ECLI:CZ:NS:2008:20.CDO.3181.2006.1
sp. zn. 20 Cdo 3181/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové a JUDr. Vladimíra Mikuška v exekuční věci oprávněného h. m. P., proti povinnému B. P., zastoupenému advokátem, pro 1.000,- Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 19 Nc 11153/2004, o dovolání povinného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. 1. 2006, č. j. 19 Co 598/2005-14, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
V záhlaví uvedeným rozhodnutím městský soud potvrdil usnesení ze dne 30. 11. 2004, č.j. 19 Nc 11153/2004-3, jímž obvodní soud nařídil podle rozhodnutí o uložení blokové pokuty M. p. h. m. P. ze dne 7. 11. 2003, k uspokojení pohledávky oprávněného ve výši 1.000,- Kč, nákladů exekuce a nákladů oprávněného, které budou v průběhu řízení určeny, exekuci, jejímž provedením pověřil Mgr. J. P., soudního exekutora. Odvolací soud měl předpoklady pro nařízení exekuce za splněny. Uzavřel, že předmětný blok na pokutu je řádným exekučním titulem podle §40 odst. 1 písm. e) zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 120/2001 Sb.“), který netrpí žádnou vadou, zejména že převzetí bloku na pokutu a složenky k jejímu zaplacení stvrdil povinný svým podpisem na části A bloku. Námitku, že blok na pokutu nepodepsal, k jejímuž prokázání povinný ani nenabídl žádný důkaz, měl za nedůvodnou, jestliže povinný nevysvětlil okolnosti předložení jeho vlastního občanského průkazu v souvislosti s tvrzeným paděláním jeho podpisu.
Rozhodnutí odvolacího soudu napadl povinný dovoláním z důvodů uvedených v §241a odst. 2 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, dále též jen „o.s.ř.“ (řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci) a v §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. (rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci). Namítá, že pokutu nedostal, blok na pokutu nepodepsal a jeho podpis byl padělán, podkladové rozhodnutí proto není vykonatelné. Vadu řízení spatřuje v tom, že se odvolací soud řádně nezabýval námitkou o padělaném podpisu povinného na pokutovém bloku, nevyčkal objasnění podstatných skutečností vztahujících se k pravosti bloku na pokutu v souběžně vedeném trestním řízení a odborné posouzení pravosti podpisu ve smyslu §127 o.s.ř. nahradil svou volnou úvahou. Domnívá se, že následkem toho dospěl soud k nesprávnému právnímu posouzení věci. Z uvedených důvodů navrhl, aby dovolací soud rozhodnutí soudů obou stupňů zrušil.
Nejvyšší soud věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 3. 2005 (čl. II, bod 3. zákona č. 59/2005 Sb.).
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Je-li napadeným rozhodnutím – jako v projednávaném případě – rozhodnutí odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení, jímž soud prvního stupně rozhodl o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí (exekuce, §130 zákona č. 120/2001 Sb.), je dovolání ve smyslu §238a odst. 1 písm. c) o.s.ř. přípustné za podmínek vymezených v §237 odst. 1 písm. b) nebo c) o.s.ř. (srov. §238a odst. 2 o.s.ř.). Protože užití ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. je vyloučeno (usnesení soudu prvního stupně nepředcházelo dřívější, odvolacím soudem zrušené, rozhodnutí téhož soudu, kterým by rozhodl jinak, protože byl vázán právním názorem odvolacího soudu), lze o přípustnosti dovolání uvažovat již jen z pohledu ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., jež ji spojuje se závěrem dovolacího soudu o zásadním významu rozhodnutí ve věci samé po právní stránce. O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o.s.ř.).
Dovolací přezkum předjímaný ustanovením §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. je předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního právního významu; dovolání lze tudíž odůvodnit jedině ustanovením §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř., tj. tím, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Tímto důvodem je pak dovolací soud vázán (včetně jeho obsahového vymezení) a pouze v jeho intencích posuzuje, zda rozhodnutí odvolacího soudu má skutečně zásadní právní význam (§242 odst. 3, věta první, o.s.ř.). Z uvedeného současně vyplývá, že námitky podřaditelné dovolacímu důvodu podle §241a odst. 2 písm. a) o.s.ř. (vyjma případu – o který zde nejde, a netvrdí to ani dovolatel – kdy by samotná vada podle §241a odst. 2 písm. a) o.s.ř. splňovala podmínku zásadního právního významu) nebo podle §241a odst. 3 o.s.ř. (rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování) jsou pro hodnocení, zda je rozhodnutí zásadního právního významu, bezcennými.
I když dovolatel zpochybnil (právní) závěr odvolacího soudu o vykonatelnosti exekučního titulu k tomu určeným důvodem [§241a odst. 2 písm. b) o.s.ř.], učinil tak výlučně výhradami proti skutkovým zjištěním (dovolatel svůj právní závěr o nevykonatelnosti podkladového rozhodnutí odvozuje z okolnosti, že jeho podpis na pokutovém bloku byl padělán) a nesprávnost právního posouzení věci namítá pouze jako důsledek vytýkaných pochybení odvolacího soudu při zjišťování skutkového stavu věci. Takové výhrady jsou však k založení přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. nezpůsobilé (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, uveřejněné v časopise Soudní judikatura 7/2004 pod č. 132, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2005, sp. zn. 29 Odo 751/2003).
K námitce povinného, že přestupek, za který je pokuta ukládána, nespáchal, Nejvyšší soud připomíná, že v exekučním řízení soud není oprávněn přezkoumávat věcnou správnost podkladového rozhodnutí, jeho obsahem je vázán a je povinen z něj při nařízení exekuce vycházet (srov. např. odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 4. 1999, sp. zn. 21 Cdo 2020/98, uveřejněného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 1, ročník 2000 pod č. 4).
Lze uzavřít, že dovolání není přípustné ani podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.; Nejvyšší soud je proto bez jednání (§243a odst. 1, věta první, o.s.ř.) odmítl [§243b odst. 5, věta první, §218 písm. c) o.s.ř.].
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 17. března 2008
JUDr. Pavel Krbek, v. r.
předseda senátu