ECLI:CZ:NS:2008:20.CDO.1361.2008.1
sp. zn. 20 Cdo 1361/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové a soudců JUDr. Petra Šabaty a JUDr. Pavla Krbka v exekuční věci oprávněné C. S., s.r.o. (dříve G.-S., s.r.o.), zastoupené advokátem, proti povinným 1) F. B., a 2) L. B., zastoupeným advokátem, pro 48 839,- Kč, vedené u Okresního soudu v Uherském Hradišti pod sp. zn. EXNc 6097/2006, o dovolání povinných proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 5. 6. 2007, č. j. 26 Co 297/2007-33, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Okresní soud v Hodoníně usnesením ze dne 13. 12. 2006, č.j. EXNc 6097/2006-10, nařídil podle usneseného Okresního soudu ve Zlíně ze dne 2. 2. 2006, č. j. 17 C 139/2001-243, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 27. 7. 2006, č. j. Co 240/2006-265 (správně č. j. 59 Co 240/2006-265) k uspokojení pohledávky oprávněné ve výši 48 839,- Kč a pro náklady exekuce, na majetek povinných exekuci a jejím provedením pověřil soudního exekutora.
Krajský soud shora uvedeným rozhodnutím změnil pouze z důvodu formulačních nepřesností usnesení okresního soudu tak, že soud nařizuje podle usneseného Okresního soudu ve Zlíně ze dne 2. 2. 2006, č. j. 17 C 139/2001-243, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 27. 7. 2006, č. j. Co 240/2006-265, k uspokojení pohledávky oprávněné ve výši 48 839,- Kč a pro náklady exekuce, které budou v průběhu řízení stanoveny, exekuci na majetek povinných 1/ a 2/ a jejím provedením pověřil soudního exekutora. Odvolací soud uzavřel, že všechny zákonné podmínky pro nařízení exekuce byly splněny; povinnými tvrzená skutečnost o jejich osvobození od soudních poplatků v rámci nalézacího řízení je v řízení o nařízení exekuce zcela bezvýznamná, stejně jako výrok rozhodnutí krajského soudu ze dne 27. 7. 2006, č. j. 59 Co 240/2006-265, že žádnému z účastníků nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.
V dovolání a v jeho doplnění – jehož přípustnost dovozují z §238 odst. 1 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“) – namítají povinní, že napadené usnesení má po právní stránce zásadní význam, neboť řeší právní otázku dovolacím soudem dosud neřešenou. V dovolání uplatňují dovolací důvody podle §241a odst. 2 písm. a/ a b/ o. s. ř. Vady řízení spatřují v postupu odvolacího soudu v nalézacím řízení, kdy tento soud změnil ve výroku o nákladech řízení usnesení Okresního soudu ve Zlíně ze dne 2. 2. 2006, č. j. 17 C 139/2001-243 - žalovaná (oprávněná) teprve v odvolacím řízení uplatnila a doložila k nákladům řízení přiznání daně z přidané hodnoty. Další vadu řízení spatřují v tom, že v nalézacím řízení soudy nepřihlédly při rozhodování o nákladech řízení k majetkovým a sociálním poměrům žalobců (povinných). Jsou přesvědčeni, že soud měl při rozhodování o nákladech nalézacího řízení podle §150 o. s. ř. tyto okolnosti zohlednit a právo na náhradu nákladů řízení žalované (oprávněné) nepřiznat. Nesouhlasí také se způsobem provedení exekuce – tj. srážkami ze starobního důchodu, neboť tento tvoří jejich jediný příjem. Navrhli proto, aby dovolací soud usnesení soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení.
Dovolání není přípustné, byť pro každého z povinných z jiných důvodů.
Protože v projednávané věci dovolání ze dne 23. 7. 2007 (sepsané povinnými) neobsahovalo dovolací důvody, pro něž se rozhodnutí odvolacího soudu napadá a ani ze skutečností uvedených v dovolání nešlo usoudit, zda je nějaký dovolací důvod dán, a protože povinní nebyli zastoupeni advokátem, okresní soud usnesením ze dne 16. 1. 2008, č.j. EXNc 6097/2006-51, vyzval ale jen povinného F. B., aby ve lhůtě 10 dnů své dovolání opravil a doplnil v souladu s ustanovením §42 odst. 4 o. s. ř. a aby si v téže lhůtě zvolil zástupcem advokáta. Zároveň ho poučil o následcích spojených s neuposlechnutím výzvy. Usnesení nabylo právní moci dne 18. 1. 2008.
Podle ustanovení §43 odst. 2, věty první o. s. ř., které platí i pro řízení u dovolacího soudu (§243c odst. 1 o. s. ř.), není-li přes výzvu předsedy senátu podání řádně opraveno nebo doplněno a v řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat, soud usnesením podání, kterým se zahajuje řízení, odmítne.
Podle ustanovení §241a odst. 1 o. s. ř. musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4 o. s. ř.) v dovolání uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů se toto rozhodnutí napadá, popřípadě které důkazy by měly být provedeny k prokázání důvodu dovolání, a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu nebo z jakých důvodů se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, je vadným podáním, které může dovolatel doplnit o chybějící náležitosti jen do uplynutí dovolací lhůty, tj. do dvou měsíců ode dne, kdy mu bylo doručeno napadené rozhodnutí odvolacího soudu. Nebyla-li v době podání dovolání splněna podmínka uvedená v §241, běží tato lhůta až do uplynutí lhůty, která byla dovolateli určena ke splnění této podmínky; požádal-li však dovolatel před uplynutím lhůty o ustanovení zástupce (§30 o. s. ř.), běží lhůta podle věty první znovu až od právní moci usnesení, kterým bylo o této žádosti rozhodnuto (§241b odst. 3 o. s. ř.).
