ECLI:CZ:NS:2007:8.TDO.937.2007.1
sp. zn. 8 Tdo 937/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 22. srpna 2007 o dovolání obviněného R. S., proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 5. 12. 2006, sp. zn. 13 To 312/2006, který rozhodl jako odvolací soud v trestní věci vedené u Okresního soudu v Nymburce pod sp. zn. 4 T 42/2006, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného R. S. odmítá .
Odůvodnění:
Obviněný R. S. podal prostřednictvím své obhájkyně v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 5. 12. 2006, sp. zn. 13 To 312/2006, jímž bylo podle §256 tr. ř. zamítnuto jako nedůvodné jeho odvolání, které podal proti všem jeho se týkajícím výrokům rozsudku Okresního soudu v Nymburce ze dne 20. 7. 2006, sp. zn. 4 T 42/2006. Tímto rozsudkem byl uznán vinným trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. a), b), e) tr. zák. ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák. a odsouzen podle §247 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody na patnáct měsíců, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Tímtéž rozsudkem bylo rozhodnuto o vině a trestech ohledně spoluobviněných M. J. a A. K.
Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně se obviněný R. S. trestného činu krádeže podle §247 odst. 1 písm. a, b), e) tr. zák. dopustil spolu se spoluobviněnými M. J. a A. K. tím, že v N. dne 23. 4. 2006 kolem 01.00 hodin vnikli do prodejního stanu na parkovišti před prodejnou H., kde ku škodě majitele společnosti A. C. R., S. B., H. P., N., odcizili elektrické vodní čerpadlo N., elektrické zahradní vodní čerpadlo A., dvě motorové pily N., dvoje elektrické nůžky A. a šest roubovacích nožů N., vše v hodnotě 10.762,- Kč, tím způsobem, že obviněný M. J. pomocí svého kapesního nože prořízl stěnu uvedeného stanu, vzniklým otvorem vnikl dovnitř a odcizené věci otvorem ve stanu podával obviněným R. S. a A. K., kteří je ukládali do osobního vozidla Škoda 105, jímž na místo přijeli, přičemž poškozením prodejního stanu způsobili majiteli další škodu ve výši 4.677,- Kč a obviněný R. S. se uvedeného jednání dopustil přesto, že byl rozsudkem Okresního soudu v Nymburce ze dne 24. 4. 2003, sp. zn. 2 T 86/2003, který nabyl právní moci dne 13. 6. 2003, odsouzen mimo jiné i pro trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. a), b), e) tr. zák. k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání osmnácti měsíců, z jehož výkonu byl podmíněně propuštěn usnesením Okresního soudu v České Lípě ze dne 1. 11. 2005, sp. zn. 2 Pp 183/2005, přičemž mu byla stanovena zkušební doba v trvání čtyř let.
Obviněný v dovolání, podaném v rozsahu odpovídajícím výroku o vině i trestu, odkázal na důvody dovolání podle §265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. a namítl, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku a současně bylo zamítnuto odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně, aniž byly splněny podmínky pro takové rozhodnutí. Soudům obou stupňů vytkl, že postavily svá skutková zjištění na výpovědi spoluobviněného M. J. z přípravného řízení, ačkoliv tento spoluobviněný v hlavním líčení svoji výpověď změnil a sám sebe označil za jediného pachatele. Tato změněná výpověď spoluobviněného podle přesvědčení dovolatele plně koresponduje s jeho výpověďmi a též výpovědí spoluobviněného A. K. Měl za to, že orgány činné v trestní řízení pochybily, pokud se spokojily s výpovědí nočního hlídače z přípravného řízení, poněvadž při podrobnějším zjišťování by muselo být zjištěno, že hlídač neplnil své povinnosti. Dovolatel i přes vědomí toho, že námitky proti hodnocení důkazů a skutkovým závěrům nejsou samy o sobě způsobilé naplnit dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., poukázal na to, že pokud by nemohl uplatnit takovou právní vadu, která vznikla v důsledku nesprávných či neúplných skutkových zjištění, nemohl by se fakticky domoci nápravy žádné právní vady vzniklé jako důsledek nesprávných skutkových zjištění. Navrhl, aby Nejvyšší soud usnesení Krajského soudu v Praze zrušil a aby tomuto soudu přikázal věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout, event. aby sám ve věci rozhodl.
