ECLI:CZ:NS:2008:20.CDO.2897.2006.1
sp. zn. 20 Cdo 2897/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové a JUDr. Pavla Krbka v exekuční věci oprávněného L. B., zastoupeného advokátem, proti povinnému M. H., vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 45 Nc 7248/2005, pro částku 200.000,- Kč s příslušenstvím, o dovolání oprávněného proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze 17. l. 2006, č. j. 36 Co 330/2005-16, ve znění opravného usnesení téhož soudu z 21. 2. 2006, č. .j. 36 Co 330/2005-21 takto:
Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze 17. ledna 2006, č. j. 36 Co 330/2005-16, ve znění opravného usnesení téhož soudu z 21. 2. 2006, č. j. 36 Co 330/2005-21 se ruší a věc se tomuto soudu vrací k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
V záhlaví uvedeným rozhodnutím krajský soud změnil usnesení z 26. 4. 2005, č. j. 45 Nc 7248/2005-6 (kterým okresní soud nařídil exekuci podle směnečného platebního rozkazu Krajského soudu v Ústí nad Labem z 22. 7. 1999, č. j. 22 Sm 109/99-7, k vydobytí pohledávky v částce 200.000,- Kč, náhrady nákladů exekučního řízení a pro náklady exekuce), tak, že návrh na její nařízení zamítl. Z obsahu připojeného nalézacího spisu sp. zn. 22 Cm 3/2000 Krajského soudu v Ústí nad Labem odvolací soud dovodil, že povinný podal proti podkladovému exekučnímu titulu námitky, o nichž nebylo dosud pravomocně rozhodnuto, v důsledku čehož se podkladové rozhodnutí doposud nestalo „ani částečně“ pravomocným a vykonatelným.
Oprávněný v dovolání namítá, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§241a odst. 2 písm. b/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů, dále též jen „o.s.ř.“). Podáním námitek se směnečný platební rozkaz neruší, toliko se v jimi vymezeném rozsahu odkládá jeho právní moc a vykonatelnost. Za správný označil dovolatel právní závěr soudu prvního stupně (vyjádřený doložkou právní moci), že podkladové rozhodnutí je „částečně (a to do částky 200.000.- Kč) pravomocné“, a že v dalším řízení mělo být rozhodováno „pouze o částce, která je předmětem námitek“. Navrhl, aby dovolací soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Dovolání – přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) ve spojení s §238a odst. 1 písm. c), odst. 2 o.s.ř. – je důvodné.
Právní posouzení je nesprávné, jestliže odvolací soud věc posoudil podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu – sice správně určenou – nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Podle §175 odst. 3 o.s.ř., nepodá-li žalovaný včas námitky (proti směnečnému platebnímu rozkazu) nebo vezme-li je zpět, má směnečný platební rozkaz účinky pravomocného rozsudku. Pozdě podané námitky nebo námitky, které neobsahují odůvodnění soud odmítne. Podané námitky soud odmítne též tehdy, podal-li je ten, kdo k podání námitek není oprávněn.
Podle §175 odst. 4 o.s.ř., podá-li žalovaný včas námitky, nařídí soud k jejich projednání jednání; k námitkám později vzneseným však již nelze přihlížet. V rozsudku soud vysloví, zda směnečný platební rozkaz ponechá v platnosti nebo zda ho zrušuje a v jakém rozsahu.
Odvolací soud vycházel ze zjištění, jehož správnost nebyla v intencích ustanovení §241a odst. 2 písm. a/, odst. 3 o.s.ř. zpochybněna, že proti směnečnému platebnímu rozkazu Krajského soudu v Ústí nad Labem z 22. 7. 1999, č. j. 22 Sm 109/99-7, podal povinný námitky. Rozsudek ze dne 10. 2. 2000, č. j. 22 Cm 3/2000-19, kterým Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl, že výše uvedený směnečný platební rozkaz se ponechává v platnosti, k odvolání povinného Vrchní soud v Praze usnesením z 19. 7. 2001, č. j. 5 Cmo 292/2001-45 zrušil. O námitkách povinného proti směnečnému platebnímu rozkazu tak dosud nebylo rozhodnuto.
Odvolací soud však přehlédl, že námitky povinného proti směnečnému platebnímu rozkazu z 22. 7. 1999 podle obsahu podání směřovaly jen do částky převyšující částku 200.000,- Kč s příslušenstvím, jelikož sám navrhl, aby odvolací nalézací soud „směnečný platební rozkaz co do částky 350.000,- Kč a ve výroku o náhradě nákladů řízení zrušil a ponechal v platnosti toliko výrok o zaplacení částky 200.000,- Kč s příslušenstvím a přiznal mu náhradu nákladů řízení“ (č. l. 9 versa připojeného spisu sp. zn. 22 Cm 3/2000).
