ECLI:CZ:NS:2008:11.TCU.15.2008.1
sp. zn. 11 Tcu 15/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 17. dubna 2008 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů, a rozhodl takto:
Podle §4 odst. 2 zákona č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky M. K. rozsudkem Obvodového soudu Neuwieden, Spolková republika Německo, ze dne 2. 2. 2000, sp. zn. 2060 Js 37335/99 jug. 12 Ls, a to pro trestný čin závažného ublížení na zdraví, trestný čin donucování, trestný čin nedovoleného opatřování omamných látek, trestný čin nedovoleného držení omamných látek a trestný čin krádeže částečně dokonaný, částečně ve stadiu pokusu podle §223, §224 odst. 1 č. 4, §240, §242, §243 odst. 1 č. 1, §22, §23 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo, §1 odst. 1, §3 odst. 1, §29 odst. 1 č. 1, §3 zákona o omamných látkách Spolkové republiky Německo a §105 zákona o mladistvých Spolkové republiky Německo, k trestu odnětí svobody v délce trvání tří let, a to při zahrnutí podmíněného trestu odnětí svobody v délce trvání jednoho roku a šesti měsíců uloženého mu rozsudkem Obvodového soudu Montabaur, Spolková republika Německo, ze dne 15. 4. 1999, sp. zn. 2060 Js 37785/98 jug. 2 Ls a při zahrnutí podmíněného trestu odnětí svobody v délce trvání devíti měsíců uloženého mu rozsudkem Obvodového soudu Montabaur, Spolková republika Německo, ze dne 9. 4. 1997, sp. zn. 2106 Js 41264/96 jug. 2 Ls.
Odůvodnění:
Výše uvedeným rozsudkem Obvodového soudu Neuwieden, Spolková republika Německo, který nabyl právní moci dne 2. 2. 2000, byl M. K. uznán vinným trestným činem závažného ublížení na zdraví, trestným činem donucování, trestným činem nedovoleného opatřování omamných látek, trestným činem nedovoleného držení omamných látek a trestným činem krádeže částečně dokonaným, částečně ve stadiu pokusu podle shora uvedených ustanovení právních předpisů Spolkové republiky Německo a odsouzen k trestu odnětí svobody v délce trvání tří let, a to při zahrnutí podmíněného trestu odnětí svobody v délce trvání jednoho roku a šesti měsíců uloženého mu rozsudkem Obvodového soudu Montabaur, Spolková republika Německo, ze dne 15. 4. 1999, sp. zn. 2060 Js 37785/98 jug. 2 Ls a zahrnutí podmíněného trestu odnětí svobody v délce trvání devíti měsíců uloženého mu rozsudkem Obvodového soudu Montabaur, Spolková republika Německo, ze dne 9. 4. 1997, sp. zn. 2106 Js 41264/96 jug. 2 Ls.
Trestné činnosti, pro kterou byl M. K. odsouzen citovaným rozsudkem Obvodového soudu Neuwieden, Spolková republika Německo, se dopustil podle zjištění jmenovaného soudu tím, že:
1. se společně stíhanou osobou jménem M. H. Z. G. dne 30. 5. 1999 v 17:45 hod. před koupalištěm v N., A. S., po předchozí hádce s přítelkyní G., S. O., společně stíhaný G., který žárlil na S. H., posledně jmenovaného několikrát udeřil pěstí do hlavy a do oblasti žaludku. H. se kvůli těmto silným úderům zapotácel, přičemž ho odsouzený K., který se rozhodl pomoci svému kamarádovi G., strčil tak silně, že se ten zadní částí hlavy udeřil o laťku plotu. To způsobilo poškozenému H. pocit závratí, čehož obžalovaný G. okamžitě využil, jelikož ho chytil za hlavu a uštědřil mu silnou ránu tím, že ho čelem vrazil do plotu. Nakonec společně stíhaný G. přitáhl H. na druhou stranu silnice a mlátil ho dále pěstí do hlavy a do žaludku, a kromě toho ho kopal také do nohou. Poškozenému H. se pak podařilo se vytrhnout a dostat se opět na koupaliště. Než se G. vzdálil, sdělil O.: „Už se neodvažuj přijít do města! Jestli Tě s ním ještě uvidím, tak bude po Vás“,
