ECLI:CZ:NS:2007:8.TDO.989.2007.1
sp. zn. 8 Tdo 989/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 30. srpna 2007 o dovolání obviněné ing. A. S., proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 4. 4. 2007, sp. zn. 5 To 22/2007, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 48 T 5/2002, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněné ing. A. S. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 13. 7. 2005, sp. zn. 48 T 5/2002, byla obviněná ing. A. S. uznána vinnou v bodě I. 1-3) trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 4 tr. zák., ve znění zák. č. 265/2001 Sb., v bodě I. 4-9) trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák., ve znění zák. č. 265/2001 Sb. a v bodě II. trestným činem zpronevěry podle §248 odst. 1, 2 tr. zák., ve znění zák. č. 265/2001 Sb.
Za tyto trestné činy byla odsouzena podle §250 odst. 4 tr. zák., za použití §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání šesti roků, pro jehož výkon byla podle §39a odst. 3 tr. zák. zařazena do věznice s dozorem. Podle §49 odst. 1 a §50 odst. 1 tr. zák. byl obviněné uložen trest zákazu činnosti jednak spočívající v zákazu podnikání s předmětem činnosti nákup zboží za účelem jeho dalšího prodeje a prodej na čtyři roky a jednak spočívající v zákazu působení ve statutárních orgánech společností založených a působících podle obchodního zákoníku, které mají jediný předmět podnikání, a to nákup zboží za účelem jeho dalšího prodeje a prodej v trvání čtyř roků. Tímto rozsudkem bylo dále rozhodnuto o zproštění obviněné pro další skutek uvedený v obžalobě a o náhradě škody.
Tento rozsudek napadly odvoláním, jednak obviněná a jednak poškozené Zemědělské družstvo K. Z podnětu odvolání obviněné Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 4. 4. 2007, sp. zn. 5 To 22/2007, rozhodl tak, že podle §258 odst. 1 písm. b), c), d), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek částečně zrušil ve výroku o vině pod bodem II., ve výrocích o trestech a způsobu jejich výkonu a ve výroku o náhradě škody učiněném podle §229 odst. 1 tr. ř. ve vztahu k poškozené společnosti T. A. W. Podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl o trestu a obviněnou ing. A. S. odsoudil za trestný čin podvodu podle §250 odst. 1, odst. 4 tr. zák., ve znění zák. č. 265/2001 Sb., trestný čin podvodu podle §250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák., ve znění zák. č. 265/2001 Sb., ohledně nichž zůstal napadený rozsudek ve výrocích o vině pod body I./1-3 a I./4-9 nedotčen, jakož i za sbíhající se trestné činy podvodu podle §250 odst. 1, odst. 2 tr. zák. a předlužení podle §256c odst. 2 tr. zák., kterými byla uznána vinnou rozsudkem Okresního soudu v Bruntále ze dne 25. 10. 2006, sp. zn. 1 T 43/2005, ve znění rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 9. 3. 2007, sp. zn. 6 To 2/2007, a podle §250 odst. 4 tr. zák., za použití §35 odst. 2 tr. zák., obviněné uložil souhrnný trest odnětí svobody v trvání pěti roků a deseti měsíců, pro jehož výkon ji podle §39a odst. 3 tr. zák. zařadil do věznice s dozorem. Podle §49 odst. 1 a §50 odst. 1 tr. zák. dále obviněné uložil trest zákazu činnosti spočívající v zákazu podnikání s předmětem činnosti nákup zboží za účelem jeho dalšího prodeje a prodej a v zákazu výkonu funkce člena statutárních orgánů obchodních společností a družstev s předmětem činnosti nákup zboží za účelem jeho dalšího prodeje a prodej v trvání čtyř roků. Současně byl podle §35 odst. 2 věta druhá tr. zák. zrušen výrok o trestu uložený obviněné rozsudkem Okresního soudu v Bruntále ze dne 25. 10. 2006, sp. zn. 1 T 43/2005, ve znění rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 9. 3. 2007, sp. zn. 6 To 2/2007, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §259 odst. 1 tr. ř. věc ve zrušené části ohledně skutku pod bodem II. napadeného rozsudku vrátil soudu prvního stupně. Odvolání poškozeného Zemědělského družstva K. podle §256 tr. ř. zamítl.