Je-li exekučním titulem rozhodnutí vydané soudem v občanském soudním řízení (§40 odst. 1 písm. a/ zákona č. 120/2001 Sb.), vychází soud především z připojeného stejnopisu rozhodnutí opatřeného potvrzením o jeho vykonatelnosti (§38 odst. 2 zákona č. 120/2001 Sb., §261 odst. 2 o.s.ř.), případně z potvrzení vykonatelnosti vyznačeného přímo na návrhu na nařízení exekuce (§261 odst. 3 o.s.ř.); v případě pochybností je však oprávněn (a povinen) provést potřebná zjištění přímo ze spisu o řízení, v němž bylo vydáno vykonávané rozhodnutí (zejména zjištění, zda rozhodnutí bylo řádně doručeno). O tom, za jakých podmínek se podkladové soudní rozhodnutí stane vykonatelným po stránce formální, pojednávají ustanovení §161, §162, §171 a §172 a násl. o.s.ř. Nevykonatelnost rozhodnutí (zde směnečného platebního rozkazu) je důvodem pro zamítnutí návrhu.
Směnečný platební rozkaz se stává (vyjma výroku o nákladech řízení, proti němuž je opravným prostředkem odvolání, viz §175 odst. 6 o.s.ř.) vykonatelným – a má účinky pravomocného rozsudku (§159, §159a o.s.ř.) – uplynutím tří dnů od jeho doručení, jestliže osoba k tomu legitimovaná nepodá včas námitky obsahující odůvodnění (srov. §175 odst. 1, 3 o.s.ř.). Podáním takových námitek se odkládá právní moc (vykonatelnost) směnečného platebního rozkazu. Na základě námitek – včasných a odůvodněných – pak (nalézací) soud v řízení podle §175 odst. 4 o.s.ř. rozhodne, že směnečný platební rozkaz zůstává v platnosti nebo že ho zrušuje. Vysloví-li soud, že jej ponechává v platnosti, nabude směnečný platební rozkaz vykonatelnosti dnem, kdy rozsudek soudu o jeho ponechání v platnosti se stane vykonatelným. Zrušením směnečného platebního rozkazu v námitkovém řízení je titul odstraněn a právní mocí rozsudku (nalézací) řízení končí.
Závěr odvolacího soudu, že povinný napadl směnečný platební rozkaz námitkami obsahujícími zdůvodnění ve lhůtě podle ustanovení §175 odst. 1, věty první, o.s.ř., tj. včas, dovolatel nezpochybnil.
Na rozdíl od platebního rozkazu vydaného soudem podle ustanovení §172 odst. 1 o.s.ř., který se bez dalšího ruší v plném rozsahu tím, že osoba k tomu legitimovaná podá včas, tj. ve lhůtě patnácti dnů od doručení, odpor, podání námitek – jak již bylo zdůrazněno shora – nemá za následek zrušení směnečného platebního rozkazu, nýbrž toliko odklad jeho právní moci (vykonatelnosti). Odkladný účinek námitek jako opravného prostředku proti meritorní části směnečného platební rozkazu nastává pouze v rozsahu vymezeném žalovaným Jinak řečeno, soud je v řízení podle §175 odst. 4 o.s.ř. vázán kvantitativní stránkou námitek, tedy rozsahem, v jakém žalovaný směnečný platební rozkaz napadl; ustanovení §206 odst. 1, 2 o.s.ř. se – co do suspenzívních účinků – použije v řízení o námitkách per analogiam (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 8. 2004, sp. zn. 29 Odo 1042/2003, uveřejněný v časopise Soudní judikatura 9/2004 pod č. 176).
Podle ustanovení §206 odst. 1 o.s.ř., podá-li ten, kdo je k tomu oprávněn, včas přípustné odvolání, nenabývá rozhodnutí právní moci, dokud o odvolání pravomocně nerozhodne odvolací soud. Bylo-li však rozhodnuto o několika právech se samostatným skutkovým základem nebo týká-li se rozhodnutí několika účastníků, z nichž každý jedná v řízení sám za sebe (§91 odst. 1) a odvolání se výslovně vztahuje jen na některá práva nebo na některé účastníky, není právní moc výroku, který není napaden, odvoláním dotčena. To neplatí v případech, kdy na rozhodnutí o napadeném výroku je závislý výrok, který odvoláním nebyl výslovně dotčen, nebo jestliže z právního předpisu vyplývá určitý způsob vypořádání vztahu mezi účastníky (§206 odst. 2 o.s.ř.).
