ECLI:CZ:NS:2008:11.TDO.725.2008.1
sp. zn. 11 Tdo 725/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 11. prosince 2008 o dovolání obviněných K. P., M. V., M. P., V. L., proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 27. listopadu 2007, sp. zn. 11 To 109/2007, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 1 T 7/2006, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání obviněného K. P. odmítá .
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obviněného M. V. odmítá .
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obviněného M. P. odmítá .
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání obviněného V. L. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 29. června 2007, sp. zn. 1 T 7/2006, byli obvinění K. P., M. V., M. P. a V. L. (vedle spoluobviněných J. P., M. B., R. F., R. B. a M. P.) uznání vinnými trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, 2 písm. a), odst. 4 písm. c) tr. zák., a to jako zvlášť nebezpeční recidivisté ve smyslu §41 odst. 1 tr. zák. (M. V. a K. a M. P.), resp. týmž trestným činem podle §187 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák. (V. L.), a obviněný M. P. dále trestným činem nedovoleného ozbrojování podle §185 odst. 1 tr. zák.
Za ve výroku o vině podrobně popsanou trestnou činnost byli obvinění odsouzeni takto: K. P. podle §187 odst. 4 tr. zák. za použití §42 odst. 1 tr. zák. a §36 tr. zák. k trestu odnětí svobody na 12 roků, pro jehož výkon byl zařazen podle §39a odst. 2 písm. d) tr. zák. do věznice se zvýšenou ostrahou; obviněnému K. P. soud uložil i trest propadnutí věci (finanční částky 70.000,- Kč),
M. V. podle §187 odst. 4 tr. zák. za použití §42 odst. 1 tr. zák. a §36 tr. zák. k trestu odnětí svobody na třináct roků, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. d) tr.zák. zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou,
M. P. podle §187 odst. 4, §35 odst. 1 tr. zák. a §42 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody na patnáct let, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. d) tr. zák. zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou,
V. L. podle §187 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody na osm let, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 3 tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou.
Tímto rozsudkem byl vysloven rovněž trest propadnutí věcí zajištěných při domovních prohlídkách u různých obviněných. Obviněná I. C. byla podle §226 písm. c) tr. řádu zproštěna obžaloby pro skutek, který byl kvalifikován obžalobou jako trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1 odst. 2 písm. a), odst. 4 písm. c) tr. zák., neboť nebylo prokázáno, že skutek spáchala obviněná.
Na základě odvolání státního zástupce v neprospěch obviněných M. B., R. F., R. B., M. P., V. L. a také odvolání obviněných K. P., M. V., V. L., M. P., M. B., R. F., M. P. a V. L. projednal věc ve druhém stupni Vrchní soud v Praze. Rozsudkem ze dne 27. listopadu 2007, sp. zn. 11 To 19/2007, podle §258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. řádu zrušil napadený rozsudek ve výrocích o trestech odnětí svobody u obviněných K. P., M. V. a podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. řádu u M. P.
Podle §259 odst. 3 tr. řádu ve zrušené části znovu rozhodl tak, že obvinění K. P., M. V. a M. P. byli při nezměněném výroku o vině odsouzeni takto: obviněný K. P. podle §187 odst. 4 za použití §§42 odst. 1 a 36 tr. zák. k trestu odnětí svobody na 10 roků a 10 měsíců s tím, že byl pro jeho výkon zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou,
obviněný M. V. podle §187 odst. 4 za použití §§42 odst. 1 a 36 tr. zák. k trestu odnětí svobody na 12 roků s tím, že pro jeho výkon byl zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou,
obviněný M. P. podle §187 odst. 4 za použití §§35 odst. 1 a 42 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody na 13 roků s tím, že pro jeho výkon byl zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou.
Uložené tresty propadnutí věci zůstaly nedotčeny.
Podle §256 tr. řádu bylo zamítnuto odvolání státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Hradci Králové, podaného v neprospěch obviněných M. B., R. F., R. B., M. P. a V. L., jakož i odvolání obviněných M. B., R. F., M. P. a V. L..