Proti všem výrokům citovaného rozsudku odvolacího soudu, s výjimkou výroku zprošťujícího, podala obviněná prostřednictvím svého obhájce z důvodů podle §265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. dovolání, v němž vytkla, že jak soud I. stupně, tak i soud odvolací, nesprávně právně jí za vinu kladené trestné jednání posoudily, neboť ve skutečnosti nešlo o trestnou činnost, ale pouze o vztahy obchodně právní. Tento svůj názor obviněná opřela o námitku, že soudy vadně vzaly za základ pro závěr o její vině též znalecký posudek z oboru ekonomika, odvětví účetní evidence soudního znalce ing. P. a osobní výslech tohoto znalce při hlavním líčení, když skutečnosti v posudku tvrzené a zjištění, která z nich soudy dovodily, obviněná považuje za nesprávné. Obviněná podrobně rozvedla, se kterými zjištěními znalce se neztotožňuje a rovněž podrobně k nim rozvedla i své další výhrady. Zejména brojila proti tomu, že znalec na straně aktiv nezohlednil i hmotný majetek, zásoby na skladě, stavy účtů v bankách apod. V zásadě obviněná těmito výhradami zpochybňovala závěr soudu o tom, že společnost, jejíž byla jednatelkou, byla v době, kdy k trestnému jednání došlo, v platební neschopnosti, jak oba soudy zjistily. V závěru dovolání obviněná zdůraznila potřebu prověřit objektivně a zevrubně své majetkové poměry, a to novým znaleckým posudkem, který by se komplexně zabýval její ekonomickou situací v rozhodném období. Teprve na základě takto zpracovaného znaleckého posudku by podle jejího názoru mohl soud určit správný závěr, zda jednala v úmyslu uvést někoho v omyl, obohatit se a způsobit tak na cizím majetku škodu. Vzhledem k uvedenému navrhla, aby Nejvyšší soud dovoláním napadené výroky zrušil a přikázal Krajskému soudu v Ostravě, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl a současně požádala, aby předseda senátu soudu I. stupně učinil ohledně uložených trestů opatření podle ustanovení §265h odst. 3 tr. ř.
K tomuto dovolání se písemně vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství, který uvedl, že skutečnosti namítané v dovolání byly v zásadě obsaženy v odvolání obviněné a tvořily podstatu její obhajoby po celé trestní řízení. Z hlediska uplatněných dovolacích důvodů jsou irelevantní výhrady na obsah znaleckého posudku i na způsob, jímž soudy tento důkaz hodnotily. Stejně tak všechny další skutečnosti obviněnou namítané označil za ryze skutkové povahy. Dovolatelka jimi podle názoru státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství brojila proti skutkovým zjištěním, k nimž dospěly ve věci činné soudy na podkladě provedeného dokazování, aniž by takováto zjištění byla napadnutelná kterýmkoli z dovolacích důvodů (§265 odst. 1 tr. ř.). Za relevantní označil námitku obviněné, že soud jako trestnou činnost posoudil takové její jednání, které ve skutečnosti náleží do oblasti obchodně právní, avšak s tím, že není důvodná. V závěru vyjádřil, že napadené rozhodnutí není zatíženo žádnou vadou, kterou by bylo nutno napravit cestou dovolání a navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, protože je zjevně neopodstatněné.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve shledal, že dovolání obviněné je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř., bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dále posuzoval otázku, zda uplatněné dovolací důvody lze považovat za důvody dovolání podle §265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř., neboť dovolání lze podat jen z důvodů taxativně uvedených v §265b tr. ř., jejichž existence je zároveň podmínkou pro provedení přezkumu dovolacím soudem.
Ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. stanoví, že dovolání je možné na jeho základě podat, pokud rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z této dikce plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady právní. V mezích uplatněného dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoli o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
Označený dovolací důvod musí být v dovolání skutečně obsahově tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen v napadeném rozhodnutí, a teprve v návaznosti na takové tvrzené a odůvodněné hmotně právní pochybení lze vytýkat i nesprávná skutková zjištění, např. vztahující se k jiné právní kvalifikaci, která měla být podle dovolání použita. Nelze za naplnění uvedeného důvodu považovat takové výhrady obviněného, v nichž jsou tvrzeny pochybnosti o správnosti skutkových zjištění a s ohledem na obhajobu obviněného jinak hodnoceny důkazy již provedené, když na základě těchto skutkových vad je dovozováno, že obviněný se činu, jímž byl uznán vinným, nedopustil.
