ECLI:CZ:NS:2008:11.TDO.367.2008.1
sp. zn. 11 Tdo 367/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 27. března 2008 dovolání podané obviněným M. K., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. 11. 2007, sp. zn. 6 To 641/2007, jako soudu odvolacího, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Opavě pod sp. zn. 27 T 119/2007, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného M. K. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Opavě ze dne 2. 10. 2007, sp. zn. 27 T 119/2007, byl M. K. uznán vinným trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1) tr. zák. /bod I. 1)–3)/, za který byl podle §187 odst. 1 tr. zák. odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v délce trvání jednoho roku a pěti měsíců, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. b) tr. zák. zařazen do věznice s dozorem.
Podle skutkových zjištění Okresního soudu v Opavě se obviněný shora uvedené trestné činnosti dopustil tím, že:
I.
1) v průběhu července 2006 v O. v bytě užívaném P. B., jehož trestní stíhání je vedeno samostatně, po domluvě s ním třikrát vyráběl pervitin pomocí potřebných chemikálií, laboratorního skla, které si donesl, a z léku Modafen, který zakoupil každý z nich, přičemž pervitin–metamfetamin je psychotropní látkou, zařazenou do seznamu II. podle Úmluvy o psychotropních látkách v příloze č. 5 zákona č. 167/1998 Sb., ve znění pozdějších předpisů, takto vyrobili při první výrobě z nejméně celkem 25 balení Modafenu po 12 tabletách přes 6,2 g pervitinu, při dalších dvou výrobách vyrobili přesně nezjištěné množství pervitinu,
2) v době nejméně od 7. 9. 2005 do konce roku 2006 v K. a na různých místech okresu O. prodal P. B. postupně dávky pervitinu po jednom „zubu“ (0,7 g) za 1 500 Kč, celkem nejméně za 5 000 Kč a některé dávky mu daroval,
3) od ledna 2006 do června 2006 v O. poskytoval opakovaně, i 2x týdně, jednotlivé dávky pervitinu ze „zubu“ D. M.
Proti citovanému rozsudku Okresního soudu v Opavě podal obviněný a státní zástupce okresního státního zastupitelství odvolání, na jejichž podkladě rozhodl Krajský soud v Ostravě, jako soud odvolací, usnesením ze dne 27. 11. 2007, sp. zn. 6 To 641/2007, tak, že podle §256 tr. ř. obě podaná odvolání zamítl. Toto usnesení odvolacího soudu bylo doručeno mimo jiné obviněnému M. K. dne 21. 12. 2007, jeho obhájci dne 18. 1. 2008 a Okresnímu státnímu zastupitelství v Opavě dne 18. 12. 2007
Proti citovanému usnesení odvolacího soudu podal obviněný, prostřednictvím svého obhájce JUDr. J. J. dovolání, které bylo doručeno Okresnímu soudu v Opavě dne 29. 1. 2008.
Obviněný svým dovoláním napadl zamítací výrok usnesení odvolacího soudu. Ohledně dovolacího důvodu uvedl, že napadeným usnesením bylo rozhodnuto o zamítnutí odvolání proti rozsudku nalézacího soudu, přestože v řízení, které usnesení odvolacího soudu předcházelo, byl dán dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., přičemž odkázal na §265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
Naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. spatřuje obviněný v tom, že jeho jednání, tak jak bylo popsáno ve výroku o vině rozsudku nalézacího soudu nevykazuje všechny zákonné znaky skutkové podstaty trestného činu podle §187 odst. 1 tr. zák. Toto tvrzení odůvodnil obviněný námitkou, že v trestním řízení vyslechnutí svědci P. B. a D. M. u hlavního líčení vypověděli, že si vše vymysleli, aby ho poškodili, a že se jimi dříve tvrzené skutečnosti nezakládají na pravdě.
K tomu obviněný dodal, že svědek B. je stíhán pro shodnou trestnou činnost, přičemž obviněný sám kategoricky odmítá, že by se nějaké trestné činnosti dopustil. V další části svého dovolání odkázal na §2 odst. 5 tr. ř. a zopakoval, že existují dvě výpovědi svědků učiněné v rámci hlavního líčení, které jednoznačně popírají jeho vinu, avšak přesto byly vyhodnoceny jako usvědčující. Uvedenou vadu pak k odvolání obviněného nenapravil ani odvolací soud.
