ECLI:CZ:NS:2008:20.CDO.380.2007.1
sp. zn. 20 Cdo 380/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Pavla Krbka ve věci výkonu rozhodnutí oprávněného R. J., proti povinnému P. S., zastoupenému advokátem, pro 100.400,- Kč s příslušenstvím, prodejem movitých věcí, vedené u Okresního soudu v Karviné – pobočky v Havířově pod sp. zn. 126 E 634/2005, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. 5. 2006, č. j. 9 Co 229/2006-21, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
V záhlaví uvedeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení ze dne 23. 8. 2005, č. j. 126 E 634/2005-11, jímž okresní soud nařídil výkon rozhodnutí. Odvolací soud dospěl k závěru, že exekuční titul je vykonatelný a že povinným vznesenou námitku promlčení lze uplatnit pouze v rámci řízení o návrhu na zastavení výkonu rozhodnutí podle §268 odst. 1 písm. h) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“), přičemž k rozhodnutí o takovém návrhu je příslušný soud prvního stupně.
V dovolání – jehož přípustnost opírá o ustanovení §238a odst. 1 písm. c) o.s.ř. ve smyslu §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. – namítá povinný existenci dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. Je přesvědčen, že odvolací soud měl s ohledem na námitku promlčení a na následný možný postup dle §266 odst. 2 o.s.ř. a §268 odst. 1 písm. h) o.s.ř. rozhodnutí soudu prvního stupně zrušit s tím, aby byl před nařízením výkonu rozhodnutí vyslechnut a mohl využít svá práva zejména podle §268 odst. 1 písm. h) o.s.ř. Navrhl, aby napadené usnesení včetně usnesení soudu l. stupně bylo zrušeno a věc byla vrácena soudu k dalšímu řízení.
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout jen pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. – jež podle §238a odst. 2 o.s.ř. platí obdobně a podle něhož je přípustnost dovolání nutno v předmětné věci posuzovat vedle ustanovení §238a odst. 1 písm. c) o.s.ř. – je dovolání proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu, kterému nepředcházelo kasační rozhodnutí, přípustné jen, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; ten je dán zejména tehdy, řeší-li rozhodnutí odvolacího soudu právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li ji v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o.s.ř.).
Povinný argumenty ve prospěch názoru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam, dovolacímu soudu sice přednesl, nicméně jejich hodnocením k závěru o splnění této podmínky dospět nelze. O existenci (dovoláním otevřené) právní otázky, jejíž posouzení by mohlo být relevantní i pro posouzení obdobných právních poměrů, a jež by tak mohlo mít vliv na rozhodovací činnost soudů obecně (což rozhodnutí zásadního právního významu ve smyslu §237 odst. 3 o.s.ř. předpokládá), totiž v dané věci nejde, jelikož není žádného podkladu pro úsudek, že odvolací soud při posuzování rozhodných otázek uplatnil právní názory nestandardní, případně vybočující z mezí ustálené soudní praxe.
V otázce, jež je v souzené věci předmětem dovolacího přezkumu, je soudní praxe po desítky let ustálená v názoru, že při nařízení výkonu rozhodnutí se soud nezabývá promlčením vymáhané pohledávky; námitka promlčení je relevantní a přísluší o ní rozhodovat pouze v řízení o návrhu na zastavení výkonu rozhodnutí podle §268 odst. 1 písm. h) o.s.ř. (srov. stanovisko Nejvyššího soudu ČSR z 18. 2. 1981, sp. zn. Cpj 159/79, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 9-10 z roku 1981 pod poř. č. 21 na str. 187/525). Právní praxe sice vyslovila též názor, že v těch výjimečných případech, kdy by povinný k tomu měl příležitost a námitku promlčení vznesl ještě před nařízením výkonu rozhodnutí, lze připustit, aby soud návrh na nařízení výkonu rozhodnutí zamítl s odůvodněním, že rozhodnutí, obdobně jako při prekluzi práva, pozbylo způsobilosti být titulem (uplatnil se zde argument, že nařízení výkonu, který by bylo třeba ihned zastavit /byť i bez návrhu/, „neodpovídá zákonu,“ srov. JUDr. Kurka, JUDr. Drápal, Výkon rozhodnutí v soudním řízení, Linde, Praha 2004, str. 307); o takový případ však v souzené věci nejde. Je tomu jednak proto, že námitku promlčení vznesl povinný teprve v odvolacím řízení, tedy poté, co soud prvního stupně výkon rozhodnutí nařídil, a jednak proto, že k tomu, aby učinil právní závěr, zda je výkon rozhodnutí vskutku promlčen, musí soud učinit příslušná skutková zjištění, tedy provést dokazování, k čemuž je ovšem nutno nařídit jednání. To však soudu pro rozhodování o nařízení výkonu rozhodnutí občanský soudní řád nepředepisuje (k tomu srov. §253 o.s.ř.). Právní závěr odvolacího soudu, že ve stádiu nařízení výkonu rozhodnutí se touto námitkou zabývat nelze, je tedy v souladu s ustálenou soudní praxí.
Protože dovolání není přípustné podle žádného v úvahu připadajícího ustanovení občanského soudního řádu, Nejvyšší soud je odmítl (§243b odst. 5, věta první, §218 písm. c/ o.s.ř.).
Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5, větu první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř., neboť povinný na jejich náhradu právo nemá a oprávněnému náklady v této fázi řízení (podle obsahu spisu) nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. února 2008
JUDr. Miroslava Jirmanová, v. r.
předsedkyně senátu