen a podle přesvědčení obviněného je proto per analogiam naplněn důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. Dále vytkl, že soudy nesprávně vycházely z účelové výpovědi spoluobviněného M. D., který tak získal výhodu v podobě mírnějšího trestu, a neuvěřily výpovědím ostatních obviněných. Zmíněný postup obviněný považoval za účelový, neobjektivní a neoprávněný a tvrdil, že takové svědectví spoluobviněného nelze považovat za řádný důkaz. Soudy podle jeho názoru nepřihlédly k jeho doznání jako k polehčující okolnosti, ačkoliv je za ni běžně považováno, a při ukládání trestu nezohlednily ani skutečnost, že nemá záznam v evidenci rejstříku trestů. Podle dovolatele nebyl výrok o vině podložen řádnými důkazy a uložený trest považoval za nepřiměřeně přísný vzhledem k okolnostem případu, ke své osobě, a to i v porovnání s tresty uloženými dalším spoluobviněným. Zopakoval, že jeho vina pod body 1., 3., 4., 13. – 16. nebyla prokázána žádnými důkazy, na místech činu v návaznosti na skutky pod body 3., 4., 13. – 16. byly nalezeny pouze stopy spoluobviněného M. D. Soudy podle jeho přesvědčení hodnotily důkazy tendenčně v jeho neprospěch, a porušily tak jeho právo na spravedlivý proces. Dále namítl, že soud prvního stupně neměl učinit výrok o náhradě škody, ale měl poškozené odkázat s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních, protože neprokázali škody, které označili jako škody vzniklé v důsledku trestné činnosti, ani to, že se na jejich vzniku a do jaké míry podílel právě on.
Navrhl, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek Městského soudu v Brně zrušil a aby tomuto soudu přikázal věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Státní zástupce Nejvyššího státního zástupce se do konání neveřejného zasedání k dovolání obviněného nevyjádřil.
Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání je podle §265a tr. ř. přípustné, že je podala včas oprávněná osoba a že splňuje náležitosti obsahu dovolání ve smyslu §265f odst. 1 tr. ř. Shledal však, že dovolání obviněného bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Výklad tohoto ustanovení v kontextu dalších důvodů dovolání obsažených v ustanovení §265b tr. ř. standardně vychází z úvahy, že dovolání je opravným prostředkem mimořádným a odpovídají tomu i zákonem stanovené podmínky rozhodování o něm. Dovolání je zákonem určeno k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v §265a tr. ř., není (a ani nemůže být) další instancí přezkoumávající skutkový stav v celé šíři. Procesně právní úprava řízení před soudem prvního stupně a posléze soudem odvolacím poskytuje dostatečný prostor k tomu, aby se skutkovou stránkou věci nemusel (a vzhledem k právní úpravě rozhodování o dovolání ani neměl) zabývat Nejvyšší soud v řízení o dovolání.
Z dikce citovaného ustanovení tedy plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady právní. Jak již bylo uvedeno, zpochybnění správnosti skutkových zjištění nelze zahrnout do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle §265b tr. ř., proto je též dovolací soud vázán skutkovými zjištěními soudu prvního stupně, event. soudu odvolacího, a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva.
V mezích uplatněného dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva. Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., přičemž nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Z obsahu podaného dovolání vyplývá, že obviněný uplatnil námitky, které směřovaly proti způsobu, jakým byly hodnoceny provedené důkazy, a proti správnosti skutkových zjištění, která učinil Městský soud v Brně a z nichž vycházel v napadeném rozsudku i Krajský soud v Brně. V podstatě vytkl, že soudy nesprávně vycházely pouze z výpovědi spoluobviněného M. D., jehož výpověď označil za účelovou, neboť byla motivována snahou o dosažení uložení mírnějšího trestu, a že závěr o jeho vině neopřely o žádné další důkazy svědčící o jeho účasti na trestné činnosti popsané pod body 1., 3., 4., 13. – 16. a 24. Dále měl za to, že poškození měli být s nároky na náhradu škody odkázáni na řízení ve věcech občanskoprávních, poněvadž neprokázali výši vzniklé škody nebylo ani prokázáno, že k takovým škodám došlo a že se na nich podílel právě on.
