ECLI:CZ:NS:2008:11.TCU.46.2008.1
sp. zn. 11 Tcu 46/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 24. listopadu 2008 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto:
Podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky J. O. rozsudkem Zemského soudu v Kremži, Rakouská republika, ze dne 16. 10. 2007, sp. zn. 16 Hv 101/07t, a to pro trestný čin nezákonného převádění cizinců dílem dokonaný dílem ve stádiu pokusu podle §114 odst. 2, odst. 4 první případ a odst. 5 první případ, zákona o cizinecké policii Rakouské republiky, a §15 trestního zákona Rakouské republiky, k trestu odnětí svobody v trvání 2 (dvou) roků.
Odůvodnění:
Výše uvedeným rozsudkem Zemského soudu v Kremži, Rakouská republika, jenž nabyl právní moci dne 16. října 2007, byl J. O. uznán vinným trestným činem nezákonného převádění cizinců dílem dokonaným, dílem ve stádiu pokusu podle shora uvedených ustanovení právních předpisů Rakouské republiky a odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání dvou roků.
Podle zjištění cizozemského soudu se odsouzený dopustil trestné činnosti v podstatě tak, že
- dne 29. června 2007 se pokusil o převedení ukrajinské státní příslušnice na území Rakouské republiky, a to tak, že ji ukryl do zavazadlového prostoru automobilu, kterým ji přivezl na česko – rakouský hraniční přechod H., kde byl zadržen. Odsouzený tím získal finanční prospěch ve výši 50,- EUR, dalších 80,- EUR mu bylo přislíbeno, bude-li převedení úspěšné.
- dne 2. července 2007 se podílel na převedení ukrajinského státního příslušníka na území Rakouské republiky, a to tak, že jej ukryl do zavazadlového prostoru automobilu, kterým jej následně převezl přes česko – rakouský hraniční přechod W. Odsouzený tím získal finanční prospěch ve výši 200,- EUR.
- dne 9. července 2007 se pokusil o převedení ukrajinské státní příslušnice na území Rakouské republiky, a to přes česko – rakouský hraniční přechod D. D., kde byl zadržen. Odsouzený tím získal finanční prospěch ve výši 200,- EUR.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen „zákon“), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše označeného odsouzení rakouským soudem do evidence Rejstříku trestů České republiky.
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Především je třeba uvést, že podle §4 odst. 2 zákona může Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Dále je nutno připomenout, že pokud Nejvyšší soud rozhodne o zaznamenání údajů o odsouzení do evidence Rejstříku trestů, hledí se na takové odsouzení cizozemským soudem jako na odsouzení soudem České republiky (§4 odst. 4 zákona).
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutků, které vykazují znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky (trestný čin organizování a umožnění nedovoleného překročení státní hranice dílem dokonaný, dílem ve stádiu pokusu podle §171a tr. zák. a §8 odst. 1, §171a tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci jsou dány i podmínky materiální povahy. Odsouzený J. O. se pro finanční prospěch opakovaně podílel na ilegálním převodu cizinců přes státní hranici, což je trestná činnost výrazně poškozující i zájmy České republiky. Odsouzený jednal v rozsahu, pro který lze tuto jeho činnost označit za závažnou ve smyslu §4 odst. 2 zákona. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen již citelný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 24. listopadu 2008
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík