ECLI:CZ:NS:2008:11.TDO.1426.2007.1
sp. zn. 11 Tdo 1426/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 28. února 2008 dovolání podané obviněným Z. A. proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. 6. 2007, sp. zn. 61 To 282/2007, jako soudu odvolacího, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 29 T 7/2007, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného Z. A. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 16. 4. 2007, sp. zn. 29 T 7/2007, byl Z. A. uznán vinným trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. a), b), e) tr. zák. /bod 1)/, trestným činem loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák. a trestným činem porušování domovní svobody podle §238 odst. 1, 2 tr. zák. /bod 2)/, za které byl podle §234 odst. 1 tr. zák. a §35 odst. 2 tr. zák. odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v délce trvání devíti let, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. d) tr. zák. zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Zároveň byl zrušen výrok o trestu uloženém rozsudkem Okresního soudu v Kladně ze dne 7. 12. 2006, sp. zn. 6 T 136/2006, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla dále obviněnému uložena povinnost nahradit poškozené společnosti Č. d., a. s., se sídlem P., N. L. S., škodu ve výši 615 Kč a poškozené M. P., bytem P., Ch., škodu ve výši 37 380 Kč.
Podle skutkových zjištění Obvodního soudu pro Prahu 10 se obviněný shora uvedené trestné činnosti dopustil tím, že
1) v blíže neupřesněné době od 16:00 hod. dne 16. 9. 2006 do 05:20 hod. dne 18. 9. 2006 v P., v ulici K T., vnikl do objektu depa kolejových vozidel do vnitřních prostor kantýny poškozené společnosti Č. d., a. s., provozované poškozeným J. M., a to poté co nezjištěným způsobem překonal uzamčené vstupní dveře, rozbil skleněnou výplň pravého křídla dalších vstupních dveří a vypáčil zámek u dveří jedné z místností, odkud odcizil rychlovarnou konvici zn. OPTI v nulové hodnotě, hifi věž zn. Watson v hodnotě 1 500 Kč, kalkulačku v nulové hodnotě, 7 ks krabiček cigaret Petra v celkové hodnotě 278 Kč, 2 ks krabiček cigaret zn. Marlboro v celkové hodnotě 109 Kč, 3 ks krabiček Start v celkové hodnotě 110 Kč, 6 ks krabiček cigaret Sparta v celkové hodnotě 240 Kč, 5 ks balení bonbónů Tic Tac v celkové hodnotě 36 Kč, šlehačku ve spreji v hodnotě 19 Kč, smetanu do kávy v hodnotě 13 Kč, linecké rohlíčky v hodnotě 12 Kč, kávu Marila v hodnotě 9 Kč, 4 ks kávy Marila v celkové hodnotě 24 Kč, 5 ks kávy Tchibo v celkové hodnotě 72 Kč, 2 ks kávy Nesvaté (správně Nescafé) v celkové hodnotě 7 Kč, 20 ks kávy Jacobs v celkové hodnotě 64 Kč, 22 ks oplatek Tudorka (správně Fidorka) v celkové hodnotě 128 Kč, 7 ks oplatek Vlnky v celkové hodnotě 23 Kč, 9 ks oplatek Opava zlaté v celkové hodnotě 76,50 Kč, 4 ks oplatek Opava (správně Opavia) zlaté v celkové hodnotě 34 Kč, 2ks oplatek Věnečky zlaté žloutkové v celkové hodnotě 22 Kč, 3 ks oplatek Club Be–be v celkové hodnotě 28 Kč, 3 ks oplatek Kolonáda v celkové hodnotě 14 Kč, 19 ks oplatek Miňonky v celkové hodnotě 110 Kč, 16 ks čokoládových tyčinek Margot v celkové hodnotě 102 Kč, 62 ks čokoládových tyčinek Kofila v celkové hodnotě 366 Kč, 10 ks sardinek Giana v celkové hodnotě 84 Kč, 3 ks tyčinek Aro v celkové hodnotě 17 Kč, 27 balení žvýkaček Orbit v celkové hodnotě 216 Kč, 40 ks čokoládových tyčinek Banánek v celkové hodnotě 268 Kč, 11 ks nugátových trubiček v celkové hodnotě 67 Kč, 4 ks balení bonbónů Bonpari v celkové hodnotě 37 Kč, 16 ks oplatek Siesta v celkové hodnotě 85 Kč, oplatky Horalka v hodnotě 4 Kč, 6 ks sušenek Disko v celkové hodnotě 73 Kč, 43 ks čokoládových tyčinek Ledové