ECLI:CZ:NS:2008:11.TVO.17.2008.1
sp. zn. 11 Tvo 17/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 10. 7. 2008 stížnost obviněného I. B. proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 15. 5. 2008, sp. zn. 4 To 31/2008, a rozhodl takto:
Podle §148 odst. 1 písm. c) tr. řádu se stížnost obviněného I. B. z a m í t á .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 3. 2008, sp. zn. 48 T 10/2007, byl obviněný I. B. uznán vinným trestným činem porušování domovní svobody podle §238 odst. 1, 2 tr. zák. a pokusem trestného činu vraždy podle §8 odst. 1 tr. zák. k §219 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák. a odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání čtrnácti let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou, a k povinnosti zaplatit škodu.
Proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě podal obviněný odvolání a trestní věc byla předložena Vrchnímu soudu v Olomouci, jako soudu odvolacímu.
Usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 15. 5. 2008, sp. zn. 4 To 31/2008, byla podle §72 odst. 3 tr. řádu zamítnuta žádost obviněného I. B. o propuštění z vazby na svobodu.
Proti tomuto usnesení podal obviněný I. B. stížnost s tím, že u něj důvod útěkové vazby není dán, neboť on sám nikdy nezavdal příčinu k tomu, aby se soud mohl domnívat, že se chce vyhýbat trestnímu řízení a uloženému trestu, naopak v době propuštění z vazby dobrovolně oznámil, kde se bude zdržovat, a tam se také zdržoval, a řádně se dostavoval k hlavnímu líčení. Navrhl proto, aby Nejvyšší soud napadené usnesení vrchního soudu zrušil a nově rozhodl tak, že se propouští z vazby na svobodu.
Nejvyšší soud z podnětu podané stížnosti přezkoumal podle §147 odst. 1 tr. řádu správnost napadeného rozhodnutí i řízení, které mu předcházelo, a dospěl k tomuto závěru.
O důvodnosti vazby obviněného I. B. bylo v průběhu dosavadního řízení opakovaně rozhodováno, naposledy napadeným usnesením Vrchního soudu v Olomouci, jímž byla zamítnuta žádost obviněného o propuštění z vazby na svobodu. Rozsudkem soudu prvního stupně byl obviněný uznán vinným závažnými trestnými činy, za které mu byl uložen přísný nepodmíněný trest odnětí svobody. Vzhledem k výši hrozícího trestu byla tak v době rozhodování o vazbě obava z vyhýbání se trestnímu řízení, ať již tím, že by mohl uprchnout, nebo tím, že by se mohl skrývat, zcela důvodná. V tomto směru je v souladu s nálezem Ústavního soudu ze dne 1. 4. 2004, sp. zn. III. ÚS 566/03, odůvodnění útěkové vazby hrozbou vysokým trestem. S ohledem na to se jeví jako bezpředmětné, že obviněný I. B. nebyl po celou dobu trestního řízení ve vazbě. Obviněný byl v průběhu trestního řízení na určitou dobu z vazby propuštěn a soudu následně nepřísluší důvody tohoto propuštění přezkoumávat. Z hlediska opětovného vzetí obviněného do vazby a následným úkonům spočívajícím v kontrole důvodnosti a délce trvání této vazby je rozhodné, že důvody, pro něž byl obviněný znovu vzat do vazby, trvají, a že se s jejich důvodností soud, který o dalším trvání vazby rozhodoval, náležitě vypořádal. Protože se Nejvyšší soud rozhodující ve věci ve druhém stupni s napadeným usnesením Vrchního soudu v Olomouci plně ztotožňuje, nemohla se stížnost obviněného I. B. setkat s úspěchem a bylo rozhodnuto, jak je ve výroku tohoto usnesení uvedeno.
V současné době jsou ovšem úvahy o důvodnosti vazby obviněného I. B. zbytečné, protože rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 8. 7. 2008, sp. zn. 4 To 31/2008, byla trestní věc obviněného pravomocně skončena a obviněný by měl být převeden z vazby do výkonu trestu odnětí svobody.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 10. července 2008
Předseda senátu:
JUDr. Pavel Kučera