ECLI:CZ:NS:2008:20.CDO.2994.2006.1
sp. zn. 20 Cdo 2994/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové a JUDr. Pavla Krbka v exekuční věci oprávněné K. P. s.r.o., zastoupené advokátem, proti povinné D.-S. 2020, s.r.o., pro částku 829.260,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Praha 4 pod sp. zn. 13 Nc 15246/2003, o dovolání oprávněné proti usnesení Městského soudu v Praze z 22. 2. 2005, č. j. 58 Co 61/2005-24, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Usnesením z 12. 4. 2003, č. j. 13 Nc 15246/2003-5, obvodní soud nařídil na majetek povinné exekuci, jejímž provedením pověřil tam označenou soudní exekutorku.
K odvolací námitce povinné, že k exekuci navržený směnečný platební rozkaz nenabyl vykonatelnosti, jelikož jí nebyl doručen (naopak, z dodejek na č. l. 9 a 10 připojeného nalézacího spisu plyne, že zásilka byla opakovaně vrácena s poznámkou pošty, že „adresát se odstěhoval bez udání adresy“), pak městský soud rozhodnutí obvodního soudu změnil tak, že návrh na nařízení exekuce zamítl. Své rozhodnutí odůvodnil závěrem, že – poté, co bylo povinné prominuto zmeškání lhůty k podání námitek – byl směnečný platební rozkaz zčásti (do částky 179.700,- Kč s příslušenstvím) zrušen a zčásti (do částky 649.560,- Kč s příslušenstvím) ponechán v platnosti; odvolací soud tedy uzavřel, že „v době vydání rozhodnutí soudu prvního stupně o nařízení exekuce nebyl exekuční titul vykonatelný a že tudíž pro absenci formální vykonatelnosti titulu exekuci nařídit nelze“.
V dovolání oprávněná ohlašuje dovolací důvody podle §241a odst. 2 písm. b) a odst. 3 o.s.ř. Odvolacímu soudu vytýká nesprávné právní posouzení věci, byl-li závěr o nedostatku formální vykonatelnosti titulu vyvozen z pouhého zjištění, že povinné, jež „neprovedla změnu svého sídla v obchodním rejstříku“, nebylo podkladové rozhodnutí doručeno; exekuční odvolací soud podle dovolatelky pochybil, jestliže „se nezabýval předběžnou otázkou týkající se doručení exekučního titulu a jestliže bez dalšího převzal závěry nalézacího soudu o nedoručení platebního rozkazu, aniž o tom provedl jakékoliv dokazování.“ S poukazem na ustanovení §28 odst. 7 ve spojení s ustanovením §31 odst. 3 a na ustanovení §27 odst. 2 obchodního zákoníku pak dovolatelka zdůrazňuje, že změna sídla (pouze faktická, v obchodním rejstříku neprovedená) nemůže jít k tíži oprávněné jakožto osoby jednající v důvěře v zápis v obchodním rejstříku, nýbrž jedině k tíži adresáta, tedy povinné, jež se svým postupem snažila zamezit doručování zásilek.
Dovolání (přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. a/, §238a odst. 1 písm. c/, odst. 2 o.s.ř.) není důvodné.
Jelikož vady podle ustanovení §229 odst. 1, odst. 2 písm. a/, b/ a odst. 3 o.s.ř., jež by činily řízení zmatečným, ani jiné vady řízení (§241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř.), k nimž je dovolací soud – je-li dovolání přípustné – povinen přihlédnout z úřední povinnosti (§242 odst. 3, věta druhá, o.s.ř.), v dovolání namítány nejsou a nevyplývají ani z obsahu spisu, a protože jinak je dovolací soud vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně jeho obsahového vymezení (§242 odst. 3, věta první, o.s.ř.), je předmětem dovolacího přezkumu posouzení (formální) vykonatelnosti směnečného platebního rozkazu.
Právní posouzení je ve smyslu ustanovení §241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř. nesprávné, jestliže odvolací soud věc posoudil podle právní normy (nejen hmotného, ale – a o takový případ jde v souzené věci – i práva procesního), jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (§251 o.s.ř.).
