ECLI:CZ:NS:2008:11.TDO.596.2008.1
sp. zn. 11 Tdo 596/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání dne 18. prosince 2008 dovolání obviněného J. K. , proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích sp. zn. 13 To 288/2007 ze dne 14. 8. 2007, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 3 T 31/2007 a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného J. K. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Pardubicích sp. zn. 3 T 31/2007 ze dne 3. 4. 2007 byl obv. J. K. uznán vinným ze spáchání trestného činu vydírání dle ust. §235 odst. 1, 2 písm. b), c) tr. zák. ve formě spolupachatelství podle ust. §9 odst. 2 tr. zák., v důsledku čehož byl podle §235 odst. 2 tr. zák. odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 3 (tří) let a podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. byl pro výkon trestu zařazen do věznice s ostrahou. Spolupachatelé obv. J. Č. byl odsouzen týmž soudem k totožnému trestu, obv. A. H. byl týmž soudem odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 2 (dvou) let s podmíněným odkladem na dobu 4 (čtyř) let a trestu propadnutí věci, obv. L. M. k trestu odnětí svobody v trvání 2 (dvou) let s podmíněným odkladem na dobu 2 (dvou) let a náhradě škody, kterou trestným činem způsobil. Podle §228 odst. 1 tr. ř. bylo obžalovaným rovněž uloženo, aby společně a nerozdílně nahradili poškozené V. z. p. , pobočka H. K. , způsobenou škodu ve výši 2.688,- Kč.
Podle skutkových zjištění okresního soudu se obv. J. K. spolu s obviněnými J. Č. , A. H. a L. M. dopustil výše uvedené trestné činnosti tím, že dne 17. 11. 2006 po 19 hod. všichni společně zajeli osobním vozidlem Š. F. vínové barvy, které řídil A. H. , do místa bydliště poškozeného V. S. v Ř. n. L. – L. , kde jej vylákali k nasednutí do vozidla pod záminkou návštěvy restaurace. Mezitím se obv. K. ukryl do zavazadlového prostoru. Všichni společně pak odjeli směrem na obec L. p. P. , kde v místě u „Č. “ H. pod záminkou vykonání malé potřeby vozidlo zastavil, vystoupil a otevřel zavazadlový prostor, ze kterého vystoupil obv. K. maskovaný černou kuklou a vyzbrojený teleskopickým obuškem. Ten pak otevřel dveře spolujezdce a násilím vytáhl poškozeného za oděv před vozidlo, kde jej obuškem udeřil do hlavy, až poškozený upadl. Poté jej spolu s obv. Č. společně bili po celém těle, kopali ho nohama do hlavy, zad, břicha a nohou a při tom mu obv. Č. hrubě nadával a současně se ho dotazoval, zda nedluží nějaké peníze. Během tohoto útoku obv. K. na poškozeného naklekl a Č. mu zapalovačem pálil na kloubu hřbetní části dlaně. Tímto se obžalovaní domáhali navrácení dlužné částky ve výši 15.000,- Kč. Na to jim poškozený sdělil, že tuto částku nemá a že by mu mohl půjčit kamarád. Poté všichni společně odjeli do P. za M. K. , který však odmítl peníze půjčit. Poté se poškozený pokusil o útěk, avšak neúspěšně, následně jej obvinění naložili zpět do vozidla a všichni společně odjeli z P. směrem na K. , nicméně cestou obv. H. změnil trasu, odbočil do lesa, kde Č. společně s K. poškozeného opětně napadli, kopali jej po celém těle s tím, že se Č. poškozeného opět dotazoval, kdy hodlá svůj dluh zaplatit. Ten na to uvedl, že peníze sežene do druhého dne, a tak se s obv. Č. domluvili na vrácení dlužné částky již následující den, tj. 18. 11. 2006 ve 12,00 hod. Jako místo předání bylo dohodnuto náměstí v H. M. u kašny. Č. pak přinutil poškozeného, aby se svlékl, všichni společně mu prohledali šaty a odebrali mu nalezený mobil, peněženku s osobními doklady, klíč od auta, které si ponechali spolu s řetízkem z bílého kovu, ten obv. Č. odebral poškozenému již ve vozidle. Pak zanechali poškozeného v lese a sami z místa vozem odjeli.