Se zřetelem na povahu vytýkaných vad je tedy evidentní, že obviněný v dovolání uplatnil námitky skutkové, jejichž prostřednictvím se na základě své vlastní verze skutkového děje (trestné činnosti se neúčastnil) primárně domáhal změny skutkových zjištění ve svůj prospěch a následně ze změny skutkových zjištění vyvozoval, že se trestného činu nedopustil. Vůči právnímu posouzení skutku, jak byl zjištěn soudem, žádnou konkrétní námitku neuplatnil. Jím vytýkané vady měly výlučně povahu vad skutkových, event. procesně právních, nikoli hmotně právních.
Námitky skutkové, jež ve svém dovolání uplatnil obviněný, nezakládají žádný z důvodů dovolání podle §265b tr. ř., ve vztahu k nim neexistuje zákonná povinnost soudu dovolání přezkoumat (srov. též usnesení Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 651/02, III. ÚS 78/05 aj.). Lze připustit, že se zásada, s níž dovolací soud přistupuje k hodnocení skutkových námitek, nemusí uplatnit bezvýhradně, a to v případě zjištění, že nesprávná realizace důkazního řízení má za následek porušení základních práv a svobod ve smyslu dotčení zásadních požadavků spravedlivého procesu. Typicky se tak děje tehdy, jsou-li skutková zjištění soudů v extrémním nesouladu s provedenými důkazy; o takovou situaci se však nejedná. Z odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů vyplývá přesvědčivý vztah mezi učiněnými skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů na straně jedné a právními závěry na straně druhé (viz zejména strany 23 až 35 rozsudku soudu prvního stupně a strany 4, 5 napadeného rozsudku odvolacího soudu). Při hodnocení důkazů soudy postupovaly důsledně podle §2 odst. 6 tr. ř., tzn. že je hodnotily podle vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu, vyložily, jak se vypořádaly s obhajobou obviněného, proč neuvěřily jeho výpovědi a proč vycházely z výpovědi spoluobviněného M. D. v těch případech, kdy svoji vinu popíral. Jde-li o skutková zjištění týkající se výše škody, vycházejí skutková zjištění soudů z výpovědí svědků – poškozených, pokladních dokladů k odcizeným věcem osvědčujících jejich nákup a z odborných vyjádření o ceně odcizených věcí. Závěr o vině obviněného J. T. má oporu ve výsledcích dokazování a evidentně nejde o případ svévolného hodnocení důkazů. Vytkl-li obviněný, že se nedopustil ani skutku pod bodem 1. rozsudku, z rozsudku soudu prvního stupně vyplývá, že tímto skutkem uznán vinným ani nebyl.
Obviněný také namítl, že soudy při ukládání trestu dostatečně nezhodnotily jeho doznání, okolnost, že neměl do té doby záznam v rejstříku trestů, a uložily mu trest nepřiměřeně přísný i s přihlédnutím k trestům uloženým ostatním spoluobviněným. Tyto námitky jdou zjevně nad rámec důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Námitky vůči druhu a výměře uloženého trestu s výjimkou trestu odnětí svobody na doživotí však lze v dovolání úspěšně uplatnit jen v rámci zákonného důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., tedy jen tehdy, jestliže byl obviněnému uložen druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou zákonem na trestný čin, jímž byl uznán vinným. To obviněný ale nevytýkal. Jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v §31 až §34 tr. zák. a v důsledku toho uložení nepřiměřeného přísného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 tr. ř. (k tomu č. 22/2003 Sb. rozh. tr.).
Nad rámec řečeného Nejvyšší soud připomíná, že není pravdou, že soudy při ukládání trestu nepřihlédly k tomu, že dosud neměl záznam v rejstříku trestů. Právě okolnost, že obviněný nebyl dosud na území ČR trestně stíhán, byla důvodem, proč mu soud prvního stupně uložil úhrnný trest ve výměře nepřesahující polovinu zákonné trestní sazby §247 odst. 3 tr. zák. Jde-li o obviněným proklamované doznání coby polehčující okolnost, soud prvního stupně poukázal na účelovost jeho částečného doznání, poněvadž se omezovalo na útoky, které ve svém souhrnu znamenají nižší způsobenou škodu, a proto je jako výraznou polehčující okolnost v plném rozsahu neposoudil (strana 38 rozsudku).