Proti citovanému rozsudku Vrchního soudu v Praze podali obvinění K. P., M. V., V. L. a M. P. dovolání.
Obviněný M. V. uplatnil dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, neboť dle něho rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Dovolání podal proti výroku o vině i proti výroku o trestu. Namítá, že skutek zjištěný soudem byl ve vztahu k jeho osobě nesprávně kvalifikován jako trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 4 písm. c) tr. zák., přičemž tohoto trestného činu se měl dopustit jako zvlášť nebezpečný recidivista. Domnívá se, že mu nelze přičítat zavinění ve vztahu k trestné činnosti spoluobviněných K. a M. P. a dalších a zejména zde není zachována příčinná souvislost. Tvrdí, že ze skutkových zjištění soudů lze dovodit pouze to, že telefonoval z věznice nelegálně drženými mobilními telefony, ale dle jeho tvrzení se jednalo o dovoz aut ze SRN. Dle jeho názoru z toho nelze dovodit, že by organizoval chod celé skupiny pachatelů zabývajících se obchodováním s metamfetaminem. Dovolatel v závěru dovolání navrhl, aby dovolací soud napadený rozsudek Vrchního soudu v Praze zrušil a Vrchnímu soudu v Praze přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Obviněný M. P. opřel své dovolání o důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Poukazuje na to, že neustále popíral, že by se dopustil předmětné trestné činnosti, ale jeho námitky soudy nebraly vůbec v úvahu a zcela mechanicky a bez hlubšího posouzení všech souvislostí rozhodly o jeho vině. Namítá, že dosavadním postupem soudů došlo k porušení jeho práva na obhajobu ve smyslu §2 odst. 5 tr. řádu, neboť soudy braly v úvahu pouze tvrzení svědčící proti němu a pro vyslovení závěru o vině nebyl dostatek přesvědčivých důkazů. Připomíná, že navrhoval k provedení značný počet důkazů, ale drtivá většina jich byla soudy odmítnuta. Dovolatel má za to, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku, protože nebyly dány dostatečné důkazy a tudíž nebyla prokázána jeho vina na spáchání trestné činnosti. Proto navrhl, aby dovolací soud plně zrušil rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové i rozsudek Vrchního soudu v Praze ve vztahu k němu a věc vrátil prvoinstančnímu soudu k novému projednání a rozhodnutí, případně, aby sám rozhodl nově o zproštění obžaloby.
Obviněný K. P. výslovně uplatnil dovolací důvody podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g) a k) tr. řádu. Dovolání směřuje proti všem výrokům napadeného rozhodnutí. Namítá, že napadený rozsudek nemá oporu v provedeném dokazování, důkazy byly soudem nesprávně hodnoceny, byl nedostatečně zjištěn skutkový stav a neúplným dokazováním byl zkrácen na svých právech. Dále namítá, že mu nebylo žádným z provedených důkazů prokázáno, že by organizoval a prováděl distribuci drog do a ve Věznici V., ani údajné organizování rozsáhlé činnosti skupiny lidí za účelem obchodování s drogou do jiných věznic či do SRN. Chybí jakékoliv konkrétní důkazy, které by potvrdily a prokázaly závěry policie a soudů prvního a druhého stupně, že došlo k výrobě a distribuci drog a již vůbec ne v množství, vyplývajícím z obžaloby. Ve vztahu k výpovědi svědkyně J. P. poukazuje na její změnu a upozorňuje, že na ni nereagoval soud žádným dokazováním ke zjištění důvěryhodnosti a ovlivnění výpovědi této svědkyně. Dle jeho názoru soud tedy neprovedl důkazy ve prospěch obviněného a neprověřil vážně zpochybněnou důvěryhodnost podstatného důkazu, o který opřel své rozhodnutí. Soud druhého stupně při rozhodnutí o odvolání nesprávně konstatoval, že nebyly zjištěny takové vady, které by měly nebo mohly mít vliv na správnost skutkových zjištění. Dovolatel má za to, že nebyl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti a přezkoumány všechny podstatné okolnosti případu, a to v rozsahu, který je nezbytný pro rozhodnutí. Uložení trestu propadnutí věci (peněžní částky 70.000,- Kč) není podle něj podloženo jakýmkoliv důkazem, že jde o peníze v jeho vlastnictví a o tom, že jde o výnos z trestné činnosti, mimo poznámky policie. Dovolatel namítá nesprávnost použité právní kvalifikace (§187 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 4 písm. c) tr. zák. s tím, že k trestné činnosti mělo dojít na území jenom jednoho dalšího státu mimo ČR. Odvolacímu soudu vytýká, že nerozhodl o jeho odvolání v části směřující do rozhodnutí o vině a o trestu propadnutí věci. V závěru dovolání navrhuje, aby dovolací soud zrušil napadené rozhodnutí v rozsahu, jenž se ho týká, a podle §226 písm. a), c) tr. řádu jej zprostil obžaloby nebo podle §265l tr. řádu věc přikázal k novému projednání a rozhodnutí.
