ECLI:CZ:NS:2008:20.CDO.2744.2007.1
sp. zn. 20 Cdo 2744/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové a JUDr. Vladimíra Mikuška v exekuční věci oprávněné P. F. s. r. o., zastoupené advokátem, proti povinnému M. Š., za účasti manželky povinného Z. Š., pro 381.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. Nc 5008/2003, o dovolání JUDr. M. S., soudního exekutora, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 13. 7. 2006, č.j. 20 Co 489/2005-59, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
V záhlaví uvedeným usnesením krajský soud (v rámci řízení o odvolání manželky povinného proti usnesení soudního exekutora ze dne 24. 8. 2005, č.j. 085 EX 1271/02-29, jímž byla určena cena nemovitostí) rozhodl, že přiznává znalci A. K. znalečné a náklady na vypracování posudku v celkové výši 4.027,- Kč, které bude znalci vyplaceno do patnácti dnů od právní moci usnesení soudním exekutorem JUDr. M. S. z jeho prostředků.
Usnesení odvolacího soudu napadl soudní exekutor dovoláním s odůvodněním, že v exekučním řízení hradí náklady exekuce povinný a o jejich výši rozhoduje exekutor v příkaze k úhradě nákladů exekuce. Navíc v odvolacím řízení nemá postavení účastníka řízení, kterému by bylo možno uložit povinnost k úhradě nákladů řízení, ani není osobou, která by vznik nákladů zavinila. Navrhl, aby dovolací soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil krajskému soudu.
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.), lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu upravují ustanovení §237 až §239 o.s.ř. Podle ustanovení §238, §238a a §239 o.s.ř. není dovolání přípustné proto, že usnesení o znalečném (§139 odst. 2, odst. 4, §211 o.s.ř.) stejně jako usnesení o nákladech řízení (exekuce) v jejich taxativních výčtech uvedena nejsou. Přípustnost dovolání nelze opřít ani o ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř., neboť napadené usnesení není rozhodnutím ve věci samé (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 12. 1997, sp. zn. 2 Cdon 774/97, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek sešit 10, ročník 1998, pod č. 61, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 3. 2005, sp. zn. 20 Cdo 2740/2004, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 5, ročník 2005, pod č. 70).
Nejvyšší soud proto dovolání soudního exekutora podle §243b odst. 5, věty první, a §218 písm. c) o.s.ř. odmítl.
Výrok o nákladech dovolacího řízení odpovídá tomu, že (podle obsahu spisu) žádnému z účastníků, kromě dovolatele, náklady v tomto stadiu řízení nevznikly (§243b odst. 5, věta první, §224 odst. 1, §146 odst. 3 o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 21. dubna 2008
JUDr. Pavel Krbek, v. r.
předseda senátu