ECLI:CZ:NS:2008:20.CDO.3223.2006.1
sp. zn. 20 Cdo 3223/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové a JUDr. Vladimíra Mikuška ve věci výkonu rozhodnutí oprávněných 1) T. F., a 2) nezletilého M. F., zastoupeného opatrovníkem M. č. P., proti povinnému Ing. J. F., zastoupenému advokátem, za účasti Mgr. M. F., pro výživné, přikázáním pohledávky, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 45 E 872/2003, o dovolání povinného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. 5. 2006, č. j. 55 Co 66/2006-80, takto:
I. Řízení o dovolání proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 27. 10. 2005, č. j. 45 E 872/2003-63, se zastavuje.
II. Dovolání proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. 5. 2006, č. j. 55 Co 66/2006-80, se odmítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 9 usnesením ze dne 27. 10. 2005, č. j. 45 E 872/2003-63, zamítl návrh povinného na zastavení výkonu rozhodnutí přikázáním jiné peněžité pohledávky, který byl nařízen usnesením téhož soudu ze dne 13. 1. 2005, č. j. 45 E 872/2003-44, ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 14. 4. 2005, č. j. 29 Co 142/2005-51, a rozhodl, že povinný je povinen zaplatit oprávněným k rukám JUDr. L. P., Ph. D., advokátky, na nákladech řízení 2.650,- Kč do tří dnů od právní moci rozhodnutí.
Městský soud v Praze výrokem I. usnesení ze dne 30. 5. 2006, č. j. 55 Co 66/2006-80, rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé potvrdil, ve výroku o nákladech řízení změnil jen tak, že povinný je povinen tyto náklady zaplatit matce oprávněných k rukám JUDr. L. P., Ph. D., advokátky, a výrokem II. uložil povinnému zaplatit matce oprávněných na nákladech odvolacího řízení 2.650,- Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám uvedené advokátky. Odvolací soud se ztotožnil se skutkovými i právními závěry soudu prvního stupně, který zejména uzavřel, že povinný neprokázal, že vymáhané výživné zaplatil, nebo že bylo vymoženo v jiné exekuci. Odvolací soud neshledal ani vady v procesním postupu soudu prvního stupně; povinný, který omluvil svoji neúčast u jednání, nepožádal o jeho odročení, takže soud správně věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti. K námitce povinného o podjatosti soudkyně prvního stupně JUDr. H. L. odvolací soud uvedl, že vychází z nesouhlasu povinného s jejím postupem v řízení, a tudíž důvodem vyloučení není.
Rozhodnutí odvolacího soudu napadl povinný dovoláním, které směřuje „do všech výroků napadeného usnesení a současně do všech výroků usnesení soudu I. stupně.“ Namítá, že nebyl poučen o svých procesních právech a povinnostech, včetně práva zvolit si právního zástupce či o náležitostech žádosti o odročení jednání, že mu nebyla umožněna účast při jednání soudu prvního stupně a že tudíž pro jednání a rozhodnutí věci v jeho nepřítomnosti nebyly splněny podmínky stanovené §101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o.s.ř.“). Jednání se navíc uskutečnilo v den, kdy byl propuštěn z vazby. Dovolatel má za to, že uvedeným postupem soudu mu bylo odepřeno právo na soudní ochranu. Současně sdělil, že rozhodnutí soudu prvního stupně i odvolacího napadl žalobou pro zmatečnost; domnívá se, že věc rozhodla vyloučená soudkyně obvodního soudu a že měl být vyloučen i jeden ze soudců senátu odvolacího soudu. Závěrem navrhl, aby dovolací soud rozhodnutí soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Usnesení soudu prvního stupně dovoláním úspěšně napadnout nelze. Z ustanovení §236 odst. 1 o.s.ř. plyne, že dovolání je mimořádným opravným prostředkem proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu. Opravným prostředkem pro přezkoumání rozhodnutí soudu prvního stupně je podle ustanovení §201 o.s.ř. odvolání, pokud to zákon nevylučuje. Občanský soudní řád proto také neupravuje funkční příslušnost soudu pro projednání o dovolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně. Jelikož nedostatek funkční příslušnosti je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, Nejvyšší soud řízení o dovolání proti tomuto usnesení podle §243c odst. 1 a §104 odst. 1, věty první, o.s.ř. zastavil (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 1999, sp. zn. 20 Cdo 1574/99, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 4, ročník 2000, pod č. 45).
