ECLI:CZ:NS:2008:20.CDO.3576.2007.1
sp. zn. 20 Cdo 3576/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Miroslavy Jirmanové v exekuční věci oprávněné J. S., zastoupené advokátkou, proti povinnému Ing. A. B., zastoupenému advokátem, pro částku 125.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 33 Nc 6928/2002, o dovolání povinné proti usnesení Městského soudu v Praze z 23. 4. 2007, č. j. 20 Co 102/2007-113, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Shora označeným rozhodnutím městský soud ve výroku I. usnesení ze 17. 1. 2007, č. j. 33 Nc 6928/2002-107, jímž obvodní zamítl návrh povinného na odklad exekuce, potvrdil, a ve výroku II. (o nákladech řízení před soudem prvního stupně) toto usnesení zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Usnesení odvolacího soudu napadl povinný dovoláním, jež směřoval výlučně proti výroku I.; přípustnost dovolání dovozuje z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o.s.ř.“).
Oprávněná navrhla zamítnutí dovolání.
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Přípustnost dovolání proti usnesení upravují ustanovení §237 až §239 o. s. ř.
Podle §239 o.s.ř. není dovolání přípustné proto, že usnesení, jímž bylo rozhodnuto o návrhu na odklad výkonu rozhodnutí (exekuce) v jeho taxativním výčtu uvedeno není.
Protože nejde o usnesení o obnově řízení ani po povolení obnovy, není dovolání přípustné ani podle §238 o.s.ř.
Dovolání není přípustné ani podle ustanovení §238a odst. 1 o.s.ř., upravujícího přípustnost (kromě konkursních a zmatečnostních) v exekučních věcech, jelikož napadeným usnesením nebylo rozhodnuto o návrhu na nařízení exekuce (písm. c/) ani o jejím zastavení (písm. d/), nýbrž o odkladu, na nějž se však žádný z případů upravených v taxativním výčtu tohoto ustanovení nevztahuje (o příklep /písm. e/, rozvrh /písm. f/ ani o povinnosti vydražitele /písm. g/ nejde zcela zjevně).
Přípustnost dovolání konečně nevyplývá ani z §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., na nějž poukazuje dovolatel, jelikož toto ustanovení ji nezakládá – samo o sobě – pro kterákoli rozhodnutí v exekučních věcech, ale jen (§238a odst. 2 o.s.ř.) pro případy uvedené právě ve speciálním ustanovení §238a odst. 1 o.s.ř., v jejichž výčtu však (viz výše) rozhodnutí o odkladu exekuce není (k tomu, jakož i k závěru, že okolnost, zda jde o rozhodnutí ve věci samé, jak to vyžaduje ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., či nikoli, je nevýznamná, srov. též usnesení Nejvyššího soudu z 30. 11. 2004, sp. zn. 20 Cdo 1520/2003, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 12, ročník 2004 pod poř. č. 233).
Nejvyšší soud proto, aniž ve věci nařídil jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), dovolání podle ustanovení §243b odst. 5 a §218 písm. c/ o. s. ř. jako nepřípustné odmítl.
O případných nákladech exekuce bude rozhodnuto podle ustanovení hlavy VI. exekučního řádu.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 24. dubna 2008
JUDr. Vladimír Mikušek, v. r.
předseda senátu