ECLI:CZ:NS:2008:20.CDO.3189.2007.1
sp. zn. 20 Cdo 3189/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Pavla Krbka v exekuční věci oprávněné P. e., a. s., proti povinné N. U.-H., zastoupené advokátem, pro 63.236,50 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. Nc 1288/2002, o dovolání povinné proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. 12. 2004, č. j. 25 Co 482/2004-21, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
V záhlaví uvedeným rozhodnutím městský soud potvrdil usnesení ze dne 25. 11. 2002, č. j. Nc 1288/2002-4, jímž obvodní soud nařídil podle rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 20. 5. 1997, č. j. 20 C 403/95-16 k uspokojení pohledávky oprávněné ve výši 63.236,50 Kč s příslušenstvím exekuci na majetek povinné a jejím provedením pověřil JUDr. M. S., soudního exekutora. Odvolací soud uzavřel, že exekuční titul je pravomocný a vykonatelný, neboť byl žalované doručen náhradním způsobem dle ust. §46 odst. 4 o. s. ř. (ve znění platném do 31. 12. 2000).
V dovolání – jehož přípustnost dovozuje z ust. §238a odst. 1 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“) – povinná namítá, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci a řízení předcházející jeho vydání je postiženo vadou, která měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§241a odst. 2 písm. a/, b/ o. s. ř.). Namítá, že odvolací soud při posuzování řádného doručení exekučního titulu rozhodoval bez nařízeného jednání, což je v rozporu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu (rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 24. září 2003, sp. zn. 29 Odo 181/2002). Tímto postupem byla povinné odňata možnost vyjádřit se k provedeným důkazům (§123 o. s. ř.) a zároveň tím odvolací soud porušil ust. §122 o. s. ř. a též poučovací povinnost podle §5 o. s. ř. Závěrem upozornila na skutečnost, že odvolací soud formálně pochybil, když při argumentaci ve prospěch řádného doručení exekučního titulu odkázal na §46 odst. 4 o. s. ř. ve znění platném do 31. 12. 2000, které v tomto platném znění nefigurovalo; náhradní doručení upravoval §47 odst. 2 o. s. ř. Navrhla proto, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. - jež podle §238a odst. 2 o. s. ř. platí obdobně a podle něhož je přípustnost dovolání nutno v předmětné věci posuzovat vedle ustanovení §238a odst. 1 písm. c) o. s. ř. a §130 zákona č. 120/2001 Sb. a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 120/2001 Sb.“) - je dovolání proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu, jemuž nepředcházelo kasační rozhodnutí, přípustné jen, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; ten je dán zejména tehdy, řeší-li rozhodnutí odvolacího soudu právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li ji v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o. s. ř.). Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu shora citovaných ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí ve věci samé po právní stránce, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu. Dovolacím důvodem způsobilým založit přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je tudíž pouze důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Dovolatelka neuvádí, v čem spočívá zásadní právní význam a ani hodnocením námitek v něm obsažených k takovému závěru dospět nelze.
Námitkami obsaženými v dovolání (odvolací soud rozhodoval bez nařízeného jednání, čímž jí neumožnil navrhnout nové důkazy a dostatečně hájit své zájmy, nepoučil ji podle §5 o. s. ř.) uplatňuje dovolatelka – přestože je sama podřazuje též pod dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. – ve skutečnosti dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., který je vyhrazen vadám řízení, jež mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a který – jak již bylo uvedeno výše – přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. (§238a odst. 2 o. s. ř.) založit nemůže. K okolnostem uplatněným dovolacím důvodem podle ustanovení §241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř. (řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci) nemůže být při posouzení přípustnosti dovolání ve smyslu §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. přihlédnuto (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, uveřejněné v časopise Soudní judikatura 7/2004 pod č. 132). K takovým vadám, jakož i k tzv. zmatečnostním vadám může dovolací soud přihlédnout teprve za - zde nenaplněného - předpokladu, že shledá napadené rozhodnutí zásadně právně významným (srov. §242 odst. 3, větu druhou o. s. ř.).
Namítá-li dále, že odvolací soud ve své argumentaci ohledně náhradního doručení povinné odkázal na §46 odst. 4 o. s. ř. (který občanský soudní řád ve znění platném do 31. 12. 2000 neobsahoval), namísto na §47 odst. 2 o. s. ř., pak takové pochybení nemůže mít vliv na správnost právního závěru odvolacího soudu, je-li z odůvodnění jeho rozhodnutí zřejmé, že účinnost náhradního doručení spojoval právě s posledním dnem třídenní lhůty stanovené k vyzvednutí zásilky adresátem.
Není-li dovolání přípustné podle žádného v úvahu připadajícího ustanovení občanského soudního řádu, Nejvyšší soud je odmítl (§243b odst. 5, věta první, §218 písm. c/ o. s. ř.).
O případných nákladech vzniklých oprávněnému v dovolacím řízení rozhodne soudní exekutor (§88 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 23. dubna 2008
JUDr. Miroslava Jirmanová, v. r.
předsedkyně senátu