ECLI:CZ:NS:2007:8.TDO.809.2007.1
sp. zn. 8 Tdo 809/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 27. září 2007 o dovolání, které v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 5 T 266/2006 podala nejvyšší státní zástupkyně v neprospěch obviněného V. P., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 4. 4. 2007, sp. zn. 3 To 105/2007, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. f) tr. ř. se dovolání nejvyšší státní zástupkyně odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 26. 1. 2007, sp. zn. 5 T 266/2006, byl obviněný V. P. uznán vinným trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák. a odsouzen podle §45 odst. 1, 2, §45a odst. 1 tr. zák. k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 200 hodin. Podle §49 odst. 1, §50 odst. 1 tr. zák. byl obviněnému uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na šestnáct měsíců.
Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně se obviněný trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí dopustil tím, že dne 24. 9. 2006 v době kolem 16.20 hod. v B. na ulici P. řídil osobní motorové vozidlo tovární značky Renault Clio, přičemž byl stavěn a kontrolován hlídkou Policie ČR, a tohoto jednání se dopustil přesto, že mu byl rozhodnutím M. m. B., o. d. s. č. pod č.j.: ODSČ-21370-PŘ/06 ze dne 10. 7. 2006, které nabylo právní moci dne 26. 7. 2006 a o kterém obviněný věděl, uložen mimo jiné trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu v délce trvání čtyř měsíců ode dne právní moci rozhodnutí.
Státní zástupce Městského státního zastupitelství v Brně napadl tento rozsudek odvoláním podaným v neprospěch obviněného, směřujícím proti výroku o vině. Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 4. 4. 2007, sp. zn. 3 To 105/2007, bylo odvolání státního zástupce podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítnuto.
Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Brně jakožto soudu druhého stupně podala v zákonné lhůtě nejvyšší státní zástupkyně dovolání v neprospěch obviněného. Odkázala v něm na důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. a namítla, že napadeným rozhodnutím odvolacího soudu bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku soudu prvního stupně, přičemž rozhodnutí soudů obou stupňů spočívají na nesprávném právním posouzení skutku.
Dovolatelka se neztotožnila s argumenty odvolacího soudu, který vyloučil možnost právního posouzení skutku jako trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák. spáchaného v jednočinném souběhu s trestným činem řízení motorového vozidla podle §180d tr. zák. Předeslala, že řidičské oprávnění opravňuje jeho držitele k řízení motorového vozidla příslušné skupiny nebo podskupiny řidičského oprávnění. Řidičský průkaz je veřejná listina, která osvědčuje udělení řidičského oprávnění k řízení motorových vozidel zařazených do příslušné skupiny nebo podskupiny řidičského oprávnění, přičemž výlučně držitel platného řidičského průkazu, v němž jsou vyznačena řidičská oprávnění, smí řídit příslušné vozidlo na pozemních komunikacích. Po nabytí právní moci rozhodnutí, jímž byl řidiči uložen trest zákazu činnosti, spočívající v zákazu řízení motorových vozidel, není takový řidič oprávněn řídit motorové vozidlo, jelikož uložený trest zákazu činnosti mu řidičské oprávnění odnímá. Vyjádřila přesvědčení, že pokud dojde k vyslovení zákazu řízení motorových vozidel a řidič přesto řídí motorové vozidlo, logicky se vedle rizika trestního postihu pro trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák. vystavuje i riziku trestního postihu pro trestný čin řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle §180d tr. zák., přičemž je irelevantní argument, že někdy v minulosti získal zákonným způsobem řidičské oprávnění, jelikož rozhodné je to, zda je držitelem příslušného řidičského oprávnění v době řízení motorového vozidla. Dodala, že jednočinný souběh těchto dvou trestných činů je možný, jelikož skutkové podstaty trestných činů nejsou mezi sebou ve vztahu, kdy by byl jeden z nich trestným činem speciálním vůči druhému, jak je zjevné z porovnání jejich objektů. Měla proto za to, že odvolací soud se v rámci napadeného usnesení jako soud druhého stupně ztotožnil s chybným právním závěrem soudu prvního stupně, že skutek vykazuje toliko zákonné znaky skutkové podstaty trestného činu podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák. a nevykazuje v jednočinném souběhu též znaky trestného činu podle §180d tr. zák., což našlo odraz v tom, že napadeným usnesením řádný opravný prostředek státního zástupce zamítl, přestože v řízení předcházejícím jeho vydání by dán důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Nejvyšší stání zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 4. 4. 2007, sp. zn. 3 To 105/2007, a rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 26. 1. 2007, sp. zn. 5 T 266/2006, zrušil, aby zrušil také další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a aby Městskému soudu v Brně přikázal věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Obviněný se do konání neveřejného zasedání k dovolání nejvyšší státní zástupkyně nevyjádřil.
Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání je podle §265a tr. ř. přípustné, že je podala včas oprávněná osoba a že splňuje náležitosti obsahu dovolání ve smyslu §265f odst. 1 tr. ř. Shledal, že je zcela zřejmé, že projednání dovolání by nemohlo zásadně ovlivnit postavení obviněného a otázka, která má být z podnětu dovolání řešena, není po právní stránce zásadního významu.
Podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.
Odvolání státního zástupce bylo zamítnuto poté, co krajský soud na jeho podkladě meritorně přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně. Dovolání je v tomto případě možné podat, jen byl-li v řízení napadenému usnesení předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. V souladu s touto podmínkou dovolatelka odkázala na důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
S odkazem na důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Je zjevné, že námitky dovolatelky lze pod uplatněný důvod podřadit.
Z hlediska napadeného usnesení a obsahu dovolání nejvyšší státní zástupkyně je významná otázka, zda skutek obviněného vykazuje toliko znaky trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák., nebo zda je třeba jej po právní stránce posoudit jako jednočinný souběh tohoto trestného činu a trestného činu řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle §180d tr. zák.
Podstata jednání obviněného V. P. spočívá podle zjištění soudů obou stupňů v tom, že dne 24. 9. 2006 řídil osobní motorové vozidlo, přičemž byl stavěn a kontrolován hlídkou Policie ČR, a tohoto jednání se dopustil přesto, že mu byl rozhodnutím správního orgánu, které nabylo právní moci dne 26. 7. 2006, a o kterém obviněný věděl, uložen mimo jiné trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu v délce trvání čtyř měsíců ode dne právní moci rozhodnutí.
Soudy obou stupňů posoudily tento čin obviněného pouze jako trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák. Z tzv. právní věty výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně se podává, že soud považoval za naplněné znaky tohoto trestného činu spočívající v tom, že obviněný mařil výkon úředního rozhodnutí státní orgánu tím, že vykonával činnost, která mu byla zakázána.
Proti právnímu posouzení skutku jako trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák., jehož objektem je zájem na řádném výkonu rozhodnutí státních orgánů, dovolatelka námitky neuplatnila. Nesouhlasila výlučně se závěry soudů, že skutek nevykazuje též znaky trestného činu řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle §180d tr. zák.
Trestného činu řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle §180d tr. zák. se dopustí, kdo řídí motorové vozidlo, ačkoliv není držitelem příslušného řidičského oprávnění podle zvláštního zákona. Zvláštním zákonem je míněn zákon č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění pozdějších předpisů.
Soud prvního stupně se otázkou právního posouzení skutku též jako trestného činu řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění vůbec nezabýval, patrně proto, že ani obžaloba toto právní posouzení skutku nezmínila a teprve v závěrečné řeči státní zástupce navrhoval, aby byl skutek posouzen i jako trestný čin podle §180d tr. zák. (č. l. 34).
Odvolání státního zástupce však bylo soustředěno právě k tomuto problému a bylo na odvolacím soudu, aby se s ním vypořádal. Odvolacímu soudu nutno po stránce procesní vytknout, že ač požadovaná změna právní kvalifikace skutku znamenala jeho přísnější právní posouzení, předseda senátu nepostupoval důsledně podle §225 odst. 2 a §190 odst. 2 tr. ř. a obviněného na možnost přísnějšího právního posouzení skutku neupozornil. Podle §225 odst. 2 tr. ř. uznat obviněného vinným trestným činem podle přísnějšího ustanovení zákona, než podle kterého posuzovala skutek obžaloba, může soud jen tehdy, když obviněný byl na možnost tohoto přísnějšího právního posuzování skutku upozorněn podle §190 odst. 2 tr. ř. Nestalo-li se tak, je třeba obviněného na onu možnost upozornit ještě před vynesením rozsudku, a žádá-li to, poskytnout mu znovu lhůtu k přípravě obhajoby a hlavní líčení k tomu účelu odročit. Totéž platí přiměřeně při splnění dalších podmínek (§259 odst. 3, 4 tr. ř.) i pro rozhodnutí odvolacího soudu. Nezávisle na tom, zda změna právní kvalifikace byla obsažena v odvolání státního zástupce, bylo na předsedovi senátu odvolacího soudu, aby na ni sám upozornil, protože jedině jeho upozornění je procesně účinné.