kaštany v celkové hodnotě 305 Kč, 13 ks balení arašídů Aro v celkové hodnotě 160 Kč, 9 ks čokoládových tyčinek Deli v celkové hodnotě 62 Kč, 5 ks balení čaje Pickwick v celkové hodnotě 154 Kč, 20 ks müsli tyčinek Fly v celkové hodnotě 80 Kč, 2 ks balení čaje Nemra v celkové hodnotě 16 Kč, kapesní rádio zn. Roadstar v hodnotě 50 Kč, adaptér k mobilnímu telefonu zn. Nokia v hodnotě 100 Kč, 3 ks plynových zapalovačů v celkové hodnotě 105 Kč, zapalovač zn. Zippo v hodnotě 500 Kč a finanční hotovost ve výši 1 549 Kč tím způsobem, že uvedené věci uložil do svých tašek a batohu a připravil je tak k odnesení, načež na místě činu usnul, a odcizením zmíněných věcí způsobil poškozenému J. M. škodu v celkové výši 7 338 Kč,
a tohoto jednání se dopustil přesto, že byl pravomocným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 23. 1. 2006, sp. zn. 1 T 100/2006, uznán vinným mimo jiné trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. a), b), c), e), odst. 2 tr. zák., přičemž od uložení souhrnného trestu zmíněný soud upustil s ohledem na trest odnětí svobody v trvání 22 měsíců, který byl obžalovanému uložen rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 21. 3. 2005, sp. zn. 2 T 18/2005, a jenž obžalovaný vykonal dne 11. 5. 2006,
2) dne 20. 10. 2006 kolem 03:00 hod. v P., Ch., vnikl do obývacího pokoje rodinného domu na shora uvedené adrese, užívaného poškozenou M. P., a to poté, co vešel odemčenou brankou do zahrady, vylezl po hromosvodu na terasu uvedeného domu a z ní následně vstoupil odemčenými dveřmi do zmíněného pokoje, kde vzal z polic a komody sošku Buddhy v hodnotě 6 000 Kč, sošku ženského aktu „Rodný kraj“ od autora Svatopluka Kvapila v hodnotě 10 500 Kč, sošku ženského aktu „Hadí žena“ od autora Svatopluka Kvapila v hodnotě 14 500 Kč, nůž na ovoce v hodnotě 350 Kč, 2 ks dýmkových hlavic v celkové hodnotě 10 000 Kč, mobilní telefon zn. Siemens MT 50 v hodnotě 250 Kč, bytový telefon zn. Siemens v hodnotě 150 Kč, devítiramenný židovský svícen v hodnotě 60 Kč, stříbrné šperky v celkové hodnotě 200 Kč, dětský náramek v hodnotě 10 Kč, dioptrické brýle v hodnotě 230 Kč, dózu v hodnotě 120 Kč, osobní doklady a koženkovou peněženku s finanční hotovostí ve výši 300 Kč, což vše uložil do batůžkové kabelky poškozené v hodnotě 120 Kč, jíž později položil na jedno z křesel, a zatímco hledal v předmětném pokoji další hodnotné věci, byl vyrušen poškozenou, jež – nezaregistrujíc přítomnost obžalovaného, neboť se dotyčný schoval za křeslo – uchopila zmíněnou kabelku a začala ji prohledávat, načež se obžalovaný poškozené ukázal a počal se s ní o předmětnou kabelku přetahovat, přičemž jí nožem na ovoce, který nalezl v předmětné místnosti, vyhrožoval usmrcením, pokud bude volat o pomoc; následně se mu podařilo zmíněnou kabelku poškozené vytrhnout a z místa činu uprchnout.
Proti citovanému rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 podali obviněný a poškozená M. P. odvolání, na jehož podkladě rozhodl Městský soud v Praze, jako soud odvolací, usnesením ze dne 28. 6. 2007, sp. zn. 61 To 282/2007 tak, že obě podaná odvolání podle §256 tr. ř. zamítl. Toto usnesení odvolacího soudu bylo doručeno mimo jiné obviněnému a jeho obhájci shodně dne 31. 7. 2007 a Obvodnímu státnímu zastupitelství pro Prahu 10 dne 30. 7. 2007.
Proti citovanému usnesení odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce JUDr. A. A. dovolání, které bylo doručeno Obvodnímu soudu pro Prahu 10 dne 1. 10. 2007, přičemž zásilka obsahující dovolání obviněného adresovaná Nejvyššímu soudu České republiky prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 10, byla podána k poštovní přepravě dne 28. 9. 2007.
