ECLI:CZ:NS:2008:11.TDO.88.2008.1
sp. zn. 11 Tdo 88/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 28. února 2008 dovolání podané obviněným Ing. B. B. proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 22. 8. 2007, sp. zn. 5 To 354/2007, jako soudu odvolacího, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Třebíči pod sp. zn. 2 T 55/2007, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného Ing. B. B. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Třebíči ze dne 1. 6. 2007, sp. zn. 2 T 55/2007, byl obviněný Ing. B. B. uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví podle §224 odst. 1 tr. zák., za který byl podle §224 odst. 1 tr. zák. odsouzen k trestu odnětí svobody v délce trvání deseti měsíců, jehož výkon byl podle §58 odst. 1 tr. zák. a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v délce trvání dvou let.
Podle skutkových zjištění Okresního soudu v Třebíči se obviněný shora uvedené trestné činnosti dopustil tím, že jako odpovědný vedoucí pracovník (zootechnik) družstva A., družstvo S., v zemědělském středisku v obci V., okr. T., řádně a důsledně nezajistil, aby ve stáji, kde bylo chováno 15 dospělých býků, nemohlo dojít k otevření kovové dvoukřídlé brány stáje, kdy v nočních hodinách z 21. na 22. 10. 2006 došlo k přetržení zeslabeného zajišťovacího řetězu, kterým byla omotána křídla brány a k vysunutí provlečeného čepu, jenž nebyl zajištěn proti uvolnění, kdy tlakem skotu na bránu z důvodu jeho vyrušení nezjištěnými vnějšími vlivy došlo k útěku býků ze stáje s možností volného pohybu po areálu střediska a v této době došlo k napadení nočního hlídače poškozeného F. P. býky, který při napadení utrpěl mnohočetná smrtelná poranění hrudníku a hlavy.
Proti citovanému rozsudku nalézacího soudu podal obviněný odvolání, na jehož podkladě rozhodl Krajský soud v Brně, jako soud odvolací, rozsudkem ze dne 22. 8. 2007, sp. zn. 5 To 354/2007 tak, že podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. zrušil napadený rozsudek ve výroku o trestu a za splnění podmínek uvedených v §259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněnému uložil podle §224 odst. 1 tr. zák. trest odnětí svobody v délce trvání šesti měsíců, jehož výkon podle §58 odst. 1 tr. zák. a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložil na zkušební dobu v délce trvání jednoho roku. Citovaný rozsudek odvolacího soudu byl mimo jiné doručen obviněnému dne 29. 10. 2007, jeho obhájci dne 26. 10. 2007 a Okresnímu státnímu zastupitelství v Třebíči dne 24. 10. 2007.
Proti citovanému rozsudku odvolacího soudu (obviněný jej ve svém dovolání nesprávně označuje jako usnesení) podal obviněný Ing. B. B. prostřednictvím svého obhájce Mgr. K. N. dovolání, které bylo doručeno Okresnímu soudu v Třebíči dne 27. 12. 2007.
Obviněný svým dovoláním napadl výrokovou část citovaného rozsudku odvolacího soudu a v návaznosti na to i výrokovou část rozsudku nalézacího soud. Ohledně dovolacího důvodu odkázal na §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Naplnění uvedeného dovolacího důvodu odůvodňuje obviněný konstatováním, že to nebyl on, kdo byl odpovědný za chov býků v družstvu A., středisko V. Obviněný dodal, že to byla především Ing. J., která řešila veškeré problémy živočišné výroby a která prováděla dohled nad živočišnou výrobou komplexně. Dále uvedl, že mu žádný předpis nepřikazoval, jakým způsobem má být zajišťována bezpečnost a organizace práce při chovu býků. Konečně konstatoval, že v nočních hodinách došlo k vyrušení býků nezjištěnými vnějšími vlivy a poté k jejich útěku ze stáje. Uzavřel, že se soudy nedostatečně vypořádaly s důkazní situací, a proto navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil napadený rozsudek odvolacího soudu a přikázal tomuto soudu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
V dopise ze dne 8. 1. 2008, který byl doručen Okresnímu soudu v Třebíči dne 9. 1. 2008, vyjádřil obviněný prostřednictvím svého obhájce souhlas s projednání dovolání v neveřejném zasedání.
K dovolání obviněného se vyjádřila nejvyšší státní zástupkyně prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství. Ten po shrnutí předchozího řízení a obsahu obviněným podaného dovolání uvedl, že veškeré obviněným uvedené námitky jsou námitkami skutkového charakteru, které však nenaplňují uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Vzhledem k uvedenému státní zástupce závěrem svého vyjádření navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky obviněným podané dovolání odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v §265b tr. ř., a toto rozhodnutí učinil v souladu s §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací
(§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda je v této trestní věci dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a oprávněnou osobou. Shledal přitom, že dovolání obviněného přípustné je [§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], že bylo podáno v zákonné lhůtě, jakož i na místě, kde je lze učinit (§265e odst. 1 tr. ř.), a že bylo podáno oprávněnou osobou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.].
