ECLI:CZ:NS:2008:20.CDO.161.2008.1
sp. zn. 20 Cdo 161/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Petra Šabaty v exekuční věci oprávněné D. – ú., s. r. o., zastoupené advokátem, proti povinné J. G., zastoupené advokátem, pro 21.420,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Nymburce pod sp. zn. 1 Nc 5759/2007, o dovolání oprávněné proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 27. 6. 2007, č. j. 25 Co 277/2007-29, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Oprávněná je povinna do tří dnů od právní moci usnesení zaplatit povinné na náhradě nákladů dovolacího řízení 3.617,- Kč k rukám advokáta.
Odůvodnění:
V záhlaví uvedeným rozhodnutím krajský soud změnil usnesení ze dne 10. 4. 2007, č. j. 1 Nc 5759/2007-7 (jímž okresní soud nařídil podle vykonatelného platebního rozkazu téhož soudu ze dne 27. 2. 2007, č. j. 14 Ro 1746/2006-17, k uspokojení pohledávky ve výši 21.420,- Kč se smluvní pokutou ve výši 2 % za každý den prodlení z částky 21.420,- Kč od 26. 5. 2006 do zaplacení, nákladů předcházejícího řízení v částce 14.604,50 Kč a nákladů exekuce, exekuci a jejím provedením pověřil Mgr. T. P., soudního exekutora), tak, že návrh na nařízení exekuce a pověření soudního exekutora zamítl (výrok I a II.). Odvolací soud po doplnění dokazování dospěl k závěru, že není splněna podmínka formální vykonatelnosti exekučního titulu. Měl za prokázané, že povinné doporučená zásilka určená do vlastních rukou, která obsahovala exekuční titul, nebyla v důsledku chybného postupu pošty doručena, a exekuční titul proto nenabyl právní moci. Shledal tak, že nejsou splněny všechny zákonem stanovené předpoklady pro nařízení exekuce ve smyslu ustanovení §44 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 120/2001 Sb.“). Dále oprávněnou zavázal k náhradě nákladů odvolacího řízení a nákladů exekuce (výrok III. a IV.).
V dovolání oprávněná namítá všechny tři dovolací důvody (§241a odst. 2 písm. a/, b/ a odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů, dále jen „o. s. ř.“). Je přesvědčena, že závěr soudu o nedoručení poštovní zásilky obsahující exekuční titul není správný. Povinná nijak „nerozporovala“ tvrzení poštovní doručovatelky, že jí byla inkriminovaná zásilka vhozena do schránky. Dle názoru dovolatelky měl „odvolací soud pohlížet na tento úkon, jako na akt doručení, když bylo prokázáno, že povinná zcela vědomě a dobrovolně uzavřela s poštovní doručovatelkou dohodu o přebírání poštovních zásilek a tedy musela si být vědoma následků svého jednání“. Navrhla, aby dovolací soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil k novému projednání.
Povinná ve svém vyjádření k dovolání uvedla, že z potvrzení České pošty a. s. ze dne 9. 10. 2007, č. j. 1004/07, které bylo provedeno jako důkaz, vzal soud za prokázané, že inkriminovaná zásilka nebyla způsobem, který vyžaduje zákon, povinné doručena, a v této souvislosti je zcela nepodstatné, z jakého důvodu se tak nestalo. Způsob, jakým si oprávněná vykládá pojem doručení nemá oporu v zákoně. Navrhla zamítnout dovolání jako nedůvodné.
Dovolání – přípustné podle §238a odst. 1 písm. c) a odst. 2 o. s. ř. ve spojení s §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a §130 zákona č. 120/2001 Sb. – není důvodné.
Jelikož vady podle ustanovení §229 odst. 1, odst. 2 písm. a) a b), odst. 3 o. s. ř. (tzv. zmatečnosti), k nimž je dovolací soud – je-li dovolání přípustné – povinen přihlédnout z úřední povinnosti (§242 odst. 3, věta druhá, o. s. ř.), v dovolání namítány nejsou a nevyplývají ani z obsahu spisu, a protože jinak je dovolací soud vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně jeho obsahového vymezení (§242 odst. 3, věta první, o. s. ř.), je předmětem dovolacího přezkumu právní názor odvolacího soudu o nedostatku formální vykonatelnosti podkladového rozhodnutí, odůvodněný závěrem, že povinné doporučená zásilka obsahující exekuční titul a určená do vlastních rukou nebyla v důsledku chybného postupu pošty doručena, a exekuční titul proto nenabyl právní moci.
Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud věc posoudil podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu – sice správně určenou – nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Závěr o vykonatelnosti podkladového rozhodnutí je závěrem právním. Aby však mohl soud k takovému závěru dospět, musí učinit potřebná skutková zjištění. V projednávané věci odvolací soud po provedeném šetření zjistil, že exekučním titulem je platební rozkaz ze dne 27. 2. 2007, č. j. 14 Ro 1746/2006-17, který byl doručen povinné na adresu doporučeně s tím, že na doručence bylo uvedeno datum 1. 3. 2007 a byl zde i podpis. Ze zprávy pošty ze dne 9. 5. 2007 (č.l. 15) pak bylo zjištěno, že poštovní doručovatelka pochybila tím, že předmětnou zásilku vhodila do schránky povinné a v podacím dokladu stvrdila podpisem převzetí sama (s uvedením nesprávného čísla občanského průkazu). K tomu uvedla, že tak postupovala od podzimu 2006, kdy ji povinná o to údajně požádala a k tomuto účelu ji předala číslo svého občanského průkazu. Z výslechu povinné bylo zjištěno, že ta ze dne 1. 3. 2007 nacházela na celodenním školení mimo místo svého bydliště, a z tohoto důvodu nemohla předmětnou zásilku osobně převzít. Na základě provedených šetření a jejich zhodnocení (v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů, zakotvenou v ustanovení §132 o. s. ř.) dospěl odvolací soud k závěru, že podkladové rozhodnutí není vykonatelné, neboť nebylo řádně doručeno povinné.
Nesprávnost, případně neúplnost skutkového zjištění soudu lze namítat prostřednictvím dovolacích důvodů podle §241a odst. 3 o. s. ř., případně §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. Ačkoliv dovolatelka tyto dovolací důvody ohlašuje, ve skutečnosti (posuzováno podle obsahu) polemizuje se závěrem odvolacího soudu, že bylo prokázáno, že poštovní zásilka nebyla řádně doručena. Tato argumentace je ovšem kritikou samotného hodnocení důkazů, jež však se zřetelem k zásadě volného hodnocení důkazů (§132 o. s. ř.) nelze napadnout žádným dovolacím důvodem. Na nesprávnost hodnocení důkazů lze totiž usuzovat jen ze způsobů, jak soud hodnocení důkazů provedl. Nelze-li soudu v tomto směru vytknout žádné pochybení, pak není možné ani polemizovat s jeho skutkovými závěry, např. namítat, že soud měl uvěřit jinému svědkovi či účastníku, nebo že některý důkaz není pro skutkové zjištění důležitý nebo – jako v daném případě - že z provedených důkazů vyplývá skutkové zjištění jiné.
Pro úplnost je třeba zdůraznit, že je-li exekučním titulem rozhodnutí vydané v občanském soudním řízení, vychází soud především z připojeného stejnopisu rozhodnutí opatřeného potvrzením o jeho vykonatelnosti (§261 odst. 2 o. s. ř.), případně z potvrzení vykonatelnosti vyznačeného přímo na návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí (§261 odst. 3 o. s. ř.); v případě pochybností je však oprávněn (a povinen) provést potřebná zjištění přímo ze spisu o řízení, v němž bylo vydáno vykonávané soudní rozhodnutí (zejména zjištění, zda rozhodnutí bylo řádně doručeno). Je ovšem výrazem ustálené soudní praxe, že záznam soudce na vyhotovení rozhodnutí založeném ve spise, že nastala jeho právní moc, který slouží pro následné vyznačování doložek o právní moci a vykonatelnosti na stejnopisech rozhodnutí (srov. §24 odst. 1, 2 vyhlášky č. 37/1992 Sb., o jednacím řádu pro okresní a krajské soudy, ve znění pozdějších předpisů), nemá povahu rozhodnutí, jímž by byl exekuční soud vázán (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2004, sp. zn. 20 Cdo 2012/2003, ze dne 29. 4. 2003, sp. zn. 20 Cdo 409/2003, ze dne 2. 7. 2005, sp. zn. 20 Cdo 1557/2004). Jestliže tedy soud v exekučním řízení vyvodí závěr z toho, že podkladové rozhodnutí – oproti vyznačení právní moci soudem v nalézacím spisu – není formálně vykonatelné (např. pro absenci účinného doručení subjektu, jemuž podle zákona mělo být doručeno), neporušuje (ať již ve vztahu k vyznačení právní moci nebo k výroku vykonávaného rozhodnutí) zásadu vyjádřenou v §159a odst. 4 o. s. ř., nýbrž plní povinnost vyplývající z ustanovení §251 o. s. ř.
Jelikož dovolatelce se prostřednictvím uplatněných dovolacích důvodů správnost napadeného usnesení zpochybnit nepodařilo, Nejvyšší soud dovolání podle §243b odst. 2, části věty před středníkem, o. s. ř. zamítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5, věty první, §224 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř.; povinná byla v dovolacím řízení úspěšná (dovolání oprávněné bylo zamítnuto), a proto jí přísluší náhrada nákladů právní služby podle vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění vyhlášky č. 49/2001 Sb., č. 110/2004 Sb., č. 617/2004 Sb. a č. 277/2006 Sb., kterou se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení a kterou se mění vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „vyhlášky“). Náklady dovolacího řízení spočívají v částce 5.470,- Kč, představující odměnu za zastupování advokátem (§1 odst. 1, §2 odst. 1, §3 odst. 1 bod 4., §10 odst. 3, §12 odst. 1 písm. a/ bod 1.), sníženou o 50 % podle §18 odst. 1, a v částce 300,- Kč paušální náhrady ve smyslu ustanovení §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. Celkem tedy v částce 3.040 Kč + 19% DPH.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. března 2008
JUDr. Miroslava Jirmanová, v. r. předsedkyně senátu