Obviněný svým dovoláním napadl výrokovou část citovaného usnesení odvolacího soudu. Ohledně dovolacího důvodu uvedl, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku, přičemž bylo rozhodnuto o zamítnutí jeho řádného opravného prostředku, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí, resp. v předcházejícím řízení byl dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) – k) tr. ř. a odkázal na §265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř.
Naplnění uvedených dovolacích důvodů spatřuje obviněný předně v tom, že jej nalézací soud uznal vinným, aniž dostatečně zjistil skutkový stav, popř. aniž by se vypořádal s jeho obhajobou. Trestní řízení tak trpí podstatnou vadou, neboť byla porušena ustanovení trestního řádu, která mají zajistit dostatečné objasnění věci a dále bylo porušeno právo na obhajobu. K tomu obviněný dodal, že byl odsouzen toliko na základě výpovědi poškozené M. P. při absenci jakýchkoliv jiných důkazů. Dále uvedl, že vzhledem k těmto okolnostem je jemu uložený trest odnětí svobody nepřiměřený.
V další části svého dovolání obviněný uvedl ohledně skutku popsaného pod bodem 1. tzv. skutkové věty rozsudku nalézacího soudu, že nalézací soud pochybil, když dospěl k závěru, že obviněný odcizil v bodě 1. popsané věci již tím, že si je vložil do svých tašek a batohu a připravil je k odnesení. Jelikož obviněný po vložení věcí do svých tašek a batohu na místě usnul, nedošlo z jeho strany ke zmocnění se těchto věcí, neboť nevyloučil z dispozice s věcmi vlastníka nebo faktického držitele. K tomu by došlo podle mínění obviněného až odnesením. Nebyly proto splněny podmínky pro posouzení jeho jednání jako trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 tr. zák. K tomu obviněný dodal, že navíc i v tomto případě nalézací soud nedostatečně zjistil skutkový stav, neboť nebylo vyjasněno, jak měl obviněný překonat uzamčené dveře či zda byly uzamčeny. Zopakoval, že věci popsané pod bodem 1) tzv. skutkové věty rozsudku nalézacího soudu vůbec neopustily kantýnu, přičemž jmenovaný soud bez dalšího dospěl k závěru o způsobení škody. Pro úplnost uvedl, že tzv. skutková věta rozsudku nalézacího soudu obsahuje rovněž překlepy.
V následující části svého dovolání obviněný konstatoval k bodu 2) tzv. skutkové věty rozsudku nalézacího soudu, že i v tomto případě nalézací soud nedostatečně zjistil skutkový stav a učinil nesprávný závěr, že se obviněný popsaného jednání dopustil, ačkoliv vina podle mínění obviněného nevyplývá z provedených důkazů. Zopakoval, že se nalézací soud opřel pouze o výpověď poškozené, která však není nestranná či objektivní. Zpochybnil dále, že by poškozené hrozil a dodal, že měl být v daném případě zpracován znalecký posudek, který by posoudil, zda je obviněný osobou, která má sklony dosahovat svých cílů pohrůžkou násilí.
Obviněný dále k právní kvalifikaci skutku jako trestný čin porušování domovní svobody podle §238 odst. 2 tr. zák. uvedl, že se s ní neztotožňuje, neboť nepřekonal žádnou překážku, jejímž účelem je zabránit vniknutí. Za takovou překážku nelze považovat výškový rozdíl mezi terasou a ostatním terénem.
Obviněný ke shora uvedeným skutečnostem dodal, že na ně upozornil jednak v rámci řízení u nalézacího soudu a rovněž v rámci odvolacího řízení, avšak k nápravě nedošlo. Bylo tak porušeno jeho právo na soudní ochranu a právo na spravedlivý proces, jak jsou zakotveny v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, čl. 4 a čl. 36 Listiny základních práv a svobod a čl. 90 Ústavy České republiky.
V další části svého dovolání obviněný konstatoval, že soudy pochybily, když skutek uvedený pod bodem 2) kvalifikovaly jako trestný čin loupeže podle §234 tr. zák. a nikoliv jako trestný čin krádeže podle §247 tr. zák. K výměře uloženého trestu obviněný závěrem svého dovolání uvedl, že soudy v předchozím řízení porušily ustanovení §31 a násl. tr. zák.
Vzhledem k uvedenému navrhl obviněný, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil usnesení odvolacího soudu jakož i rozsudek soudu nalézacího, a aby posledně jmenovanému přikázal věc k novému projednání a rozhodnutí.
