ECLI:CZ:NS:2008:11.TDO.918.2008.1
sp. zn. 11 Tdo 918/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 11. listopadu 2008 dovolání podané obviněnou Ing. J. F. proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. 4. 2008, sp. zn. 3 To 182/2008, jako soudu odvolacího, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 1 T 178/2007, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněné Ing. J. F. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 11. 1. 2008, sp. zn. 1 T 178/2007, byla obviněná Ing. J. F. uznána vinnou dvěma trestnými činy maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 3 tr. zák., za které byla podle §171 odst. 3 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. odsouzena k úhrnnému trestu odnětí svobody v délce trvání tří měsíců, jehož výkon byl podle §58 odst. 1 tr. zák. a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání jednoho roku.
Uvedené trestné činnosti se obviněná dopustila podle zjištění nalézacího soudu tím, že:
1) ačkoli usnesením Okresního soudu v Ostravě zde dne 1. 9. 2005, sp. zn. 76 P a Nc 353/2003, P 1226/2003, jež bylo vykonatelné dne 9. 9. 2005 a nabylo právní moci dne 28. 9. 2005, byl předběžně upraven styk otce Ing. L. Š. s nezletilou dcerou S. Š. na každý sudý týden v roce v době od pátku od 18:00 hod. do neděle do 18:00 hod. a dále během vánočních svátků v roce 2005 od 26. 12. v 10:00 hod. do 1. 1. 2006 v 18:00 hod. a obžalované byla uložena povinnost nezletilou ke styku řádně připravit a ve stanovenou dobu otci řádně a včas předat před domem, ve kterém nezletilá bydlí, a následně dne 24. 10. 2005 byla obžalované doručena výzva při výkonu rozhodnutí o úpravě styku Okresního soudu v Ostravě ze dne 13. 10. 2005, aby se tomuto soudnímu rozhodnutí podrobila, přesto ve dnech 4. – 6. 11. 2005, 18. – 20. 11. 2005, 2. – 4. 12. 2005, 16. – 18. 12. 2005, 26. 12. 2005 – 1. 1. 2006, 13. – 14. 1. 2006, 27. – 29. 1. 2006, 10. – 12. 2. 2006, 24. – 26. 2. 2006, 10. – 12. 3. 2006, a 24. – 26. 3. 2006 v O.-P. na ul. K. v místě svého bydliště Ing. L. Š. úmyslně nepředala k návštěvě jeho nezletilou dceru S. Š., v důsledku čehož jí bylo rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 20. 2. 2006, sp. zn. 76 P a Nc 353/2003, 0 P 1226/2006 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 5. 12. 2006, sp. zn. 13 Co 597/2006, jež nabyl právní moci dne 22. 1. 2007, uloženo celkem osm pokut v celkové výši 7 800 Kč za neuskutečněné styky nezletilé s otcem v období od 4. 11. 2005 do 1. 1. 2006,
2) ačkoli rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 24. 7. 2006, sp. zn. 76 P a Nc 353/2006, P 1226/2003 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 5. 12. 2006, sp. zn. 13 Co 597/2006, jež nabyl právní moci dne 22. 1. 2007, byla nezletilá S. Š. odňata z výchovy obžalované a svěřena do výchovy otce Ing. L. Š., a následně byl usnesením Okresního soudu v Ostravě ze dne 26. 2. 2007, sp. zn. 45 P a Nc 21/2007, P 1226/2003, nařízen výkon tohoto rozhodnutí odnětím nezletilé S. Š., obžalované a jejím předáním do výchovy otce Ing. L. Š., přesto v době od 12. 3. 2007 do 21. 5. 2007 v O.-P. na ul. K. v místě svého bydliště Ing. L. Š. úmyslně nepředala do výchovy jeho nezletilou dceru S. Š., když dne 9. 3. 2007 došlo k realizaci odnětí nezletilé a jejímu předání otci, načež dne 10. 3. 2007 po dohodě s otcem si nezletilou odvedla na návštěvu s tím, že mu ji předá zpět dne 12. 3. 2007 po vyučování, což však již neučinila.
