ECLI:CZ:NS:2008:20.CDO.3154.2006.1
sp. zn. 20 Cdo 3154/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové a JUDr. Vladimíra Mikuška v exekuční věci oprávněného Mgr. V. H., zastoupeného advokátem, proti povinné B. s. r. o. „v likvidaci,“, pro 99.166,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Přerově pod sp. zn. E-Nc 2679/2004, o dovolání oprávněného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 9. 5. 2006, č.j. 40 Co 506/2006-43, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Usnesením ze dne 15. 9. 2004, č.j. E-Nc 2679/2004-5, Okresní soud v Přerově nařídil podle svého platebního rozkazu ze dne 17. 3. 2004, č.j. Ro 2590/2003-10, k vydobytí pohledávky 99.166,- Kč s příslušenstvím (poplatky z prodlení a náklady předcházejícího řízení) na majetek povinné exekuci, jejímž provedením pověřil soudního exekutora (§44 odst. 2 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „zákon č. 120/2001 Sb.“).
V záhlaví uvedeným rozhodnutím krajský soud rozhodnutí soudu prvního stupně změnil tak, že návrh na nařízení exekuce zamítl, oprávněnému uložil povinnost zaplatit soudnímu exekutorovi náklady exekuce a ve vztahu mezi účastníky rozhodl, že žádný z nich nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. Poté, co z nalézacího spisu zjistil okolnosti doručení, uzavřel, že platební rozkaz nebyl povinné řádně doručen, neboť za náhradní – a tudíž z hlediska §173 odst. 1 občanského soudního řádu vyloučené – považoval i doručení fyzické osobě, o níž je soudu podle obsahu spisu známo, že je oprávněna za právnickou osobu před soudem jednat (§47 odst. 4, věta první, občanského soudního řádu účinného do 31. 12. 2004). Podkladové rozhodnutí tudíž není formálně vykonatelné.
Dovoláním oprávněný zpochybňuje právní posouzení, na němž rozhodnutí odvolacího soudu spočívá (§241a odst. 2 písm. b/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů, dále též jen „o.s.ř.“). Náhradním doručením písemnosti právnické osobě je podle dovolatele toliko doručení postupem předvídaným v ustanovení §47 odst. 4, větě druhé, občanského soudního řádu účinného do 31. 12. 2004; v takovém případě se uplatní fikce, že účinky doručení nastanou, i když se písemnost adresátovi nedostala. Platební rozkaz se však do dispozice povinné dostal, neboť jej převzal jednatel společnosti, který byl seznámen s tím, že jde o zásilku týkající se obchodní společnosti. Oprávněný navrhl, aby dovolací soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Dovolání – přípustné podle §237 odst. 1 písm. a/, §238a odst. 1 písm. c/, odst. 2 o.s.ř. – důvodné není.
Z úřední povinnosti přihlíží dovolací soud k vadám vyjmenovaným v ustanovení §229 odst. 1, odst. 2 písm. a/, b/ a odst. 3 o.s.ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci; jinak je vázán uplatněným dovolacím důvodem – v projednávané věci důvodem podle §241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř. – včetně toho, jek jej dovolatel obsahově vymezil (§242 odst. 3 o.s.ř.). Jelikož uvedené vady nebyly dovoláním vytýkány a z obsahu spisu nevyplývají, je předmětem dovolacího přezkumu závěru, že platební rozkaz není (formálně) vykonatelný, protože byl povinné doručen náhradním způsobem, tj. fyzické osobě oprávněné za ni před soudem jednat.
Právní posouzení je nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy (nejen práva hmotného, ale – a o takový případ jde v souzené věci – i práva procesního), jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Návrh na nařízení exekuce může oprávněný podat, jestliže povinný nesplní dobrovolně to, co mu ukládá exekuční titul (srov. §37 odst. 2, §40 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb.).
Podkladovým rozhodnutím, jehož exekuci oprávněný navrhl, je v projednávaném případě platební rozkaz ze dne 17. 3. 2004, č.j. Ro 2590/2003-10, jímž Okresní soud v Přerově povinnou zavázal k zaplacení částky 99.166,- Kč s příslušenstvím. Na rozhodnutí založeném ve spise vyznačil soudce, že právní moci nabylo 29. 7. 2004 (§23 vyhlášky č. 37/1992 Sb., o jednacím řádu pro okresní a krajské soudy, ve znění pozdějších předpisů).
Odvolací soud vycházel ze skutkového zjištění, jehož správnost dovolatel nezpochybnil, že stejnopis písemného vyhotovení platebního rozkazu soud doručoval povinné v červnu 2004 jako písemnost určenou do vlastních rukou na adresu „B. s. r. o.,“ zásilka se vrátila nedoručená s poznámkou pošty „odstěhován bez udání adresy.“ Poté soud v červenci 2004 stejnopis písemného vyhotovení platebního rozkazu doručil J. P., jednateli povinné, který zásilku určenou do vlastních rukou převzal 13. 7. 2004.
Podle ustanovení §47 odst. 4, věty první, občanského soudního řádu účinného do 31. 12. 2004, nepodaří-li se písemnost doručit na adresu uvedenou v odstavci jedna (tj. na adresu sídla právnické osoby nebo na jinou adresu, kterou sdělila a požádala, aby jí bylo na ni doručováno), proto, že se právnická osoba v místě doručování nezdržuje a jiná její adresa není soudu známa, písemnost určená této právnické osobě se doručí fyzické osobě, o níž je soudu podle obsahu spisu známo, že je oprávněna za ni před soudem jednat (§21); při tomto doručování se postupuje obdobně podle §46. Podle druhé věty téhož ustanovení se den vrácení nedoručené zásilky soudu považuje za den doručení, i když se o něm adresát nedozvěděl, jestliže písemnost nebyla doručena ani způsobem předepsaným ve větě první a jestliže se nepodařilo písemnost odevzdat právnické osobě ani při dalším pokusu o doručení na adresu jejího sídla uvedenou v obchodním či jiném rejstříku a jiná její adresa není soudu známa.
Podle ustanovení §173 odst. 1 o.s.ř. je třeba platební rozkaz žalovanému doručit do vlastních rukou, náhradní doručení je vyloučeno.
Již v usnesení ze dne 22. 6. 2005, sp. zn. 20 Cdo 1718/2004, Nejvyšší soud vyložil, že náhradní (a tudíž z hlediska §173 odst. 1 o.s.ř. neúčinné) je nejen doručení písemnosti podle věty druhé ustanovení §47 odst. 4 občanského soudního řádu účinného do 31. 12. 2004, ale i podle jeho věty první. Lhůta stanovená v §172 odst. 1, větě druhé, o.s.ř. od takového doručení neběží a platební rozkaz nemůže nabýt účinky pravomocného rozsudku (§174 odst. 1 o.s.ř.). Okolnost, zda se podkladové rozhodnutí přesto dostalo do dispozice povinné, není relevantní.
Jelikož odvolací soud věc posoudil ve shodě s tím, co je uvedeno výše, je jeho rozhodnutí správné; Nejvyšší soud proto dovolání jako nedůvodné zamítl (§243b odst. 2, část věty před středníkem, o.s.ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §142 odst. 1 o.s.ř. (povinné v tomto stadiu řízení náklady nevznikly a oprávněný na jejich náhradu právo nemá).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. března 2008
JUDr. Pavel Krbek, v. r.
předseda senátu