ECLI:CZ:NS:2008:20.CDO.1943.2008.1
sp. zn. 20 Cdo 1943/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Petra Šabaty v exekuční věci oprávněného M. Č., zastoupeného advokátem, proti povinným 1) Mgr. V. B., a 2) S. B., pro 101.102,- Kč, vedené u Okresního soudu v Benešově pod sp. zn. 7 Nc 3354/2007, o dovolání povinného V. B. proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 29. 10. 2007, č. j. 20 Co 568/2007-47, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
V záhlaví uvedeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení Okresního soudu v Benešově ze dne 21. 3. 2007, č. j. 7 Nc 3354/2007-10, kterým soud nařídil podle rozsudku téhož soudu ze dne 28. 6. 2002, č. j. 4 C 229/98-120, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 4. 2. 2002, č. j. 29 Co 744/2003-231, k uspokojení pohledávky ve výši 101.102,- Kč (nákladů nalézacího řízení) a nákladů exekuce, exekuci a jejím provedením pověřil JUDr. J. P., soudního exekutora. Odvolací soud konstatoval, že předpoklady pro nařízení exekuce byly splněny. K námitce povinných uvedl, že podání žaloby „na zrušení rozsudků“ v nalézacím řízení nemá samo o sobě vliv na vykonatelnost exekučního titulu a povinní zatím nedoložili, že v rámci jejich řízení bylo rozhodnuto o odkladu vykonatelnosti. Uzavřel, že námitkami směřujícími k průběhu nalézacího řízení se odvolací soud nezabýval, neboť se netýkají skutečností rozhodných pro nařízení exekuce.
Rozhodnutí odvolacího soudu napadl povinný dovoláním, v němž namítá, že odvolací soud měl spis vrátit okresnímu soudu k doplnění, aby soud prvního stupně nejdříve rozhodl ve věci podaného návrhu na odklad výkonu rozhodnutí podle §235c zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), a teprve poté podstoupit celý spis k odvolacímu řízení. Ve vztahu k návrhu na odklad vykonatelnosti odvolací soud náležitě nepřezkoumal postup soudu prvního stupně, který měl dle dovolatelova názoru tento návrh řešit jako předběžnou otázku. Má za to, že odklad vykonatelnosti je právní institut umožňující „přezkoumat předchozí nalézací řízení a to z toho důvodu, že dovolateli nebyla poskytnuta náležitá soudní ochrana jeho oprávněných zájmů již v nalézacím řízení“. Dále namítal, že se odvolací soud nevypořádal s tím, že v nalézacím řízení je „od prvopočátku“ rozdíl mezi žalobcem, který původně podával žalobu a žalobcem uvedeným v exekučním titulu, že exekuční titul je v rozporu s mezinárodní úmluvou CMR a že „celá žaloba nikdy nebyla podána po právu“. Navíc se odvolací soud nevypořádal se skutečností, že dovolatel již v nalézacím řízení namítal promlčení a fiktivnost pohledávky oprávněného. Navrhl, aby usnesení soudů obou stupňů byla zrušena a věc vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení, a to s tím, že soud prvního stupně nejprve rozhodne o návrhu na odklad vykonatelnosti.
Oprávněný ve svém vyjádření uvedl, že dovolání povinného nemá příslušné náležitosti, kdy ani není zřejmé, zda podání podali oba povinní či jenom jeden. K samotnému obsahu dovolání uvedl, že z žádného předpisu nevyplývá, že by se mělo nejdříve rozhodnout o návrhu na odklad vykonatelnosti a teprve následně spolu s odvoláním spis předat odvolacímu soudu. Odklad výkonu rozhodnutí není důvodem pro přezkoumání nalézacího řízení, ale slouží v případě negativního dopadu exekuce na povinného. Uvádí, že povinní nijak nenapadají samotné rozhodnutí odvolacího soudu, ale toliko uplatňují námitky ve věci nerelevantní.
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Je-li napadeným rozhodnutím – jako v projednávaném případě – rozhodnutí odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení, jímž soud prvního stupně rozhodl o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí (exekuce, §130 zákona č. 120/2001 Sb.), je dovolání ve smyslu §238a odst. 1 písm. c) o. s. ř. přípustné za podmínek vymezených v §237 odst. 1 písm. b) nebo c) o. s. ř. (srov. §238a odst. 2 o. s. ř.). Protože užití ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. je vyloučeno (usnesení soudu prvního stupně nepředcházelo dřívější, odvolacím soudem zrušené, rozhodnutí téhož soudu), lze o přípustnosti dovolání uvažovat již jen z pohledu ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., jež ji spojuje se závěrem dovolacího soudu o zásadním významu rozhodnutí ve věci samé po právní stránce. O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Dovolací přezkum předjímaný ustanovením §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu; dovolání lze tudíž odůvodnit jedině ustanovením §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., tj. tím, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Tímto důvodem, kterým – podle obsahu podání – dovolatel správnost rozhodnutí poměřuje, je dovolací soud vázán (včetně jeho konkretizace) a pouze v jeho intencích posuzuje, zda rozhodnutí odvolacího soudu má skutečně zásadní právní význam (§242 odst. 3, věta první, o. s. ř.).
