ECLI:CZ:NS:2007:8.TDO.838.2007.1
sp. zn. 8 Tdo 838/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 27. září 2007 o dovolání nejvyšší státní zástupkyně podaném v neprospěch obviněného M. C., proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 2. 5. 2007, sp. zn. 5 To 170/2007, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Jihlavě pod sp. zn. 1 T 2/2007, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. f) tr. ř. se dovolání nejvyšší státní zástupkyně odmítá .
Odůvodnění:
Obviněný M. C. byl rozsudkem Okresního soudu v Jihlavě ze dne 19. 2. 2007, sp. zn. 1 T 2/2007, uznán vinným trestným činem řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle §180d tr. zák a trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák., za což mu byl uložen podle §180d tr. zák. s použitím §35 odst. 1 tr. zák. úhrnný trest odnětí svobody v trvání čtyř měsíců, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou, a podle §49 odst. 1 a §50 odst. 1 tr. zák. i trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na jeden a půl roku.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný odvolání, o němž Krajský soud v Brně rozhodl rozsudkem ze dne 2. 5. 2007, sp. zn. 5 To 170/2007, tak, že podle §258 odst. 1 písm. b), d) tr. ř. zrušil napadený rozsudek v celém rozsahu a za splnění podmínek
§259 odst. 3 tr. ř. obviněného uznal vinným skutkem níže popsaným, který právně kvalifikoval jen jako trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák. Za to mu uložil podle §171 odst. 1 tr. zák. trest odnětí svobody v trvání tří měsíců, pro jehož výkon jej podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařadil do věznice s ostrahou, a podle §49 odst. 1, §50 odst. 1 tr. zák. i trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na osmnáct měsíců.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala dovolání nejvyšší státní zástupkyně (dále převážně jen “dovolatelka”). Učinila tak v neprospěch obviněného z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť je přesvědčena, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení skutku.
V odůvodnění svého podání dovolatelka po krátkém shrnutí dosavadního průběhu trestního řízení uvedla, že odvolací soud dovodil absenci základních znaků skutkové podstaty trestného činu řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle §180d tr. zák., když uvedl, že je zásadní rozdíl mezi osobou, která v minulosti úspěšně absolvovala autoškolu a získala řidičské oprávnění, byť jí třeba bylo dočasně odňato, a osobou, která autoškolu neabsolvovala, neboť taková osoba vůbec nezná dopravní předpisy a k řízení motorových vozidel nemusí být ani zdravotně způsobilá. Pokud odvolací soud dále zdůraznil, že obviněnému byla ve správním řízení uložena sankce zákazu řízení motorových vozidel pouze na dobu dvou měsíců, dovolatelka se domnívá, že soud tuto úvahu vztáhl k ustanovení §3 odst. 2 tr. zák. Pokud by tomu tak bylo, pak se jí jeví jako rozporuplný názor tohoto soudu, že v případě trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák. svědčí totožná skutková zjištění o tom, že stupeň společenské nebezpečnosti jednání obviněného nelze považovat za nepatrný a jeho jednání je třeba hodnotit jako trestné.
S touto argumentací se dovolatelka neztotožnila a uvedla, že trestný čin řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle §180d tr. zák. byl do trestního zákona zaveden novelou č. 411/2005 Sb. s účinností od 1. 7. 2006 a dopustí se jej ten, kdo řídí motorové vozidlo, ačkoliv není držitelem příslušného řidičského oprávnění podle zvláštního zákona [tím je zákon č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zák. č. 361/2000 Sb.“)]. Osobě, které byla uložena správní sankce či trest ve smyslu příslušných ustanovení trestního zákona zákazu řízení motorových vozidel, od okamžiku právní moci rozhodnutí do uplynutí doby, na kterou jí byl zákaz činnosti uložen, pozbývá řidičské oprávnění a nemůže být po dobu pozbytí řídičského oprávnění nadále držitelem řidičského oprávnění. Pokud tedy dojde k vyslovení zákazu řízení motorových vozidel a osoba přesto řídí motorové vozidlo, vystavuje se tím vedle postihu pro trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák. rovněž postihu pro trestný čin řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle §180d tr. zák. Zcela irelevantní přitom je, zda taková osoba někdy před tím získala zákonným způsobem řidičské oprávnění, rozhodné naopak je, zda je držitelem řidičského oprávnění v době řízení motorového vozidla.
