ECLI:CZ:NS:2008:20.CDO.326.2007.1
sp. zn. 20 Cdo 326/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Pavla Krbka v exekuční věci oprávněné H. C. a.s., zastoupené advokátem, proti povinnému M. D., pro 20 444,64 Kč a 8 091,52 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Karviné pod sp. zn. 46 Nc 1246/2005, o dovolání oprávněné proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. 5. 2006, č. j. 10 Co 495/2006-24, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Shora označeným usnesením krajský soud potvrdil usnesení ze dne 28. 3. 2006, č. j. 46 Nc 1246/2005-14, jímž okresní soud ve vztahu k exekučnímu příkazu vydanému JUDr. V. N. dne 15. 3. 2006, č. j. 56 Ex 3484/05-33, podle §268 odst. 1 písm. h) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), částečně zastavil exekuci nařízenou usnesením téhož soudu ze dne 3. 8. 2005, č. j. 46 Nc 1246/2005-4. Odvolací soud dospěl k závěru, že exekuci nelze provést postižením pohledávky manželky povinného na výplatu rodičovského příspěvku a sociálního příplatku, a v této souvislosti poukázal na konstantní judikaturu, podle které nelze vést výkon rozhodnutí (exekuci) srážkou ze mzdy manžela povinného ani přikázáním pohledávky z účtu, jehož majitelem je manžel povinného; k tomuto závěru soud vede i současné znění §299 odst. 1 o. s. ř., podle kterého se ustanovení o výkonu rozhodnutí srážkou ze mzdy použijí i na výkon rozhodnutí srážkami z dávek státní sociální podpory, které nejsou vypláceny jednorázově, a kdy proti těmto dávkám podle §299 odst. 2 o. s. ř. v současném znění nelze provést výkon rozhodnutí přikázáním pohledávky.
V dovolání, jehož přípustnost opírá o ustanovení §238a odst. 1 písm. d) a odst. 2 o. s. ř. ve spojení s §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., namítá oprávněná nesprávné právní posouzení věci. Podle jejího názoru bylo možné s ohledem na ustanovení §317 odst. 2 o. s. ř. a §299 odst. 1 o. s. ř., ve znění platném ke dni rozhodování odvolacího soudu i soudu 1. stupně (tedy do účinnosti zákona č. 113/2006 Sb., kterým byl novelizován občanský soudní řád) provést exekuci přikázáním jiné peněžité pohledávky – sociálního příplatku, upraveného jako jednu z dávek státní sociální podpory podle zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře (dále jen „zákon č. 117/1995 Sb.“). Dále zastává názor, že exekucí bylo možno postihnout i rodičovský příspěvek (tedy také do 31. 3. 2006), neboť se nejedná o příjem nahrazující odměnu za práci; o možnosti postihnout tuto dávku svědčí i formulace a systematické zařazení §317 odst. 2 o. s. ř. a znění §299 odst. 4 o. s. ř. platné od 1. 4. 2006. Také s ohledem na přechodná ustanovení zákona č. 113/2006 Sb. je možné obě uvedené dávky státní sociální podpory postihnout exekucí formou přikázání jiné peněžité pohledávky. Oprávněná rovněž dovozuje možnost postihnout uvedené dávky ze skutečnosti, že pohledávku za úřadem práce, spočívající v nároku na vyplácení rodičovského příspěvku či sociálního příplatku, je nutno zahrnout do společného jmění manželů, přičemž okamžikem nabytí pohledávky je třeba rozumět okamžik vzniku pohledávky za úřadem práce. Protože otázka přípustnosti vedení exekuce na pohledávku manžela povinného z titulu dávek vyplácených na základě zákona č. 117/1995 Sb. nebyla dosud řešena, oprávněná přikládá řešení této otázky zásadní právní význam. Navrhla proto, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a vrátil věc tomuto soudu k dalšímu řízení.
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. - jež podle §238a odst. 2 o. s. ř. platí obdobně a podle něhož je přípustnost dovolání nutno v předmětné věci posuzovat vedle ustanovení §238a odst. 1 písm. d) o. s. ř. a §130 zákona č. 120/2001 Sb. - je dovolání proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu, jemuž nepředcházelo kasační rozhodnutí, přípustné jen, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; ten je dán zejména tehdy, řeší-li rozhodnutí odvolacího soudu právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li ji v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o. s. ř.). Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu shora citovaných ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí ve věci samé po právní stránce, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu. Dovolacím důvodem způsobilým založit přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je tudíž pouze důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Protože uplatněným dovolacím důvodem je Nejvyšší soud vázán (§242 odst. 3 věta první o. s. ř.), lze otázku, zda rozhodnutí je zásadního právního významu, posuzovat jen z hlediska těch námitek obsažených v dovolání, jež jsou právě tomuto důvodu podřaditelné.
Dovolatelka sice námitky ve prospěch názoru, že podmínky předepsané ustanovením §237 odst. 1 písm. c) a odst. 3 o. s. ř. jsou v daném případě splněny, dovolacímu soudu přednesla, k závěru o splnění těchto podmínek hodnocením dovolacích námitek však dospět nelze.
O existenci (dovoláním otevřené) právní otázky, jejíž posouzení by mohlo být relevantní i pro posouzení obdobných právních poměrů, a jež by tak mohlo mít vliv na rozhodovací činnost soudů obecně (což rozhodnutí zásadního právního významu ve smyslu §237 odst. 3 o. s. ř. předpokládá), totiž v dané věci nejde, jelikož není žádného podkladu pro úsudek, že odvolací soud při posuzování rozhodných otázek uplatnil právní názory nestandardní, případně vybočující z mezí ustálené soudní praxe.
Podle dosavadní judikatury Nejvyššího soudu nelze, směřuje-li exekuční titul jen proti jednomu z manželů, vést exekuci srážkami ze mzdy manžela povinného, neboť nárok na mzdu sám o sobě do společného jmění manželů nenáleží; stejně tak nelze postihnout účet manžela povinného (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 6. 2005, sp. zn. 20 Cdo 1642/2004). Obdobně Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí ze dne 29. 3. 2007, sp. zn. 20 Cdo 779/2006, vyložil, že exekucí nelze postihnout rodičovský příspěvek (který náleží jen jednomu z rodičů), jestliže nárok na jeho výplatu má manžel povinného, který na základě dohody rodičů po celý kalendářní měsíc osobně a celodenně pečuje alespoň o jedno dítě do čtyř let věku (srov. §30 odst. 1 a 5 zákona č. 117/1995 Sb. v tehdy platném znění). Stejný závěr je třeba přijmout i v případě sociálního příplatku vypláceného rovněž na základě zákona č. 117/1995 Sb., který se svou povahou blíží rodičovskému příspěvku, a na jehož nárok má také jen jeden z rodičů (srov. §20 zákona č. 117/1995 Sb.).
A protože, jak již bylo zmíněno výše, sám nárok na rodičovský příspěvek či sociální příplatek do společného jmění manželů nepatří, závěr odvolacího soudu o nemožnosti vést exekuci přikázáním jiné peněžité pohledávky manžela povinného je správný, a to bez ohledu na znění §299 o.s.ř., jak vyplývá ze změny provedené zákonem č. 113/2006 Sb.
Není-li dovolání přípustné podle žádného v úvahu připadajícího ustanovení občanského soudního řádu, Nejvyšší soud je odmítl (§243b odst. 5, věta první, §218 písm. c/ o. s. ř.).
O nákladech dovolacího řízení rozhodne exekutor (§87 a násl zákona č. 120/2001 Sb.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. března 2008
JUDr. Miroslava Jirmanová, v. r.
předsedkyně senátu