ECLI:CZ:NS:2008:11.TCU.10.2008.1
sp. zn. 11 Tcu 10/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 27. března 2008 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů, a rozhodl takto:
Podle §4 odst. 2 zákona č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky J. P. , rozsudkem Zemského soudu München I, Spolková republika Německo, ze dne 5. 10. 2006, sp. zn. 7 KLs 114 Js 10419/06, a to pro trestný čin braní rukojmí podle §239b odst. 1, §239a odst. 1, §25 odst. 2 a §52 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo, k trestu odnětí svobody v délce trvání pěti let a devíti měsíců.
Odůvodnění:
Výše uvedeným rozsudkem Zemského soudu München I, Spolková republika Německo, který nabyl právní moci dne 28. 2. 2007, byl J. P. uznán vinným trestným činem braní rukojmí podle shora uvedených ustanovení právních předpisů Spolkové republiky Německo a odsouzen k trestu odnětí svobody v délce trvání pěti let a devíti měsíců.
Shora uvedené trestné činnosti se odsouzený dopustil podle zjištění Zemského soudu München I tím, že dne 17. 9. 2005, se společně stíhaným E. A., a jedním českým párem jménem „M. “ a „P. “, přijeli ze S. do M. , kde v M. vylákali „M. “ a „P. “ poškozenou C. ven z nevěstince pod falešnou záminkou, že se společně nají v nedaleké restauraci M. Odsouzený P. a společně stíhaný A. mezitím čekali, jak bylo naplánováno, ve vozidle zaparkovaném v ulici blízko nevěstince. Zamýšleli dostat poškozenou C. násilím do auta, proti její vůli ji tam zadržet a přinutit jí pod hrozbou smrti, aby dodržela svůj příslib, odevzdávat společně stíhanému A. 50 % podíl na svém výdělku z prostituce. Dále měla poškozená C. slíbit, že vyrovná ušlý zisk za dobu, kdy společně stíhanému A. odmítla platit podíl na svém výdělku z prostituce, částkou ve výši 6 000 EUR.
Když šla poškozená C. s „M. “ a „P. “ po M. , vyjel obžalovaný A. v osobním voze tov. zn. F. a zabrzdil vedle ní, zatímco obžalovaný P. vyskočil ven, popadl překvapenou C. za levé předloktí, sklopil sedadlo spolujezdce zatlačil ji se slovy: „E. si s tebou chce promluvit“ do vozu. Protože byla C. zcela vyvedena z míry, nekladla odpor. Následně P. zaklapl sedadlo opět zpět a sedl si na místo spolujezdce. Tím byla poškozená na zadním sedadle dvoudvéřového vozidla uvězněna. Poté odsouzený P. a společně stíhaný A. odvezli poškozenou proti její vůli na neznámé místo, kde ji vyhrožovali smrtí, znásilněním a aplikací drog, v důsledku čehož poškozená odevzdala oběma obviněným 500 EUR a asi 200 Kč. Poté se společně stíhaný A. , za pomoci odsouzeného P. , snažil poškozené C. proti její vůli vložit do úst asi 20 malých tablet, o nichž si poškozená myslela, že jsou drogy a proto křičela, plakala a bránila se kopáním nohou, sdělil A. poškozené C. , že dostane poslední šanci zaplatit částku ve výši 6 000 EUR. Protože poškozená brala výhrůžky vážně a obávala se o život, souhlasila se zaplacením „pokuty“ ve výši 6 000 EUR a odvodem 50 % ze svého budoucího výdělku.
Poté, co odsouzený P. a společně stíhaný A. dosáhli cíle tak, jak si naplánovali, nastartoval A. vozidlo a odvezl P. a poškozenou C. zpět k restauraci M. Tam odsouzený P. vystoupil z vozidla a řekl, že zavolá „M. “ a „P. “. Během jeho nepřítomnosti zopakoval společně stíhaný A. znovu své hrozby ohledně zabití poškozené C. Poté byla poškozená, která strávila ve voze celkem asi 45 minut, propuštěna.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo dne 22. 2. 2008, pod sp. zn. 3593/2005–MO–M/19, podle §4 odst. 2 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen „zákon“), Nejvyššímu soudu České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německým soudem do evidence Rejstříku trestů České republiky. Tento návrh byl doručen Nejvyššímu soudu dne 26. 2. 2008.
Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Především je třeba uvést, že podle §4 odst. 2 zákona může Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Dále je nutno připomenout, že pokud Nejvyšší soud rozhodne o zaznamenání údajů o odsouzení do evidence Rejstříku trestů, hledí se na takové odsouzení cizozemským soudem jako na odsouzení soudem České republiky (§4 odst. 4 zákona).
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený J. P. je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž se odsouzení týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky (trestný čin vydírání podle §235 tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci jsou dány i podmínky materiální povahy. Odsouzený J. P. se dopustil úmyslné trestné činnosti směřující proti svobodnému rozhodování člověka. Jednal přitom v takovém rozsahu (podílel se na intenzivním vyhrožování jiné osobě, resp. omezování její svobody pohybu, s cílem donutit ji k finančnímu plnění), že již lze tuto jeho trestnou činnost označit za závažnou ve smyslu §4 odst. 2 zákona. Závažnost jednání odsouzeného je navíc zvyšována i tou okolností, že byl již v minulosti odsouzen v České republice pro trestnou činnost proti svobodě jednotlivce, tedy trestnou činnost stejného druhu, jako byl odsouzen v nyní posuzovaném případě. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen citelný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 27. března 2008
Předseda senátu: JUDr. Karel Hasch