Dovolatelka rovněž vyslovila názor, že jednočinný souběh uvedených trestných činů je možný, neboť jejich skutkové podstaty nejsou mezi sebou ve vztahu, kdy by byl jeden z nich speciálním vůči druhému. Ze zařazení skutkové podstaty trestného činu řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle §180d tr. zák. mezi trestné činy obecně nebezpečné dovodila, že jde o jednání, které má obecně nebezpečnou povahu, avšak na rozdíl od obecného nebezpečí ve smyslu ustanovení §179 nebo §180 tr. zák. je charakterizováno tím, že nebezpečí chráněným zájmům nemusí konkrétně a bezprostředně hrozit, a proto postačí i jen vzdálená možnost poruchy, daná již tím, že pachatel řídil motorové vozidlo bez řidičského oprávnění, které osvědčuje jeho odbornou i faktickou způsobilost k řízení motorového vozidla.
Podle dovolatelky objektem trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák. je zájem na řádném výkonu rozhodnutí státních orgánů a trestně právní ochrana je tímto ustanovením poskytována nejen řádnému výkonu pravomocných rozhodnutí, ale také rozhodnutí, která v době činu sice nebyla pravomocná, ale byla vykonatelná. Naproti tomu objektem trestného činu řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle §180d tr. zák. je zájem na ochraně bezpečnosti a provozu na pozemních komunikacích před řidiči motorových vozidel, kteří z jakéhokoli důvodu nejsou držiteli řidičského oprávnění a nejsou tak k řízení motorového vozidla způsobilí. Uzavřela proto, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení skutku, protože jednáním obviněného byly naplněny znaky skutkové podstaty obou trestných činů.
Vzhledem k uvedenému dovolatelka navrhla, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek Krajského soudu v Brně, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a aby podle §265l odst. 1 tr. ř. přikázal tomuto soudu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Zároveň navrhla, aby takové rozhodnutí učinil za podmínek §265r odst. 1 písm. b) tr. ř. v neveřejném zasedání. S projednáním věci v neveřejném zasedání vyslovila podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. souhlas i pro případ jiného nežli navrhovaného rozhodnutí dovolacího soudu.
Obviněný se ke dni konání neveřejného zasedání k dovolání nejvyšší státní zástupkyně nevyjádřil.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že v této trestní věci je dovolání přípustné, neboť napadá rozhodnutí, jímž byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest [§265a odst. 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. a) tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), a splňuje i obligatorní náležitosti obsahu dovolání uvedené v §265f odst. 1 tr. ř.
Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda dovolání nejvyšší státní zástupkyně z jím namítaného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je opodstatněné.
Jelikož podle tohoto ustanovení je důvod dovolání dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, nelze mít pochyb o tom, že shora uvedené námitky nejvyšší státní zástupkyně jsou pod tento dovolací důvod podřaditelné. Z hlediska napadeného rozhodnutí a obsahu dovolání je totiž významná otázka, zda skutek obviněného vykazuje toliko znaky trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. ř. nebo zda je třeba jej po právní stránce posoudit jako jednočinný souběh tohoto trestného činu a trestného činu řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle §180d tr. zák.
Na základě skutkového stavu zjištěného soudy obou stupňů se obviněný dopustil trestného jednání tím, že „dne 21. 12. 2006 v 1:25 hod. v J. řídil osobní automobil zn. Ford Mondeo, ačkoli mu byla rozhodnutím Magistrátu města Jihlavy č. j.: OD/06/9011, ze dne 15. 9. 2006, které nabylo právní moci dne 1. 11. 2006, uložena sankce – zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 2 měsíců“.
Jak již bylo uvedeno, soud prvního stupně takové jednání obviněného posoudil jako jednočinný souběh trestných činů řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle §180d tr. zák. a maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák., poněvadž obviněný (podle právních vět odsuzujícího rozsudku) jednak řídil motorové vozidlo, ačkoli nebyl držitelem příslušného řidičského oprávnění podle zvláštního zákona a jednak mařil výkon rozhodnutí státního orgánu tím, že vykonával činnost, která mu byla zakázána. Použitou právní kvalifikaci odůvodnil tím, že obviněný v době výkonu sankce z přestupkového řízení, spočívající v zákazu řízení motorových vozidel, řídil motorové vozidlo, ač o uloženém zákazu věděl a mohl také zjistit časovou výměru výkonu této sankce. Řídil tak v době, kdy mu státním orgánem bylo řízení motorových vozidel zakázáno a současně v době, kdy nebyl držitelem řidičského oprávnění (srov. stranu 2 odůvodnění jeho rozsudku).