Povinný argumenty ve prospěch názoru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam, nepřednesl a ani hodnocením námitek obsažených v dovolání k závěru o splnění této podmínky dospět nelze. O existenci (dovoláním otevřené) právní otázky, jejíž posouzení by mohlo být relevantní i pro posouzení obdobných právních poměrů a jež by tak mohlo mít vliv na rozhodovací činnost soudů obecně (což rozhodnutí zásadního právního významu ve smyslu §237 odst. 3 o. s. ř. předpokládá), totiž v dané věci nejde, jelikož není žádného podkladu pro úsudek, že odvolací soud při posuzování otázek rozhodných pro nařízení výkonu rozhodnutí uplatnil právní názory nestandardní, případně vybočující z mezí ustálené soudní praxe.
Zásadní právní otázkou nemohou být výhrady, jimiž povinný zpochybňuje věcnou správnost podkladového rozhodnutí. Nejvyšší soud již v mnoha rozhodnutích vysvětlil, že soud ve výkonu rozhodnutí (exekuci) není oprávněn přezkoumávat věcnou správnost rozhodnutí (včetně postupu orgánu) vydaných v nalézacím řízení. Obsahem těchto rozhodnutí je vázán a je povinen z nich vycházet (srov. např. odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 4. 1999, sp. zn. 21 Cdo 2020/98, uveřejněného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 1, ročník 2000 pod č. 4). Nejvyšší soud již také ve své rozhodovací činnosti opakovaně vysvětlil, že případné vady nalézacího řízení (byť by skutečně existovaly) se do vykonávacího řízení nepřenášejí (srov. např. usnesení ze dne 30. 8. 2004, sp. zn. 20 Cdo 2475/98, uveřejněné v časopise Soudní judikatura 11/200 pod č. 123, usnesení ze dne 30. 8. 2004, sp. zn. 20 Cdo 1569/2003). Námitky týkající se věcné správnosti exekučního titulu (promlčení a fiktivnost vymáhané pohledávky, nepodloženost podané žaloby) mohl povinný uplatnit pouze v tomto řízení; podobně také tvrzená pochybení soudu v nalézacím řízení nepředstavují okolnosti, jež by byly rozhodné pro nařízení výkonu.
Dovolatel svou námitkou, že soud odvolací měl nejdříve spis postoupit soudu prvního stupně, který měl rozhodnout o návrhu na odklad vykonatelnosti, resp. jej řešit jako předběžnou otázku, namítá pochybení odvolacího soudu, čímž uplatňuje dovolací důvod dle §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. Vady řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, stejně jako případné vady uvedené v §229 odst. 1, odst. 2 písm. a) a b), odst. 3 o. s. ř. (tzv. zmatečnosti), ale přípustnost dovolání ve smyslu §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. samostatně založit nemohou. V dané věci navíc není námitka relevantní.
Návrh na odklad vykonatelnosti dle §235c o. s. ř., jenž zmiňuje dovolatel, se týká jiné situace, kdy ještě před rozhodnutím o žalobě na obnovu řízení nebo o žalobě pro zmatečnost může soud odložit vykonatelnost napadeného rozhodnutí, jestliže by neprodleným výkonem mohla být tomu, kdo podal žalobu, způsobena újma na jeho právech nebo jestliže by mohl být zmařen účel obnoveného řízení (nového projednání věci po povolení obnovy) nebo účel žaloby pro zmatečnost; o takovém návrhu však nerozhoduje exekuční soud. Ten pouze může vyhovět návrhu účastníka na odklad exekuce podle §266 o. s. ř. a §52 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb.
Napadené rozhodnutí je tudíž v souladu s ustálenou judikaturou; podmínky pro vyslovení přípustnosti dovolání ve smyslu §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. splněny nejsou, a proto Nejvyšší soud dovolání odmítl (§243b odst. 5, věta první, §218 písm. c/ o. s. ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 14. července 2008
JUDr. Miroslava Jirmanová, v. r.
předsedkyně senátu