K dovolání obviněného se vyjádřila nejvyšší státní zástupkyně prostřednictvím státní zástupkyně činné u Nejvyššího státního zastupitelství. Ta po shrnutí předchozího řízení a obsahu obviněným podaného dovolání uvedla, že v dovolacím řízení nelze přihlížet k těm námitkám, kterými se obviněný domáhá jiného hodnocení důkazů, popř. jiné verze skutkového děje. Pokud jde o námitku týkající se nepřiměřenosti trestu, uvedla státní zástupkyně, že tato námitka nenaplňuje žádný dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 tr. ř.
V další části svého vyjádření státní zástupkyně uvedla, že obviněný ve svém dovolání uplatnil pouze dvě námitky, a to námitku týkající se naplnění znaku zmocnění se u skutkové podstaty trestného činu krádeže podle §247 tr. zák. a námitku týkající se naplnění znaku překonání překážky u skutkové podstaty trestného činu porušování domovní svobody podle §238 odst. 2 tr. zák. Po obecné úvaze ohledně naplnění znaku zmocnění se uvedla státní zástupkyně, že obviněný svým jednáním neodňal z moci majitele věci popsané v tzv. skutkové větě rozsudku nalézacího soudu. Vzhledem k tomu, že obviněný z volně přístupných prostor kantýny hodlal odnést zboží a za tímto účelem si je k odnesení přichystal, lze jeho jednání posoudit jako pokus trestného činu krádeže ve smyslu §8 odst. 1 tr. zák. a §247 tr. zák. Pokud jde o druhou námitku, která se týká právní kvalifikace jednání obviněného jako trestný čin porušování domovní svobody podle §238 odst. 2 tr. zák., uvedla státní zástupkyně, že v daném případě bylo toto ustanovení trestního zákona jednáním obviněného naplněno. Ten totiž musel vylézt po hromosvodu přes zábradlí na terasu domu, v němž došlo k loupeži. Proto tuto námitku označila státní zástupkyně za zjevně neopodstatněnou.
Vzhledem k tomu, že pokus je obecnou formou trestné činnosti a vzhledem ke skutečnosti, že se jednání obviněného k dokonání trestného činu krádeže podle §247 tr. zák. velmi blížilo, a proto ani projednání dovolání by nemohlo zásadně ovlivnit postavení obviněného, navrhla státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství, aby Nejvyšší soud České republiky dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. f) tr. ř. odmítl a toto rozhodnutí učinil v souladu s §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací
(§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda je v této trestní věci dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a oprávněnou osobou. Shledal přitom, že dovolání obviněného přípustné je [§265a odst. 1, 2 písm. a), h) tr. ř.], že bylo podáno v zákonné lhůtě, jakož i na místě, kde je lze učinit (§265e odst. 1, 3 tr. ř.), a že bylo podáno oprávněnou osobou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.].
Vzhledem k tomu, že lze dovolání podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze dovolatelem uplatněné dovolací důvody považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. V úvahu přitom přicházelo posouzení pouze ve vztahu k ustanovení odstavce prvního §265b tr. ř.
Obviněný ve svém dovolání označuje jako dovolací důvod nejprve skutečnosti uvedené v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. K tomuto je třeba v obecné rovině uvést následující:
Podle citovaného ustanovení lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z uvedeného plyne, že v rámci rozhodování o dovolání vychází Nejvyšší soud zásadně ze skutkových zjištění provedených soudy v předchozím řízení a pouze hodnotí, zda tato skutková zjištění byla z hlediska hmotného práva správně posouzena. Není tedy možné namítat nic proti samotným skutkovým zjištěním soudu, proti tomu, jak soud hodnotil důkazy, v jakém rozsahu provedl dokazování, jak postupoval při provádění důkazů, apod. V tomto směru totiž nejde o aplikaci hmotného práva, ale procesních předpisů, zejména ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. o postupu orgánů činných v trestním řízení při zjišťování skutkového stavu a při hodnocení důkazů. Hmotně právní posouzení se pak týká především trestního práva hmotného, ale může se týkat i jiných právních odvětví (k tomu srov. č. 36/2004 Sb. rozh. tr., str. 299). Nesprávnost může spočívat v tom, že soud nesprávně aplikuje normu hmotného práva tím, že buď použije jiný právní předpis či jiné ustanovení nebo použije správný právní předpis a jeho správné ustanovení, ale nesprávně je vyloží. Nesprávnost může rovněž spočívat v chybně posouzené předběžné otázce. Je třeba dodat, že v žádném z dalších ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. trestní řád nepřipouští jako důvod dovolání, že by rozhodnutí bylo založeno na nesprávném nebo neúplném skutkovém zjištění. Z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., je dovolání podáno i v případě, kdy je v něm sice citováno některé z ustanovení §265b tr. ř., ale ve skutečnosti jsou vytýkány vady, které zákon jako důvod dovolání nepřipouští.