S ohledem na uvedené skutečnosti navrhl obviněný závěrem svého dovolání, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil napadené usnesení odvolacího soudu, a buď mu věc vrátil k novému projednání a rozhodnutí s tím, aby odvolací soud obviněného obžaloby zprostil, nebo aby obviněného sám obžaloby zprostil. Obviněný rovněž navrhl, aby předseda senátu Okresního soudu v Opavě podle §265h odst. 3 tr. ř. navrhl Nejvyššímu soudu České republiky přerušení výkonu trestu odnětí svobody, který na podkladě napadených rozhodnutí obviněný vykonává.
K dovolání obviněného se vyjádřila nejvyšší státní zástupkyně prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství. Ten po shrnutí předchozího řízení a obsahu obviněným podaného dovolání předně uvedl, že pro postup podle §265h odst. 3 tr. ř. není v dané věci žádný racionální důvod. Pokud jde o petit dovolání uvedl státní zástupce, že dovolací soud nemůže svým rozhodnutí zavázat soudy k tomu, jakým způsobem mají rozhodnout o podané obžalobě. Pokud pak jde o samotné námitky obviněného konstatoval státní zástupce, že sice obviněným zvolenému dovolacímu důvodu by vyhovovala námitka, že skutek popsaný ve výroku o vině rozsudku nalézacího soudu neodpovídá znakům trestného činu, pro který byl obviněný odsouzen, nicméně tuto obecnou námitku obviněný ve svém dovolání nijak nekonkretizuje. Místo toho uvádí námitky brojící proti procesu dokazování, resp. způsobu hodnocení důkazů, a nikoliv námitky brojící proti aplikaci ustanovení hmotného práva.
Vzhledem k těmto skutečnost navrhl státní zástupce závěrem svého vyjádření, aby Nejvyšší soud České republiky obviněným podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, jako podané z jiných důvodů, než které jsou uvedeny v §265b odst. 1 tr. ř., a toto rozhodnutí učinil v souladu s §265r odst. 1 tr. ř. v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací
(§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda je v této trestní věci dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a oprávněnou osobou. Shledal přitom, že dovolání obviněného přípustné je [§265a odst. 1, 2 písm. a), h) tr. ř.], že bylo podáno v zákonné lhůtě, jakož i na místě, kde je lze učinit (§265e odst. 1 tr. ř.), a že bylo podáno oprávněnou osobou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.].
Vzhledem k tomu, že lze dovolání podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze dovolatelem uplatněné dovolací důvody považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. V úvahu přitom přicházelo posouzení pouze ve vztahu k ustanovení odstavce prvního §265b tr. ř.
Obviněný ve svém dovolání označuje jako dovolací důvod nejprve skutečnosti uvedené v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. K tomuto je třeba v obecné rovině uvést následující:
Podle citovaného ustanovení lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z uvedeného plyne, že v rámci rozhodování o dovolání vychází Nejvyšší soud zásadně ze skutkových zjištění provedených soudy v předchozím řízení a pouze hodnotí, zda tato skutková zjištění byla z hlediska hmotného práva správně posouzena. Není tedy možné namítat nic proti samotným skutkovým zjištěním soudu, proti tomu, jak soud hodnotil důkazy, v jakém rozsahu provedl dokazování, jak postupoval při provádění důkazů, apod. V tomto směru totiž nejde o aplikaci hmotného práva, ale procesních předpisů, zejména ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. o postupu orgánů činných v trestním řízení při zjišťování skutkového stavu a při hodnocení důkazů. Hmotně právní posouzení se pak týká především trestního práva hmotného, ale může se týkat i jiných právních odvětví (k tomu srov. č. 36/2004 Sb. rozh. tr., str. 299). Nesprávnost může spočívat v tom, že soud nesprávně aplikuje normu hmotného práva tím, že buď použije jiný právní předpis či jiné ustanovení nebo použije správný právní předpis a jeho správné ustanovení, ale nesprávně je vyloží. Nesprávnost může rovněž spočívat v chybně posouzené předběžné otázce. Je třeba dodat, že v žádném z dalších ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. trestní řád nepřipouští jako důvod dovolání, že by rozhodnutí bylo založeno na nesprávném nebo neúplném skutkovém zjištění. Z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., je dovolání podáno i v případě, kdy je v něm sice citováno některé z ustanovení §265b tr. ř., ale ve skutečnosti jsou vytýkány vady, které zákon jako důvod dovolání nepřipouští.
