ECLI:CZ:NS:2008:20.CDO.223.2007.1
sp. zn. 20 Cdo 223/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Vladimíra Mikuška v exekuční věci oprávněné P. P., s.r.o., zastoupené advokátem, proti povinnému Ing. J. D., zastoupenému advokátkou, pro 104 702,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 13 Nc 15914/2005, o dovolání povinného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 24. 3. 2006, č.j. 28 Co 91/2006-26, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
V záhlaví uvedeným rozhodnutím městský soud potvrdil usnesení ze dne 2. 9. 2005, č.j. 13 Nc 15914/2005-7, jímž obvodní soud nařídil podle platebního rozkazu Městského soudu v Praze ze dne 19. 7. 1995, č.j. 70 Ro 521/95-12, exekuci a jejím provedením pověřil JUDr. I. Š., soudní exekutorku. Odvolací soud dospěl k závěru, že exekuce byla nařízena podle pravomocného a vykonatelného exekučního titulu. Námitky povinného neshledal důvodnými; dohoda o narovnání ze dne 9. 10. 1994, předložená povinným, se netýká žádného z právních předchůdců oprávněné.
V dovolání – jehož přípustnost dovozuje z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) ve spojení s odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“) – namítá povinný existenci dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. Je přesvědčen, že dohodou o narovnání uzavřenou před vydáním exekučního titulu byly vyrovnány veškeré pohledávky mezi ním a právním předchůdcem oprávněné. Odvolací soud se rovněž nezabýval jeho námitkou, že notářským zápisem ze dne 26. 10. 2003 převzala společnost J. D. a spol.s.r.o., veškeré pohledávky a závazky od Ing. J. D. a spol., fyzické osoby zapsané v obchodním rejstříku. Soudy rovněž nezkontrolovaly správnost faktury, na základě níž byl vydán podkladový platební rozkaz. Navrhl, aby napadené usnesení bylo zrušeno a věc byla vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Oprávněná je přesvědčena, že dovolání je nepřípustné, neboť z něj není patrno, v čem povinný spatřuje po právní stránce zásadní právní význam. Právní předchůdce oprávněné nikdy nebyl účastníkem povinným namítané dohody o narovnání.
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout jen pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. – jež podle §238a odst. 2 o.s.ř. platí obdobně a podle něhož je přípustnost dovolání nutno v předmětné věci posuzovat vedle ustanovení §238a odst. 1 písm. c) o.s.ř. a §130 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 120/2001 Sb.“) – je dovolání proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu, jemuž nepředcházelo kasační rozhodnutí, přípustné jen, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; ten je dán zejména tehdy, řeší-li rozhodnutí odvolacího soudu právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li ji v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o.s.ř.).
Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu shora citovaných ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí ve věci samé po právní stránce, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu. Důvodem způsobilým založit přípustnost dovolání je tudíž jen důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř., jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Povinný argumenty ve prospěch názoru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam, dovolacímu soudu nepřednesl, a ani hodnocením námitek obsažených v dovolání k závěru o splnění této podmínky dospět nelze. Námitkou, že dohodou o narovnání byly ještě před vydáním exekučního titulu vyrovnány veškeré pohledávky mezi ním a právním předchůdcem oprávněné, stejně jako námitkou nesprávnosti faktury, jež se stala podkladem pro vydání platebního rozkazu, zpochybňuje dovolatel věcnou správnost k exekuci navrženého platebního rozkazu. Tu však již v exekučním řízení nelze přezkoumávat; obsahem exekučního titulu je soud v tomto řízení vázán a je povinen z něj vycházet (srov. např. odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 4. 1999, sp. zn. 21 Cdo 2020/98, uveřejněného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 1, ročník 2000 pod č. 4).
Pokud se odvolací soud nezabýval námitkou, že notářským zápisem ze dne 26. 10. 2003 převzala společnost J. D. a spol.s.r.o., veškeré pohledávky a závazky od Ing. J. D. a spol., fyzické osoby zapsané v obchodním rejstříku, postupoval v souladu s §44 odst. 10 zákona č. 120/2001 Sb.; okolnost, že dluh povinného z exekučního titulu převzala jiná osoba, může povinný uplatnit jen návrhem na zastavení exekuce; při rozhodování o nařízení exekuce se k tomu nepřihlíží (srov. usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 28.07.1997, sp. zn. 13 Co 390/97, uveřejněné v Soudní judikatuře č. 18, ročník 1998 pod č. 131).
Není-li dovolání přípustné podle žádného v úvahu připadajícího ustanovení občanského soudního řádu, Nejvyšší soud je podle §243b odst. 5, věty první,, a §218 písm. c) o.s.ř. odmítl.
O případných nákladech vzniklých oprávněné v dovolacím řízení rozhodne soudní exekutor (§88 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. února 2008
JUDr. Miroslava Jirmanová, v. r.
předsedkyně senátu