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství ve svém vyjádření k dovolání obviněného označila námitky směřující proti úplnosti dokazování a správnosti hodnocení provedených důkazů za irelevantní a připomněla, že výtky této povahy nezakládají žádný z důvodů dovolání vymezených v §265b odst. 1 tr. ř. Pro úplnost dodala, že na základě odůvodnění obou soudních rozhodnutí je zřejmé, že mezi soudy učiněnými skutkovými zjištěními a právním posouzením věci není dán žádný rozpor. Z formulace námitek stran naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je podle ní zřejmé, že obviněný zpochybnil způsob, jakým byl přezkum ze strany odvolacího soudu proveden, nikoliv to, že k přezkoumání rozsudku soudu prvního stupně vůbec nedošlo. Konstatovala, že i v tomto směru bylo dovolání obviněného podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b odst. 1 tr. ř. Navrhla, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl.
Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání je podle §265a tr. ř. přípustné, že je podala včas oprávněná osoba a že splňuje náležitosti obsahu dovolání ve smyslu §265f odst. 1 tr. ř. Shledal však, že dovolání obviněného bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.
K zamítnutí ani odmítnutí odvolání obviněného nedošlo z procesních důvodů, tj. podle §253 odst. 1 tr. ř., resp. podle §253 odst. 3 tr. ř., a proto se na daný případ ta část ustanovení §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., která je vyjádřena dikcí „bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku …, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí“ a na niž odkázal obviněný, evidentně nevztahuje.
Odvolání obviněného bylo zamítnuto poté, co odvolací soud na jeho podkladě meritorně přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně. Dovolání je v tomto případě možné podat, jen byl-li v řízení napadenému usnesení předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. V souladu s touto podmínkou obviněný ostatně na důvod dovolání uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. odkázal.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Výklad tohoto ustanovení v kontextu dalších důvodů dovolání obsažených v ustanovení §265b tr. ř. standardně vychází z úvahy, že dovolání je opravným prostředkem mimořádným a odpovídají tomu i zákonem stanovené podmínky rozhodování o něm. Dovolání je zákonem určeno k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v §265a tr. ř., není (a ani nemůže být) další instancí přezkoumávající skutkový stav v celé šíři. Procesně právní úprava řízení před soudem prvního stupně a posléze soudem odvolacím poskytuje dostatečný prostor k tomu, aby se skutkovou stránkou věci nemusel (a vzhledem k právní úpravě rozhodování o dovolání ani neměl) zabývat Nejvyšší soud v řízení o dovolání.
Z dikce citovaného ustanovení tedy plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady právní. Jak již bylo uvedeno, zpochybnění správnosti skutkových zjištění nelze zahrnout do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle §265b tr. ř., proto je též dovolací soud vázán skutkovými zjištěními soudu prvního stupně, event. soudu odvolacího, a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva.
V mezích uplatněného dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva. Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., přičemž nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Z obsahu podaného dovolání vyplývá, že ačkoli obviněný deklaroval dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., uplatnil výlučně výhrady, které směřovaly proti úplnosti dokazování, způsobu, jakým byly hodnoceny provedené důkazy, a proti správnosti skutkových zjištění, která učinil Okresní soud v Nymburce a z nichž vycházel v napadeném usnesení i Krajský soud v Praze. V zásadě totiž namítl, že soudy vyšly z nesprávných skutkových zjištění a své závěry opřely toliko o původní výpověď spoluobviněného M. J. a nedostatečně podrobnou výpověď nočního hlídače z přípravného řízení, který zřejmě neplnil řádně své povinnosti.