Odvolací soud se s tímto posouzením skutku ztotožnil jen do té míry, pokud byl obviněný uznán vinným trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák. Ve vztahu k právní kvalifikaci jednání jako trestného činu řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle §180d tr. zák. však konstatoval, že si je vědom toho, že soudní praxe se v tomto trestném činu různí a Nejvyšší soud ČR doposud nevydal k tomuto problému jednoznačné stanovisko. Zároveň uvedl, že se závěry soudu prvního stupně nesouhlasí, protože je třeba rozlišovat situaci, kdy je vysloven zákaz činnosti (dočasně odňato řidičské oprávnění) osobě, které předtím byl řádně vydán řidičský průkaz na příslušnou skupinu motorových vozidel, nebo osobě, která nikdy autoškolu neabsolvovala, nezná vůbec dopravní předpisy a třeba ani není k řízení motorových vozidel zdravotně způsobilá. Dal tak za pravdu obviněnému, že nejsou dány všechny znaky skutkové podstaty trestného činu řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle §180d tr. zák., zejména není naplněna jeho objektivní stránka.
Právě s tímto závěrem odvolacího soudu vyslovila nejvyšší státní zástupkyně z důvodů výše rozvedených zásadní nesouhlas.
Při řešení této hmotně právní problematiky je zapotřebí nejprve v obecné rovině uvést, že trestného činu řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle §180d tr. zák. se dopustí ten, kdo řídí motorové vozidlo, ačkoliv není držitelem příslušného řidičského oprávnění podle zvláštního zákona (zvláštním zákonem je míněn zák. č. 361/2000 Sb.). Objektem tohoto trestného činu je zájem na bezpečnosti silničního provozu, který neohrožuje život a zdraví lidí a majetek. Ustanovení §180d tr. zák. chrání bezpečnost silničního provozu proti ohrožení, které vyplývá z řízení motorových vozidel bez příslušného řidičského oprávnění a v konečném důsledku směřuje proti životu a zdraví lidí či proti majetku. Smyslem tohoto ustanovení je zabránit v řízení motorových vozidel osobám bez řidičského oprávnění, které osvědčuje jejich odbornou a faktickou způsobilost k řízení motorového vozidla.
Spornou otázkou je, zda za osobu bez řidičského oprávnění je možno považovat i toho, kdo řidičské oprávnění pozbyl ve smyslu §94a odst. 1 zák. č. 361/2000 Sb. dnem právní moci rozhodnutí, jímž mu byl soudem uložen trest nebo příslušným správním úřadem uložena sankce zákazu činnosti spočívajícího v zákazu řízení motorových vozidel, popř. toho, jemuž bylo řidičské oprávnění ze stejných důvodů odňato podle §94 odst. 1 písm. c) citovaného zákona ve znění účinném do 30. 6. 2006.
Tuto zásadní otázku je třeba podle názoru Nejvyššího soudu vyřešit pozitivně.
Podle §80 zák. č. 361/2000 Sb. řidičské oprávnění opravňuje jeho držitele k řízení motorového vozidla zařazeného do příslušné skupiny nebo podskupiny řidičského oprávnění. Řidičské oprávnění udělí žadateli o řidičské oprávnění příslušný obecní úřad obce s rozšířenou působností (§92 odst. 1 citovaného zákona).
Zmínit je však třeba i další ustanovení zák. č. 361/2000 Sb. Podle jeho §94 odst. 1 příslušný obecní úřad obce s rozšířenou působností řidičské oprávnění odejme, jestliže držitel řidičského oprávnění pozbyl zcela a) zdravotní způsobilost, b) odbornou způsobilost. Podle odst. 2 tohoto ustanovení se držitel řidičského oprávnění může vzdát řidičského oprávnění. Pro to nejsou stanoveny žádné důvody, což znamená, že osoba se může vzdát řidičského oprávnění z jakéhokoli důvodu.
Konečně podle §94a odst. l zák. č. 361/2000 Sb. držitel řidičského oprávnění pozbývá řidičského oprávnění dnem právní moci rozhodnutí, kterým mu byl soudem uložen trest nebo příslušným správním úřadem uložena sankce zákazu činnosti spočívajícího v zákazu řízení motorových vozidel.