Tak je tomu v té části dovolání obviněného, ve které namítá, že nebyl dostatečně zjištěn skutkový stav, že byl uznán vinným toliko na základě výpovědi poškozené M. P., která není věrohodnou osobou, že se soudy v tomto směru nedostatečně vypořádaly s jeho obhajobou, a že měl být zpracován na jeho osobu znalecký posudek. Obviněný v těchto částech svého dovolání, s poukazem na dovolací důvod podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., fakticky vyjadřuje svoje neztotožnění zejména s rozsahem dokazování, hodnocení provedených důkazů a z něho vyplývajícími závěry soudů ohledně okolností významných pro posouzení naplnění znaků trestného činu. Je však třeba mít na paměti, že takové závěry jsou závěry skutkovými, které teprve tvoří podklad pro hmotně právní posouzení skutku z hlediska naplnění znaků skutkové podstaty v konkrétním případě v úvahu přicházejícího trestného činu. Odvozuje–li přitom obviněný nesprávnost právního posouzení skutku nebo jiného hmotně právního posouzení pouze od jím deklarovaného jiného skutkového stavu, než k jakému dospěly soudy v dovolání předcházejícím řízení, pak jeho dovolání nespadá pod žádný zákonný dovolací důvod.
Stejně je tomu v případě námitky, že obviněný poškozené M. P. nijak nehrozil. Z tzv. skutkové věty rozsudku nalézacího soudu totiž, jak již bylo řečeno výše, vyplývá, že poté co obviněný vnikl do obývacího pokoje rodinného domu, který poškozená užívala, kde hledal hodnotné věci a byl vyrušen poškozenou, ukázal se jí, počal se s ní přetahovat o kabelku, „přičemž jí nožem na ovoce, který nalezl v předmětné místnosti, vyhrožoval usmrcením, pokud bude volat o pomoc“ /srov. bod 2) tzv. skutkové věty rozsudku nalézacího soudu/. Z uvedeného plyne, že i v tomto případě obviněný s formálním odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. fakticky brojí proti skutkovým závěrům nalézacího soudu. I tato námitka proto nespadá pod žádný zákonný dovolací důvod.
Nejinak je tomu pokud jde o zpochybnění výpovědi svědka K. P. či znaleckého posudku z oboru ekonomik, odvětví ceny a odhady, jenž byl zpracován ke stanovení ceny odcizených věcí. I v těchto částech dovolání obviněný vyjadřuje pouze svoje neztotožnění s rozsahem dokazování a hodnocením provedených důkazů. Tento druh námitek, jak již bylo řečené výše, nespadá pod žádný zákonný dovolací důvod uvedený v trestním řádu.
Pokud jde o okruh námitek, v nichž obviněný uvádí, že jemu uložený trest je nepřiměřený, a že došlo k porušení §31 a násl. tr. zák., je možno říci, že tento okruh námitek nelze v dovolání namítat ani prostřednictvím specifického dovolacího důvodu vztahujícího se na výrok o trestu /§265b odst. 1 písm. h) tr. ř./, avšak ani prostřednictvím jiného dovolacího důvodu uvedeného v §265b odst. 1 tr. ř. (srov. č. 22/2003 Sb. rozh. tr.). Proto se Nejvyšší soud ani tímto okruhem námitek nemohl věcně zabývat.
Naproti tomu námitkou, která obsahově naplňuje zvolený dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je námitka obviněného týkající se otázky naplnění znaku kvalifikované skutkové podstaty trestného činu porušování domovní svobody podle §238 odst. 2 tr. zák. vyjádřeného slovy „překoná–li překážku, jejímž účelem je zabránit vniknutí“. Obviněný totiž namítá nesprávný výklad znaku skutkové podstaty trestného činu, což je námitka týkající se aplikace hmotného práva.
K této námitce lze nejprve obecně říci, že shora uvedený znak skutkové podstaty je naplněn tehdy, pokud pachatel jakýmkoliv způsobem překoná překážku, jejímž účelem je zabránění vniknutí do domu či bytu, tedy např. dveře, zábradlí či plot. Podle zavedené soudní praxe je uvedený znak naplněn i tehdy, vnikne–li pachatel do domu nebo bytu např. otevřeným oknem, je–li k tomu třeba použití žebříku.