V projednávané věci je exekučním titulem směnečný platební rozkaz z 9. 1. 2003, č. j. 3 Sm 301/2002-8, jímž Krajský soud v Ostravě zavázal povinnou (s dalším žalovaným B. V.) k zaplacení částky 829.260,- Kč s příslušenstvím. Tento platební rozkaz byl opatřen doložkou z 25. 2. 2003, dle níž měl nabýt, pokud jde o jistinu a příslušenství, právní moci a vykonatelnosti 11. 2. 2003. K návrhu povinné z 12. 8. 2003 jí soud usnesením z 23. 7. 2004, č. j. 3 Sm 301/2002-51, pravomocně dnem 28. 7. 2004, prominul zmeškání lhůty k podání námitek a k těmto námitkám (opět z 12. 8. 2003) pak rozsudkem z 10. 11. 2004, č. j. 30 Cm 117/2004-70, pravomocně 29. 12. 2004, vydaný směnečný platební rozkaz do částky 179.700,- Kč s příslušenstvím zrušil a ve zbývajícím rozsahu, tj. do částky 649.560,- s příslušenstvím, jej ponechal v platnosti; na základě tohoto rozsudku pak byl směnečný platební rozkaz opatřen novou doložkou, dle níž nabyl právní moci a vykonatelnosti dnem 29. 12. 2004.
Předpokladem pro nařízení soudního výkonu rozhodnutí je existence vykonatelného rozhodnutí (nebo jiného titulu) jako podkladu tohoto výkonu (§251, §274 o.s.ř.). Před nařízením výkonu se tedy soud zabývá mimo jiné i tím, zda podkladové rozhodnutí (nebo jiný titul) je z hledisek zakotvených v příslušných právních předpisech vykonatelné, a to jak po stránce formální, tak i po stránce obsahové (materiální). Vykonatelnost – v jednotě obou aspektů – lze ztotožnit s vlastností exekučního titulu, která ho činí způsobilým k nucenému uskutečnění cestou výkonu rozhodnutí (exekuce).
Je-li exekučním titulem rozhodnutí vydané soudem v občanském soudním řízení, vychází soud především z připojeného stejnopisu rozhodnutí opatřeného potvrzením o jeho vykonatelnosti (§261 odst. 2 o.s.ř.), případně z potvrzení vykonatelnosti vyznačeného přímo na návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí (§261 odst. 3 o.s.ř.); v případě pochybností je však oprávněn (a povinen) provést potřebná zjištění přímo ze spisu o řízení, v němž bylo vydáno vykonávané rozhodnutí (zejména zjištění, zda rozhodnutí bylo řádně doručeno). O tom, za jakých podmínek se podkladové soudní rozhodnutí stane vykonatelným po stránce formální, pojednávají ustanovení §161, §162, §171 a §172 a násl. o.s.ř. Nevykonatelnost rozhodnutí (zde směnečného platebního rozkazu) je důvodem pro zamítnutí návrhu.
Směnečný platební rozkaz se stává (vyjma výroku o nákladech řízení, proti němuž je opravným prostředkem odvolání) vykonatelným – a má účinky pravomocného rozsudku (§159, §159a o.s.ř.) – uplynutím tří dnů od jeho doručení, jestliže osoba k tomu legitimovaná nepodá včas námitky obsahující odůvodnění (srov. §175 odst. 1, 3 o.s.ř.). Podáním takových námitek se v jimi vymezeném rozsahu odkládá právní moc a vykonatelnost směnečného platebního rozkazu. Na základě námitek – včasných a odůvodněných – pak (nalézací) soud v řízení podle §175 odst. 4 o.s.ř. rozhodne, že směnečný platební rozkaz zůstává (zcela nebo zčásti) v platnosti nebo že ho zrušuje (a v jakém rozsahu). Vysloví-li soud, že jej ponechává v platnosti, nabude směnečný platební rozkaz vykonatelnosti dnem, kdy rozsudek soudu o jeho ponechání v platnosti se stane vykonatelným. Zrušením směnečného platebního rozkazu v námitkovém řízení je titul odklizen a právní mocí rozsudku (nalézací) řízení končí.
Naopak námitky, které nebyly podány včas, případně nejsou odůvodněny, soud podle ustanovení §175 odst. 3, věty druhé, o.s.ř. odmítne. Tím – z hlediska vyznačení potvrzení o právní moci (vykonatelnosti) – nastává situace, jako kdyby námitky nebyly vůbec podány. Podkladové rozhodnutí si pak způsobilost být exekučním titulem zachovává, i když osoba k tomu oprávněná (žalovaný) jej námitkami napadla.
