ECLI:CZ:NS:2008:20.CDO.2896.2006.1
sp. zn. 20 Cdo 2896/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové a JUDr. Vladimíra Mikuška v exekuční věci oprávněného F. K., zastoupeného advokátem, proti povinnému M. H., zastoupenému advokátem, pro 1.000.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 45 Nc 7254/2005, o dovolání oprávněného proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 22. 12. 2005, č.j. 36 Co 331/2005-14, takto:
Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 22. 12. 2005, č.j. 36 Co 331/2005-14, se ruší a věc se tomuto soudu vrací k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Usnesením ze dne 26. 4. 2005, č.j. 45 Nc 7254/2005-5, Okresní soud v Liberci nařídil podle směnečného platebního rozkazu Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 23. 7. 1999, sp. zn. 22 Sm 113/99, k vymožení pohledávky 1.000.000,- Kč s 6 % úroky z prodlení od 31. 3. 1997 do zaplacení a nákladů nalézacího řízení (3.333,- Kč) na majetek povinného exekuci, jejímž provedením pověřil JUDr. J. Š., Ph.D., soudního exekutora (§44 odst. 2 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění účinném do 31. 12. 2007, dále jen „zákon č. 120/2001 Sb.“).
Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci usnesením ze dne 22. 12. 2005, č.j. 36 Co 331/2005-14, změnil rozhodnutí soudu prvního stupně tak, že návrh na nařízení exekuce zamítl, a rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi účastníky před soudy obou stupňů. Po zjištění, že o odvolání proti rozsudku ze dne 10. 2. 2005, č.j. 22 Cm 4/2000-72, jímž Krajský soud v Ústí nad Labem ponechal – co do 150.000,- Kč s 6 % úroky od 31. 3. 1997 do zaplacení, 500,- Kč (směnečné odměny) a 68.806,- Kč (nákladů řízení) – směnečný platební rozkaz v platnosti, nebylo dosud rozhodnuto, uzavřel, že „jsou důvodné námitky povinného, že neexistuje ani částečné pravomocné a vykonatelné rozhodnutí (exekuční titul), které by mohlo být podkladem pro nařízení exekuce.“
V dovolání oprávněný namítá, že odvolací soud nesprávně posoudil (částečnou) vykonatelnost směnečného platebního rozkazu (§241a odst. 2 písm. b/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů, dále též jen „o.s.ř.“). Zdůrazňuje, že podáním včasných a odůvodněných námitek se směnečný platební rozkaz neruší, nýbrž v rozsahu jimi vymezeném se odkládá jeho právní moc a vykonatelnost. Navrhl, aby dovolací soud napadené rozhodnutí odvolacího soudu zrušil.
Dovolání – přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. a/ ve spojení s §238a odst. 1 písm. c/, odst. 2 o.s.ř. a §130 zákona č. 120/2001 Sb. – je i důvodné.
Jelikož vady podle ustanovení §229 odst. 1, odst. 2 písm. a/, b/ a odst. 3 o.s.ř., jež by činily řízení zmatečným, ani jiné vady řízení (§241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř.), k nimž je dovolací soud – je-li dovolání přípustné – povinen přihlédnout z úřední povinnosti (§242 odst. 3, věta druhá, o.s.ř.), v dovolání namítány nejsou a nevyplývají ani z obsahu spisu, a protože jinak je dovolací soud vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně jeho obsahového vymezení (§242 odst. 3, věta první, o.s.ř.), je předmětem dovolacího přezkumu posouzení (formální) vykonatelnosti směnečného platebního rozkazu.
Právní posouzení je ve smyslu §241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř. nesprávné, jestliže odvolací soud věc posoudil podle právní normy (nejen hmotného, ale – a o takový případ jde v souzené věci – i práva procesního), jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Nesplní-li povinný dobrovolně to, co mu ukládá exekuční titul, může oprávněný podat návrh na nařízení exekuce (srov. §37 odst. 2 zákona č. 120/2001 Sb.).
V projednávané věci je exekučním titulem směnečný platební rozkaz ze dne 23. 7. 1999, č.j. 22 Sm 113/99-7, kterým Krajský soud v Ústí nad Labem povinného zavázal k zaplacení částky 1.150.000,- Kč s 6 % úroky od 31. 3. 1997 do zaplacení, dále odměny 3.833,- Kč a náhrady nákladů řízení (68.806,- Kč). Námitkami zpochybnil povinný směnečný platební rozkaz jen co do 150.000,- Kč (tvrdil, že tuto částku již oprávněnému zaplatil), co do zbytku, tj. 1.000.000,- Kč s příslušenstvím, navrhl, aby byl ponechán v platnosti. Rozsudek ze dne 10. 2. 2000, č.j. 22 Cm 4/2000-19, jímž Krajský soud v Ústí nad Labem ponechal směnečný platební rozkaz zcela v platnosti, zrušil usnesením ze dne 19. 7. 2001, č.j. 5 Cmo 293/2001-44, Vrchní soud v Praze a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení. Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl o námitkách povinného znovu rozsudkem ze dne 10. 2. 2005, č.j. 22 Cm 4/2000-72 (ve znění opravného usnesení ze dne 11. 4. 2005, č.j. 22 Cm 4/2000-77), tak, že jej v rozsahu 150.000,- Kč s 6 % úroky od 31. 3. 1997 do zaplacení a odměny (500,- Kč) a náhrady nákladů řízení (68.806,- Kč) ponechal v platnosti. Povinný proti tomuto rozsudku podal odvolání, o němž nebylo rozhodnuto.
Z ustanovení §175 o.s.ř. vyplývá, že směnečný platební rozkaz (vyjma výroku o náhradě nákladů řízení, proti němuž je opravným prostředkem odvolání) nabývá účinků pravomocného rozsudku (a stává se vykonatelným) uplynutím třídenní lhůty od doručení žalovanému, nepodal-li žalovaný proti němu včas a odůvodněné námitky. Soud je vázán kvantitativní stránkou námitek, tj. rozsahem, v jakém žalovaný směnečný platební rozkaz napadl; mimo rozsah námitek je směnečný platební rozkaz vykonatelný. Jinak řečeno, námitky odkládají právní moc a vykonatelnost směnečného platebního rozkazu toliko v rozsahu žalovaným vymezeném.
V daném případě řízení o námitkách dosud skončeno (pravomocně) nebylo, neboť – jak se podává z obsahu nalézacího spisu – Vrchní soud v Praze o odvolání, které žalovaný (povinný) podal proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 10. 2. 2005, č.j. 22 Cm 4/2000-72, nerozhodl. Odvolací soud však přehlédl – a v tom je jeho právní posouzení vykonatelnosti exekučního titulu nesprávné – , co je předmětem námitkového řízení, resp. jaké účinky svými námitkami povinný nastolil, napadl-li směnečný platební rozkaz jen co do částky 150.000,- Kč.
Nejvyšší soud proto – aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1, věta první, o.s.ř.) – napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení (§243b odst. 2, část věty za středníkem, odst. 3, věta první, o.s.ř.).
Odvolací soud je vázán právním názorem dovolacího soudu (§243d odst. 1, věta první, §226 odst. 1 o.s.ř.).
V novém rozhodnutí soud rozhodne nejen o nákladech dalšího řízení, ale znovu i o nákladech řízení původního, tedy i dovolacího (§243d odst. 1, věta druhá, o.s.ř.), případně se o náhradě nákladů rozhodne ve zvláštním režimu (§87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. února 2008
JUDr. Pavel Krbek, v. r.
předseda senátu