Obviněný podal dovolání i s odkazem na důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. per analogiam. Podle tohoto ustanovení lze dovolání podat, jestliže v rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný. Obviněný jeho naplnění spatřoval v tom, že ve výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně byl obsažen skutek, který se neshodoval s obsahem sdělení obvinění, z čehož usuzoval, že je zde bez zákonného podkladu a tedy „nad rámec“.
Námitka obviněného, že byl uznán vinným trestným činem krádeže pro skutek pod bodem 24., pro nějž mu nebylo sděleno obvinění a podána obžaloba, neboť se popis skutku v usnesení o zahájení trestního stíhání (25. 12. 2005) liší v datu od popisu skutku obsaženého v obžalobě a ve skutkové části výroku o vině (28. 12. 2005), je z hlediska důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. nepřípadná a navíc je neopodstatněná. Tato námitka byla součástí obhajoby v rámci odvolacího řízení a odvolací soud se s ní dostatečně vypořádal. Uvedl, že trestní stíhání bylo zahájeno pro skutek, který se měl stát dne 25. 12. 2005, avšak v rámci dokazování bylo zjištěno, že k trestné činnosti došlo dne 28. 12. 2005, a to na základě výpovědi svědka M. P., který právě 28. 12. 2005 přistihl pachatele při vykrádání bytu poškozeného V. N. Odvolací soud dospěl k závěru, že obviněnému bylo řádně sděleno obvinění pro předmětný skutek, přičemž změna, resp. upřesnění data spáchání jednání, na této skutečnosti nemůže nic změnit (strana 5 rozsudku).
Nejvyšší soud považuje tyto závěry za správné a poznamenává, že skutečně pouhá změna doby jednání není důvodem k novému sdělení obvinění, protože totožnost skutku zůstala zachována. V této souvislosti nelze nepoznamenat, že je třeba rozlišovat odlišné pojmy „skutek\" a „popis skutku.\" Skutek je to, co se ve vnějším světě objektivně stalo. Naproti tomu popis skutku je slovní formou, jejímž prostřednictvím se skutek odráží ve vyjadřovacích projevech lidské komunikace. Pro rozhodnutí orgánů činných v trestním řízení je významný samotný skutek a nikoli jeho popis, protože trestní stíhání se vede ohledně skutku a nikoli ohledně popisu skutku.
V souladu s obžalovací zásadou vyslovenou v §2 odst. 8 tr. ř., která je dále rozvedena v ustanovení §220 odst. 1 tr. ř., může soud rozhodnout jen o skutku, který je uveden v žalobním návrhu. Podle §176 odst. 2 tr. ř. může být obžaloba podána jen pro skutek, pro který bylo zahájeno trestní stíhání podle §160 tr. ř. Trestní stíhání lze zahájit za podmínek uvedených v §160 odst. 1 tr. ř. jen usnesením o zahájení trestního stíhání, jehož výrok musí obsahovat zejména popis skutku, ze kterého je osoba obviněna tak, aby nemohl být zaměněn s jiným. Zejména je tedy nutné uvést ty znaky, které dostatečně konkretizují skutek (přesné označení osoby obviněného, místo a čas kdy se skutek stal, způsob jeho provedení charakterizující jednání pachatele a jeho zavinění, následek a příp. další okolnosti, které jej charakterizují).
Podstatou jednání popsaného pod bodem 24. bylo vloupání do bytu poškozeného V. N. na ulici Ř. v B., kde po vypáčení dveří obviněný J. T. společně se spoluobviněnými L. H. vnikli do bytu a odtud odcizili několik hodinek, fotoaparáty, kameru, pokladničku drogistické zboží a další předměty v celkové výši 148.678,- Kč a poškozením dveří škodu ve výši 8.442,- Kč. Změna data představuje z hlediska zachování totožnosti skutku nepodstatné upřesnění doby, kdy k trestné činnosti došlo. Podstata jednání i následek zůstaly zachovány, jde tudíž o skutek totožný, a nelze činit závěr, že obviněný byl odsouzen pro skutek, pro nějž mu nebylo sděleno obvinění.
Protože dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než jaký činí dovolání přípustným ustanovení §265b tr. ř., Nejvyšší soud je podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, aniž na jeho podkladě podle §265i odst. 3 tr. ř. přezkoumal napadené rozhodnutí a řízení, jež mu předcházelo. Rozhodl tak v neveřejném zasedání za splnění podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 19. prosince 2007
Předsedkyně senátu:
JUDr. Věra Kůrková