ECLI:CZ:NS:2008:11.TCU.6.2008.1
sp. zn. 11 Tcu 6/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 28. února 2008 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů, a rozhodl takto:
Podle §4 odst. 2 zákona č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občanů České republiky V. K. , P. V. , a P.
J. , rozsudkem Zemského soudu Krems a. d. Donau, Rakouská republika, ze dne 19. 4. 2007, sp. zn. 35 Hv 20/07w, a to pro trestný čin převaděčství podle §114 odst. 2, 4 první případ, odst. 5 první případ zákona o cizinecké policii Rakouské republiky, každý k trestu odnětí svobody v délce trvání dvaceti měsíců.
Odůvodnění:
Výše uvedeným rozsudkem Zemského soudu Krems a. d. Donau, Rakouská republika, který nabyl právní moci dne 19. 4. 2007, byli V. K. , P. V. a P. J. uznáni vinnými trestným činem převaděčství podle shora uvedených ustanovení právních předpisů Rakouské republiky a odsouzeni každý k trestu odnětí svobody v délce trvání dvaceti měsíců.
Shora uvedené trestné činnosti se odsouzení dopustili podle zjištění jmenovaného soudu tím, že od září 2006 do 13. ledna 2007 jako členové zločineckého spolčení, k němuž patřili dále zvlášť stíhaný P. P. a zvlášť stíhaný F. P. , napomáhali neoprávněnému vstupu cizinců do členského státu Evropské unie (Rakouské republiky), a to s úmyslem se uvedenou trestnou činností obohatit a vytvořit si tak trvalý zdroj příjmů. Konkrétně se této trestné činnosti dopustili odsouzení tím, že P. V. dopravoval svým vozem převáděné osoby z P. k česko–rakouské státní hranici, kde je poté P. J. převedl přes tzv. zelenou hranici do R. r. , a tam je následně opět převzal do svého vozu P. V. , aby je odvezl dále do I. r. , přičemž V. K. společně s P. J. jeli před vozem P. V. a představovali předvoj pro případ kontroly hlídkou policie. Uvedeným způsobem společně všichni jmenovaní převedli v sedmi případech celkem dvacet osob.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo dne 7. 2. 2008, pod sp. zn. 931/2007–MO–T/5, podle §4 odst. 2 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen „zákon“), Nejvyššímu soudu České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení rakouským soudem do evidence Rejstříku trestů České republiky. Tento návrh byl doručen Nejvyššímu soudu dne 11. 2. 2008.
Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Především je třeba uvést, že podle §4 odst. 2 zákona může Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Dále je nutno připomenout, že pokud Nejvyšší soud rozhodne o zaznamenání údajů o odsouzení do evidence Rejstříku trestů, hledí se na takové odsouzení cizozemským soudem jako na odsouzení soudem České republiky (§4 odst. 4 zákona).
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzení V. K. , P. V. a P. J. jsou občany České republiky, kteří byli odsouzeni cizozemským soudem, přičemž se odsouzení týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky (trestný čin nedovoleného překročení státní hranice podle §171a tr. zák., ve znění účinném do 11. 7. 2007). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci jsou dány i podmínky materiální povahy. Odsouzení se pro finanční prospěch dopustili úmyslného nelegálního převodu cizinců přes státní hranici, což je trestná činnost výrazně poškozující i zájmy České republiky. Jednali přitom v takovém rozsahu (nelegálně převedli v sedmi případech celkem dvacet cizinců přes státní hranici), že již lze tuto jejich trestnou činnost označit za závažnou ve smyslu §4 odst. 2 zákona. Pokud jde o druh trestu, byl jim uložen již poměrně citelný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 28. února 2008
Předseda senátu: JUDr. Karel Hasch