ECLI:CZ:NS:2008:20.CDO.1758.2007.1
sp. zn. 20 Cdo 1758/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové a JUDr. Vladimíra Mikuška ve věci výkonu rozhodnutí oprávněného S. b. d. R., zastoupeného advokátem, proti povinné K. K., zastoupené advokátem, pro 13.460,60 Kč, srážkami z důchodu, vedené u Okresního soudu ve Vsetíně - pobočky ve Valašském Meziříčí pod sp. zn. 2 E 1477/2003, o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 2. 2005, č.j. 9 Co 1628/2004-30, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud ve Vsetíně - pobočka ve Valašském Meziříčí usnesením ze dne 6. 10. 2003, č.j. 2 E 1477/2003-11, nařídil podle rozsudku téhož soudu ze dne 13. 3. 2003, č.j. 17 C 20/2003-25, a rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 6. 2003, č.j. 11 Co 348/2003-49, k vydobytí pohledávky 13.460,60 Kč výkon rozhodnutí srážkami z důchodu povinné a rozhodl, že povinná je povinna zaplatit oprávněnému na náhradě nákladů výkonu rozhodnutí 3.970,-- Kč.
V záhlaví uvedeným rozhodnutím krajský soud usnesení soudu prvního stupně ve výroku o náhradě nákladů výkonu změnil tak, že povinnou zavázal zaplatit oprávněnému 3.710,-- Kč (výrok I.), jinak je potvrdil (výrok II.). O nákladech odvolacího řízení rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá na jejich náhradu právo (výrok III.).
Rozhodnutí odvolacího soudu napadla povinná – nezastoupena advokátem – podáním (datovaným 11. 5. 2005) označeným jako „odvolání a dovolání …“ a „návrh na zrušení exekučních výměrů na základě revize celého tohoto soudního případu.“ Jeho obsahem je tvrzení, že „exekuční výměry ... byly vyměřeny na základě nezákonných rozhodnutí okresního soudu ... hlavní příčinou všech jejich odvolání je nezákonný rozsudek č.j. 15 C 10/2000-72.“ Vyjadřuje svůj nesouhlas s postupem a rozhodnutími soudů v nalézacích řízeních, jejichž účastníky byli ona a oprávněné družstvo.
Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 3. 2005 (čl. II, bod 3. zákona č. 59/2005 Sb., dále též jen „o.s.ř.“).
Podle ustanovení §43 odst. 2, věty první, o.s.ř., které platí i pro řízení u dovolacího soudu (§243c odst. 1 o.s.ř.), není-li přes výzvu předsedy senátu podání řádně opraveno nebo doplněno a v řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat, soud usnesením podání, kterým se zahajuje řízení, odmítne.
Podle ustanovení §241a odst. 1 o.s.ř. musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) v dovolání uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů se toto rozhodnutí napadá, popřípadě které důkazy by měly být provedeny k prokázání důvodu dovolání, a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Podle ustanovení §241b odst. 3 o.s.ř., dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu nebo z jakých důvodů se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, může být o tyto náležitosti doplněno jen po dobu trvání lhůty k dovolání. Nebyla-li v době podání dovolání splněna podmínka uvedená v §241, běží tato lhůta až do uplynutí lhůty, která byla dovolateli určena ke splnění této podmínky; požádal-li však dovolatel před uplynutím lhůty o ustanovení zástupce (§30), běží lhůta podle věty první znovu až od právní moci usnesení, kterým bylo o této žádosti rozhodnuto.
Dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §241a odst. 2, 3 o.s.ř., tj. proto, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, a že vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování. Uplatnění dovolacího důvodu podle ustanovení §241a odst. 1 o.s.ř. předpokládá, že dovolatel popíše (konkretizuje) okolnosti, z nichž usuzuje, že dovolací důvod je dán; pouhý odkaz na text zákona, anebo samotná citace skutkové podstaty některého z dovolacích důvodů, samo o sobě nestačí. Dovolací soud je důvody, pro něž se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, včetně jejich obsahového vymezení vázán (§242 odst. 3, věta první, o.s.ř.); k vadám řízení uvedeným v §242 odst. 3, větě druhé, o.s.ř. přihlédne – je-li dovolání přípustné – pouze za předpokladu, že dovolání nezůstalo blanketovým, tj. že z něj vyplývá rozsah napadení a důvody dovolání.
