ECLI:CZ:NS:2008:20.CDO.213.2008.1
sp. zn. 20 Cdo 213/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Pavla Krbka ve věci žalobkyně D. P., proti žalované S. L., a. s. (dříve D. E., a. s.), o vyloučení věci z výkonu rozhodnutí, vedené u Okresního soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 15 C 140/2001, o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 28. 6. 2006, č. j. 12 Co 27/2006-57, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Proti shora označenému rozhodnutí, kterým krajský soud potvrdil usnesení ze dne 5. 12. 2005, č. j. 15 C 140/2001-50 (jímž okresní soud odmítl pro opožděnost odvolání žalobkyně, směřující proti jeho usnesení ze dne 27. 10. 2005, č. j. 15 C 140/2001-50), podala žalobkyně dovolání.
Podle ustanovení §236 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Přípustnost dovolání proti usnesení upravují ustanovení §237 až §239 o. s. ř.
Přípustnost dovolání podle ustanovení §237 o. s. ř. není dána proto, že napadeným usnesením potvrzené usnesení soudu prvního stupně (o odmítnutí odvolání) není usnesením ve věci samé. Podle ustanovení §238, §238a ani §239 odst. 1 a 2 o. s. ř. dovolání přípustné také není, jelikož v souzené věci se nejedná o žádný ze zde taxativně vyjmenovaných případů. Přípustnost dovolání nelze dovozovat ani z ustanovení §239 odst. 3 o. s. ř., neboť podle něj je dovolání přípustné jen tehdy, bylo-li potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí žaloby nebo jiného návrhu na zahájení řízení podle §43 odst. 2 o. s. ř., nikoliv však usnesení o odmítnutí odvolání pro opožděnost podle §208 odst. 1 o. s. ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 1124/2001, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 5, ročník 2003 pod č. 41).
Nejvyšší soud proto dovolání podle §243b odst. 5, věty první, a §218 písm. c/ o. s. ř. odmítl, aniž bylo nutno se zabývat splněním podmínky povinného zastoupení dovolatelky advokátem (§241b odst. 2, část věty za středníkem, o. s. ř.).
Na nepřípustnosti dovolání nic nemění ani nesprávné poučení v napadeném usnesení, podle kterého dovolání proti němu je přípustné; takové poučení přípustnost dovolání nezakládá (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2002, sp. zn. 29 Odo 425/2002, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 6, ročník 2003 pod č. 51).
Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5, větu první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř.; žalobkyně na jejich náhradu právo nemá a žalované náklady v této fázi řízení (podle obsahu spisu) nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 19. března 2008
JUDr. Miroslava Jirmanová,v. r.
předsedkyně senátu