2. v březnu až dubnu 1999 odsouzený K. nakoupil od zvlášť stíhaného A. T. 15 g hašiše a 2 g amfetaminu. Od února do června 1999 získal nejméně v 16 případech 5 g marihuany za cenu 50 DEM za jeden gram. Drogu mu obstarával v lokále „D.“ ve městě N. zvlášť stíhaný M. J. Večer dne 10. 9. 1999 získal odsouzený K. 2 g hašiše od jakési dosud neidentifikované osoby ruské národnosti jménem „I.“; k tomuto obchodu došlo v N. na L. Dne 27. 9. 1999 policie provedla prohlídku bytu odsouzeného a zjistila, že odsouzený přechovává více než 5 g hašiše, který byl uschován v obývacím pokoji v zásuvce skříně; droga byla ukryta v ponožkách. Odsouzený přitom neměl žádné povolení k držení omamných látek,
3. v létě 1999 se odsouzený K. dopustil vícero trestných činů krádeže, aby si opatřil peníze na nákup drog. Konkrétně se jedná o následující případy:
a. na počátku srpna 1999 se odsouzený K. a zvlášť stíhaný W. odebrali v N. do obchodního domu „C.“, kde vešli do místnosti pro personál. W. tam našel ruční kabelku, ve které byly dvě peněženky. Z jedné peněženky sebral obnos ve výši 900 DEM, který si pak s K. podle dohody rozdělili a peníze použili pro sebe,
b. večer dne 16. 8. 1999 ve 22:00 hod. se odsouzený K. dohodl se zvlášť stíhaným R. a také s jakýmsi dosud neznámým „M.“, že se vloupají do denního stacionáře dělnické sociální péče v N., B. Tam hodlali odcizit hodnotné předměty. Za tím účelem v přízemí budovy násilně vytlačili okno, a dostali se do kancelářských místností, v nichž vylomili nůžkami nejméně čtyři uzavřené psací stoly a jednu pokladničku s penězi, v níž bylo 400 DEM v hotovosti, které vzali s sebou a později je mezi sebe rozdělili. Kromě toho našli klíče k osobnímu vozu tov. zn. Ford Escort, což bylo firemní auto firmy A. Toto auto rovněž odcizili. Mělo hodnotu 25 000 DEM,
c. v noci na 20. 8. 1999 se odsouzený K. a zvlášť stíhaný R. domluvili na vloupání do kancelářských místností právního zástupce jménem K.–U. R. v N., B., aby tam ukradli nějaké peníze. Oba vytlačili okénko nacházející se v přízemí, což jim umožnilo vstup. Vešli do kanceláře a sebrali tam z pokladničky 250 DEM v drobných mincích a peníze si opět rozdělili,
d. v noci na 11. 9. 1999 se odsouzený K. a zvlášť stíhaný W. dohodli, že se dostanou do sociálního úřadu města N. v M. V jednu hodinu W. uvolnil vyklápěcí okno v přízemí, načež se oba dostali do budovy za účelem odcizení peněz. Uvnitř násilím otevřeli 20 kancelářských dveří, aby mohli místnosti prohledat. Přitom narazili nejméně na 700 DEM v hotovosti, které si rozdělili. Rovněž našli mobilní telefon tov. zn. Siemens S 60 v hodnotě cca 300 DEM. Tento mobil si W. ponechal k použití dle vlastního uvážení,
e. v noci na 16. 9. 1999 se odsouzený K. a C. B. a nějaký třetí dosud neznámý spolupachatel dohodli, že se vloupají do kliniky J. v N. Chtěli tam ukrást peníze. B. otevřel násilím okno a umožnil tak odsouzenému K. dostat se do budovy, zatímco třetí spolupachatel dával venku pozor, aby nebyli odhaleni. Všichni odcizili ze tří pokladniček 30 – 50 DEM, které si mezi sebe rozdělili.
f. ihned poté K. a B. vešli do sousedních prostor kliniky J. a to tak, že násilně otevřeli vstupní dveře, zatímco neznámý třetí pachatel hlídal. Uvnitř K. a B. podle předchozí dohody sebrali pokladničku s penězi, ve které bylo cca 1 000 DEM v hotovosti, rovněž tak tabletky Ritalin a také další pokladničku se 60–70 DEM, dále malou kameru tov. zn. Konica za 259 DEM. Všichni tři se pak o peníze podělili,
g. na zpáteční cestě ke svému bytu šel odsouzený K. kolem hospody „L. B.“ v N., M. Vlevo vedle vstupních dveří se nacházelo trojkřídlé okno a odsouzený viděl, že v prostřední části okna je štěrbina. Toto okenní křídlo otevřel, a dostal se tak dovnitř restaurace. Tam dvě hodiny prohledával místnosti a snažil se také rozlomit hrací automaty, což se mu však nepodařilo. Nakonec musel utéci bez kořisti, protože vloupání bylo odhaleno.