Jazykovým výkladem těchto ustanovení je třeba dospět k závěru, že odnětí, pozbytí nebo vzdání se řidičského oprávnění vždy představují ztrátu řidičského oprávnění. Za takových okolností jsou i osoby, u nichž došlo k odnětí, pozbytí či vzdání se řidičského oprávnění, osobami bez řidičského oprávnění stejně jako ty, kterým nikdy řidičské oprávnění uděleno nebylo. V daných souvislostech nelze pominout ani ustanovení §100 až 102 zák. č. 361/2000 Sb., která upravují vrácení řidičského oprávnění; ta hovoří o osobě, která pozbyla řidičské oprávnění nebo jí takové oprávnění bylo odňato, či žadateli o vrácení řidičského oprávnění, nikoli o držiteli řidičského oprávnění. Pro uvedené závěry vyplývající z jazykového výkladu svědčí také právní úprava, podle níž osoba, která se chce znovu stát držitelem řidičského oprávnění, musí o jeho vrácení požádat příslušný správní orgán, jenž o vrácení řidičského oprávnění rozhodne ve správním řízení. K žádosti musí být předloženy stanovené doklady, a pokud od právní moci rozsudku či rozhodnutí, jímž došlo k uložení trestu nebo sankce zákazu činnosti spočívajících v zákazu řízení motorových vozidel, uplynul víc než jeden rok, musí žadatel prokázat zdravotní a odbornou způsobilost k řízení motorových vozidel, přičemž doklad o odborné způsobilosti nesmí být starší než 60 dní (§102 zák. č. 361/2000 Sb.). V případě, že by žadatel stanovené doklady nepředložil, příslušný správní orgán by musel zamítnout jeho žádost o vrácení řidičského oprávnění. Tato právní úprava odráží skutečnost, že u osoby, která po určitou dobu neřídí motorové vozidlo v důsledku zákazu výkonu této činnosti, může dojít ke snížení či ztrátě odborné, popř. i zdravotní způsobilosti, a proto je nutné její opětovné formální ověření. To současně znamená, že ani osoba, která pozbyla řidičské oprávnění podle §94a odst. l zák. č. 361/2000 Sb., není držitelem řidičského oprávnění ve smyslu zákonných znaků trestného činu řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle §180d tr. zák.; formální znaky tohoto trestného činu by tak byly nepochybně naplněny (obdobně také usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2007, sp. zn. 8 Tdo 809/2007).
Má-li být posuzovaný skutek trestným činem, musí současně (vedle formálních zákonných znaků) vykazovat potřebný stupeň nebezpečnosti pro společnost, který je materiální podmínkou trestnosti. Podle §3 odst. 2 tr. zák. totiž platí, že čin, jehož stupeň nebezpečnosti pro společnost je nepatrný, není trestným činem, i když jinak vykazuje znaky trestného činu.
Jednotlivá kritéria pro stanovení konkrétního stupně nebezpečnosti činu pro společnost jsou příkladmo uvedena v ustanovení §3 odst. 4 tr. zák., podle něhož je tento stupeň určován zejména významem chráněného zájmu, který byl činem dotčen, způsobem provedení činu a jeho následky, okolnostmi, za kterých byl čin spáchán, osobou pachatele, mírou jeho zavinění a jeho pohnutkou.
Při aplikaci těchto obecných ustanovení na konkrétní příklad na jedné straně nelze nevidět, že se mělo jednat o ojedinělou jízdu, neboť podle zjištění soudu prvního stupně obviněný kritického dne „… v 1.25 hod. v J. řídil osobní automobil …“, na straně druhé však nelze přehlížet, že nemělo jít o jízdu krátkodobou, neboť i z výpovědi samotného obviněného vyplynulo, že byl policejní hlídkou zadržen až po návratu z P., kam údajně vezl syna do zdravotnického zařízení, a v době, kdy rozvážel spolucestující do místa jejich bydliště. Samozřejmě i tyto okolnosti by musely být zvažovány při posuzování otázky, zda i v tomto ohledu čin obviněného vykazuje vyšší stupeň nebezpečnosti pro společnost než jen nepatrný.
Obecně platí, že každý skutek má být zásadně posouzen podle všech zákonných ustanovení, která na něj dopadají. Tato zásada se neuplatní u tzv. zdánlivého souběhu, jímž se rozumí případ, kdy je jednočinný souběh vyloučen, přestože skutek formálně vykazuje znaky dvou či více skutkových podstat trestných činů. Jednočinný souběh je vyloučen rovněž v případech, kdy trestné činy jsou navzájem v poměru speciality, subsidiarity, tzv. faktické konzumpce, a také tehdy, jedná-li se o pokračování v trestném činu, trestný čin trvající a trestný čin hromadný. Žádný z takových vztahů však mezi ustanoveními §171 odst. 1 písm. c) tr. zák. a §180d tr. zák. dovodit nelze. Rozdílnost chráněných objektů, a tím i zcela odlišný účel obou skutkových podstat, naopak vyžaduje kvalifikovat posuzované jednání jako jednočinný souběh obou uvedených trestných činů. Taková právní kvalifikace také lépe vystihuje společenskou nebezpečnost jednání pachatele (obdobně již citované usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2007, sp. zn. 8 Tdo 809/2007).