Jak vyplývá ze skutkových zjištění popsaných pod bodem 2) tzv. skutkové věty rozsudku nalézacího soudu, vnikl obviněný do rodinného domu na adrese P., Ch., tak, že nejprve vešel odemčenou brankou do zahrady, a poté vylezl po hromosvodu na terasu uvedeného domu a z ní následně vstoupil odemčenými dveřmi do obývacího pokoje užívaného poškozenou M. P. Pro úplnost lze dodat, že se terasa nachází 2 metry nad úrovní okolního terénu a není na ni ze zahrady žádný přístup (srov. protokol o ohledání místa činu na č. l. 98). I k překonání převýšení 2 metrů je nutno použít nějakou pomůcku, žebřík, nebo, jak tomu bylo v případě obviněného, využít k vylezení hromosvodu umístěného na domu.
Za těchto okolností je možno učinit právní závěr, že obviněný svým jednáním naplnil znak kvalifikované skutkové podstaty trestného činu porušování domovní svobody podle §238 odst. 2 tr. zák. vyjádřený slovy „překoná–li překážku, jejímž účelem je zabránit vniknutí“. Tuto námitku obviněného proto Nejvyšší soud posoudil jako zjevně neopodstatněnou.
Pokud jde o námitku týkající se skutku popsaného pod bodem 1. tzv. skutkové věty rozsudku nalézacího soudu, že nalézací soud pochybil, když dospěl k závěru, že obviněný odcizil, resp. zmocnil se v bodě 1) popsaných věcí již tím, že si je vložil do svých tašek a batohu a připravil je k odnesení, aniž by tyto věci opustily kantýnu, lze předně říci, že obviněný jinými slovy namítá nesprávný výklad znaku skutkové podstaty trestného činu krádeže podle §247 odst. 1 tr. zák., což je námitka týkající se aplikace hmotného práva.
Je namístě připomenout, že podle §247 odst. 1 tr. zák. se trestného činu krádeže dopustí ten, kdo si přisvojí cizí věc tím, že se jí zmocní, a způsobí tak škodu nikoli nepatrnou /písm. a)/, čin spáchá vloupáním /písm. b)/, bezprostředně po činu se pokusí uchovat si věc násilím nebo pohrůžkou bezprostředního násilí /písm. c)/, čin spáchá na věci, kterou má jiný na sobě nebo při sobě /písm. d)/, nebo byl za takový čin v posledních třech letech odsouzen nebo potrestán /písm. e)/.
Obecně lze říci, že znak uvedené skutkové podstaty vyjádřený slovy „přisvojí si cizí věc tím, že se jí zmocní“ je naplněn tehdy, jestliže pachatel odejme věc z dispozice vlastníka či držitele (vyloučí ho z dispozice s věcí) a zajistí si tak možnost s věcí nakládat podle své vůle, přičemž tak činí s cílem s věcí nakládat trvale. Tak je tomu i ve specifických případech, kdy ke zmocnění se cizí věci pachatelem dojde tím způsobem, že je sice pachatel ponechá na místě činu, ale ukryje je tak, že vlastníka či držitele fakticky vyloučí z dispozice s nimi. V souladu s dosavadní judikaturou se však pachatel může zmocnit cizích věcí i tím způsobem, že např. po násilném vniknutí do místnosti vnikne dále do skříní či stolů, přičemž zde nacházející se věci uloží do připraveného zavazadla, i když pak za dalším účelem v místnosti setrvá (srov. č. 51/1976-I Sb. rozh. tr.).
Posledně uvedený případ je přitom podle názoru Nejvyššího soudu aplikovatelný i na posuzovanou věc. Z tzv. skutkové věty rozsudku nalézacího soudu vyplývá, že obviněný, poté co nezjištěným způsobem překonal uzamčené vstupní dveře, rozbil skleněnou výplň pravého křídla dalších vstupních dveří a vypáčil zámek u dveří jedné z místností, vnikl do prostor kantýny poškozené společnosti Č. d., a. s., provozované poškozeným J. M., kde odcizil rozličné tam se nacházející věci, které jsou podrobně popsány pod bodem 1) tzv. skutkové věty, tím způsobem, že je uložil do svých tašek a batohu a připravil je tak k odnesení. K tomu však nedošlo, neboť obviněný na místě činu usnul.
Ze shora uvedených skutkových okolností je tedy v souladu s citovanou judikaturou zřejmé, že se obviněný uvedených věcí zmocnil ve smyslu §247 odst. 1 tr. zák. a kvalifikace jeho jednání jako trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. a), b), e) tr. zák. je proto z pohledu naplnění uvedeného znaku správná. Námitka obviněného je v tomto smyslu zjevně neopodstatněná.