Obviněný V. L. opřel dovolání o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu. Namítá, že v dosavadním řízení mu nebylo prokázáno jeho údajné trestní jednání a v předmětném trestním řízení došlo k mnoha chybám. První vadu spatřuje ve způsobu výslechu a hodnocení svědecké výpovědi obviněné J. P., přičemž tuto námitku podrobně rozvádí s odkazem na rozhodnutí Ústavního soudu Pl. ÚS 4/94 a II. ÚS 268/03. Dále podrobně popisuje své cesty do SRN a vyjadřuje se k důkazům, jež byly k nim provedeny. Dovolatel vznáší námitky i vůči důkazu ve formě odposlechu telefonických hovorů. Další část dovolání se týká polemiky dovolatele se stanoviskem státního zástupce ohledně hodnocení některých důkazů a možnosti socializace obviněného. Namítá, že se při sledování obviněných dlouhou dobu nepodařilo vyšetřovacím orgánům vybaveným špičkovou technikou objevit samotnou výrobnu drogy, že nebylo dostatečně přihlédnuto ke skutečnosti, že je vyléčeným narkomanem. Vytýká soudům odlišné rozhodování ohledně obviněné C., jež se měla dopouštět stejné činnosti jako on. Upozorňuje, že ohledně jeho viny přetrvávají pochybnosti, přičemž zmiňuje konkrétní části odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně. V závěru dovolání dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek a jeho zprostil obžaloby, tedy rozhodl sám v dané věci.
K dovolání obviněných se vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství. Dovolání obviněného M. P. navrhl odmítnout podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu. Dle státního zástupce napadá pouze proces dokazování a neuvádí žádné námitky hmotně právní povahy.
Námitce obviněného K. P., jež směřuje k důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu a označuje za nesprávnou právní kvalifikaci skutku podle §187 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 4 písm. c) tr. zák., protože k trestné činnosti došlo na území jenom jednoho dalšího státu mimo ČR a není tak naplněn znak jejího spáchání „ve více státech“, státní zástupce nepřisvědčuje. Ve vztahu k uplatněnému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu, když dovolatel neúplnost výroku napadeného rozhodnutí spatřuje v tom, že odvolací soud nerozhodl o jeho odvolání v části směřující do rozhodnutí o vině a o trestu propadnutí věci, státní zástupce uvedl, že odvolací soud svým rozsudkem z podnětu odvolání obviněného změnil meritorní rozhodnutí v jeho prospěch tím, že mu uložil nový o čtrnáct měsíců příznivější trest odnětí svobody a tímto rozhodnutím částečně odvolání obviněného vyhověl. Dovolání K. P. státní zástupce navrhl ze shora uvedených důvodů odmítnout podle §265b odst. 1 písm. e) tr. řádu.