Tímto násilným jednáním výše uvedení spolupachatelé poškozenému způsobili četná zranění – zejména otok hlavy, hematom očního víčka levého oka, popáleninu dorsa (hřbetu) levé ruky, pruhovitou kontuzi levé dolní končetiny a kontuzi dolní části zad a pánve, k jejichž ošetření byl poškozený nucen vyhledat lékařskou pomoc.
Proti rozsudku Okresního soudu v Pardubicích podali obvinění J. K. a A. H. v zákonné lhůtě odvolání, o kterém bylo rozhodnuto usnesením Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích ze dne 14. 8. 2007, sp. zn. 13 To 288/2007 tak, že odvolání obou obžalovaných bylo podle §256 tr. ř. zamítnuto.
Obviněný J. K. podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové dovolání, ve kterém odkázal na dovolací důvody §265b odst. 1 písm. c), d) tr. ř., neboť je dle svého tvrzení přesvědčen, že jako obviněný v řízení neměl obhájce, ačkoliv ho dle zákona mít měl a rovněž byla dle jeho tvrzení porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení.
V odůvodnění tohoto dovolání obviněný uvádí, že s právním názorem krajského soudu se neztotožnil. Dovolatel uvádí, že již v přípravném řízení si zvolil obhájce JUDr. J. K. Ten jej po čase vyzval, aby doplnil složenou zálohu za poskytování právních služeb. Když mu však obviněný sdělil, že nedisponuje dostatečnými finančními prostředky, JUDr. K. mu dne 2. 4. 2007, což byl den před konáním hlavního líčení, plnou moc vypověděl s tím, že tuto skutečnost sdělí předsedovi senátu Okresního soudu v Pardubicích, aby docílil odročení hlavního líčení. Současně obviněný předložil JUDr. K. lékařskou zprávu o jeho pracovní neschopnosti (č. l. 234) s žádostí, aby neschopenku osobně doručil k soudu. Následně byl JUDr. K. , stejně jako obv. K. , ještě před konáním hlavního líčení, kontaktován předsedou senátu, který obhájci sdělil, že je jeho zákonnou povinností do zvolení nebo ustanovení nového obhájce obhajobu obviněného K. vykonávat, a proto je povinen obviněného příštího dne u hlavního líčení zastupovat. V důsledku této intervence se advokát opětovně s ním spojil, s tím, že jej bude u hlavního líčení konaného dne 3. 4. 2007 právně zastupovat a současně ho požádal, aby v případě, že se z důvodu nemoci k soudu nedostaví, podepsal prohlášení, ve kterém ve smyslu ust. §202 odst. 5 tr. ř. žádá soud, aby předmětné řízení bylo konáno v jeho nepřítomnosti. Tuto písemnou omluvu pak následného dne předložil u hlavního líčení předsedovi senátu, kde svého klienta obv. K. právně zastupoval.
Výše uvedený postup předsedy senátu však s odstupem času dovolatel považuje za velice nestandardní. V současnosti je přesvědčen o tom, že se jednalo o určitou formu nátlaku na jeho osobu, když jeho obhajoba byla zajišťována advokátem, který mu vypověděl plnou moc. Tuto situaci nelze dle jeho názoru zhodnotit tak, jak to učinil krajský soud ve svém odůvodnění s odkazem na ust. §37 odst. 2 tr. ř. Dovolatel je naopak přesvědčen, že právě tento postup předsedy senátu odvolacího soudu nepříznivě ovlivnil i jednání jeho právního zástupce JUDr. K. , který za dané situace v obhajobě pokračovat neměl, neboť mohla vzniknout pochybnost, že došlo ke ztrátě vzájemné důvěry mezi ním, coby klientem a jeho obhájcem.
Obviněný je přesvědčen, že výše popsaným sledem událostí došlo nejen k naplnění dovolacího důvodu dle ust. §265b odst. 1 písm. c) tr. ř., ale také dovolacího důvodu dle ust. §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. Dovolatel totiž svou žádost, že si nepřeje být přítomný u hlavního líčení, podepsal v době své pracovní neschopnosti, a to prakticky pod nátlakem předsedy senátu i vlastního obhájce. Jako osoba neznalá práva se tak nemohl bránit tlaku, který byl na něj vyvíjen z důvodu, aby hlavní líčení proběhlo. Obviněný je přesvědčen, že v řízení, v rámci kterého měl být ze zákona přítomen obhájce, on svého právního zástupce de facto neměl, a to pro vynucené napsání žádosti, které nelze považovat za svobodný projev vůle, za situace, když několik dnů předem se předsedovi senátu řádně omluvil a žádal ze zdravotních důvodů o odročení hlavního líčení. Z pohledu obviněného se jedná o kvalifikovaný důvod, pro který se hlavní líčení standardně odročuje. V opačném případě lze říct, že byl jako obviněný nepochybně ukrácen na svých ústavních právech, zejména v právu na řádnou obhajobu a na spravedlivý proces. Proto navrhuje, aby Nejvyšší soud ČR napadené rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové jako celek zrušil, stejně jako řízení před Okresním soudem v Pardubicích a zároveň, aby ve smyslu §265l odst. 1, 3 tr. ř. přikázal věc k novému projednání a rozhodnutí. Současně dovolatel žádá, aby věc byla v I. stupni rozhodnuta v jiném složení senátu, neboť lze mít pochybnosti o tom, že by stávající senát s ohledem na argumentaci uvedenou v odůvodnění svého rozhodnutí jednal nezaujatě.
K tomuto dovolání se písemně vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“). Ten zdůrazňuje, že dovolací důvod dle ust. §265b odst. 1 písm. c) tr. ř. reaguje na případy porušení příslušných ustanovení o nutné obhajobě. V přesně stanovených případech je obhajoba považována za natolik důležitou, že rozhodnutí o ní zákon neponechává na úvaze delikventa. Proto pokud obviněný v případech vymezených v ust. §36 a §36a tr. ř. nemá obhájce a ani si ho v nebližším čase nezvolí, přistoupí orgány činné v trestním řízení z úřední povinnosti k postupu podle §38a a §36a tr. ř. a obhájce mu ustanoví. Ten pak vykonává obhajobu obviněného po celou dobu existence okolností, které zakládají důvod nutné obhajoby. Tímto postupem je sledováno, aby nemohla nastat situace, že by obviněný obhájce neměl (§37 odst. 2 tr. ř.). Rovněž platí, že stát a orgány činné v trestním řízení v případě zvoleného (či ustanoveného) obhájce nenesou odpovědnost za způsob obhajoby, když v dané věci dovolatel ani s odstupem času nezjistil, že by neuhrazení zálohy mělo na kvalitu vykonávané obhajoby vliv. Státní zástupce dále zdůrazňuje, že odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí i z těchto obsahově shodných námitek se závěrem, že z pohledu ust. §37 odst. 2 tr. ř. není možné procesní postup soudu nijak zpochybnit.
Dále je ve vyjádření státního zástupce akcentováno, že odvolací soud nezjistil pochybení v postupu dle §202 odst. 5 tr. ř. Obviněný se sice řádně a včas z konání hlavního líčení omluvil, avšak společně s touto omluvou nepožádal, aby hlavní líčení bylo odročeno. Posléze předložil písemnou žádost, aby hlavní líčení bylo provedeno v jeho nepřítomnosti, a to prostřednictvím obhájce, který jej na základě ust. §37 odst. 2 tr. ř. zastupoval. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí je však zřejmé, že odvolací soud žádný nátlak ze strany předsedy senátu na oslabenou psychiku obviněného nezjistil. Protože obviněný ve svém dovolání, v rozporu s dikcí ust. §37 odst. 2 tr. ř. namítá, že se zde uvedené povinnosti na zvoleného obhájce nevztahují, na základě nepodložených spekulací o spiknutí obhájce a předsedy senátu dovozuje, že nebyly splněny podmínky pro postup dle §202 odst. 5 tr. ř.