Namítá–li konečně obviněný, že soudy pochybily, když jej uznaly vinným trestným činem loupeže podle §234 tr. zák. namísto toho, aby jej uznaly vinným pouze trestným činem krádeže podle §247 tr. zák., je možno předně říci, že se tato námitka vztahuje ke skutku popsanému v bodě 2) tzv. skutkové věty rozsudku nalézacího soudu. Obviněný v této souvislosti dále uvádí, že sice v domě poškozené P. v rozhodné době byl, odcizil jí věci popsané v tzv. skutkové větě rozsudku nalézacího soudu, avšak opakovaně zpochybňuje, že by jí hrozil násilím. Tuto námitku lze posoudit jako námitku mající hmotně právní charakter (zpochybnění naplnění znaku skutkové podstaty trestného činu loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák. vyjádřeného slovy „…pohrůžky bezprostředního násilí…“), ač ji obviněný ve svém dovolání konkretizuje i námitkami majícími čistě skutkový charakter.
Za násilí ve smyslu §234 odst. 1 tr. zák. lze považovat použití fyzické síly k překonání nebo zamezení kladeného nebo očekávaného odporu. Není přitom třeba, aby napadený kladl odpor. Násilí však musí být prostředkem nátlaku na vůli napadeného (srov. č. 1/1980 Sb. rozh. tr.). Za pohrůžku bezprostředního násilí je možno považovat takové situace, kdy pachatel hrozí jiné osobě násilím, které má být vykonáno ihned, nepodrobí–li se poškozený vůli pachatele, přičemž cílem takového jednání pachatele je zmocnění se cizí věci. Pohrůžka bezprostředním násilím může být vyjádřena slovy, avšak přichází v úvahu i vyjádření nonverbální (např. naznačení úderu pěstí), je–li z něj a z dalších okolností patrné, že pachatel násilí uskuteční ihned, nepodrobí–li se poškozený jeho vůli (srov. č. 50/1957 Sb. rozh. tr.). Z tohoto pohledu by nešlo o trestný čin loupeže jen v takovém případě, kdy by pachatel užil násilí, popř. pohrůžky násilí, v úmyslu donutit poškozeného, aby mu vydal věc někdy v budoucnosti. Takové jednání by bylo třeba posoudit za splnění všech zákonných podmínek jako trestný čin vydírání podle §235 odst. 1 tr. zák. (srov. č. 30/1981 Sb. rozh. tr.).
O trestný čin loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák. by však nešlo ani tehdy, pokud by pachatel užil násilí nebo pohrůžky bezprostředního násilí poté, co se věci zmocnil, aby si ji toliko uchoval. Takové jednání by vykazovalo znaky trestného činu krádeže podle §247 odst. 1 písm. c) tr. zák. V této souvislosti je třeba dodat, že pokud by měl pachatel za této situace současně v úmyslu se s použitím násilí či pohrůžky bezprostředního násilí zmocnit i dalších věcí, bylo by třeba jeho jednání kvalifikovat zároveň i jako trestný čin loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák. (srov. č. 51/1976–II. Sb. rozh. tr.).
Z tohoto pohledu je pro právní posouzení významná nejprve otázka, kdy se obviněný věcí popsaných pod bodem 2) tzv. skutkové věty rozsudku nalézacího soudu zmocnil ve smyslu §234 tr. zák., resp. §247 tr. zák.
Ze skutkových zjištění nalézacího soudu vyplývá, že obviněný v daném případě (stručně řečeno) vnikl do obývacího pokoje v domě, který užívala poškozená, vzal z polic a komody rozličné předměty, které vložil do batůžkové kabelky poškozené, kterou později položil na jedno z křesel, a zatímco hledal ve zmíněném obývacím pokoji další hodnotné věci, byl vyrušen poškozenou, schoval se proto za křeslo, přičemž poškozená uchopila zmíněnou kabelku a začala ji prohledávat, načež se obviněný poškozené ukázal a počal se s ní o kabelku přetahovat, přičemž jí nožem na ovoce, který nalezl v předmětné místnosti, vyhrožoval usmrcením, pokud bude volat o pomoc. Následně se mu podařilo zmíněnou kabelku poškozené vytrhnout a z místa činu uprchnout.
