ECLI:CZ:NS:2008:20.CDO.216.2007.1
sp. zn. 20 Cdo 216/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Miroslavy Jirmanové v exekuční věci oprávněné P. e., a.s., proti povinnému O. S., zastoupenému advokátkou, pro částku 16.058,90 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 33 Nc 6273/2003, o dovolání povinného proti usnesení Městského soudu v Praze z 30. 12. 2004, č. j. 13 Co 522/2004-23, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Shora označeným rozhodnutím městský soud potvrdil usnesení z 3. 8. 2004, č. j. 33 Nc 6723/2003-16, jímž obvodní soud nařídil exekuci. S odvolací námitkou povinného, že k exekuci navržený rozsudek pro zmeškání mu nebyl doručen, se městský soud (i s poukazem na odůvodnění rozhodnutí odvolacího nalézacího soudu ze 17. 12. 2003, č. j. 35 Co 395,396/2003-37, jímž bylo /kromě potvrzení opravného usnesení/ odvolání povinného proti podkladovému rozsudku jako nepřípustné podle §202 odst. 1 ve spojení s §153b o.s.ř. v rozhodném znění odmítnuto) vypořádal závěrem, že titul (formální) vykonatelnosti nabyl, jelikož byl povinnému doručen náhradním způsobem, tedy uložením na poště dnem 20. 3. 1998 (viz doručenka u č. l. 13 versa spisu nalézacího soudu), jak to plyne z tzv. poštovní relace, obsahující záznam o nezastižení adresáta, zatímco zprávou matriky úřadu městské části bylo zjištěno, že z pobytu v P., kam mu byl rozsudek doručován, se povinný z trvalého pobytu odhlásil teprve k 31. 5. 1999 (viz č. l. 33 připojeného spisu nalézacího soudu).
V dovolání – aniž se zabývá otázkou jeho přípustnosti a aniž specifikuje dovolací důvod – povinný namítá, že exekuční titul mu „z důvodu špatné adresy na rozsudku“ nebyl doručen, takže „jednáním Obvodního soudu pro Prahu 8“ (což je ovšem soud nalézací) „bylo porušeno ustanovení §115 odst. 2 o.s.ř., základní ustanovení občanského soudního řádu §1-6 a č. l. 38 odst. 2 Listiny základnách práv a svobod.“ Navrhuje tedy zrušení „původního rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 č. j. 26 C 295/97 z 11. 2. 1998“ (tedy opět jen exekučního titulu) a napadeného usnesení odvolacího exekučního soudu.
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. – jež podle §238a odst. 2 o.s.ř. platí obdobně a podle něhož je přípustnost dovolání nutno v předmětné věci posuzovat vedle ustanovení §238a odst. 1 písm. c/ o.s.ř. – je dovolání proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu, jemuž nepředcházelo kasační rozhodnutí, přípustné jen, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; ten je dán zejména tehdy, řeší-li rozhodnutí odvolacího soudu právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy či dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li ji v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o.s.ř.).
Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu shora citovaných ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí ve věci samé po právní stránce, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu. Způsobilým dovolacím důvodem je tudíž jen důvod podle §241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř., jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Dovolatel, aniž ovšem uvedl, v čem má spočívat zásadní právní význam napadeného rozhodnutí, zpochybnil závěr, že k výkonu navržený exekuční titul je vykonatelný. Tento závěr je sice závěrem právním, jehož přezkum je v dovolacím řízení možný v intencích dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř., aby však mohl soud k takovému závěru dospět, musí učinit potřebná skutková zjištění. V projednávané věci šlo především o zjištění, zda podkladový rozsudek byl povinnému řádně doručen. Nesprávnost, případně neúplnost těchto skutkových zjištění pak lze namítat prostřednictvím dovolacích důvodů podle §241a odst. 3, resp. §241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř. Za použití druhého (posuzováno podle obsahu dovolání) z uvedených důvodů dovolatel vytýká, že odvolací soud nezjišťoval, zda mu byl exekuční titul řádně doručen, a předložil vlastní skutkovou verzi, že rozhodnutí mu doručeno nebylo, a to ani uložením 20. 3. 1998, ale teprve 19. 3. 2003.
I když dovolatel zpochybnil právní závěr odvolacího soudu o vykonatelnosti exekučního titulu, učinil tak způsobem neregulérním; závěr o jeho nevykonatelnosti založil na vlastních skutkových tvrzeních (které ovšem navíc nemají oporu ve spise nalézacího soudu, konkrétně v doručence u č. l. 13 versa /jež je, na rozdíl od záhlaví samotného vykonávaného rozsudku, který musel být posléze opraven, viz č.l. 18 nalézacího spisu, označena správnou adresou bydliště povinného, tedy „P.“/, z níž plyne, že zásilka s rozsudkem byla povinnému dne 20. 3. 1998 uložena s odůvodněním, že adresát nebyl zastižen /nikoli tedy například proto, že na uvedené adrese již nebydlí/) odlišných od zjištění, k nimž dospěl soud odvolací. Vady řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (k nim patří i dovolatelem vytýkané pochybení odvolacího soudu při šetření okolností doručení exekučního titulu), však – jak již bylo uvedeno – způsobilým důvodem dovolání přípustného jen podle §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. (§238a odst. 2 o.s.ř.) být nemohou.
Námitka věcné nesprávnosti exekučního titulu nemůže obstát, jelikož soud v exekučním řízení se již případnou věcnou nesprávností vykonávaného rozhodnutí (stejně jako případnými vadami nalézacího řízení) zabývat nemůže, jelikož je pravomocným rozhodnutím vydaným v nalézacím řízení vázán.
Poněvadž dovolání není přípustné podle žádného v úvahu přicházejícího ustanovení, Nejvyšší soud je bez jednání (§243a odst. 1 věta první o.s.ř.) podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c/ o.s.ř. odmítl.
O případných nákladech exekuce bude rozhodnuto podle ustanovení hlavy VI. exekučního řádu.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. května 2008
JUDr. Vladimír Mikušek, v. r.
předseda senátu