Proto podle názoru státního zástupce námitky uplatněné na podporu deklarovaných dovolacích důvodů dle §265b odst. 1 písm. c) a d) tr. ř. důvodné nejsou, v důsledku čehož navrhuje, aby Nejvyšší soud České republiky o dovolání obv. J. K. rozhodl tak, že je odmítá dle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Současně pro případ, že by Nejvyšší soud dospěl k závěru, že je na místě rozhodnout jiným způsobem, než je specifikován v ust. §265r odst. 1 písm. a) nebo b) tr. ř., vyjadřuje souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud České republiky (dále Nejvyšší soud) jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve shledal, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř., že je podáno osobou oprávněnou (§265d odst. 1 písm. b), 2 tr. ř.), v předepsané zákonné lhůtě a na místě, kde lze dovolání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.).
Dále je Nejvyšší soud povinen zkoumat, zda podané dovolání splňuje náležitosti obsahu dovolání, které upravuje ust. §265f tr. ř. Podle tohoto ustanovení dovolání musí obsahovat vedle obecných náležitostí podání (viz §59 odst. 3 tr. ř.) také tvrzení, proti kterému rozhodnutí směřuje, který výrok, v jakém rozsahu a z jakých důvodů napadá a čeho se domáhá, vč. konkrétního návrhu na rozhodnutí dovolacího soudu, a to s odkazem na zákonné ust. §265b odst. 1 písm. a) až l) nebo §265b odst. 2 tr. ř., o které se dovolání opírá. Po prostudování předmětného dovolání Nejvyšší soud shledal, že obviněný označil za rozhodnutí, proti kterému jeho dovolání směřuje, rozhodnutí soudu I. i II. stupně a dále citoval konkrétní zákonné ustanovení dovolacího důvodu – ust. §265b odst. 1 písm. c) a d) tr. zák., čímž vymezil rozsah přezkumné činnosti Nejvyššího soudu.
V první části svého dovolání dovolatel odkazuje na dovolací důvod podle ust. 265b odst. 1 písm. c) tr. ř. Ten je dán v situaci, kdy obviněný v řízení, které již proběhlo, neměl obhájce, ačkoli ho podle zákona mít měl. Jde tedy o přímé porušení práva obviněného na obhajobu, které mu zaručuje čl. 6 odst. 3 písm. b) a c) Úmluvy, dále čl. 40 odst. 3 Listiny a rovněž §33 odst. 1 tr. ř. Z toho vyplývá, že pokud v průběhu řízení před soudem I. nebo II. stupně (vč. řízení přípravného) byly splněny podmínky pro nutnou obhajobu a obviněný přesto v tomto řízení obhájce neměl, došlo k porušení jeho nezadatelného práva podle §36 a §36a tr. ř., což má za následek naplnění dovolacího důvodu podle ust. §265b odst. 1 písm. c) tr. ř. (za podmínky, že v řízení proběhly procesní úkony – viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 10. 2003, sp. zn. 3 Tdo 994/2003). Jen pro úplnost je vhodné doplnit, že tento dovolací důvod je rovněž naplněn za situace, kdy o případ nutné obhajoby nejde, tedy obviněný obhájce měl, ale nebylo mu umožněno jeho právních služeb využít.