Vzhledem k tomu, že lze dovolání podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze dovolatelem uplatněné dovolací důvody považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. V úvahu přitom přicházelo posouzení pouze ve vztahu k ustanovení odstavce prvního §265b tr. ř.
Obviněný ve svém dovolání označuje jako dovolací důvod skutečnosti uvedené v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. K tomuto je třeba v obecné rovině uvést následující:
Podle citovaného ustanovení lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z uvedeného plyne, že v rámci rozhodování o dovolání vychází Nejvyšší soud zásadně ze skutkových zjištění provedených soudy v předchozím řízení a pouze hodnotí, zda tato skutková zjištění byla z hlediska hmotného práva správně posouzena. Není tedy možné namítat nic proti samotným skutkovým zjištěním soudu, proti tomu, jak soud hodnotil důkazy, v jakém rozsahu provedl dokazování, jak postupoval při provádění důkazů, apod. V tomto směru totiž nejde o aplikaci hmotného práva, ale procesních předpisů, zejména ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. o postupu orgánů činných v trestním řízení při zjišťování skutkového stavu a při hodnocení důkazů. Hmotně právní posouzení se pak týká především trestního práva hmotného, ale může se týkat i jiných právních odvětví (k tomu srov. č. 36/2004 Sb. rozh. tr., str. 299). Nesprávnost může spočívat v tom, že soud nesprávně aplikuje normu hmotného práva tím, že buď použije jiný právní předpis či jiné ustanovení nebo použije správný právní předpis a jeho správné ustanovení, ale nesprávně je vyloží. Nesprávnost může rovněž spočívat v chybně posouzené předběžné otázce. Je třeba dodat, že v žádném z dalších ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. trestní řád nepřipouští jako důvod dovolání, že by rozhodnutí bylo založeno na nesprávném nebo neúplném skutkovém zjištění. Z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., je dovolání podáno i v případě, kdy je v něm sice citováno některé z ustanovení §265b tr. ř., ale ve skutečnosti jsou vytýkány vady, které zákon jako důvod dovolání nepřipouští.
Předně je možno konstatovat, že v podstatě shodné námitky, které obviněný uvedl ve svém dovolání, uvedl již v rámci odvolacího řízení. Pokud jde o konkrétní dovolací námitku spočívající v tvrzení obviněného, že se soudy nedostatečně vypořádaly s důkazní situací, je možno říci, že jde o námitku brojící toliko proti rozsahu provedeného dokazování, resp. dostatečnosti zjištění skutkových okolností.
Obviněný tedy v této části dovolání, s poukazem na dovolací důvod podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., fakticky vyjadřuje svoje neztotožnění se s rozsahem provedeného dokazování, hodnocení důkazů a z něho vyplývajícími závěry soudů ohledně okolností významných pro posouzení naplnění znaků trestného činu. Takové závěry jsou však závěry skutkovými, které teprve tvoří podklad pro hmotně právní posouzení skutku z hlediska naplnění znaků skutkové podstaty v konkrétním případě v úvahu přicházejícího trestného činu. Odvozuje–li přitom obviněný nesprávnost právního posouzení skutku nebo jiného hmotně právního posouzení pouze od jím deklarovaného jiného skutkového stavu, než k jakému dospěly soudy v dovolání předcházejícím řízení, pak jeho dovolání nespadá pod žádný zákonný dovolací důvod.
Namítá–li dále obviněný, že ke smrti poškozeného došlo zřejmě v důsledku vyrušení býků dosud nezjištěnými vnějšími vlivy a naznačuje–li tak, že tato otázka je významná pro posouzení jeho trestní odpovědnosti, lze nejprve konstatovat, že obviněný zaměřuje svoji námitku na posouzení příčinné souvislosti. Obecně lze říci, že otázka, jakým způsobem byla chovaná zvířata vyrušena, však nemá z pohledu trestní odpovědnosti obviněného (popř. jiné osoby) zásadní význam. Obviněný, popř. jiná osoba, která odpovídala za zabezpečení chovu býků, měla zajistit taková opatření, která by zabránila útěku chovaných zvířat v jakékoliv běžně nastalé situaci, tedy i tehdy, kdy by zvířata byla vyrušena blízkostí jiného zvířete, nočního hlídače nebo např. i bouřkou. Tyto okolnosti bylo možno stejně jako jiné běžné situace předpokládat a zabezpečení chovu býků jim tudíž muselo odpovídat. Na tomto závěru nemění nic ani skutečnost, že detailní způsob zabezpečení stáje nebyl stanoven vnitřním předpisem družstva A. a ani právními předpisy vztahujícími se k bezpečnosti a ochraně zdraví při práci. Pouze v případě, kdy by příčinný průběh byl pro obviněného nepředvídatelný, nebylo by možno jej učinit odpovědným za následek z něho vyplývající (srov. č. 20/1981 Sb. rozh. tr.).