Dovolání proti usnesení odvolacího soudu není přípustné.
Je-li napadeným rozhodnutím – jako v projednávaném případě – usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci zastavení výkonu rozhodnutí, je dovolání ve smyslu §238a odst. 1 písm. d) o.s.ř. přípustné za podmínek vymezených v §237 odst. 1 písm. b) nebo c) o.s.ř. (srov. §238a odst. 2 o.s.ř.). Protože použití ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. je vyloučeno (usnesení soudu prvního stupně nepředcházelo dřívější, odvolacím soudem zrušené, rozhodnutí téhož soudu), zbývá přípustnost dovolání vyvozovat již jen z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., které ji spojuje se závěrem dovolacího soudu, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o.s.ř.).
Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že dovolací přezkum se otevírá toliko pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu. Způsobilým dovolacím důvodem, jímž lze dovolání odůvodnit, je tedy pouze důvod podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. (nesprávné právní posouzení věci). Při přezkumu napadeného rozhodnutí – a tedy i v rámci posouzení zásadního významu právních otázek, jejichž řešení odvolacím soudem dovolatel zpochybnil – je dovolací soud tímto důvodem včetně jeho obsahového vymezení vázán (§242 odst. 3, věta první, o.s.ř.).
Shora uvedené je významné proto, že povinný (podle obsahu dovolání) argumentaci podřaditelnou ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. nevznesl; jinými slovy, (právní) posouzení důvodu, pro který byl návrh na zastavení výkonu rozhodnutí zamítnut, nezpochybnil.
K okolnostem uplatněným dovolacím důvodem podle ustanovení §241a odst. 2 písm. a) o.s.ř. (řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci) nemůže být (vyjma případu, o který zde nejde, kdy by samotná vada řízení splňovala podmínku zásadního právního významu, tedy šlo-li by o tzv. „spor o právo“ ve smyslu sporného výkladu či aplikace předpisů procesních) při posouzení přípustnosti dovolání ve smyslu §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. přihlédnuto (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, uveřejněné v časopise Soudní judikatura 7/2004 pod č. 132). Stejné platí o tzv. zmatečnostech, tj. vadách vyjmenovaných v §229 odst. 1, odst. 2 písm. a/, b/ a §229 odst. 3 o.s.ř.; k nim lze přihlédnout jen, je-li dovolání přípustné (a tento předpoklad naplněn není). Výtky, které dovolatel učinil obsahem dovolání, jsou proto z hlediska jeho přípustnosti bezcenné.
Dovolání proti výroku usnesení odvolacího soudu o nákladech řízení není přípustné, a to bez zřetele k povaze takového výroku, tedy bez ohledu na to, zda jde o měnící nebo potvrzující rozhodnutí o nákladech řízení (před soudem prvního stupně) či o rozhodnutí o nákladech řízení odvolacího, jež není rozhodnutím měnícím ani potvrzujícím (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 1/2003 pod č. 4).
Není-li dovolání přípustné podle žádného v úvahu připadajícího ustanovení občanského soudního řádu, Nejvyšší soud je, aniž ve věci nařídil jednání (§243a odst. 1, věta první, o.s.ř.), podle §243b odst. 5, věty první, a §218 písm. c) o.s.ř. odmítl.
O nákladech dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř. (oprávněným a jejich matce náklady v tomto stadiu řízení nevznikly).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. března 2008
JUDr. Pavel Krbek, v. r.
předseda senátu