Vzhledem k tomu, že J. K. byl obviněn ze spáchání trestného činu vydírání dle ust. §235 odst. 1, 2 písm. b), c) tr. zák., spáchaného ve formě spolupachatelství podle ust. §9 odst. 2 tr. zák., byla splněna zákonná podmínka §36 tr. ř., tj. že obviněnému musí být v trestním řízení ustanoven obhájce. Z přiloženého spisového materiálu vyplývá, že tato zákonná podmínka byla splněna ve fázi přípravného řízení, když dne 20. 11. 2006 byl obviněnému ustanoven nejprve obhájce JUDr. Š. P. (č. l. 21), ale poté dne 23. 11. 2006 převzal právní zastupování na základě písemně uzavřené plné moci JUDr. J. K. , advokát se sídlem Š. , Ch. (č. l. 22). Tento smluvní vztah mezi oběma stranami trval až do 2. 4. 2007, kdy obhájce od předmětné smlouvy o poskytování právních služeb odstoupil, a to poté, co opakovaně neúspěšně vyzýval svého klienta o zaplacení další zálohy na následné poskytování právních služeb.
I přes doloženou písemnou výpověď plné moci obhájcem JUDr. K. měl však i nadále obviněný K. dle §37 odst. 2 tr. ř. právo na pokračování obhajoby, které odpovídá povinnost zvoleného advokáta obhajobu i nadále vykonávat, a to až do doby jejího faktického převzetí jiným nově zvoleným obhájcem. Na tuto skutečnost byl bezprostředně před konáním hlavního líčení u okresního soudu JUDr. K.. upozorněn předsedou senátu, v důsledku čehož následujícího dne – tj. 3. 4. 2007, obviněného K. opět právně zastupoval JUDr. J. K. (č. l. 242).
Námitka dovolatele K. , že v daném řízení de facto obhájce neměl – přesněji řečeno obhájce měl, ale ztratil vůči němu důvěru poté, co mu den před konáním hlavního líčení vypověděl plnou moc, oporu v trestním řádu nemá. V daném případě se jedná pouze o subjektivní reakci obviněného, která může být vyjádřením jeho zklamání či náhle získané antipatie, nicméně pro Nejvyšší soud je určující, že v hlavním líčení byly jeho zájmy zajištěny a hájeny advokátem JUDr. K.
Nejvyšší soud považuje na nutné se rovněž vyjádřit ke dvěma námitkám dovolatele, a sice, že výše uvedený postup předsedy senátu JUDr. V. s odstupem času považuje za „velice nestandardní“, a že jednání předsedy senátu i jeho obhájce chápe jako „určitou formu nátlaku na jeho osobu“. K tomu je třeba uvést, že popsaná aktivita předsedy senátu okresního soudu byla zcela v intencích zákona a navíc byla konána ve prospěch zákonných práv obviněného. Právě kontaktováním JUDr. K. napomohl předseda senátu tomu, aby při hlavním líčení byl i nadále právně zastoupen svým obhájcem, a to i přes své finanční problémy, neboť na řádnou obhajobu měl obviněný nezadatelný právní nárok. V opačném případě by si tato situace vyžádala nutnost odročení hlavního líčení, následkem čehož by došlo v řízení k nežádoucím průtahům. Pokud tedy dovolatel považuje postup předsedy senátu za nestandardní, lze s tímto názorem souhlasit, ovšem s výhradou, že předseda senátu se svou intervencí nad míru svých povinností aktivně zastal zákonného práva obviněného, a tímto krokem přispěl i k co nejrychlejšímu a nejefektivnějšímu průběhu trestního řízení.
Z výše uvedeného také vyplývá, že obviněný se v dovolání znovu pokouší prosadit svůj názor, prezentovaný již před odvolacím soudem, ve kterém akcentuje fakt, že advokát JUDr. K. jej v daném řízení zastupovat neměl, což je ovšem názor, který odmítl již odvolací soud a Nejvyšší soud s jeho právní argumentací souhlasí a důvod dovolání podaný dle ust. §265b odst. 1 písm. c) odmítl s odkazem na ust. §265i odst. 1 písm. e) tr. ř., tedy z důvodu jeho zjevné neopodstatněnosti.