Ustálená soudní praxe vychází z toho, že původně co do skutkového základu jednotné právo, o němž bylo rozhodnuto, se rozštěpí na dvě práva se samostatným skutkovým základem v závislosti na tom, jak účastník kvantitativně vymezil v opravném prostředku rozsah požadovaného přezkumu. Jestliže v rámci dispoziční zásady ovládající řízení o opravných prostředcích (a za takové je třeba považovat i řízení o námitkách podle §175 odst. 4 o.s.ř.) rozhodnutí o dělitelném (typicky peněžitém) plnění napadne jen zčásti (vymezí část plnění, o němž soud rozhodl, a v tomto rozsahu požaduje přezkum správnosti /části/ rozhodnutí), uplatní se suspenzívní účinek opravného prostředku jen v jím navrhovaném rozsahu. V řízení o námitkách podle §175 odst. 4 o.s.ř. to znamená, že právní moc (vykonatelnost) směnečného platebního rozkazu se do dne, kdy právní moci nabude rozsudek, jímž soud vysloví, že směnečný platební rozkaz ponechává v platnosti, odkládá toliko v rozsahu vymezeném námitkami; mimo něj je směnečný platební rozkaz vykonatelný.
Korektiv výše uvedené zásady představuje ustanovení §206 odst. 2, věta druhá, o.s.ř.
Nejvyšší soud v řadě svých rozhodnutí (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2001, sp. zn. 20 Cdo 1020/99, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 4/2002 pod č. 25, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 6. 2005, sp. zn. 20 Cdo 2207/2004, uveřejněné v časopise Soudní judikatura 10/2005 pod č. 166, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 8. 2005, sp. zn. 20 Cdo 1808/2004) upozornil na přeceňování významu zjištění, že proti podkladovému soudnímu rozhodnutí (rozsudku, usnesení, platebnímu rozkazu, směnečnému platebnímu rozkazu) byl podán (řádný) opravný prostředek; samotným důvodem pro zamítnutí návrhu na nařízení exekuce nemůže být okolnost, že proti takovému titulu opatřenému potvrzením o právní moci (vykonatelnosti) byl podán opravný prostředek (odvolání, odpor, námitky). Suspenzivní účinek opravného prostředku totiž nastává jen za určitých předpokladů, zejména předpokladu včasnosti. Nevyčká-li na (pravomocné) rozhodnutí (nalézacího) soudu o tomto opravném prostředku, jímž je vázán (§159a odst. 4, §167 odst. 2, §254 odst. 1 o.s.ř.), musí otázku včasnosti opravného prostředku (a tím i formální vykonatelnosti titulu) posoudit sám.
Obdobné zásady platí i v případě zjišťování kvantitativního rozsahu opravného prostředku, jímž účastník napadl podkladové soudní rozhodnutí opatřené potvrzením o tom, že nabylo zčásti právní moci (srov. §23 vyhlášky č. 37/1992 Sb., o jednacím řádu pro okresní a krajské soudy, ve znění pozdějších předpisů). Okolnost, zda je rozhodnutí částečně vykonatelné, musí soud v řízení o nařízení exekuce najisto postavit. V případě pochybností posoudí z obsahu nalézacího spisu rozsah napadení titulu a přijme (právní) závěry v intencích úpravy suspenzívních účinků opravného prostředku (§206 odst. 1, 2 o.s.ř.).
Poněvadž jen s včasnými a zdůvodněnými námitkami je spojen odklad právní moci a vykonatelnosti směnečného platebního rozkazu a protože oprávněný se domáhá nařízení exekuce (jen) pro částku 200.000,- Kč s příslušenstvím, je právní posouzení vykonatelnosti exekučního titulu odvolacím soudem nesprávné.
Jelikož dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. byl uplatněn právem, Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení (§243b odst. 2, část věty za středníkem, odst. 3, věta první, o.s.ř.).
Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud v dalším řízení závazný (§243d odst. 1, část věty první za středníkem, §226 odst. 1 o.s.ř.).
O nákladech dovolacího řízení bude rozhodnuto podle hlavy VI. exekučního řádu.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 24. dubna 2008
JUDr. Vladimír Mikušek, v. r.
předseda senátu