ECLI:CZ:NS:2008:20.CDO.2900.2006.1
sp. zn. 20 Cdo 2900/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Pavla Krbka v exekuční věci oprávněného L. B., zastoupeného advokátem, proti povinnému M. H., o 320 000,- Kč s přísl., vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 45 Nc 7256/2005, o dovolání oprávněného proti usnesení Krajského soudu v Ústí na Labem, pobočky v Liberci ze dne 30. 1. 2006, č. j. 36 Co 329/2005-16, takto:
Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 30. 1. 2006, č.j. 36 Co 329/2005-16, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
V záhlaví uvedeným rozhodnutím krajský soud změnil usnesení ze dne 26. 4. 2005, č.j. 45 Nc 7256/2005-5, kterým Okresní soud v Liberci nařídil podle směnečného platebního rozkazu Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 23. 7. 1999, č.j. 22 Sm 108/99-7, k vydobytí pohledávky 320.000,- Kč, náhrady nákladů právního zastoupení v řízení o exekuci a pro náklady exekuce na majetek povinného exekuci, tak, že návrh na nařízení exekuce zamítl. Z připojeného nalézacího spisu sp. zn. 22 Cm 5/2000 Krajského soudu v Ústí nad Labem odvolací soud zjistil, že povinný podal proti podkladovému exekučnímu titulu námitky, o nichž nebylo dosud pravomocně rozhodnuto, v důsledku čehož se uvedené podkladové rozhodnutí (a to jak ve vztahu k jistině tak i k jejímu příslušenství) doposud nestalo „ani částečně“ pravomocným a vykonatelným.
Oprávněný v dovolání namítá, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§241a odst. 2 písm. b/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů, dále též jen „o.s.ř.“). Podáním námitek se směnečný platební rozkaz neruší, toliko se v jimi vymezeném rozsahu odkládá právní moc a vykonatelnost platebního rozkazu. Za správný označil dovolatel právní závěr soudu prvního stupně, že podkladové rozhodnutí je „částečně pravomocné“ a že v dalším řízení mělo být rozhodováno „pouze o částce, která je předmětem námitek“. Navrhl, aby dovolací soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Dovolání – přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) ve spojení s §238a odst. 1 písm. c), odst. 2 o.s.ř. – je důvodné.
Právní posouzení je nesprávné, jestliže odvolací soud věc posoudil podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu – sice správně určenou – nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Podle §175 odst. 3 o.s.ř., nepodá-li žalovaný včas námitky (proti směnečnému platebnímu rozkazu) nebo vezme-li je zpět, má směnečný platební rozkaz účinky pravomocného rozsudku. Pozdě podané námitky nebo námitky, které neobsahují odůvodnění soud odmítne. Podané námitky soud odmítne též tehdy, podal-li je ten, kdo k podání námitek není oprávněn.
Podle §175 odst. 4 o.s.ř., podá-li žalovaný včas námitky, nařídí soud k jejich projednání jednání; k námitkám později vzneseným však již nelze přihlížet. V rozsudku soud vysloví, zda směnečný platební rozkaz ponechá v platnosti nebo zda ho zrušuje a v jakém rozsahu.
Odvolací soud vycházel ze zjištění, jehož správnost nebyla v intencích ustanovení §241a odst. 2 písm. a/, odst. 3 o.s.ř. zpochybněna, že proti směnečnému platebnímu rozkazu Krajského soudu v Ústí nad Labem ze den 23. 7. 1999, č.j. 22 Sm 108/99-7, podal povinný námitky. Rozsudek ze dne 10. 2. 2000, č.j. 22 Cm 5/2000-19, kterým Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl, že výše uvedený směnečný platební rozkaz ponechává v platnosti, zrušil Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 19. 6. 2001, č.j. 5 Cmo 290/2001-34. Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 10. 2. 2005, č.j. 22 Cm 5/2000-61, následně rozhodl, že zmiňovaný směnečný platební rozkaz ponechává v platnosti „v rozsahu částky 120.000 Kč s 6% úrokem z prodlení od 17. 3. 1997 do zaplacení, dále v rozsahu částky 400,- Kč jako odměny a v částce 33.264,- Kč jako nákladů řízení“. O odvolání povinného proti posledně jmenovanému rozsudku nebylo do rozhodnutí odvolacího soudu v této exekuční věci rozhodnuto.
Odvolací soud však přehlédl, že námitky povinného proti směnečnému platebnímu rozkazu ze dne 23. 7. 1999 podle obsahu podání směřovaly jen do částky 120 000 Kč (kterou měl povinný oprávněnému ve třech splátkách zaplatit), neboť sám navrhl, aby Krajský soud v Liberci směnečný platební rozkaz co do částky 120 000 Kč a ve výroku o náhradě nákladů řízení zrušil a ponechal v platnosti toliko výrok o zaplacení částky 320 000 Kč a příslušenství a nově rozhodl o náhradě nákladů řízení (č.l. 10 p.v. spisu sp. zn. 22 Sm 108/99).
A protože jen se včas podanými a zdůvodněnými námitkami je spojen odklad právní moci a vykonatelnosti směnečného platebního rozkazu a protože oprávněný se domáhá nařízení exekuce pro částku 320 000 Kč s příslušenstvím, je právní posouzení vykonatelnosti exekučního titulu odvolacím soudem nesprávné.
Jelikož dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. byl uplatněn právem, Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení (§243b odst. 2, část věty za středníkem, odst. 3, věta první, o.s.ř.).
Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud v dalším řízení závazný (§243d odst. 1, část věty první za středníkem, §226 odst. 1 o.s.ř.).
O nákladech dovolacího řízení rozhodne soudní exekutor.
V Brně dne 19. března 2008
JUDr. Miroslava Jirmanová, v. r.
předsedkyně senátu