V druhé části svého písemného podání dovolatel odkazuje na dovolací důvod dle ust. §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. Podle tohoto důvodu lze podat mimořádný opravný prostředek pouze v situaci, kdy byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání. To znamená, že uvedený dovolací důvod nespočívá v jakékoliv nepřítomnosti obviněného u hlavního líčení, ale pouze v absenci, která je v rozporu s konkrétním zákonným ustanovením, podle kterého nelze konat hlavní líčení nebo veřejné zasedání bez osobní účasti obviněného. Z hlediska obsahu dovolání obviněného je tedy nutné především posoudit otázku, zda bylo možné a z hlediska trestního řízení právně bezchybné konat dne 3. 4. 2007 hlavní líčení bez fyzické účasti obviněného J. K.
Přítomnost obviněného v hlavním líčení je upravena v §202 odst. 2 – 5 tr. ř., ze kterého vyplývají podmínky, které musí být kumulativně splněny, aby bylo možné hlavní líčení bez přítomnosti obviněného konat. Jedná se o splnění následujících podmínek:
- obviněný byl o nařízení hlavního líčení řádně a včas informován a byla mu doručena obžaloba,
- o skutku, který je předmětem obžaloby, byl obžalovaný už některým orgánem činným v trestním řízení vyslechnut a bylo dodrženo ustanovení o zahájení trestního stíhání (§160), přičemž obviněný byl upozorněn na možnost prostudovat si spis a učinit návrhy na doplnění vyšetřování,
- soud má za to, že věc lze spolehlivě rozhodnout a účelu trestního řízení dosáhnout i bez přítomnosti obžalovaného,
- jde-li v dané věci o trestný čin, za který zákon stanoví trest odnětí svobody, jehož horní hranice převyšuje pět let, lze v nepřítomnosti obviněného konat hlavní líčení, požádá-li o to obviněný,
- obviněný není ve vazbě nebo ve výkonu trestu odnětí svobody.
Pokud by nebyly tyto zákonné podmínky dodrženy, zakládalo by to možnost podat dovolání z důvodu uvedeného pod ust. §265b odst. 1 písm. d) tr. ř., neboť by soud porušil nezadatelné právo obviněného, zakotvené v čl. 38 odst. 2 Listiny a čl. 6 odst. 1 Úmluvy.
V této souvislosti bylo Nejvyšším soudem prověřeno, že všechny podmínky uvedené v ust. §202 tr. ř., týkající se osoby obžalovaného, byly Okresním soudem v Pelhřimově bezezbytku respektovány a splněny. V předloženém případě ze spisového materiálu dále vyplynulo, že obv. J. K. byl o konání hlavního líčení vyrozuměn dne 7. 3. 2007 a jeho obhájce JUDr. K. dne 8. 3. 2007 (viz doručenky – č. l. 228). Dne 2. 4. 2007 však advokát JUDr. K. písemně oznámil svému klientovi K. a stejně tak i Okresnímu soudu v Pardubicích, že za podmínek ust. §20 odst. 3 advokátního tarifu odstupuje od smlouvy o poskytování právních služeb, uzavřené mezi ním a J. K. , v trestní věci vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 3 T 31/2007. Důvodem tohoto kroku byl fakt, že jeho klient dle svého předchozího slibu nesložil další finanční zálohu a ani jej neinformoval o tom, že se k hlavnímu líčení, plánovanému na 3. 4. 2007, nedostaví z důvodu trvající pracovní neschopnosti (č. l. 238). Obv. K. téhož dne písemně požádal předsedu senátu JUDr. P. V. o ustanovení nového obhájce (č. l. 239) a tohoto dne rovněž podal žádost o konání hlavního líčení v jeho nepřítomnosti (č. l. 241). Následující den se pak k hlavnímu líčení nedostavil, přičemž jej dle předchozí dohody zastupoval JUDr. K. (č. l. 242 – 254).
