ECLI:CZ:NS:2008:20.CDO.2611.2007.1
sp. zn. 20 Cdo 2611/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové a JUDr. Vladimíra Mikuška v exekuční věci oprávněných a) R. G., b) R. G., zastoupených advokátem, proti povinnému J. O., zastoupenému advokátem, pro 24.240,70 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 49 Nc 4631/2005, o dovolání povinného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31. 3. 2006, č.j. 51 Co 126/2006-15, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 10 usnesením ze dne 5. 1. 2006, č.j. 49 Nc 4631/2005-4, nařídil podle rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 30. 11. 2004, sp. zn. 43 C 208/2000, k uspokojení pohledávky 24.240,70 Kč, pro náklady exekuce a náklady oprávněných, které budou určeny exekutorem v příkazu k úhradě nákladů exekuce, na majetek povinného exekuci, jejímž provedením pověřil JUDr. M. H., soudního exekutora.
Krajský soud v záhlaví uvedeným rozhodnutím usnesení soudu prvního stupně zrušil a řízení o nařízení exekuce zastavil (výrok I.), dále rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II.) a že oprávnění a povinný jsou povinni nahradit JUDr. M. H., soudnímu exekutorovi, náklady exekuce ve výši, která bude stanovena samostatným usnesením, a to každý z jedné poloviny, do tří dnů od právní moci takového usnesení (výrok III.).
Rozhodnutí odvolacího soudu napadl ve výrocích II. a III. povinný dovoláním.
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o.s.ř.“), lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Přípustnost dovolání proti usnesení upravují ustanovení §237 až §239 o.s.ř.
Podle ustanovení §238, §238a a §239 o.s.ř. není dovolání přípustné proto, že usnesení o nákladech řízení ani o nákladech exekuce v jejich taxativních výčtech uvedeno není. Přípustnost dovolání nelze opřít ani o ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř., neboť usnesení o nákladech exekuce stejně jako usnesení o nákladech řízení není rozhodnutím ve věci samé (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 3. 2005, sp. zn. 20 Cdo 2740/2004, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 5, ročník 2005, pod poř. č. 70, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 1, ročník 2003, pod č. 4).
Nejvyšší soud proto dovolání podle §243b odst. 5, §218 písm. c) o.s.ř. odmítl.
Povinný (dovolatel) z procesního hlediska zavinil, že dovolání bylo odmítnuto, oprávněným však náklady v tomto stadiu řízení nevznikly; tomu odpovídá výrok, že na náhradu nákladů dovolacího řízení nemá právo žádný z účastníků (§243b odst. 5, §224 odst. 1, §146 odst. 3 o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. února 2008
JUDr. Pavel Krbek, v. r.
předseda senátu