Dovolání ze dne 11. 5. 2005 neobsahovalo důvody, pro které se rozhodnutí odvolacího soudu napadá (dovolací důvody). Protože v době podání dovolání nebyla povinná zákonným způsobem zastoupena (viz §241 o.s.ř.), soud prvního stupně ji usnesením ze dne 15. 9. 2005, č.j. 2 E 1477/2003-67, vyzval, aby si do dvou měsíců od jeho doručení zvolila pro dovolací řízení zmocněncem advokáta. Na výzvu reagovala povinná žádostí o ustanovení zástupce z řad advokátů, jíž okresní soud usnesením ze dne 11. 4. 2006, č.j. 2 E 1477/2003-78, které nabylo právní moci 4. 5. 2006, vyhověl a ustanovil jí zástupcem advokáta.
Ustanovený advokát dne 2. 5. 2006 soudu prvního stupně sdělil, že povinná své podání ze dne 11. 5. 2005 „zaslala soudu jako informaci, aby soud byl seznámen s jejím stanoviskem, ... nepovažuje je za odvolání ani jako dovolání.“
Povinná podáním ze dne 16. 10. 2006 sdělila soudu prvního stupně, že na svém dovolání trvá a požádala o ustanovení jiného zástupce.
Soud prvního stupně usnesením ze dne 12. 1. 2007, č.j. 2 E 1477/2003-91, zprostil JUDr. Josefa Vodáka zastupování povinné a jejím zástupcem ustanovil advokáta; ten podáním ze dne 2. 4. 2007 dovolání povinné doplnil tak, že je směřoval pouze proti výroku I. usnesení odvolacího soudu, tj. proti výroku o náhradě nákladů výkonu rozhodnutí.
Poslední den lhůty, kdy bylo možno doplnit dovolání o důvody, z jakých se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, však bylo úterý 4. 7. 2006 (§240 odst. 1, věta první, §241b odst. 3, věta druhá, §243c odst. 1, §57 odst. 2 o.s.ř.).
Dovolací soud proto k opožděně učiněnému doplnění dovolání nepřihlížel. Z ustanovení §237 až 239 o.s.ř. ostatně vyplývá, že dovolání proti výroku usnesení odvolacího soudu o nákladech řízení není podle právní úpravy přípustnosti dovolání v občanském soudním řádu účinné od 1. ledna 2001 přípustné, a to bez zřetele k povaze takového výroku, tedy bez ohledu na to, zda jde například o měnící nebo potvrzující rozhodnutí o nákladech řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31.1.2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněné v časopise Soudní judikatura 5/2002 pod poř. č. 88 a ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 1/2003 pod poř. č. 4).
Dovolání, které neobsahuje údaj o tom, v jakém rozsahu nebo z jakých důvodů se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, je vadným podáním; vady může dovolatel odstranit z vlastní iniciativy nebo na výzvu soudu jen do uplynutí dvouměsíční lhůty k podání dovolání. Marným uplynutím prekluzivní lhůty podle ustanovení §241b odst. 3 o.s.ř. se původně odstranitelné vady dovolání stávají neodstranitelnými (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 2. 2003, sp. zn. 21 Cdo 1730/2002, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2005, sp. zn. 29 Odo 1060/2003, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 6. 2003, sp. zn. 29 Odo 108/2002, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 3/2004 pod poř. č. 21).
Nejvyšší soud proto vadné dovolání odmítl (§43 odst. 2 o.s.ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5, věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř. (oprávněnému náklady v tomto stadiu řízení nevznikly).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. března 2008
JUDr. Pavel Krbek, v. r.
předseda senátu