Tak je tomu i v posuzovaném případě. Obviněný sice v úvodu svého dovolání uvádí, že skutek, jehož spáchání byl uznán vinným, a který je popsán ve výroku o vině rozsudku nalézacího soudu, nevykazuje všechny zákonné znaky trestného činu podle §187 odst. 1 tr. zák., avšak tuto obecnou námitku dále specifikuje pouze tvrzením, že klíčoví svědci B. a M. shodně vypověděli tak, že si celou věc vymysleli, aby obviněného poškodili, resp. že bylo porušeno ustanovení §2 odst. 5 tr. ř., tedy že nebyl řádně zjištěn skutkový stav věci, a dále že nebyly odpovídajícím způsobem hodnoceny v řízení provedené důkazy. Obviněný však neuvádí jedinou námitku, která by se týkala hmotně právního posouzení.
Lze proto konstatovat, že obviněný ve svém dovolání, s poukazem na dovolací důvod podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., fakticky vyjadřuje pouze svoje neztotožnění s hodnocením důkazů a z něho vyplývajícími závěry soudů ohledně okolností významných pro posouzení naplnění znaků trestného činu. Je však třeba mít na paměti, že takové závěry jsou závěry skutkovými, které teprve tvoří podklad pro hmotně právní posouzení skutku z hlediska naplnění znaků skutkové podstaty v konkrétním případě v úvahu přicházejícího trestného činu. Odvozuje–li přitom obviněný nesprávnost právního posouzení skutku nebo jiného hmotně právního posouzení pouze od jím deklarovaného jiného skutkového stavu, než k jakému dospěly soudy v dovolání předcházejícím řízení, pak jeho dovolání nespadá pod žádný zákonný dovolací důvod.
Pro úplnost považuje Nejvyšší soud nad rámec dovolacího řízení za potřebné dodat, že se nalézací soud, po provedení podrobného dokazování, detailně vypořádal i se skutečností, že svědci v hlavním líčení změnili svoji výpověď, oproti výpovědi učiněné v přípravném řízení. Nalézací soud odůvodnil, proč považuje změnu výpovědi za nevěrohodnou. Dospěl v tomto směru k závěru, že změny výpovědi svědků byly vedeny snahou vyvinit obviněného ze spáchané trestné činnosti. Bylo rovněž prokázáno, že obviněný K. se spolu se svědkem B. domlouvali na změně výpovědi (srov. odůvodnění rozsudku nalézacího soudu na str. 10–12).
Obviněný ve svém dovolání označuje jako dovolací důvod dále i skutečnosti uvedené v ustanovení §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. K tomuto je třeba v obecné rovině uvést následující:
Uvedený dovolací důvod v sobě zahrnuje dvě alternativy. Podle první z nich je tento dovolací důvod dán, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí. Jde tedy o případy, kdy bylo zamítnuto nebo odmítnuto obviněným podané odvolání proti rozsudku nalézacího soudu z formálních důvodů uvedených v §253 tr. ř. bez věcného přezkoumání podle §254 tr. ř., aniž by byly současně splněny procesní podmínky stanovené trestním řádem pro takový postup. Podle druhé z nich je uvedený dovolací důvod dán tehdy, když v řízení, které předcházelo vydání rozhodnutí o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., byl dán některý z důvodů dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Jde tedy o případy, kdy bylo zamítnuto obviněným podané odvolání proti rozsudku nalézacího soudu postupem podle §256 tr. ř., tj. po věcném přezkoumání odvolacím soudem podle §254 tr. ř. s tím, že jej odvolací soud neshledal důvodným.
Obviněný ve svém dovolání výslovně odkázal na druhou alternativu ustanovení §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., tj. že v řízení, které předcházelo rozhodnutí odvolacího soudu o řádném opravném prostředku proti rozsudku nalézacího soudu, byl dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Za situace, kdy obviněný, jak již bylo naznačeno výše, svými námitkami obsahově nenaplnil namítaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., nemohl jimi naplnit ani dovolací důvod podle druhé alternativy §265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
Vzhledem ke shora uvedenému dospěl Nejvyšší soud k závěru, že obviněný M. K. podal dovolání z jiných důvodů, než jsou uvedeny v ustanovení §265b odst. 1 tr. ř., a proto postupoval podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. a jeho dovolání odmítl, aniž se dále zabýval jím napadeným rozhodnutím a řízením jemu předcházejícím podle §265i odst. 3 až 5 tr. ř. O odmítnutí dovolání Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 27. března 2008
Předseda senátu:
JUDr. Karel Hasch