ECLI:CZ:NS:2008:20.CDO.3005.2006.1
sp. zn. 20 Cdo 3005/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné E. s. s r. o., proti povinnému Ing. B. P. pro 38.594,80 Kč s příslušenstvím, prodejem movitých věcí, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 27 E 478/98, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 11. 5. 2006, č. j. 15 Co 450/2005-22, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
V záhlaví uvedeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení ze dne 19. 2. 1998, č.j. 27 E 478/98-4, kterým Městský soud v Brně nařídil podle svého platebního rozkazu ze dne 12. 11. 1997, sp. zn. 65 Ro 4032/97, k vydobytí pohledávky 38.594,80 Kč, nákladů předcházejícího řízení a nákladů výkonu výkon rozhodnutí prodejem movitých věcí. Námitku místní nepříslušnosti Městského soudu v Brně shledal odvolací soud nedůvodnou a věcné předpoklady pro nařízení výkonu rozhodnutí měl za splněny, zejména uzavřel, že povinný – zavázaný vykonatelným platebním rozkazem k plnění jako fyzická osoba – je věcně pasivně legitimován.
V dovolání povinný napadá posouzení své pasivní věcné legitimace v řízení o výkon rozhodnutí. Smlouvou ze dne 27. 4. 1998 prodal svůj podnik obchodní společnosti A., s. r. o. „v likvidaci,“ přičemž vymáhaná pohledávka, jak ostatně vyplývá ze samotné smlouvy, je závazkem souvisejícím s podnikem, který přešel na kupujícího (§477 odst. 1 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku ve znění pozdějších předpisů). Navrhl, aby dovolací soud zrušil napadené rozhodnutí a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Podle části dvanácté, hlavy I, bodu 17 zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Jelikož napadené rozhodnutí odvolacího soudu bylo vydáno po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů (odvoláním napadené usnesení soudu prvního stupně bylo vydáno dne 19. 2. 1998), je Nejvyšší soud povinen projednat i dovolání v této věci a rozhodnout o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném před novelizací provedenou zákonem č. 30/2000 Sb., tj. účinném do 31. 12. 2000 (dále též jen „o.s.ř.“).
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu upravují ustanovení §237, §238a a §239 o.s.ř. O žádný z případů v těchto ustanoveních zmíněných však ve věci nejde.
Ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř. spojuje přípustnost dovolání proti každému rozhodnutí odvolacího soudu (s výjimkami zakotvenými v odstavci druhém) s takovými hrubými vadami řízení a rozhodnutí, které činí rozhodnutí odvolacího soudu zmatečným; tyto vady – k nimž je dovolací soud (bylo-li dovolání podáno včas a k tomu legitimovaným subjektem) povinen podle ustanovení §242 odst. 3 o.s.ř. přihlédnout z úřední povinnosti – v dovolání namítány nebyly a z obsahu spisu nevyplývají.
Dovolání není přípustné ani podle ustanovení §238a odst. 1 písm. a/ o.s.ř., jelikož napadené rozhodnutí není usnesením měnícím, nýbrž potvrzujícím, a nelze je podřadit ani případům vyjmenovaným v odstavci 1 pod písmeny b/ až f/ tohoto ustanovení (a tedy ani pod jeho písmenem d/, jelikož sice jde o usnesení potvrzující, nikoli však takové, jímž by bylo potvrzeno usnesení o zastavení řízení pro nedostatek pravomoci soudu).
Přípustnost dovolání není dána ani ustanovením §239 o.s.ř., jelikož ji ve výroku svého rozhodnutí odvolací soud výslovně nezaložil (odstavec první) a dále proto, že návrh na vyslovení přípustnosti dovolání (podle odstavce druhého) povinný nevznesl.
Protože dovolání není v dané věci přípustné podle žádného z uvedených ustanovení, Nejvyšší soud je – aniž se mohl zabývat zkoumáním jeho důvodnosti – bez jednání (§243a odst. 1, věta první, o.s.ř.) podle ustanovení §243b odst. 4, odst. 5, věty za středníkem, a §218 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. usnesením odmítl.
Povinný z procesního hlediska zavinil, že dovolání bylo odmítnuto, oprávněné, jež by měla právo na náhradu nákladů dovolacího řízení, prokazatelné náklady tohoto řízení nevznikly; tomu odpovídá výrok, že na náhradu nákladů dovolacího řízení nemá žádný z účastníků právo (§243b odst. 4, §224 odst. 1, §146 odst. 2, věta první /per analogiam/, o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. února 2008
JUDr. Pavel Krbek, v. r.
předseda senátu