V souladu s judikaturou uvedenou u předchozí námitky lze konstatovat, že v případě skutku uvedeného pod bodem 2) tzv. skutkové věty rozsudku nalézacího soudu došlo ke zmocnění se zde popsaných věcí obviněným již tím, že si je vložil do zavazadla určeného k jejich odnesení. Již tím došlo při současném splnění dalších podmínek k dokonání trestného činu krádeže podle §247 odst. 1 tr. zák.
V posuzovaném případě však došlo ke zvláštní situaci, kdy po zmocnění se cizích věcí obviněným, resp. po dokonání trestného činu krádeže podle §247 tr. zák., došlo k tomu, že poškozená opětovně odcizené věci získala do své moci tím, že uchopila kabelku, v níž se nacházely, a začala ji prohledávat. Pokud se s ní obviněný začal následně o tuto kabelku přetahovat, a pokud jí nožem na ovoce, který nalezl v předmětné místnosti, vyhrožoval usmrcením, bude–li volat o pomoc, a poté se mu v důsledku této okolnosti podařilo zmíněnou kabelku poškozené vytrhnout a s ní z místa činu uprchnout, je možné konstatovat, že obviněný použil proti poškozené násilí (přetahování se o kabelku) a rovněž pohrůžky bezprostředního násilí (pohrůžka usmrcení nožem na ovoce) k tomu, aby se opětovně zmocnil jejich věcí, tj. předmětné kabelky a v ní se nacházejících předmětů. Takové jednání obviněného odpovídá znakům skutkové podstaty trestného činu loupeže podle §234 tr. zák.
Jak plyne z uvedených úvah, dopustil se obviněný svým jednáním v tzv. reálném souběhu jednak trestného činu loupeže podle §234 tr. zák., mimo to však i trestného činu krádeže podle §247 tr. zák. Uznal–li jej nalézací soud vinným trestným činem loupeže podle §234 odst. 1 tr. ř., nelze říci, že by tento závěr nebyl správný. Pochybení lze spatřovat pouze v tom, že obviněného neuznal vinným současně i trestným činem krádeže podle §247 tr. zák. S ohledem na skutečnost, že dovolání bylo v této trestní věci podáno toliko obviněným, který je oprávněn je podat pouze ve svůj prospěch, a s ohledem na zákaz reformationis in peius (§265s odst. 2 tr. ř.), nelze uvedené pochybení v dalším řízení napravit, neboť by došlo ke změně rozhodnutí v neprospěch obviněného. Posledně uvedená námitka obviněného je proto v uvedeném smyslu zjevně neopodstatněná.
Obviněný ve svém dovolání označuje jako dovolací důvod dále i skutečnosti uvedené v ustanovení §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. K tomuto je třeba v obecné rovině uvést následující:
Uvedený dovolací důvod v sobě zahrnuje dvě alternativy. Podle první z nich je tento dovolací důvod dán, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí. Jde tedy o případy, kdy bylo zamítnuto nebo odmítnuto obviněným podané odvolání proti rozsudku nalézacího soudu z formálních důvodů uvedených v §253 tr. ř. bez věcného přezkoumání podle §254 tr. ř., aniž by byly současně splněny procesní podmínky stanovené trestním řádem pro takový postup. Podle druhé z nich je uvedený dovolací důvod dán tehdy, když v řízení, které předcházelo vydání rozhodnutí o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., byl dán některý z důvodů dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Jde tedy o případy, kdy bylo zamítnuto obviněným podané odvolání proti rozsudku nalézacího soudu postupem podle §256 tr. ř., tj. po věcném přezkoumání odvolacím soudem podle §254 tr. ř. s tím, že jej odvolací soud neshledal důvodným.
Obviněný ve svém dovolání sice odkazuje na obě alternativy ustanovení §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., nicméně je zřejmé, že se opírá o druhou alternativu citovaného zákonného ustanovení, tj. že v řízení, které předcházelo rozhodnutí odvolacího soudu o řádném opravném prostředku proti rozsudku nalézacího soudu, byl dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Za situace, kdy Nejvyšší soud, jak bylo naznačeno výše, neshledal, že by byl v posuzované věci dán obviněným namítaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je nutno konstatovat, že výše uvedenými námitkami nebyl naplněn i dovolací důvod podle druhé alternativy §265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
S ohledem na skutečnost, že obviněný Z. A. jiné než popsané námitky ve svém dovolání neuvedl a vzhledem k výše uvedenému dospěl Nejvyšší soud k závěru, že napadeným rozhodnutím a jemu předcházejícím postupem k porušení zákona ve smyslu uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nedošlo. Dovolání obviněného Z. A. proto pro jeho zjevnou neopodstatněnost podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, a to v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 28. února 2008
Předseda senátu:
JUDr. Karel Hasch