Do doby než (nalézací) soud rozhodne tak, že námitky odmítne, nebo než věc projedná a rozhodne v námitkovém řízení podle §175 odst. 4 o.s.ř., panuje stav nejistoty, zda suspenzivní účinky námitek skutečně nastaly. Soud výkonu rozhodnutí však musí v řízení, které nařízení výkonu předchází (a ostatně i v dalších stadiích vykonávacího řízení), najisto postavit, zda je směnečný platební rozkaz vykonatelným titulem, neboť jde o věcný předpoklad nařízení výkonu rozhodnutí (§251 o.s.ř.). Okolnost, že proti směnečnému platebnímu rozkazu, jehož stejnopis byl opatřen potvrzením o vykonatelnosti (§261 odst. 2 o.s.ř.), podal povinný námitky, takovou jistotu bez dalšího neposkytuje; k tomu je potřebné buď vyčkat rozhodnutí (nalézacího) soudu o tomto opravném prostředku, anebo otázku, zda námitky obsahující odůvodnění byly podány včas, musí soud výkonu rozhodnutí posoudit (procesně regulérním způsobem) sám (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2001, sp. zn. 20 Cdo 1020/99, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 4/2002 pod č. 25, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 6. 2005, sp. zn. 20 Cdo 2207/2004, uveřejněné v časopise Soudní judikatura 10/2005 pod č. 166, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 8. 2005, sp. zn. 20 Cdo 1808/2004).
Současně platí, že rozhodnutím (nalézacího) soudu o odmítnutí řádného opravného prostředku proti vykonávanému soudnímu rozhodnutí pro opožděnost je soud výkonu rozhodnutí ve smyslu ustanovení §159a odst. 4, ve spojení s §167 odst. 2 a §254 odst. 1 o.s.ř. vázán a nemůže otázku včasnosti (v řízení o nařízení výkonu rozhodnutí nebo v řízení o zastavení výkonu rozhodnutí) znovu přezkoumávat (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 7. 2006, sp. zn. 20 Cdo 610/2006). Zásada vázanosti přitom – logicky – platí i pro případy, že nalézací soud o námitkách – považuje je za včasné – rozhodne věcně.
Z uvedeného pro danou věc plyne, že zatímco exekuční soud prvního stupně, jenž exekuci nařídil 12. 4. 2003 k návrhu podanému 2. 4. téhož roku, měl k dispozici podkladový směnečný platební rozkaz opatřený doložkou (posléze opravenou, resp. zrušenou), dle níž měl tento titul nabýt právní moci a vykonatelnosti 11. 2. 2003, tedy před zahájením exekučního řízení, vycházel naopak odvolací exekuční soud ve svém měnícím rozhodnutí z 22. 5. 2005 z exekučního titulu opatřeného (již opravenou) doložkou, dle níž titul nabyl (ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě z 10. 11. 2004, č. j. 30 Cm 117/2004-70, pravomocným 29. 12. 2004) právní moci a vykonatelnosti teprve 29. 12. 2004.
Za tohoto stavu, kdy otázku okamžiku, k němuž exekuční titul nabyl právní moci a vykonatelnosti, měl již v době rozhodování exekučního odvolacího soudu pravomocně vyřešenu soud nalézací, nebyl (viz výše) dán prostor k tomu, aby si tuto otázku samostatně řešil odvolací soud exekuční.
S ohledem na výše uvedené lze uzavřít, že se oprávněné prostřednictvím uplatněných dovolacích důvodů správnost napadeného rozhodnutí zpochybnit nepodařilo, Nejvyšší soud tedy, aniž nařídil jednání (§243a odst. 1 věta první o.s.ř.), dovolání jako nedůvodné podle §243b odst. 2 věty před středníkem o.s.ř. zamítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je ve smyslu ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §142 odst. 1 o.s.ř. odůvodněn skutečností, že procesně úspěšné povinné v tomto stadiu řízení náklady, na jejichž náhradu by jinak měla právo, (podle obsahu spisu) nevznikly a že oprávněná na jejich náhradu právo nemá.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 24. dubna 2008
JUDr.Vladimír Mikušek, v. r.
předseda senátu