Z uvedeného vyplývá, že nebyl-li povinný zastoupen advokátem v době podání dovolání, byl povinen odstranit nedostatek povinného zastoupení ve stanovené lhůtě 10 dnů (kterou může soud k návrhu nezastoupeného odvolatele prodloužit) a ve stanovené lhůtě byl jím zvolený advokát povinen vady dovolání odstranit. Lhůtu k odstranění vad dovolání, která je, jak již bylo zmíněno výše, lhůtou propadnou, soud oprávněn prodloužit není.
Jestliže zástupce povinného v určené lhůtě dovolání nedoplnil a jeho vady neodstranil, marným uplynutím lhůty se původně odstranitelné vady staly vadami neodstranitelnými. Jestliže pro tento nedostatek nelze v řízení pokračovat, je třeba dovolání, které je nezpůsobilé zahájit dovolací řízení, za přiměřeného použití ustanovení §43 odst. 2, věty první, o. s. ř. odmítnout (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 6. 2003, sp. zn. 29 Odo 108/2002, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 3/2004 pod č. 21).
Nejvyšší soud proto vadné dovolání s ohledem na výše uvedené skutečnosti podle §243c odst. 1 a §43 odst. 2 o. s. ř. odmítl.
Povinná L. B. k odstranění nedostatku povinného zastoupení vyzvána nebyla (bylo ji pouze doručeno usnesení, kterým byl k odstranění tohoto nedostatku vyzván její manžel), proto je třeba na její dovolání sepsané zvoleným zástupcem pohlížet jako na dovolání podané v zákonem stanovené lhůtě.
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. - jež podle §238a odst. 2 o. s. ř. platí obdobně a podle něhož je přípustnost dovolání nutno v předmětné věci posuzovat vedle ustanovení §238a odst. 1 písm. c) o. s. ř. a §130 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 120/2001 Sb.“) - je dovolání proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu (a takovým rozhodnutí rozhodnutí odvolacího soudu podle jeho obsahu je), jemuž nepředcházelo kasační rozhodnutí, přípustné jen, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; ten je dán zejména tehdy, řeší-li rozhodnutí odvolacího soudu právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li ji v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o. s. ř.). Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu shora citovaných ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí ve věci samé po právní stránce, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu. Dovolacím důvodem způsobilým založit přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je tudíž pouze důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Povinná argumenty ve prospěch názoru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam, dovolacímu soudu sice formálně přednesla, avšak hodnocením námitek obsažených v dovolání k závěru o splnění této podmínky dospět nelze.
Dovolací námitky směřují téměř výhradně proti postupu soudů v rámci řízení nalézacího a povinná jimi zpochybňuje bezvadnost nalézacího řízení a věcnou správnost exekučního titulu. Výrazem ustálené soudní praxe však je, že ve výkonu rozhodnutí (exekuci) již nelze exekuční titul věcně přezkoumávat a nelze přihlédnout ani k případným vadám řízení, jež předcházely jeho vydání (srov. např. odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 4. 1999, sp. zn. 21 Cdo 2020/98, uveřejněného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 1, ročník 2000 pod č. 4, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 10. 2002, č. j. 20 Cdo 554/2002, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 7, ročník 2004 pod č. 62). Proto námitky, že soudy nesprávně rozhodly o nákladech řízení (které jsou předmětem exekuce), přičemž dostatečně nepřihlédly k majetkové a sociální situaci žalobců (povinných), jsou v exekučním řízení irelevantní a soud k nim nepřihlíží.
Z hlediska přípustnosti nemůže obstát ani námitka, týkající se nevhodnosti způsobu provedení exekuce. V případě exekuce dle zákona č. 120/2001 Sb. o způsobu exekuce nerozhoduje soud; ten pouze zkoumá, zda exekuční titul byl vydán orgánem, který k tomu měl pravomoc, zda je vykonatelný po stránce materiální i formální, zda oprávněný a povinný jsou věcně legitimováni, zda vymáhané právo není prekludováno, zda osoba, která má být pověřena provedením exekuce, je soudním exekutorem, a je-li to, co ukládá titul povinnému, vázáno na splnění podmínky nebo vzájemné povinnosti, zda oprávněný prokázal splnění podmínky či vzájemné povinnosti. Při exekuci podle zákona č. 120/2001 Sb. je to výhradně exekutor, který je zákonem oprávněn k tomu, aby určil způsob provedení exekuce v příkazu k provedení exekuce dle §47 a násl. citovaného zákona. Při respektování ustanovení §47 odst. 3 zákona č. 120/2001 Sb., dle kterého proti exekučnímu příkazu není přípustný opravný prostředek, lze dosáhnout přezkumu postupu exekutora z pohledu přiměřenosti způsobů provedení exekuce jen prostřednictvím institutů odkladu či zastavení exekuce.
Protože ze shora uvedených důvodů není dovolání přípustné, Nejvyšší soud je odmítl (§243b odst. 5, věta první, §218 písm. c/ o. s. ř.).
O případných nákladech vzniklých oprávněné v dovolacím řízení rozhodne soudní exekutor (§88 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 10. července 2008
JUDr. Miroslava Jirmanová, v. r.
předsedkyně senátu