Proti citovaném rozsudku nalézacího soudu podala obviněná odvolání, na jehož podkladě rozhodl Krajský soud v Ostravě, jako soud odvolací, usnesením ze dne 4. 4. 2008, sp. zn. 3 To 182/2008 tak, že obviněnou podané odvolání podle §256 tr. ř. zamítl. Toto usnesení odvolacího soudu bylo doručeno mimo jiné obviněné dne 23. 5. 2008, jejímu obhájci dne 13. 5. 2008 a Okresnímu státnímu zastupitelství v Ostravě rovněž dne 13. 5. 2008.
Proti usnesení Krajského soudu v Ostravě podala obviněná Ing. J. F., prostřednictvím obhájkyně JUDr. Š. A. dovolání, které bylo doručeno Okresnímu soudu v Ostravě dne 14. 7. 2008.
Obviněná svým dovoláním napadla výrokovou část usnesení odvolacího soudu. Ohledně dovolacího důvodu uvedla, že bylo rozhodnuto o zamítnutí odvolání proti rozsudku nalézacího soudu, ačkoliv byl dán dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., přičemž odkázala též na ustanovení §265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
Naplnění citovaných dovolacích důvodů spatřuje obviněná v tom, že skutek, kterým byla uznána vinnou, nevykazuje všechny zákonné znaky trestného činu podle §171 odst. 3 tr. zák. Obviněná uvedla, že v žádném případě nebránila ve výkonu rozhodnutí opatrovnického soudu. Předání nezletilé dcery S. proběhlo dne 9. 3. 2007, avšak dne 10. 3. 2007 si obviněná nezletilou na základě dohody s otcem odvedla zpět na její žádost. Žádný další úkon nečinila. Obviněná dále vyjádřila nesouhlas s rozhodnutím Okresního soudu v Ostravě ze dne 24. 7. 2006, sp. zn. 76 P a Nc 353/2006, P 1226/2003, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 5. 12. 2006, sp. zn. 13 Co 597/2006. Obviněná proto podala návrh na změnu výchovného prostředí. Ačkoliv je tento návrh projednáván Okresním soudem v Ostravě od 24. 1. 2007, nebylo dosud pravomocně rozhodnuto.
V další části svého dovolání obviněná uvedla, že podle jejího mínění nejsou výchovné metody otce nezletilé vhodné a mají na ni nepříznivý vliv. Trestní soudy se nezabývaly příčinami, které vedou obviněnou k jejímu chování ve vztahu k otci nezletilé dcery. Nezabývaly se ani stanoviskem nezletilé, popř. vztahem otce k dceři S. Obviněná dále uvedla, že při posouzení materiální stránky přisouzeného trestného činu by měly být tyto okolnosti zváženy, popř. by mělo být posečkáno s odsuzujícím výrokem do okamžiku právní moci rozhodnutí opatrovnického soudu. Trestní soudy tedy pochybily, když nezkoumaly pohnutku a motiv jejího jednání. Obviněná k tomu dodala, že ustanovení §171 odst. 3 tr. zák. by mělo chránit zejména psychické a duševní zdraví dítěte. Proto měl být k důkazům připojen i opatrovnický spis a psychologický posudek. K tomu dodala, že soudy měly rovněž provést konfrontaci s otcem nezletilé dcery S.
Závěrem svého dovolání obviněná konstatovala, že odvolací soud uvedená pochybení nenapravil, ačkoliv tak měl a mohl učinit. Vzhledem k tomu navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil napadené usnesení odvolacího soudu, jakož i rozhodnutí na toto usnesení obsahově navazující, a aby odvolacímu soudu přikázal věc znovu projednat a rozhodnout.