K dovolatelem M. V. namítané neexistenci příčinné souvislosti mezi jeho jednáním a jednáním spoluobviněných K. P. a M. P. a dalších spoluobviněných, státní zástupce uvedl, že se jedná formálně o námitku hmotně právní povahy ovšem budovanou na odlišných skutkových východiscích, než jak je definoval soud ve skutkové větě výroku o vině. Soud z provedených důkazů zjistil, že se nejednalo o žádné obchodování s automobily dováženými z Německa, jak tvrdil obviněný, nýbrž se tímto způsobem organizoval obchod s metamfetaminem a tento závěr organicky zapadá do dalších zjištění soudu. Proto označuje dovolání obviněného M. V. za zjevně neopodstatněné a navrhuje je odmítnout podle §265b odst. 1 písm. e) tr. řádu.
Dovolatel V. L. uplatnil důvod dovolání ve smyslu §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu, a to v obou jeho alternativách. Ve vztahu k první alternativě dovolatel nekonkretizoval, v čem měly spočívat procesní nedostatky, jež by soudu druhého stupně bránily zamítnout odvolání. Ve skutečnosti soud odvolání projednal a zamítl v souladu se zákonem a takovému postupu nebránila žádná procesní okolnost. Uplatněním druhé alternativy dovolatel dle státního zástupce zřejmě mířil k souběžně uplatněnému důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Takový důvod neexistoval, pročež dovolání opírající se o důvod ve smyslu §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu nemůže uspět. Pro uvedené státní zástupce navrhuje dovolání obviněného V. L. odmítnout podle §265b odst. 1 písm. e) tr. řádu.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. řádu) nejprve v souladu se zákonem zkoumal, zda jsou dovolání přípustná, zda byla podána v zákonné lhůtě na místě, kde lze podání učinit a zda je podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání jsou přípustná podle §265a odst. 1, 2 písm. a), h) tr. řádu, byla podána osobami oprávněnými k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, které se jich bezprostředně dotýká podle §265d odst. 1 písm. b) tr. řádu, prostřednictvím obhájců (§265d odst. 2 tr. řádu), ve lhůtě stanovené zákonem (§265e tr. řádu) a že splňují náležitosti obsahu dovolání ve smyslu §265f odst. 1 tr. řádu.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z dikce citovaného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady právní. Zpochybnění správnosti skutkových zjištění nelze zahrnout do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle §265b tr. řádu, proto je též dovolací soud vázán skutkovými zjištěními soudu prvního stupně, event. soudu odvolacího, a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. V mezích uplatněného dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako trestný čin, ačkoli o trestný čin nejde, nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. řádu, jelikož tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoli hmotně právních. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se tím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska norem hmotného práva.
K dovoláním všech obviněných - K. P., M. P., M. V. a V. L. - Nejvyšší soud konstatuje, že uplatnili dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, přičemž uplatněné dovolací námitky směřují do oblasti skutkových zjištění, obvinění brojí proti nesprávnému nebo nedostatečnému provedení důkazů.
Argumenty dovolatelů uplatněné ve smyslu dovolacího důvodu dle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, týkající se hodnocení povedených důkazů a skutkových zjištění nalézacího a odvolacího soudu, z jeho rámce, a to i z pohledu judikatury Ústavního soudu a Nejvyššího soudu, vybočují, nelze je tudíž podřadit pod žádný z dovolacích důvodů zakotvených v §265b odst. 1 tr. řádu. Jednotliví dovolatelé s výjimkou obviněného M. P. uplatnili ovšem v rámci dovolacího důvodu dle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu i jiné argumenty, a dále uplatnili i další dovolací důvody. K této části jejich argumentace se Nejvyšší soud vyjadřuje v dalších částech tohoto rozhodnutí. Dovolání obviněného M. P. bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v §265b tr. řádu, a proto jej podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu Nejvyšší soud odmítá.