Souhlasit ovšem není možné ani s těmi závěry odvolacího soudu, na jejichž podkladě odmítl byť jen možnost kvalifikovat skutek i jako trestný čin řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle §180d tr. zák.
Odvolací soud vyložil, že tento trestný čin je ohrožovacím deliktem a má postihovat takové jednání, kdy určitá osoba řídí bez toho, že by měla pro řízení motorového vozidla obecně stanovené předpoklady (nemá patřičné znalosti v oblasti dopravy, nezískala řidičské oprávnění zákonem stanoveným způsobem apod.). Podle odvolacího soudu tímto ustanovením zákonodárce postihuje nekázeň v dopravě spočívající v tom, že někdo se stane účastníkem silničního provozu tím, že řídí vozidlo, ačkoliv k tomu nemá zákonné předpoklady. Pokud někdo řídí, ačkoliv má uložený trest zákazu činnosti, přičemž je nepochybné, že získal řidičské oprávnění předepsaným způsobem, nelze jeho jednání kvalifikovat jako trestný čin podle §180d tr. zák., ale toliko jako trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák. (viz strana 2 jeho usnesení).
Objektem trestného činu řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle §180d tr. zák. je zájem na bezpečnosti silničního provozu, který neohrožuje život a zdraví lidí a majetek. Ustanovení §180d tr. zák. chrání bezpečnost silničního provozu proti ohrožení, které vyplývá z řízení motorových vozidel bez příslušného řidičského oprávnění a v konečném důsledku směřuje proti životu a zdraví lidí či proti majetku. Smyslem tohoto ustanovení je zabránit v řízení motorových vozidel osobám bez řidičského oprávnění, které osvědčuje jejich odbornou a faktickou způsobilost k řízení motorového vozidla. Spornou otázkou je, zda je za takovou osobu možno považovat i toho, kdo řidičské oprávnění pozbyl ve smyslu §94a odst. 1 zákona o silničním provozu dnem právní moci rozhodnutí, jímž mu byl soudem uložen trest nebo příslušným správním úřadem uložena sankce zákazu činnosti spočívajícího v zákazu řízení motorových vozidel, popř. toho, jemuž bylo řidičské oprávnění ze stejných důvodů odňato podle §94 odst. 1 písm. c) uvedeného zákona ve znění účinném do 30. 6. 2006. Podle názoru Nejvyššího soudu je třeba tuto otázku zodpovědět kladně.
Řidičské oprávnění opravňuje jeho držitele k řízení motorového vozidla zařazeného do příslušné skupiny nebo podskupiny řidičského oprávnění (§80 zákona o silničním provozu). Řidičské oprávnění udělí žadateli o řidičské oprávnění příslušný obecní úřad obce s rozšířenou působností (§92 odst. 1 zákona o silničním provozu).
Podle §94 odst. 1 zákona o silničním provozu příslušný obecní úřad obce s rozšířenou působností řidičské oprávnění odejme, jestliže držitel řidičského oprávnění pozbyl zcela a) zdravotní způsobilost, b) odbornou způsobilost.
Podle §94a odst. l zákona o silničním provozu držitel řidičského oprávnění pozbývá řidičského oprávnění dnem právní moci rozhodnutí, kterým mu byl soudem uložen trest nebo příslušným správním úřadem uložena sankce zákazu činnosti spočívajícího v zákazu řízení motorových vozidel.
Podle §94 odst. 2 zákona o silničním provozu se držitel řidičského oprávnění může vzdát řidičského oprávnění. Nejsou pro to stanoveny žádné důvody, což znamená, že osoba se může vzdát řidičského oprávnění z jakéhokoli důvodu.