Se zřetelem na povahu vytýkaných vad je tedy evidentní, že obviněný, ačkoliv sám zdůrazňoval, že si je vědom toho, že skutkové námitky nemohou naplnit žádný z dovolacích důvodů, v dovolání uplatnil námitky skutkové, jejichž prostřednictvím se na základě své vlastní verze skutkového děje (na místě činu vůbec nebyl, byl toliko obviněným M. J. informován o tom, že věci údajně koupil) primárně domáhal změny skutkových zjištění ve svůj prospěch a následně ze změny skutkových zjištění vyvozoval, že se trestného činu nedopustil. Vůči právnímu posouzení skutku, jak byl zjištěn soudem, žádnou konkrétní námitku neuplatnil. Jím vytýkané vady měly výlučně povahu vad skutkových, event. procesně právních, nikoli hmotně právních.
Námitky skutkové, jež ve svém dovolání uplatnil obviněný, nezakládají žádný z důvodů dovolání podle §265b tr. ř., ve vztahu k nim neexistuje zákonná povinnost soudu dovolání přezkoumat (srov. též usnesení Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 651/02, III. ÚS 78/05 aj.). Dovolateli lze přisvědčit, že se zásada, s níž dovolací soud přistupuje k hodnocení skutkových námitek, nemusí uplatnit bezvýhradně, a to v případě zjištění, že nesprávná realizace důkazního řízení má za následek porušení základních práv a svobod ve smyslu dotčení zásadních požadavků spravedlivého procesu. Typicky se tak děje v případě zjištění, že skutková zjištění soudů jsou v extrémním nesouladu s provedenými důkazy; o takovou situaci se však nejedná. Z odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů vyplývá přesvědčivý vztah mezi učiněnými skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů na straně jedné a právními závěry na straně druhé (viz zejména strana 5 rozsudku soudu prvního stupně a strany 3, 4 napadeného usnesení odvolacího soudu). Při hodnocení důkazů soudy postupovaly důsledně podle §2 odst. 6 tr. ř., tzn. že je hodnotily podle vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu, vyložily, jak se vypořádaly s obhajobou obviněného, a učinily skutková zjištění, která nelze než akceptovat. Je zjevné, že skutkové okolnosti, z nichž obviněný vyvozoval, že se nedopustil trestného činu krádeže podle §247 odst. 1 písm. a), b), e) tr. zák., jsou jeho vlastní skutkovou verzí, s níž se soud prvního stupně neztotožnil a v odůvodnění svého rozhodnutí vyložil, proč jí neuvěřil (strana 5). Z odůvodnění rozhodnutí soudů se jasně podává, jak soudy obou stupňů reagovaly na obhajobu obviněného stran jeho přítomnosti na místě činu a podílu na spáchání trestné činnosti, proč neuvěřily změněné výpovědi spoluobviněného M. J. a proč vycházely z jeho výpovědi z přípravního řízení, a uvedené vysvětlení lze považovat za logické a přesvědčivé. Pro úplnost lze poznamenat, že o výpověď nočního hlídače v postavení svědka odsuzující výrok opřen nebyl a nelze ani očekávat, že by jeho podrobnější výpověď mohla jakkoliv přispět ke ztotožnění pachatelů trestného činu. Závěr o vině obviněného R. S. má oporu ve výsledcích dokazování a evidentně nejde o případ svévolného hodnocení důkazů.
Protože ani jeden z deklarovaných dovolacích důvodů nebyl opřen o relevantní námitky a dovolání tak bylo podáno z jiného důvodu, než jaký činí dovolání přípustným ustanovení §265b tr. ř., Nejvyšší soud je podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, aniž na jeho podkladě podle §265i odst. 3 tr. ř. přezkoumal napadené usnesení a řízení, jež mu předcházelo. Rozhodl tak v neveřejném zasedání za splnění podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 22. srpna 2007
Předsedkyně senátu:
JUDr. Věra Kůrková