ECLI:CZ:NS:2008:20.CDO.3262.2006.1
sp. zn. 20 Cdo 3262/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové a JUDr. Vladimíra Mikuška ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné V. z. p. Č. r., (Ú. p. H. K.,), proti povinnému M. Š., zastoupenému advokátem, pro 685.469,- Kč, srážkami ze mzdy, vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. E 2557/2004, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 27. 6. 2006, č.j. 21 Co 315/2006-136, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
V záhlaví uvedeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení ze dne 27. 9. 2004, č.j. E 2557/2004-7, v části, jíž okresní soud nařídil podle platebních výměrů V. z. p. ČR, okresní pojišťovny H. K., ze dne 10. 12. 1996, č. 4140401936 a č. 2140401945, k uspokojení pohledávky 383.005,- Kč výkon rozhodnutí srážkami z příjmu, na který má povinný nárok u označeného plátce. Odvolací soud – vázán právním názorem Nejvyššího soudu vyjádřeným v usnesení ze dne 27. 4. 2006, č.j. 20 Cdo 2118/2005-128 – uzavřel, že předpoklady pro nařízení výkonu rozhodnutí byly splněny, zejména že námitkou promlčení práva vymáhat dlužné pojistné na všeobecné zdravotní pojištění a penále se nelze zabývat v rámci řízení o nařízení výkonu rozhodnutí, nýbrž až ve fázi zastavení výkonu rozhodnutí.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal povinný dovolání, které zdůvodnil – „kromě dalších vad a nedostatků, které dovolací soud posuzuje ze zákona“ – nesprávným právním posouzením věci (§241a odst. 2 písm. b/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, dále též jen „o.s.ř.“). Namítá, že vymáhané pohledávky vznikly v letech 1991 až 1993, kdy podnikal jako fyzická osoba pod obchodním jménem M. Š. – A. K. Smlouvou ze 3. 1. 1994 převedl veškerý nemovitý i movitý majetek, veškeré pohledávky a závazky, peněžitá i nepeněžitá plnění na nově založenou právnickou osobu A. K. s.r.o. a zrušil svá živnostenská oprávnění, o čemž oprávněnou informoval dopisem ze 4. 1. 1994. Dovolatel se proto domnívá, že oprávněná vymáhá plnění neoprávněně a neopodstatněně (právo bylo podle jeho názoru skutečně promlčeno), což pokládá za otázku zásadního právního významu. Dále namítá, že řízení, jež nařízení výkonu rozhodnutí předcházelo, probíhalo bez jeho účasti, takže se nemohl řádně a včas bránit, čímž bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces.
Nejvyšší soud věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 3. 2005 (čl. II, bod 3. zákona č. 59/2005 Sb.).
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Je-li napadeným rozhodnutím – jako v projednávaném případě – usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení, kterým soud prvního stupně rozhodl o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí, je dovolání ve smyslu §238a odst. 1 písm. c) o.s.ř. přípustné za podmínek vymezených v §237 odst. 1 písm. b) nebo c) o.s.ř. (srov. §238a odst. 2 o.s.ř.). Protože použití ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. je vyloučeno (usnesení, jímž soud prvního stupně nařídil výkon rozhodnutí, nepředcházelo dřívější, odvolacím soudem zrušené, rozhodnutí téhož soudu), zbývá přípustnost dovolání vyvozovat již jen z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., které ji spojuje se závěrem dovolacího soudu, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o.s.ř.).
Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že dovolací přezkum se otevírá toliko pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu; způsobilým dovolacím důvodem, jímž lze dovolání odůvodnit, je tedy pouze důvod podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. (nesprávné právní posouzení věci). Při přezkumu napadeného rozhodnutí – a tedy i v rámci posouzení zásadního významu právních otázek, jejichž řešení odvolacím soudem dovolatel zpochybnil – je dovolací soud tímto důvodem včetně jeho obsahového vymezení vázán (§242 odst. 3, věta první, o.s.ř.).