Jazykovým výkladem těchto ustanovení nelze dospět k jinému závěru, než že odnětí, pozbytí nebo vzdání se řidičského oprávnění vždy představují ztrátu řidičského oprávnění. Za takových okolností jsou i osoby, u nichž došlo k odnětí, pozbytí či vzdání se řidičského oprávnění, osobami bez řidičského oprávnění stejně jako ty, kterým nikdy řidičské oprávnění uděleno nebylo. V daných souvislostech není možné pominout ani ustanovení §100 až 102 zákona o silničním provozu, která upravují vrácení řidičského oprávnění; ta hovoří o osobě, která pozbyla řidičské oprávnění nebo jí takové oprávnění bylo odňato, či žadateli o vrácení řidičského oprávnění, nikoli o držiteli řidičského oprávnění. Pro uvedené závěry vyplývající z jazykového výkladu svědčí také právní úprava, podle níž osoba, která se chce znovu stát držitelem řidičského oprávnění, musí o jeho vrácení požádat příslušný správní orgán, jenž o vrácení řidičského oprávnění rozhodne ve správním řízení. K žádosti musí být předloženy stanovené doklady, a pokud od právní moci rozsudku či rozhodnutí, jímž došlo k uložení trestu nebo sankce zákazu činnosti spočívajících v zákazu řízení motorových vozidel, uplynul víc než jeden rok, musí žadatel prokázat zdravotní a odbornou způsobilost k řízení motorových vozidel, přičemž doklad o odborné způsobilosti nesmí být starší než 60 dní (§102 zákona o silničním provozu). V případě, že by žadatel stanovené doklady nepředložil, příslušný správní orgán by musel zamítnout jeho žádost o vrácení řidičského oprávnění. Tato právní úprava odráží skutečnost, že u osoby, která po určitou dobu neřídí motorové vozidlo v důsledku zákazu výkonu této činnosti, může dojít ke snížení či ztrátě odborné, popř. i zdravotní způsobilosti, a je proto nutné její opětovné formální ověření.
Znamená to tedy, že ani osoba, která pozbyla řidičské oprávnění podle §94a odst. 1 zákona o silničním provozu, není držitelem řidičského oprávnění ve smyslu zákonných znaků ustanovení §180d tr. zák. V tomto ohledu byly formální znaky trestného činu řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění naplněny, jak opodstatněně namítla dovolatelka.
Při posuzování otázky, zda skutek je či není trestným činem, je třeba nejen učinit závěr o tom, zda zjištěné skutkové okolnosti naplňují formální znaky trestného činu, ale poté se též vypořádat s tím, zda skutek vykazuje takový stupeň nebezpečnosti pro společnost, který je materiální podmínkou trestnosti (§3 odst. 2 tr. zák.). O trestný čin se jedná, jsou-li v konkrétním případě dány formální i materiální podmínky trestnosti činu.
Stupeň nebezpečnosti činu pro společnost je podle §3 odst. 4 tr. zák. určován zejména významem chráněného zájmu, který byl činem dotčen, způsobem provedení činu a jeho následky, okolnostmi, za kterých byl čin spáchán, osobou pachatele, mírou jeho zavinění a jeho pohnutkou.
V úvahách o tom, zda obviněný naplnil materiální znak trestného činu, je nutno podle praxe soudů vycházet z toho, že již stanovením formálních znaků určité skutkové podstaty zákon předpokládá, že při jejich naplnění v běžně se vyskytujících případech bude stupeň nebezpečnosti činu pro společnost zpravidla vyšší než nepatrný. Jinak řečeno, ustanovení §3 odst. 2 tr. zák. se při naplnění formálních znaků určité skutkové podstaty uplatní tehdy, když stupeň nebezpečnosti činu v konkrétním případě nebude odpovídat běžně se vyskytujícím případům trestného činu této skutkové podstaty (k tomu č. 43/1996 Sb. rozh. tr.).
V konkrétním případě nelze jistě ponechat stranou, že se jednalo o ojedinělou, krátkou jízdu po městě do lékárny, že obviněný nebyl policejní hlídkou stavěn proto, že by jeho jízda vykazovala nedostatky, že by si počínal nedisciplinovaně, byl stavěn „z důvodu kontroly dokladů potřebných k řízení motorového vozidla“ (viz úřední záznam č. l. 19). Všechny tyto okolnosti by musely být pečlivě zvažovány ve světle otázky, zda skutečně čin obviněného i v tomto ohledu, tj. řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění, vykazuje vyšší stupeň nebezpečnosti pro společnost než jen nepatrný.
V obecné rovině však platí, že jednočinný souběh trestných činů maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák. a řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle §180d tr. zák. je možný. Jednání pachatele, který řídí motorové vozidlo, ačkoli nemá řidičské oprávnění proto, že je nikdy nenabyl, nebo je pozbyl z důvodu uložení trestu zákazu činnosti některým ze dvou výše uvedených způsobů, směřuje vůči dvěma rozdílným objektům a naplňuje objektivní znaky skutkových podstat jak trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák., tak trestného činu řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle §180d tr. zák.