Dovolatel K. P. uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. V rámci tohoto dovolacího důvodu právně relevantně uplatnil dovolací námitku nesprávné právní kvalifikace skutku podle §187 odst. 1, 2 písm. a), odst. 4 písm. c) tr. zák., když uvedl, že k trestné činnosti mělo dojít toliko na území jednoho státu mimo území ČR. K interpretaci pojmu „více států“, obsaženého v ust. §187 odst. 4 písm. c) tr. zák. se Nejvyšší soud vyslovil v usnesení ze dne 15. července 2004, sp. zn. 5 Tdo 794/2004. Uvedl, že „k naplnění znaku ‚ve více státech‘ uvedeného v §187 odst. 4 písm. c) tr. zák. o trestném činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů postačuje, pokud organizovaná skupina působí alespoň ve dvou státech, přičemž jedním z nich může být i Česká republika“. Stejné stanovisko zastává i teorie trestního práva, podle níž znak „působící ve více státech“ nutno vykládat tak, že musí jít o působení ve dvou státech, případně včetně České republiky (viz P. Šámal, F. Púry, S. Rizman, Trestní zákon. Komentář. 6. vydání, Praha 2006, s. 1159). Pro uvedené předmětnou námitku shledává Nejvyšší soud zřejmě neopodstatněnou. Dovolatel K. P. dále uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. k) tr. řádu, jehož naplnění spatřuje ve skutečnosti, že soud nerozhodl o odvolání obviněného v části napadající výrok o vině a výrok o trestu propadnutí věci. Uvedená námitka dovolatele byla uplatněna právně relevantně, ale Nejvyšší soud ji shledává rovněž zřejmě neopodstatněnou. Z rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 27. listopadu 2007, sp. zn. 11 To 109/2007, se podává, že Vrchní soud v Praze z podnětu odvolání obviněného K. P. zrušil napadený rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 29. června 2007, sp. zn. 1 T 7/2006, ve výroku o trestu odnětí svobody obviněného a při nezměněném výroku o vině odsoudil obviněného k trestu odnětí svobody na 10 roků a 10 měsíců, čímž změnil meritorní rozhodnutí v jeho prospěch tím, že mu uložil nový, o čtrnáct měsíců příznivější trest odnětí svobody. Tímto rozhodnutím částečně vyhověl odvolání obviněného. Dle ustálené soudní judikatury „vyhoví-li odvolací soud podanému odvolání jen částečně…, ve zbytku, v němž bylo odvolání neúspěšné, je již nemůže ani částečně zamítnout…“. Podle §256 postupuje jen tehdy, jestliže je odvolání nedůvodné v celém rozsahu. (Viz P. Šámal a kolektiv, Trestní řád. Komentář. Díl II. 5. vydání, Praha 2005, s. 1933). Pokud tedy soud druhého stupně vyhoví opravnému prostředku určité osoby jen částečně, ve zbytku ho již nezamítá, tj. co do zamítnutí neúspěšné části opravného prostředku nemůže jít o chybějící nebo neúplný výrok v rozhodnutí soudu druhého stupně. Na základě uvedeného Nejvyšší soud konstatuje, že v rozsudku odvolacího soudu výrok nechybí ani není neúplný.
Vycházeje z takto nastíněných argumentů Nejvyššímu soudu nezbylo než dovolání obviněného K. P. odmítnout jako zřejmě neopodstatněné podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu.
Dovolatel M. V. uplatnil námitku neexistence příčinné souvislosti mezi jeho jednáním a následkem trestného činu spoluobviněných K. P. a M. P. a dalších. Nejvyšší soud ze spisového materiálu zjistil, že nalézací soud ve skutkové větě rozsudku přesně popsal jednání obviněného M. V. a spoluobviněných K. P. a M. P. a dalších spoluobviněných. Skutková zjištění přesvědčivě odůvodnil, zejména v té části rozsudku, ve které soud uvedl, že M. V. kontaktoval a zajistil distribuci drog do SRN prostřednictvím německých dealerů (viz č. l. 36 rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 29. června 2007, sp. zn. 1 T 7/2006). Obviněný tedy uplatnil uvedenou námitku jen formálně relevantně. Obviněný ji postavil na odlišných skutkových základech, než jak je popsal soud ve skutkové větě výroku rozsudku. Dokazováním bylo prokázáno, že se tímto způsobem organizoval obchod s drogou metamfetamin.