Z těchto důvodů je evidentní, že v projednávané věci byly naplněny zákonné znaky skutkových podstat nejen trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák., ale i trestného činu řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle §180d tr. zák. (v jednočinném souběhu). Posouzení skutku soudem prvního stupně podle obou těchto ustanovení by proto nebylo možné ničeho vytknout po stránce formální ani po stránce materiální; stejně tak lze považovat za opodstatněné námitky vyjádřené v dovolání nejvyšší státní zástupkyně.
Ovšem i v případě, že by Nejvyšší soud shledal dovolání nejvyšší státní zástupkyně důvodným, je zcela zřejmé, že projednání dovolání v rozsahu a z důvodů v něm uvedených by nemohlo zásadně ovlivnit postavení obviněného. Ani při změně právního posouzení skutku v tom smyslu, že by byl kvalifikován jako jednočinný souběh trestných činů řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle §180d tr. zák. a maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák., by nemohlo dojít (s ohledem na shora zmíněné okolnosti případu) k žádné relevantní změně hodnocení stupně nebezpečnosti tohoto činu pro společnost a změna právního posouzení skutku by nemohla zásadně ovlivnit ani závěry rozhodné pro stanovení druhu trestu a jeho výměry.
Obviněnému byl soudem prvního stupně uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání čtyř měsíců se zařazením do věznice s ostrahou a trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu jednoho a půl roku. Odvolacím soudem mu byl uložen (přes uvedenou změnu právní kvalifikace) trest odnětí svobody na tři měsíce rovněž se zařazením do věznice s ostrahou a identický trest zákazu činnosti (co do vymezení jeho rozsahu i délky). Takto stanovený druh a výměra trestu (trest odnětí svobody v polovině zákonné trestní sazby uvedené v §171 odst. 1 tr. zák.) zcela koresponduje s rozhodnými hledisky uvedenými v §31 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák., jak jsou rozvedena především v odůvodnění rozsudku odvolacího soudu. Dovolací soud neshledává žádný věcný důvod pro to, aby eventuální zpřísnění právního posouzení skutku v důsledku podání dovolání nejvyšší státní zástupkyně vedlo k uložení přísnějšího trestu (ostatně státní zástupce odvolání proti rozsudku nalézacího soudu ani nepodal). Odvolací soud obviněnému uložil již trest nepodmíněný se zřetelem k tomu, že se skutku dopustil ve zkušební době předchozího podmíněného odsouzení a zejména s přihlédnutím k tomu, že byl v minulosti vícekrát soudně trestán. Uložený nepodmíněný trest odnětí svobody tak zcela odpovídá požadavkům kladeným na splnění účelu trestu ve smyslu §23 odst. 1 tr. zák.
Rovněž tak je evidentní, že otázka, která má být z podnětu dovolání řešena, v současné době již nemá po právní stránce význam, který by bylo možno označit jako zásadní. Trestní kolegium Nejvyššího soudu totiž na poradě dne 26. 9. 2007 přijalo stanovisko (sp. zn. Tpjn 301/2007), v němž se vyslovilo tak, že osoba, která pozbyla řidičské oprávnění podle §94a odst. 1 zák. č. 361/2000 Sb. s ohledem na to, že jí byl soudem uložen trest nebo příslušným správním úřadem v řízení o přestupku uložena sankce zákazu činnosti spočívajícího v zákazu řízení motorových vozidel, nebo jí bylo řidičské oprávnění ze stejných důvodů odňato podle §94 odst. 1 písm. c) uvedeného zákona ve znění účinném do 30. 6. 2006, není držitelem řidičského oprávnění ve smyslu ustanovení §180d tr. zák. o trestném činu řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění. Dále pak vyslovilo, že jestliže pachatel řídí motorové vozidlo, ačkoli není držitelem příslušného řidičského oprávnění podle zvláštního zákona (zák. č. 361/2000 Sb.), a to v době, kdy mu bylo řízení motorových vozidel zakázáno pravomocným rozsudkem nebo rozhodnutím příslušného obecního úřadu obce s rozšířenou působností v přestupkovém řízení, naplňuje (zásadně) znaky trestných činů řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle §180d tr. zák. a maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák. spáchaných v jednočinném souběhu.
Z těchto důvodů Nejvyšší soud dovolání nejvyšší státní zástupkyně odmítl podle §265i odst. 1 písm. f) tr. ř., neboť je zcela zřejmé, že projednání dovolání by nemohlo zásadně ovlivnit postavení obviněného a otázka, která má být z podnětu dovolání řešena, není po právní stránce zásadního významu. Rozhodl tak v neveřejném zasedání za splnění podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 27. září 2007
Předseda senátu:
JUDr. Jan B l á h a