Trestné činnosti, pro kterou byl M. K. odsouzen citovaným rozsudkem Obvodového soudu Montabaur ze dne 15. 4. 1999, se podle zjištění jmenovaného soudu dopustil tím, že:
1. za účelem opatření si finančních prostředků se společně s dalšími osobami opakovaně vloupal do osobních automobilů, z nichž bral zejména autorádia a mobilní telefony, které pak prodával. Konkrétně se odsouzený K. podílel na následujících krádežích:
a. v pozdních večerních hodinách dne 11. 1. 1998 společně stíhaní R., K. a M. rozbili v K. na nábřeží K. A. okno na straně spolujezdce u osobního vozidla poškozené společnosti I. Zde sebrali mobilní telefon tov. zn. Ericson,
b. téhož večera a na stejném místě R., K. a M. rozbili okno na straně spolujezdce osobního vozu patřícího společnosti C. a z tohoto vozu odcizili mobilní telefon tov. zn. Nokia 2110,
c. v noci na 1. 2. 1998 rozbili S. a K. v městečku H.–G. na autě J. S. postranní okénko a z vozidla odcizili mobilní telefon tov. zn. Panasonic,
d. v noci na 8. 2. 1998 S. a K. v H.–G. vzali z neuzamčeného vozu H. K. kazetové autorádio značky Blaupunkt a rovněž zesilovač,
e. v noci na 12. 12. 1998 S. a K. rozbili okno na straně spolujezdce u osobního vozu a z vozu odcizili mobilní telefon tov. zn. Nokia 8110,
f. v téže době S. a K. v H.–G. otevřeli neuzamčený kufr osobního auta T. S. a z něho odcizili kufřík s náčiním porodní asistentky,
g. dopoledne dne 17. 2. 1998 S. a K. násilně otevřeli v H.–G. osobní vůz patřící H. G. Toto auto se nacházelo na parkovišti S. a společně stíhaní S. a K. z něho odcizili kazetové rádio značky Pioneer,
2. koncem roku 1997 se odsouzený K. zdržoval po dobu asi jednoho měsíce v K., v bytě zvlášť stíhané G. H., která v uvedené době vlastnila kilogram hašiše přinejmenším průměrné kvality. Jako protislužbu za ubytování a stravu odsouzený K. tento hašiš prodával. Cena za 1 gram činila 10 DEM. Výtěžky z prodeje pak K. předával H., a ta mu pak zdarma obstarávala heroin anebo poskytovala menší finanční obnosy,
3. v srpnu 1997 odsouzený K. vypomáhal v jednom azylovém domě v N. různým Albáncům, mezi jinými též zvlášť stíhaným osobám jménem J. G., S. M. a B. O., a to při porcování celkem 1,5 kg heroinu, který potom tito Albánci se ziskem prodávali dál. Odsouzený K. připravil z tohoto množství asi 50 psaníček, která obsahovala vždy jednu konzumní jednotku heroinu. Od Albánců za tuto službu obdržel 3 konsumní jednotky heroinu po 0,3 g,
4. v době od června do července 1997 odsouzený K. v K. denně nejméně jednou, a tedy nejméně v 60 případech, plnil tzv. žvýkačky, které obvykle obsahovaly heroin s kávou a kakaem a prodával je pak drogově závislým. Prodejní cena činila cca 30 DEM,
5. v období od dubna do prosince 1997 odsouzený K. získal v K. převážně od albánských dealerů heroin obvykle v konzumních jednotkách po 0,3 g. Drogy dostával v následně uvedeném rozsahu:
a. v 10 případech od N. M. gram kokainu za v tu dobu platnou cenu 120 DEM,
b. v 10 případech od G. M. cca 0,3 g heroinu,
c. od R. M. obdržel ve 100 případech jednu až tři konzumní jednotky heroinu po 0,3 g,
d. od N. Z. obdržel ve 2 až 3 případech minimálně jednu konzumní jednotku heroinu,
e. ve 3 až 4 případech obdržel od K. R. minimálně jednu konzumní jednotku heroinu,
f. v 10 případech obdržel od I. M. nejméně jednu konzumní jednotku heroinu,
g. v 15 až 20 případech koupil od K. N. nejméně jednu konzumní jednotku heroinu,
h. od J. G. získal v 5 až 10 případech pokaždé jednu konzumní jednotku heroinu,
i. od A. B. získal v 10 případech minimálně jednu konzumní jednotku heroinu,
j. od K. E. získal v 10 dalších případech nejméně jednu konzumní jednotku heroinu,
k. ve 3 dalších případech koupil od A. D. pokaždé nejméně jednu konzumní jednotku heroinu,
l. od A. M. dostal darem ve 3 až 5 dalších případech pokaždé jednu konzumní jednotku heroinu,
m. v 10 dalších případech získal od A. H. pokaždé nejméně jednu konzumní jednotku heroinu,
n. v jednom dalším případě obdržel od N. G. jednu konzumní jednotku heroinu,
o. ve 20 dalších případech obdržel od A. X. pokaždé minimálně jednu konzumní jednotku heroinu,
p. v 5 případech získal od U. K. pokaždé nejméně jednu konzumní jednotku heroinu,
q. v 10 dalších případech obdržel od S. G. pokaždé nejméně jednu konzumní jednotku heroinu,
r. dále pak ve 30 – 40 případech získal od A. I. nejméně jednu konzumní jednotku heroinu,
s. v dalších 15 případech získal od A. M. také nejméně jednu konzumní jednotku heroinu,
t. za další získal pak od jakési osoby jménem „A.“ v 5 případech a od jakési osoby jménem „G.“ v 10 případech pokaždé rovněž jednu konzumní jednotku heroinu.