Z uvedeného současně vyplývá, že pro hodnocení, zda je rozhodnutí zásadního právního významu, jsou bezcennými námitky podřaditelné dovolacímu důvodu podle §241a odst. 2 písm. a) o.s.ř., který je vyhrazen vadám řízení, jež mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (vyjma případu, o který zde nejde, kdy by samotná vada splňovala podmínku zásadního právního významu). Namítá-li dovolatel, že řízení, jež předcházelo nařízení výkonu rozhodnutí, probíhalo bez jeho účasti, uplatňuje tím právě důvod podle §241a odst. 2 písm. a) o.s.ř., který – jak již bylo řečeno – je k založení přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. (i kdyby namítaná vada řízení skutečně zatěžovala) nezpůsobilý (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, uveřejněné v časopise Soudní judikatura 7/2004 pod č. 132, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2005, sp. zn. 29 Odo 751/2003). K vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, jakož i k zmatečnostem, tj. vadám uvedeným v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a), b) a §229 odst. 3 o. s. ř., přihlédne dovolací soud z úřední povinnosti jen za – v dané věci nenaplněného – předpokladu, že dovolání je přípustné (§242 odst. 3, věta druhá, o.s.ř.).
Otázky, které dovolatel nabídl k přezkumu v rámci důvodu podle §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř., znaky uvedené v §237 odst. 1 písm. c), odst. 3 o.s.ř. nesplňují; jejich řešení odvolacím soudem odpovídá standardní judikatuře.
V souladu s ustanovením §261 o.s.ř. soud při věcném posuzování návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí zkoumá pouze to, zda exekuční titul byl vydán orgánem, který k tomu měl pravomoc, zda je vykonatelný po stránce formální a materiální, zda oprávněný a povinný jsou věcně legitimováni, zda je výkon navrhován v takovém rozsahu, který stačí k uspokojení oprávněného (§263 odst. 1 o.s.ř.), zda k vydobytí peněžité pohledávky nepostačuje výkon rozhodnutí nařízený nebo navržený jiným způsobem (§263 odst. 2 o.s.ř.), zda právo není prekludováno a zda navržený způsob výkonu na peněžité plnění není zřejmě nevhodný (§264 odst. 1 o.s.ř.).
Otázkou promlčení práva vymáhat pohledávky se odvolací soud – veden závazným právním názorem dovolacího soudu – správně nezabýval [okolnost, že pohledávka přiznaná exekučním titulem není promlčena, k předpokladům nařízení výkonu rozhodnutí (na rozdíl od prekluze práva) nepatří; promlčení vymáhané pohledávky je důvodem zastavení výkonu rozhodnutí podle ustanovení §268 odst. 1 písm. h) o.s.ř., pokud námitku promlčení návrhem na zastavení výkonu povinný (dlužník) uplatnil (srov. stanovisko Nejvyššího soudu ČSR z 18. 2. 1981, sp. zn. Cpj 159/79, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 9-10/1981 pod č. 21, str. 188-189 /526-527/)].
Ve svém usnesení v této věci ze dne 27. 4. 2006, č.j. 20 Cdo 2118/2005-128, dovolací soud již rovněž uvedl, že ve vykonávacím řízení soud není oprávněn přezkoumávat věcnou správnost podkladového rozhodnutí, obsahem rozhodnutí, jehož výkon je navržen (zde platebních výměrů), je vázán a je povinen z něj vycházet i při rozhodování o nařízení jeho výkonu (srov. např. odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 4. 1999, sp. zn. 21 Cdo 2020/98, uveřejněného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 1/2000 pod č. 4). Lze pouze dodat, že námitky směřující proti věcné správnosti exekučního titulu lze uplatnit pouze v řízení, v němž byl vydán (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 10. 2005, sp. zn. 20 Cdo 1859/2005).
Nejsou-li dány podmínky přípustnosti ani podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., Nejvyšší soud dovolání odmítl (§243b odst. 5, věta první, §218 písm. c/ o.s.ř.).
O nákladech dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř. (oprávněné náklady v tomto stadiu řízení nevznikly).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. března 2008
JUDr. Pavel Krbek, v. r.
předseda senátu