Každý skutek má být zásadně posouzen podle všech zákonných ustanovení, které na něj dopadají. Tato zásada se neuplatní u tzv. zdánlivého souběhu, jímž se rozumí případ, kdy je jednočinný souběh vyloučen, ač skutek formálně vykazuje znaky dvou či více skutkových podstat trestných činů. Jednočinný souběh je vyloučen v případech, kdy trestné činy jsou navzájem v poměru speciality, subsidiarity, tzv. faktické konzumpce a dále když jde o pokračování v trestném činu, trestný čin trvající a trestný čin hromadný. Mezi ustanoveními §171 odst. 1 písm. c) a §180d tr. zák. však takovéto vztahy nelze dovodit. Rozdílnost chráněných objektů, a tím i zcela odlišný účel obou skutkových podstat, naopak vyžaduje kvalifikovat předmětné jednání jako jednočinný souběh obou trestných činů. Tato právní kvalifikace rovněž lépe vystihuje společenskou nebezpečnost jednání pachatele.
V posuzované věci ale i kdyby Nejvyšší soud shledal dovolání nejvyšší státní zástupkyně důvodným ve smyslu jí vytýkaných vad, je zcela zřejmé, že projednání dovolání v rozsahu a z důvodů v něm uvedených by nemohlo zásadně ovlivnit postavení obviněného. Ani při změně právního posouzení skutku spočívající v tom, že by byl kvalifikován jako jednočinný souběh trestných činů maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák. a řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle §180d tr. zák., by nemohlo dojít k žádné relevantní změně hodnocení stupně nebezpečnosti tohoto činu obviněného pro společnost a změna právního posouzení skutku by nemohla zásadně ovlivnit ani závěry rozhodné pro stanovení druhu trestu a jeho výměry. Obviněnému byl uložen trest obecně prospěšných prací ve výměře 200 hodin a dále trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na šestnáct měsíců. Takto stanovený druh a výměra trestu zcela koresponduje s rozhodnými hledisky uvedenými v §31 odst. 1 tr. zák., jak jsou rozvedeny především v odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně, za trest přiměřený jej označil též státní zástupce jak v odůvodnění odvolání, tak i konečném návrhu ve veřejném zasedání odvolacího soudu. Bez významu v daných souvislostech jistě není ani poznatek, že obviněný dne 1. 9. 2006 trest obecně prospěšných prací vykonal, jeho výkon byl hodnocen bez závad a zmíněn byl aktivní přístup obviněného. S ohledem na způsob provedení činu (šlo o ojedinělou jízdu, při níž se obviněný jako řidič ohrožující bezpečnosti lidí a majetku neprojevil) není žádného důvodu uvažovat eventuálně ani o zpřísnění uloženého trestu zákazu činnosti.
Současně je evidentní, že otázka, která má být z podnětu dovolání řešena, nemá po právní stránce význam, který by bylo lze v současné chvíli označit jako zásadní. Nejvyšší soud totiž dne 26. 9. 2007 pod sp. zn. Tpjn 301/2007 přijal stanovisko, v němž se vyslovil jednak tak, že osoba, která pozbyla řidičské oprávnění podle §94a odst. 1 zák. č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změně některých zákonů ve znění pozdějších předpisů, s ohledem na to, že jí byl soudem uložen trest nebo příslušným správním úřadem v řízení o přestupku uložena sankce zákazu činnosti spočívajícího v zákazu řízení motorových vozidel, nebo jí bylo řidičské oprávnění ze stejných důvodů odňato podle §94 odst. 1 písm. c) uvedeného zákona ve znění účinném do 30. 6. 2006, není držitelem řidičského oprávnění ve smyslu ustanovení §180d tr. zák. o trestném činu řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění. Dále pak jestliže pachatel řídí motorové vozidlo, ačkoli není držitelem příslušného řidičského oprávnění podle zvláštního zákona (zák. č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změně některých zákonů ve znění pozdějších předpisů), a to v době, kdy mu bylo řízení motorových vozidel zakázáno pravomocným rozsudkem nebo rozhodnutím příslušného obecního úřadu obce s rozšířenou působností v přestupkovém řízení, naplňuje (zásadně) znaky trestných činů řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle §180d tr. zák. a maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák. spáchaných v jednočinném souběhu.
Nejvyšší soud proto dovolání nejvyšší státní zástupkyně podle §265i odst. 1 písm. f) tr. ř. odmítl, neboť je zcela zřejmé, že projednání dovolání by nemohlo zásadně ovlivnit postavení obviněného a otázka, která má být z podnětu dovolání řešena, není po právní stránce (s ohledem na již citované stanovisko Nejvyššího soudu) zásadního významu. Rozhodl tak v neveřejném zasedání za splnění podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 27. září 2007
Předsedkyně senátu:
JUDr. Věra Kůrková