K dovolání obviněné se vyjádřila nejvyšší státní zástupkyně prostřednictvím státní zástupkyně činné u Nejvyššího státního zastupitelství. Ta po shrnutí dosavadního průběhu řízení předně uvedla, že většina námitek obviněnou uplatněných směřuje do rozsahu dokazování a procesu hodnocení důkazů provedených soudy v dané věci. Obviněná tedy především zpochybňuje skutková zjištění, pokud tvrdí, že se nedopustila žádného trestného jednání, nebránila výkonu rozhodnutí, ani jej nemařila. Podobně je tomu u námitky, že se nezletilá dcera u ní zdržuje se souhlasem otce. Rozsah dokazování závisí výlučně na úvaze soudu a v dané věci soudy přesvědčivě zdůvodnily, proč považovaly další obviněnou navrhované důkazy za nadbytečné.
Jedinou námitkou, kterou obviněná materiálně naplnila dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tvrzení, že její jednání nedosáhlo potřebného stupně společenské nebezpečnosti, tedy vyššího než nepatrného (§3 odst. 1, 2, tr. zák.). Tuto námitku však státní zástupkyně považuje za zjevně neopodstatněnou. Daný případ nevykazuje nic, co by takovou úvahu přesvědčivě odůvodňovalo. V daném případě není stupeň nebezpečnosti ničím snižován tak, aby se to vymykalo z rámce vyskytujících se trestných činů maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 3 tr. zák. Ze strany obviněné jde o soustavné, úporné a cílené jednání, vedené snahou mařit výkon rozhodnutí opatrovnického soudu, o kterém se domnívá, že není správné. Současně sama svým postojem, chováním a názory v nezletilé dceři buduje negativní vztah k druhému rodiči. Společenskou nebezpečnost nesnižuje ani to, že obviněná podala nový návrh na změnu úpravy styku nezletilé s otcem.
K uplatněnému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. pak státní zástupkyně dodala, že tento přicházel v úvahu pouze v alternativě vymezené zákonnou dikcí „bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku a v řízení tomuto rozhodnutí předcházejícím byl dán důvod dovolání vymezený v písm. a) až k)“. Tato alternativa dovolacího důvodu je tedy vázána na některý z dalších dovolacích důvodů, což znamená, že je-li dovolání zjevně neopodstatněné z hlediska důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., musí být zjevně neopodstatněné i z hlediska důvodu podle písmene l) tohoto ustanovení.
Závěrem proto státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl a toto rozhodnutí učinil podle §265r odst. 1 písm. a) v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací
(§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda je v této trestní věci dovolání obviněné přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a oprávněnou osobou. Dospěl přitom k závěru, že dovolání obviněné je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a), h) tr. ř.], že bylo podáno v zákonné lhůtě, jakož i na místě, kde je lze učinit (§265e odst. 1 tr. ř.), a že bylo podáno oprávněnou osobou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.].
Vzhledem k tomu, že lze dovolání podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze dovolatelkou uplatněné dovolací důvody považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. V úvahu přitom přicházelo posouzení pouze ve vztahu k ustanovení odstavce prvního §265b tr. ř.