Ve vztahu k uplatněným námitkám obviněné a s odkazem na všechna výše rozvedená pravidla významná pro řádné uplatnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dále nutné zdůraznit, že Nejvyšší soud je zásadně povinen vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního stupně a v návaznosti na tento skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění soudu prvního stupně nemůže změnit (srov. přiměřeně usnesení Ústavního soudu např. ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02, II. ÚS 760/02, III. ÚS 282/03, IV. ÚS 449/03).
Z obsahu dovolání obviněné ing. A. S. je zřejmé, že tato obecná kritéria nebyla splněna. Obviněná své námitky zaměřila výhradně proti učiněným skutkovým zjištěním, s nimiž se neztotožnila a kritizovala především způsob, jakým soudy hodnotily provedené důkazy, zejména znalecký posudek soudního znalce z oboru ekonomika, odvětví účetní evidence, jakož i konkrétní závěry tímto znalcem v posudku učiněné.
Pokud obviněná v dovolání namítla, že se nejedná o trestnou činnost, ale pouze obchodně právní vztahy, pro tento svůj názor obviněná nevycházela ze skutkových zjištění, jak byla soudy obou stupňů v napadených rozhodnutích učiněna, dovozuje je z jiných okolností, k nimž dochází na podkladě své vlastní verze odlišné od té, která byla soudy zjištěna. Obviněná tedy na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jen formálně poukázala a nevznesla námitku o nedostatku uvedené právní kvalifikace, když nespecifikovala žádnou výhradu mající právní povahu v jejím materiálním obsahu. Námitka obviněné, že v jejím jednání nešlo o trestnou činnost, ale pouze o vztahy obchodně právní, byla uplatněna toliko formálně, bez uvedení konkrétních skutečností, na kterých by se mělo takové tvrzení zakládat. Tuto skutečnost naopak vyvozovala z vlastního výkladu znaleckého posudku.
S ohledem na zásadu, že zásah do skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně je v rámci dovolacího řízení možný jen v případě, že mezi těmito na straně jedné a právním posouzením skutku na straně druhé existuje extrémní nesoulad, jenž dovolatel ve svém mimořádném opravném prostředku vytkne a podřadí jej pod dovolací důvod zakotvený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je nutné uvést, že takové skutečnosti v daném případě nebyly dovolacím soudem zjištěny.
Dalším z obviněnou uplatněných dovolacích důvodů je důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., jenž je dán při naplnění alespoň jedné ze dvou zde alternativně uvedených podmínek. U první z nich se tak stane, pokud bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí. Uvedená alternativa dovolacího důvodu má procesní charakter a má zabránit porušení práva na přístup strany k druhé instanci, a to zejména ve formě odmítnutí nebo zamítnutí opravného prostředku bez věcného přezkoumání napadeného rozhodnutí. Druhá alternativa dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., je splněna tehdy, když v řízení, které předcházelo vydání rozhodnutí o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., byl dán některý z důvodů dovolání uvedených v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.
V daném případě nebylo možné použít ani jednu z uvedených alternativ, protože v případě odvolání obviněné nebylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., jak to předpokládá důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., ale předchozí rozhodnutí bylo v souladu se zákonem a v řádně provedeném odvolacím řízení podle §254 tr. ř. věcně přezkoumáno a za dodržení zákonných podmínek o něm bylo odvolacím soudem, tak jak je uvedeno v úvodu tohoto usnesení, rozhodnuto (přiměřeně srov. rozhodnutí č. T 481 s T 491, Soubor rozhodnutí Nejvyššího soudu, sešit 20, ročník 2003).
Vzhledem k tomu, že námitky obviněné nejsou způsobilé naplnit právně relevantním způsobem dovolací důvody uvedený v §265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř., ale ani žádný z dalších důvodů dovolání podle §265b tr. ř., Nejvyšší soud dovolání obviněné ing. A. S. podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než jsou zákonem vymezeny. Své rozhodnutí přitom učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 30. srpna 2007
Předsedkyně senátu:
JUDr. Milada Šámalová