Pro úplnost lze dodat, že obviněným namítané „vnější vlivy“ by mohly být právně významné v situaci, kdy by ke smrti poškozeného došlo v důsledku té skutečnosti, že by brána stáje býků byla nedostatečně uzavřena např. proto, že ji krmiči přes nařízená bezpečnostní opatření a prováděné kontroly osobami odpovědnými za zabezpečení stáje při přesunu chovaných zvířat neúplně zajistili. O takovou situaci však v daném případě nešlo.
Soudy v předchozím řízení vycházely ze skutkových závěrů, kterými je Nejvyšší soud, jak již bylo řečeno, v rámci dovolacího řízení vázán, že brána stáje býků byla krmiči plně zajištěna a to tak, že křídla kovové brány stáje byla zajištěna řetězem, který byl kolem nich omotán, a dále i 14 mm silným čepem ve tvaru písmene „U“, který byl provlečen ocelovými profily ve tvaru písmene „U“ a „L“ navařenými na křídlech brány, přičemž čep byl jimi provlečen ve směru shora dolů, avšak proti vysunutí nebyl zajištěn (srov. odůvodnění rozsudku nalézacího soudu na str. 3). Nalézací soud dále dospěl k závěru, že k otevření brány stáje došlo tím způsobem, že tlakem těl chovaných býků došlo k vysunutí nezajištěného čepu a k přetržení jistícího řetězu (srov. tzv. skutkovou větu rozsudku nalézacího soudu). Z těchto skutkových okolností je zřejmé, že přijatá zabezpečovací opatření byla nedostatečná, neboť je chovaní býci překonali. Lze proto konstatovat, že k otevření brány stáje a následnému usmrcení poškozeného došlo kvůli nedostatečným bezpečnostním opatřením, která by zabránila otevření brány býky.
Pokud dále obviněný ve svém dovolání uvádí, že to nebyl on, kdo byl odpovědný za chov býků, ale jeho kolegyně Ing. J., pak je možno říci, že jde o námitku, která je významná z hlediska posouzení zavinění obviněného, byť jde částečně i o námitku skutkového charakteru.
Obecně lze říci, že bezpečnost a ochrana zdraví při práci byla v rozhodné době upravena v §132 a násl. zákona č. 65/1965 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších změn (dále jen „zák. práce“), a v návaznosti na to i nařízením vlády č. 27/2002 Sb., kterým se stanoví způsob organizace práce a pracovních postupů, které je zaměstnavatel povinen zajistit při práci související s chovem zvířat. Z těchto právních předpisů vyplývá, že za zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví zaměstnance při práci odpovídá zaměstnavatel. Za plnění úkolů zaměstnavatele v péči o bezpečnost a ochranu zdraví při práci odpovídají vedoucí zaměstnanci zaměstnavatele na všech stupních řízení v rozsahu svých funkcí (§132 odst. 3 zák. práce). V souladu s citovaným ustanovením je vnitřní předpis družstva A. „Organizační a provozní řády a pracovní postupy při práci s chovem zvířat“ (č. l. 24 – 34). Za dodržování podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci odpovídají v souladu s tímto vnitřním předpisem vedoucí zaměstnanci, přičemž odpovědným vedoucím zaměstnancem za oblast živočišné výroby je pro středisko V. obviněný Ing. B. (srov. č. l. 32).
Je sice možné připustit, že citovaný vnitřní předpis odkazuje v souvislosti s odpovědností za bezpečnost a ochranu zdraví při práci pouze na velkokapacitní kravín (zkratka VKK), nicméně jiný odpovědný vedoucí pro jmenované středisko a pro oblast živočišné výroby stanoven nebyl. Lze proto dovodit, že obviněný odpovídal za veškerou živočišnou výrobu ve středisku V., tj. i za chov býků. Této odpovědnosti by obviněného nezbavila ani ta okolnost, že jak tvrdí, by chov býků fakticky zajišťovala Ing. J. či jiná osoba, byl–li to přesto obviněný, kdo byl vnitřním předpisem (popř. pracovní smlouvou) určen jako vedoucí odpovědný za bezpečnost a ochranu zdraví při práci ve středisku V. Obviněný sám tuto odpovědnost nemohl přenést na jiného vedoucího zaměstnance. Ke změně odpovědné osoby by mohlo za daných okolností dojít změnou příslušného vnitřního předpisu družstva A. K tomu však v posuzovaném případě nedošlo.
S ohledem na skutečnost, že obviněný Ing. B. B. jiné než popsané námitky ve svém dovolání neuvedl a vzhledem k výše uvedenému dospěl Nejvyšší soud k závěru, že napadeným rozhodnutím a jemu předcházejícím postupem k porušení zákona ve smyslu uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nedošlo. Dovolání obviněného Ing. B. B. proto pro jeho zjevnou neopodstatněnost podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, a to v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 28. února 2008
Předseda senátu:
JUDr. Karel Hasch