Obviněná ve svém dovolání označuje jako dovolací důvod nejprve skutečnosti uvedené v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. K tomuto je třeba v obecné rovině uvést následující:
Podle citovaného ustanovení lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z uvedeného plyne, že v rámci rozhodování o dovolání vychází Nejvyšší soud zásadně ze skutkových zjištění provedených soudy v předchozím řízení a pouze hodnotí, zda tato skutková zjištění byla z hlediska hmotného práva správně posouzena. Není tedy možné namítat nic proti samotným skutkovým zjištěním soudu, proti tomu, jak soud hodnotil důkazy, v jakém rozsahu provedl dokazování, jak postupoval při provádění důkazů, apod. V tomto směru totiž nejde o aplikaci hmotného práva, ale procesních předpisů, zejména ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. o postupu orgánů činných v trestním řízení při zjišťování skutkového stavu a při hodnocení důkazů. Hmotně právní posouzení se pak týká především trestního práva hmotného, ale může se týkat i jiných právních odvětví (k tomu srov. č. 36/2004 Sb. rozh. tr., str. 299). Nesprávnost může spočívat v tom, že soud nesprávně aplikuje normu hmotného práva tím, že buď použije jiný právní předpis či jiné ustanovení nebo použije správný právní předpis a jeho správné ustanovení, ale nesprávně je vyloží. Nesprávnost může rovněž spočívat v chybně posouzené předběžné otázce. Je třeba dodat, že v žádném z dalších ustanovení §265b odst. 1 trestní řád nepřipouští jako důvod dovolání, že by rozhodnutí bylo založeno na nesprávném nebo neúplném skutkovém zjištění. Z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., je dovolání podáno i v případě, kdy je v něm sice citováno některé z ustanovení §265b tr. ř., ale ve skutečnosti jsou vytýkány vady, které zákon jako důvod dovolání nepřipouští.
S ohledem na uvedené je možno konstatovat, že popsanému dovolacímu důvodu neodpovídají námitky obviněné, kterými zpochybňuje rozsah dokazování a výsledek hodnocení provedených důkazů, tedy skutkové závěry. Tak je tomu u tvrzení obviněné, že nebránila ve výkonu rozhodnutí opatrovnického soudu a dceru od otce odvedla na její žádost na základě dohody s ním. Podobně je tomu, i co se týče námitky, že soudy se nezabývaly stanoviskem samotné nezletilé dcery a vztahem otce k dceři a dále že k důkazům měl být připojen i opatrovnický spis. K tomu je třeba dodat, že v případě trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí nepřísluší soudům v trestním řízení přezkoumávat správnost rozhodnutí, jehož výkon obviněná mařila. Objektem trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí je totiž zájem na řádném výkonu rozhodnutí státních orgánů.
Jak správně konstatuje státní zástupkyně, tvrzenému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. odpovídá pouze námitka, že jednání obviněné nedosáhlo potřebného stupně společenské nebezpečnosti, tedy vyššího než nepatrného (§3 odst. 1, 2 tr . zák.). Stejně tak ale státní zástupkyně správně hodnotí, že daný případ nevykazuje nic, co by mohlo přesvědčivě odůvodňovat úvahu o nepatrném stupni nebezpečnosti činu pro společnost. Je zřejmé, že se případ nijak nevymyká z rámce běžně se vyskytujících případů trestného činu podle §171 odst. 3 tr. zák. Již stanovením formálních znaků určité skutkové podstaty zákon předpokládá, že při jejich naplnění v běžně se vyskytujících případech bude stupeň nebezpečnosti činu pro společnost zpravidla vyšší než nepatrný (srov. 43/1996 Sb. rozh. tr.). V daném případě obviněná nerespektovala dvě soudní rozhodnutí, kterými byl upraven nejprve předběžně styk nezletilé s otcem a následně s konečnou platností svěření do jeho výchovy, mařila jejich výkon zcela záměrně a dlouhodobě. Obviněné byly opakovaně ukládány pokuty, nezletilá byla z její péče odebrána v rámci výkonu rozhodnutí. K naplnění vyššího než nepatrného stupně společenské nebezpečnosti by přitom postačovalo, byla-li by obviněné uložena jediná pokuta (srov. 19/1998 Sb. rozh. tr.) nebo byla-li nezletilá odňata z její péče, což je opatření nesporně citelnější povahy, než pokuta (srov. 16/2007 Sb. rozh. tr.). Nelze přehlédnout fakt, že obviněná tím, že nezletilou dceru po provedeném výkonu rozhodnutí od otce pod záminkou opět odvedla, ji vystavila nebezpečí nového výkonu rozhodnutí odnětím dítěte, což by pro nezletilou představovalo velkou psychickou zátěž. Činila tak proto, že rozhodnutí nepovažuje za správná. Svou námitku nepatrného stupně společenské nebezpečnosti přitom odůvodňuje tvrzeními, která se neprokázala, tedy že metody a přístupy otce k nezletilé S. nejsou vhodné a mohou mít na její vývoj nepříznivý vliv. Nutno přitom podotknout, že pohnutkou obviněné se v tomto smyslu zabýval již nalézací soud, když na str. 6 rozsudku dochází k závěru, že nebyly zjištěny žádné skutečnosti, které by svědčily pro závěr, že je v zájmu nezletilé, aby se s ní poškozený nestýkal. V podstatě tedy tato námitka obviněné opět směřuje proti skutkovým závěrům.