K námitce dovolatele o tom, že jím podaná žádost o konání hlavního líčení bez jeho fyzické přítomnosti byla formou nátlaku vynucena předsedou senátu JUDr.V. i obhájcem JUDr. K. , tj. nebyla sepsána svobodně, Nejvyšší soud po prostudování spisového materiálu konstatuje, že žádný nátlak – ani ze strany předsedy senátu, ani ze strany advokáta – nebyl zjištěn, ani doložen. Jedinou možností, která by zadávala podezření z určitého neobvyklého jednání je již výše zmíněná intervence předsedy senátu vůči obhájci obv. K., ta však Nejvyšším soudem nebyla shledána mimo právní rámec ustanovení §37 odst. 2 tr. ř.
V této souvislosti považuje Nejvyšší soud za nutné uvést, že není pravdou to, co obviněný ve svém dovolání výslovně uvádí, a sice, že „vynucené napsání (předmětné) žádosti nelze považovat za svobodný projev vůle, když několik dnů předem se řádně omluvil a žádal o odročení hlavního líčení“. Námitce, že na obviněného byl vyvíjen nátlak, nic ve spisovém materiálu nenasvědčuje – obviněný nebyl podroben nijakému jednání, kterému by přiléhalo označení „vynucené“. Lze rovněž předpokládat, že pokud by obviněný skutečně byl vystaven tak silnému tlaku ze strany obou právníků, jistě by takovou situaci podrobněji popsal již v rámci řádného opravného prostředku a nechal ji tak prověřit věcně a místně určeným soudem.
Nicméně z předložených písemných materiálů jasně vyplývá, že dopisem z 2. 4. 2007 obviněný pouze žádal o konání hlavního líčení bez své přímé účasti. Ale o žádosti o odročení líčení z důvodu nemoci zde není žádná zmínka. Vše tedy nasvědčuje tomu, že výrok o požadovaném odročení hlavního líčení je interpretace pozdní, dle všeho účelová a právně zcela bez účinku. Stejným způsobem se s námitkou obviněného vyrovnal i Krajský soud v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích, v rámci odůvodnění usnesení sp. zn. 13 To 288/2007. Krajský soud zde uvádí, že obviněný se sice řádně a včas z termínu konání hlavního líčení omluvil (konkrétně dne 30. 3. 2007, č. l. 234), avšak společně s touto omluvou nepožádal, aby hlavní líčení bylo odročeno. Rovněž bezprostředně před konáním hlavního líčení (tj. dne 2. 4. 2007, č. l. 241) obviněný výslovně požádal o konání hlavního líčení bez své přítomnosti, nicméně ani den před konáním hlavního líčení, kdy se písemně obracel na předsedu senátu soudu I. stupně s žádostí o konání řízení v jeho nepřítomnosti, o odročení veřejného zasedání nepožádal. Za této situace okresní soud hlavní líčení provedl v nepřítomnosti obviněného s tím, že jeho práva byla zajištěna fyzickou přítomností jeho dosavadního obhájce JUDr. J. K.
Vzhledem k těmto faktům Nejvyšší soud tak uzavírá, že žádné pochybení ze strany výše uvedených osob v neprospěch obviněného K. prokázáno nebylo, a proto Nejvyšší soud dovolání vztahující se k ust. §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. rovněž odmítl, a to opět s odkazem na ust. §265i odst. 1 písm. e) tr. ř., tedy z důvodu jeho zjevné neopodstatněnosti.
S ohledem na shora uvedené skutečnosti Nejvyšší soud shledal námitky obviněného jako zcela irelevantní, a proto jim nemohl vyhovět. Proto dovolání obv. J. K. podané do dovolacích důvodů ust. §265b odst. 12 písm. c) a d) tr. ř. odmítl, a to s odkazem na ust. §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. a učinil tak za podmínek uvedených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř., tedy v rámci neveřejného zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (viz §265n tr. ř.).
V Brně dne 18. prosince 2008
Předseda senátu:
JUDr. Stanislav Rizman