Trestné činnosti, pro kterou byl M. K. odsouzen citovaným rozsudkem Obvodového soudu Montabaur ze dne 9. 4. 1997, se podle zjištění jmenovaného soudu dopustil tím, že dne 23. 3. 1996 v obci H.–G. přistoupil kolem 15:45 hod. k S. S., který seděl na své motorce a žádal ho, aby mu vrátil 20 DEM, jež mu údajně předtím půjčil. Jelikož S. odsouzenému peníze odmítl dát s tím, že mu nic nedluží, kopl jej odsouzený do hlavy, aby zdůraznil svůj požadavek na vrácení peněz. I poté se však poškozený S. zdráhal dát odsouzenému požadované peníze, a proto se mu odsouzený postavil do cesty a bránil mu v odjezdu. Ze strachu poškozený S. vydal odsouzenému bankovku v hodnotě 10 DEM a poté, co ho odsouzený vyzval k vydání drobných mincí, pak dosud nezjištěná osoba vzala poškozenému z peněženky bankovku v hodnotě 5 DEM, minci v hodnotě 1 DEM a dvě mince v hodnotě 0,50 DEM a poté poškozenému jeho peněženku vrátil.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo dne 25. 3. 2008 pod sp. zn. 622/2008–MO–T/1, podle §4 odst. 2 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen „zákon“), Nejvyššímu soudu České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německým soudem do evidence Rejstříku trestů České republiky. Tento návrh byl doručen Nejvyššímu soudu dne 27. 3. 2008.
Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Především je třeba uvést, že podle §4 odst. 2 zákona může Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Dále je nutno připomenout, že pokud Nejvyšší soud rozhodne o zaznamenání údajů o odsouzení do evidence Rejstříku trestů, hledí se na takové odsouzení cizozemským soudem jako na odsouzení soudem České republiky (§4 odst. 4 zákona).
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený M. K. je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemskými soudy, přičemž se odsouzení týkají skutků, které vykazují znaky trestných činů i podle příslušných právních předpisů České republiky (pokud jde o odsouzení rozsudkem Obvodového soudu Neuwieden, jedná se o trestné činy ublížení na zdraví podle §221 tr. zák., popř. též vydírání podle §235 tr. zák., nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 tr. zák. a trestný čin krádeže podle §247 tr. zák., popř. pokus o takový trestný čin podle §8 odst. 1 tr. zák.; pokud jde o odsouzení rozsudkem Obvodového soudu Montabaur ze dne 15. 4. 1999, jedná se o trestné činy krádeže podle §247 tr. zák. a nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 tr. zák.; pokud jde o odsouzení rozsudkem Obvodového soudu Montabaur ze dne 9. 4. 1997, jedná se o trestný čin vydírání podle §235 tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci jsou dány i podmínky materiální povahy. Odsouzený M. K. se dopustil jednak úmyslné trestné činnosti směřující proti lidskému zdraví, dále pak úmyslné trestné činnosti směřující proti svobodnému rozhodování jedince, dále též úmyslné trestné činnosti směřující proti zájmu státu na ochraně společnosti před nekontrolovaným nakládáním s omamnými a psychotropními látkami a jedy a konečně i úmyslné majetkové trestné činnosti. Jednal přitom ve všech případech v takovém rozsahu (zejména páchal trestnou činnost opakovaně a po delší dobu), že již lze jeho trestnou činnost označit za závažnou ve smyslu §4 odst. 2 zákona.
Závažnost jednání odsouzeného je navíc zvyšována i tou okolností, že byl na území S. r. N. opakovaně odsouzen zejména pro úmyslnou majetkovou trestnou činnost, úmyslnou trestnou činnost směřující proti zájmu státu na ochraně společnosti před nekontrolovaným nakládáním s omamnými a psychotropními látkami a jedy, stejně jako trestnou činnost směřující proti svobodnému rozhodování jedince.
Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen již poměrně citelný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 17. dubna 2008
Předseda senátu:
JUDr. Karel Hasch