Ani skutečnost, že obviněná podala nový návrh na úpravu poměrů nezletilé, nemusí nutně snižovat stupeň nebezpečnosti činu pro společnost (srov. obdobně 19/1998 Sb. rozh. tr.). V tomto případě obviněná sama konstatuje, že tak učinila proto, že s dřívějším rozhodnutím nesouhlasí a zákon jí neumožňuje podat ve věci dovolání. Důvodem pro odlišné rozhodnutí v řízení ve věcech péče o nezletilé by však mohla být pouze významná změna poměrů na straně dítěte či rodiče. Obviněná netvrdí, že by k takové změně došlo, a vzhledem k tomu, že návrh podala podle vlastního vyjádření 24. 1. 2007, tedy pouhé dva dny po právní moci předchozího rozhodnutí, nelze ani čekat, že by k takové významné změně mohlo dojít. Přistoupením na argumentaci obviněné by navíc ustanovení §171 odst. 3 tr. zák. prakticky pozbylo smyslu vzhledem k tomu, že ve věcech péče o nezletilé je možno opakovaně podávat nové návrhy. Obviněná tedy byla povinna respektovat stávající vykonatelné soudní rozhodnutí.
Obviněná ve svém dovolání označuje jako dovolací důvod dále i skutečnosti uvedené v ustanovení §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. K tomuto je třeba v obecné rovině uvést následující:
Uvedený dovolací důvod v sobě zahrnuje dvě alternativy. Podle první z nich je tento dovolací důvod dán, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí. Jde tedy o případy, kdy bylo zamítnuto nebo odmítnuto obviněným podané odvolání proti rozsudku nalézacího soudu z formálních důvodů uvedených v §253 tr. ř. bez věcného přezkoumání podle §254 tr. ř., aniž by byly současně splněny procesní podmínky stanovené trestním řádem pro takový postup. Podle druhé z nich je uvedený dovolací důvod dán tehdy, když v řízení, které předcházelo vydání rozhodnutí o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., byl dán některý z důvodů dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Jde tedy o případy, kdy bylo zamítnuto obviněným podané odvolání proti rozsudku nalézacího soudu postupem podle §256 tr. ř., tj. po věcném přezkoumání odvolacím soudem podle §254 tr. ř. s tím, že jej odvolací soud neshledal důvodným.
Obviněná ve svém dovolání výslovně odkázala na druhou alternativu ustanovení §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., tedy že došlo k zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku, ač v řízení jemu předcházejícím byl dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Za situace, kdy Nejvyšší soud shledal dovolání zjevně neopodstatněným z hlediska dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je toto zjevně neopodstatněné i z hlediska dovolacího důvodu podle druhé alternativy §265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
S ohledem na výše uvedené dospěl Nejvyšší soud k závěru, že napadeným rozhodnutím a jemu předcházejícím postupem k porušení zákona ve smyslu uplatněných dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. g) a písm. l) tr. ř. nedošlo. Dovolání obviněné Ing. J. F. proto pro jeho zjevnou neopodstatněnost podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, a to v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 11. listopadu 2008
Předseda senátu:
JUDr. Karel Hasch