Nadto obviněný M. V. v dovolání uvádí, že předmětného „tr. činu se měl dopustit jako zvlášť nebezpečný recidivista“, a to aniž by uvedl jakékoli argumenty vůči této kvalifikaci jeho jednání, jakož i bez poukazu na dovolací důvod dle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu. Nejvyšší soud proto v této souvislosti toliko odkazuje na odůvodnění rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 29. června 2007, sp. zn. 1 T 7/2006 (č. l. 37, 38), ze kterého se podává, že obviněný M. V. vykonával dlouhodobý nepodmíněný trest odnětí svobody za trestný čin vraždy v kvalifikované skutkové podstatě a nyní projednávanou trestnou činnost páchal přímo z výkonu trestu odnětí svobody, přičemž šlo o věznici s nejpřísnějším režimem, tj. věznici se zvýšenou ostrahou. Tyto okolnosti pro svou závažnost velmi podstatně zvyšují stupeň společenské nebezpečnosti.
Nejvyšší soud na základě uvedeného dovolání obviněného M. V. odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu, protože věcně bylo podáno z jiného důvodu než je uveden v §265b tr. řádu.
Dovolatel V. L. v souvislosti s dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu výslovně uvedl i to, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. řádu, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí.
Citovaný dovolací důvod patří mezi procesní dovolací důvody. Jeho smyslem je náprava závažných vad, které vedou k tzv. zmatečnosti rozhodnutí. Dopadá předně na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání a procesní strana tak byl zbavena přístupu ke druhé instanci. Podstata uvedeného dovolacího důvodu spočívá v tom, že soud druhého stupně měl v řádném opravném řízení přezkoumat určité rozhodnutí napadené řádným opravným prostředkem po věcné stránce, avšak namísto toho opravný prostředek v případě odvolání zamítl podle §253 odst. 1 tr. řádu nebo odmítl podle §253 odst. 3 tr. řádu, aniž by však pro takový postup byly splněny procesní podmínky. U obviněného V. L. o takový případ nejde, neboť Vrchní soud v Praze, jako odvolací soud, konal odvolací řízení a o řádném opravném prostředku (odvolání) rozhodl ve veřejném zasedání a po provedení přezkumu podle hledisek stanovených zákonem (§254 tr. řádu) a takovému postupu nebránila žádná procesní okolnost. V posuzovaném případě tedy bylo odvolání obviněného V. L. zamítnuto podle §256 tr. řádu jako nedůvodné po meritorním přezkoumání rozsudku. Druhá alternativa tohoto dovolacího důvodu, tedy, že bylo rozhodnuto o zamítnutí odvolání, ačkoli byl v předcházejícím řízení dán některý z dalších důvodů dovolání (dovolatel měl zřejmě na mysli dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, který uplatnil) rovněž naplněna nebyla. Obviněný sice argumentuje ve svém dovolání údajnou existencí dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, dovozuje ji však z odlišného hodnocení provedených důkazů než k jakému dospěly soudy obou stupňů a z ním konstruovaného skutkového stavu, odlišného od skutkového zjištění soudů. Jak je již výše uvedeno, výtka právních vad opírající se o ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu musí vycházet ze soudem zjištěného skutku a nemůže se opírat o zpochybňování správnosti skutkových zjištění. Vzhledem k výše uvedenému Nejvyšší soud dovolání obviněného V. L. jako zjevně neopodstatněné podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu odmítá.
Pro úplnost Nejvyšší soud podotýká, že pokud někteří dovolatelé polemizují s formulací odůvodnění meritorního rozhodnutí soudu prvního či druhého stupně, je v tomto rozsahu jejich dovolání nepřípustné (§265a odst. 4 tr. řádu).
V souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu bylo o odmítnutí dovolání obviněných K. P., M. V., M. P. a V. L. rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 11. prosince 2008
Předseda senátu:
JUDr. Stanislav Rizman